073 | JAROSLAV FABIÁN | PROČ BYCH MĚL VĚDĚT, CO CHCI

Proč bych měl vědět, co chci?

A k čemu mi to jako bude? Ono to nějak dopadne.

Takhle se dost často chováme během roku. Na začátku každého nového je to ovšem jinak. Dáváme si předsevzetí. Vyplňujeme vize. Dost často sníme o tom, co a jak změníme. Co nechceme.

Jenže pak troskotáme. Většinou dost rychle. Protože změna je těžká. A je potřeba ji trénovat. S trenérem. Třeba Jaroslavem.

Jaroslav Fabián je člověk hromady zájmů a specializací. Dlouhá léta trénuje improvizační techniky, jako kouč dosáhl certifikace PCC a k tomu vede z vysoké manažerské pozice marketingový tým české pobočky společnosti ESET software. Tahle jedinečná kombinace mu v  jeho vlastním projektu „Vím, co chci“ trénovat klienty na změnu dovoluje. A proto jsem pozval jsem Jaroslava k mikrofonu, abych se ho zeptal …

🔸Co ho baví na jedinečnosti?

🔸Proč bych měl vědět, co chci?

🔸Jak využít aplikovanou improvizaci v podnikání?

🔸Jaké metody doporučuje využívat?

🔸Je improvizace návrat ke skutečnému zájmu o ostatní?

Jaroslavovy nejpopulárnější improvizační metody máte navíc shrnuty

do bonusového materiálu „Improvizační principy pro praxi a život“.

Ať jsou vám k užitku nejen v roce 2023.

BONUS

IMPROVIZAČNÍ PRINCIPY PRO PRAXI A ŽIVOT (Kód bonusu: IMPRPPAZ)

PŘEPIS ROZHOVORU

Martin Hurych

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je Zážeh. Tento Zážeh je první v roce 2023 a vy si určitě kladete spoustu otázek, jak tento rok budete vést, možná ještě dodržujete svoje novoroční předsevzetí a ptáte se, jestli víte, co chcete. Přesně na tuto otázku jsem si pozval hosta z nejpovolanějších, Jaroslava Fabiána. Ahoj, Jaroslave.

Jaroslav Fabián

Ahoj, Martine.

Co Jaroslava roce 2022 zastihlo nepřipraveného?

Martin Hurych

Ty máš koníčků, aktivit a profesí jako Leonardo da Vinci. Už jsem zmínil, že jsi lektor projektu Vím, co chci, kromě toho jsi ředitel marketingu bezpečnostní softwarové firmy ESET Software Česká republika a viceprezident mezinárodní federace koučů ICF Česká republika. Sám se honosíš certifikací koučovací PCC. Jsi trenérem na změnu, kapitánem plavidla, členem improvizační skupiny Nepřipravení a snad i můj kamarád. Pojď mi hned na začátek říct, když jsi ten člen Nepřipravených, co tě loni přistihlo nepřipraveného.

Jaroslav Fabián

Nepřipraveného mě zastihla pravděpodobně osobní událost, na kterou se moc připravit nedá, a to je smrt rodinného příslušníka. Z praktických věcí mě zastihly nepřipravené jakékoliv podmínky pro rekonstrukci domu a takové to zjištění, že ač máte prostředky, tak jsou vám k ničemu, protože nekoupíte kari síť. Jinak mě ale v zásadě baví být nepřipravený a nechat se překvapovat.

Martin Hurych

K tomu se určitě dostaneme. Já jsem tu vyjmenoval tunu věcí, což je tak na osobní i pracovní život minimálně tří lidí. Pojď nám povědět, jak jsi se k tomu všemu dostal a hlavně, jak to všechno stíháš.

Jaroslav Fabián

Jak jsem se k tomu všemu dostal, asi říkáním ano. Umím říkat i ne, ale na věci, které mě nezajímají a nebaví. Nechal jsem si v životě jenom ty, které mě naplňují a něco mi přinášejí, ale jich hodně.

Co spojuje Jaroslavovy aktivity?

Martin Hurych

Co je spojuje?

Jaroslav Fabián

Nad tím jsem jednou přemýšlel a pravděpodobně asi nejpřesnější je hledání nějaké jedinečnosti, odlišnosti. Já jsem vlastně celý život primárně marketérem a hledání odlišnosti, která je zajímavá pro druhé, se mi přetavila i v hledání jedinečnosti u kolegů, se kterými spolupracuji, které řídím v týmech, i u klientů v koučování. Jedinečnost hledám i na projektech, u značek a u firem.

Co ho baví na jedinečnosti?

Martin Hurych

Co tě na té jedinečnosti tak bere?

