ZAŽIL JSEM 2 GLOBÁLNÍ KRIZE A CHCI POMÁHAT

Dlouho jsem přemýšlel, jestli a jak se v záplavě zpráv o COVID-19, lavině vzájemného se ujišťování, že všechno zvládneme a lavině speciálních akcí pro postižené také vyjadřovat.

Ne, nechci situaci rozhodně zlehčovat.

Jen všechno už bylo oběma tábory řečeno, hrdinové – premiér, vláda, lékaři, prodavači, učitelé, policisté … - vyneseni do nebes či titíž naopak zcela zatraceni. Jen kritické myšlení mnohdy chybí.

Mám ale výhodu. Díky svému věku jsem už zažil globální krize dvě.

Pamatuji si internetovou dot.com bublinu z let 2000 – 2002, kdy jsem vedl technický a business development tým tady v Čechách. Pamatuji si i hypoteční a finanční krizi z let 2008-2009, kdy jsem byl v pozici ředitele v regionálním boardu nadnárodní korporace, tehdy zodpovědného za byznys development ve východní Evropě. Pamatuji si i spoustu dalších lokálním nebo méně závažných škobrtnutí ekonomiky.

Pamatuji si i, jak jsem se s nimi musel vyrovnávat. Pamatuji si ty dlouhé porady vedení, kdy jsme diskutovali o jednotlivých opatřeních. Pamatuji si ovšem i ty, kde se muselo vše vymyšlené hodit do koše a za 30 minut vše od základů „převymyslet“. Pamatuji si, jak jsme slaďovali tvrdé kapitalistické cíle korporace s prostým lidským sociálním cítěním. Pamatuji si ten stres a nejistotu co bude s námi, našimi týmy i naším zaměstnavatelem.

Jasně. Výše zmíněné krize si nebyly zcela podobné, a to co zažíváme právě teď má opět zcela nový základ i dynamiku.

Jedno je ale jasné. Právě teď se mění společnost. Nevím, jak moc k lepšímu. Budeme skutečně zelenější, vzájemně soudržnější, k sobě přátelštější a obecně ke svému okolí odpovědnější, jak říkají jedni? Nebo spíše naopak? Budeme muset dlouhodobě předat část svých svobod ve prospěch větších pravomocí úřadů a vlád, aby se podobné situace neopakovaly? Budeme znárodňovat soukromí majetek ve jménu války s globální hrozbou? Ne, to není hlas Číny, jak by se mohlo zdát. Tohle nebezpečné prohlášení zaznělo v Německu a jistě by se spoustou lidí rezonovalo kdekoliv v Evropě, nic si nenalhávejme.

Zatím to osobně vidím 50 na 50.

U všech krizí je ale jedno společné … Máte pocit, že se řítíte proti zdi a nutně musíte narazit. Případně že před vámi je tunel, o jehož délce nemáte ani ponětí. To vše jsou pochopitelné pocity. Je ale dobře si uvědomit, že i zeď se dá přeskočit a do tunelu je možné si vzít baterku.

Ne, nebudu tu pokračovat radami, jak zůstat pozitivní. Ani jak zvýšit svou obranyschopnost. Nebudu tu vykládat nic o solidaritě. Roušky šít neumím a ani nemám na čem. Zubní kartáčky nevyrábím, tudíž jich ani 2000 nemohu darovat charitě (jo, i to jsem viděl). Nebudu tu ukazovat, co se chystám číst, abych byl chytřejší. Ani peněz jsem zatím tolik nevydělal, aby to vydalo na záchranu světa, a tak letadlo humanitární pomoci z Číny taky nepřivezu. Nebudu slibovat nemožné na počkání a zázraky do tří dnů.

Mám ale výhodu. Díky svému věku jsem už zažil globální krize dvě.

Proto chci pomoci. Ale jak? Jsem racionální člověk a jediné co umím opravdu dobře, je vycítit, kde je obchodní potenciál, vymyslet strategii, jak ho zužitkovat, jak rozhoupat firmu k inovacím, na něž je teď ideální čas a jak pro to všechno zapálit vaše lidi. A sdílet svoje léty nabyté mezinárodní zkušenosti, samozřejmě.

Jak říkám, mám výhodu. Už zažil globální krize dvě.

Proto nabízím po dobu trvání nouzového stavu – tedy max do 12. dubna – ZDARMA pomoc všem svým stávajícím klientům PLUS pěti dalším malým a středním českým společnostem, spočívající v:

Rezervujte si krátký videohovor, kde si vzájemně povíme, s čím potřebujete nejvíce pomoci a já vám narovinu řeknu, jestli to zvládnu.

To je vše, co teď dokážu udělat. Svět to nezmění. Ale třeba zrovna vám to pomůže.

Držím pěsti

Martin