Jaroslav Fabián

To, že je unikátní a že se nedá zkopírovat. Každý je unikát a jsou to strašná klišé, ale jedině když si to člověk přizná a využije jak ty silné stránky, tak i najde lidi, v které bude mít důvěru v to, aby vykryl ty slabé, tak naplno využije svůj potenciál.

Martin Hurych

Když sleduji to, co se děje v mé podnikatelské bublině, tak spousta podnikatelů, majitelů a specialistů na jakékoliv úrovni velmi rychle podléhá tomu, co by měla dělat, co musí a co po ní chtějí ostatní. Ty hledáš jedinečnost. To je hrozně složité, protože lidé velmi jednoduše zapadnou do stáda a mnozí z nás mají tento stádní život rádi. Proč bych tedy měl být jedinečný?

Jaroslav Fabián

Jednoduše, abys byl šťastný. To je ta jednoduchá odpověď. Složitější, protože takto v tom stádu můžeme jít, jít, jít a jednou klopýtneme, umřeme a stádo jde dál. Z mého úhlu pohledu si to neužiji. Pokud si mám něco užít a chci být ve stádu, tak jedině vědomě. Já nemám nic proti stádovosti, ale potřebuji vědět, že jsem si to vybral.

Když jsem přemýšlel o značce Vím, co chci, tak to má dvě části. Vím a chci, což je podle mě ten balanc. Vím je ta logika, moje schopnosti, znalosti, to, co už vím, to, co mi chybí a potřebuji ještě zjistit, to přemýšlení, ta hlava. Chci je to srdce, protože je hezké, že mi někdo řekl, že mám být chirurg, ale mně to vůbec nic neříká, ještě je mi špatně z krve a táhne mě to k malování obrazů. Vím, že bych asi ve společnosti byl úspěšnější jako chirurg, ale chci malovat obrazy. Co si budu poslední den v životě říkat, když se kouknu zpátky, jestli jsem špatně odoperoval stovky lidí, nebo namaloval obrazy, které po mně zůstanou a vlastně mi dělaly radost. V tom je to vím, co chci, a to musí být v rovnováze.

Proč bych měl vědět, co chci?

Martin Hurych

Jak bys popsal stav, kdy vím a nechci?

Jaroslav Fabián

To je velmi častý stav například u klientů, kteří jdou do koučování. Když si uvědomuješ nějaký problém, tak v 99 % případů znáš jeho řešení, ale pořád hledáš nějaké varianty, které jsou komfortnější než to nepříjemné řešení. Kouč ti potom vlastně může pomoci na té cestě překonat tu nechuť jít do toho nekomfortu a dokázat to. Za mě je vždycky lepší to zkusit a třeba i neuspět než žít s pocitem, že jsem to ani nezkusil.

Martin Hurych

Kouč je tedy svým způsobem také akcelerátor. Proč o tom mluvím, protože já vidím okolo sebe spoustu lidí, kteří říkají, že by jednou chtěli, teď to nebudou řešit, až budou mít peníze a tak dále. Mnohdy je to i přání někoho jiného. Vlastně si ani nepřiznají, že přesně do tohoto jít nechtějí. Ještě jsme tu nezmínili, že si zároveň říkáš trenér na změnu a tohle je ta změna, kterou koučování může potenciálně přinést.

Jaroslav Fabián

Nejenom koučování, ale vlastně všechno, co mám rád. To je třeba i aplikovaná improvizace, ať už je pro manažery v byznys světě, nebo pro lidi a pro život. Kombinace improvizačního přístupu k životu, koučovacího přístupu k naslouchání a k řešení problémů, nějakého manažerského nadhledu, nebo nadhledu vůbec na život ze mě udělala trenéra na změnu.

Martin Hurych

K tomu se ještě dostaneme. Já bych nerad, abychom zamluvili tu druhou potenciální variantu, nevím a chci. Co s tím?

Jaroslav Fabián

Nevím jak, ale chci to, jsem paralyzovaný ve smyslu, strašně po něčem toužím, nebo mám pocit, že bych měl, ale vůbec nevím jak. Tady se nabízí prozkoumat, jestli to opravdu chci, jestli to tak cítím a když si odpovím na otázku ano, vnímám to celistvě, že chci, tak je třeba začít hledat jak, nebo se rozvíjet, učit se, nebo požádat o pomoc. Tam je těch variant nekonečně mnoho, které lze zvolit, ale hlavní je udělat první krok a nezůstat stát. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že je někdy lepší než pozitivní nalhávání kamarádů v hospodě, kteří mi říkají, co chci slyšet, koučovací ticho, tak mi to dost změnilo život.

Jak využít aplikovanou improvizaci v podnikání?

Martin Hurych

Moje bublina je hodně analytická, technická a mnohdy velmi strukturovaná. Spousta lidí takto vnímá i vrcholový management a ty jsi členem vrcholového managementu české pobočky mezinárodní firmy. Koučování může být potenciálně pro některé lidi ezo a ty do toho ještě přidáváš aplikovanou improvizaci, což pro tu moji bublinu může být úplně nepředstavitelná věc. Spousta lidí se improvizace bojí, je to něco nepřirozeného a cítí se v tom mnohdy nepříjemně, což platí i pro mě. Na druhou stranu v podnikání improvizujeme permanentně. Jak se tedy dá třeba aplikovaná improvizace promítnout do podnikání, aby nás v roce 2023 někam posunula? Jak třeba ty principy přenést do každodenního podnikatelského života, abych se jenom nehnal strukturovaně za něčím, co už jsem opakoval 10 let, ale abych objevil nějaká nová netušená zákoutí?

Jaroslav Fabián

Principů improvizace jsou stovky a každý z nich má nějaký přesah do života, ale i do podnikání. Chtěl bych rozptýlit představu, že improvizace je jenom pro kreativní herce, nebo extroverty. Nejlepší improvizátoři bývají IT introverti, protože předpokladem kvalitní improvizace je napojení a naslouchání. Pokud přijde příliš velký egoista, jehož hlavním cílem je pouze mluvit o sobě, tak si moc nezahraje v týmu.

Ty principy se učí v západním světě už mnoho desítek let právě jako kompetence manažerů a postupně to přichází i do České republiky. Myslím si, že nedávné období ukázalo, že nic není jisté a jistá je pouze změna a přístup k tomu, že nemáme moc jistot, ale řešíme věci po malých krocích teď a tady. To teď a tady je také zprofanované, ale ono to opravdu má sílu. Neplánuješ sáhodlouze dlouhodobé cíle, máš je spíše jako směr, kterým míříš, ale řešíš, co pro ně můžeš udělat teď v tuto chvíli s podmínkami, které máš, s financemi, které máš, s osobními znalostmi a schopnostmi.

Metoda „Ano a …“

Jako příklad mohu říct, že jsem zvolil variantu, že trénuji každý týden 3 hodiny improvizační dovednosti už hodně let. Je to zábava, vypadnutí ze stresu každodenní reality, mám to zařazené v pondělí po poradě managementu, kdy vždycky po poradě managementu se jdu vygumovat. Je to setrvalý trénink těch dovedností a přístupu. Já mohu říct, že v začátcích jsem byl až emočně vypjatý při trénováních těch dovedností, protože si tam člověk sáhne dovnitř na své slabiny a dozví se o sobě spoustu věcí. Bývá to i nekomfortní, ale tím, že do toho nekomfortu člověk pomalu a v bezpečném prostředí chodí stabilně a pravidelně, tak se vlastně natrénuje a v té situaci, která je v běžném životě, ti ty dovednosti naběhnou. Lze to využít například při konfliktních rozhovorech. Nejde o to souhlasit s kolegou v rozhovoru, který má jiný názor, jde o to být dostatečně zvědavý na to, co je za tím, že má tento názor a snažit to pochopit. Potom mu předáš svůj úhel pohledu na věc a tím daleko spíše přijdeš ke konsenzu a k nějaké situaci win-win, než když oba hrajete zákopovou válku. Těch principů je poměrně hodně, pár z nich jsem i připravil do bonusového materiálu.

Martin Hurych

To je skvělý oslí můstek. Pojďme jich pár tebou oblíbených a tebou nejpoužívanějších zmínit. Asi tu stojí za zmínku, že to, co aplikuješ navenek, zároveň jako interní kouč a manažer aplikuješ i na svůj tým. Co tedy třeba ve své praxi z té aplikované improvizace používáš? Pojď rovnou udělat třeba nějaký návod, nebo příklad, kdy by se to dalo použít.

Metoda „Zařiď si svůj komfort…“

Jaroslav Fabián

Dost často se v týmech bojuje s úrovní nějakého partnerství, nebo dospělosti v jednání, nějakého vzájemného až obviňování z toho, že odpovědnost za sebe lidé přenášejí na druhé. Máš nějaký pocit, který si ale odnášíš, ani to nikomu neřekneš a špatný je ten druhý. Pokud se ti tohle to chování podaří nějakým způsobem rozpoznat, tak já třeba často normálně verbalizuji, zařiď si svůj komfort. To je pravidlo z improvizace, protože nikdo není zodpovědný za tvůj komfort. Jediný, kdo si ho musí zařídit, jsi ty, protože nikdo ti nevidí do těla, do hlavy a neví, že ti není příjemně, pokud tedy není nějaký woodoo mistr, nebo super empatik. Ani to není jeho povinnost, aby zapnul svoji empatii a staral se o tebe. Jediný, kdo se má starat o tebe, jsi ty sám. Je v pořádku, když ti něco bude nepříjemné, to říct nahlas. Jsme tady, aby nám bylo příjemně, jedině tak spolu uděláme lepší výsledek, když to nikomu nebude nepříjemné. Pokud vám někomu něco vadí, řekněte to, pokud potřebujete, aby se něco změnilo, požádejte o to kolegu otevřenou komunikací. Čím častěji nastavuješ tuto kulturu otevřené komunikace a zařizování si svého komfortu, tím spíše se to stane.

Martin Hurych

To znamená, že se dotýkáme třeba dvou knížek, Pravidlo žádných pravidel a Radikální otevřenost. Cokoliv mám na jazyku, tak dávám zpětnou vazbu, že je to nějakým způsobem pro mě nekomfortní. Nežít v tom, že ti blbci z vedlejšího oddělení něco, ale jít jim říct, že jsou blbci a vlastně na rovinu si to jít vyříkat.

Jaroslav Fabián

Opět to má dvě strany mince. Jsem odpovědný za reakci druhých, takže do toho musím jít s rizikem, že se to někomu nebude líbit a musím snést to riziko, že nebudu populární.

Martin Hurych

Nicméně je to lepší než to nechat vyhnívat mezi. Tak to máme další pravidlo.

Metoda „Nech druhého zazářit …“

Jaroslav Fabián

Máme ano a máme zařiď si svůj komfort. Pro týmy je určitě dobré nech druhého zazářit. To je moje oblíbené, protože mi ze začátku vůbec nešlo. Ono to je dané asi do jisté míry věkem, takže mě vlastně baví podporovat kolegy a baví mě podporovat lidi v tom, aby to objevili dřív než já. Nech druhého zazářit je pravidlo, kdy když je na někoho zamířený reflektor a zrovna se mu daří, tak mu do toho nebudu skákat s pocitem, abych strhnul pozornost na sebe a abych byl také populární. Naopak udělám něco, co ho ještě podpoří. Ať už je to otázka, která mu umožní zodpovědět víc z toho a povědět více o tom, co zrovna říká a je to zajímavé. Nebo doplním něco, co podporuje jeho myšlenku. Když ho nechám více zazářit, tak budu také vypadat lépe v odlesku toho světla. Hlavně se na to dá koukat v improvizaci, ale v tom týmu to i buduje pozitivní atmosféru. Pokud ten člověk není čistě chorý, tak když k tobě přistoupí někdo s tímto respektem a podpoří tě, tak příště máš přirozenou tendenci mu to vrátit. Pokud ne, tak i tak, když necháš druhého zazářit, můžeš mít dobrý pocit sám ze sebe jako člověk.

Martin Hurych

To znamená, že bych ti měl nadhodit další otázku? Když tě mám nechat zazářit a ty na poradě něco vysvětluješ, měl bych ti například nadhodit další otázku, která tě nechá v tématu?

Jaroslav Fabián

Není to nic umělého, hlavně buď autentický. Jde o to mít opravdu jenom spíše nastavený mindset tak, že si všimnu, že se to zrovna děje. To je další pravidlo, všimni si, jakou hru tady hrajeme. Zrovna je ten člověk ve flow, daří se mu, má zajímavou myšlenku, která je přínosná. Buď se ho tedy mohu zeptat, protože mě to autenticky zajímá, nebo ho podpořím tím, že řeknu, že je to zajímavé. Nebo prostě jenom mlčím, ale vší svojí přítomností mu věnuji tu pozornost, aby ho to posílilo v tom, že ho někdo vnímá. Těch variant, jak uznat respekt tomu druhému, je samozřejmě víc.

Metoda „Buď přítomen …“

Martin Hurych

To máme třetí pravidlo, co dál?

Jaroslav Fabián

Už jsem zmínil buď přítomen. Dost často se děje to, že lidé mají konflikty jenom z důvodu toho, že každý přemýšlí v jiné časové rovině, nebo že nejsou na stejném místě. Oni to často myslí stejně, nebo jim jde o stejnou věc a mají dobrý záměr, ale pohádají se jenom proto, že se jeden stará o rizika v budoucnosti, druhý vytahuje příběhy z minulosti a neřeší to, co se děje teď. Jde tedy o to v tu chvíli si přiznat, jak se cítím, jak na tom jsem a na co skutečně máme jako tým.

Hodně lidí teď praktikuje mindfulness cvičení, což je jedna z cest, jak pravidelně provokovat jednoduše tím, že si uvědomím, jak dýchám. Není to žádná ezoterika, tím, že si uvědomím, jak dýchám, svůj dech, nebo si uvědomím, jak mi pracují svaly, tak se zpřítomním do současného okamžiku a mohu tu situaci řešit s aktuálním nastavením a s aktuální energií. Funguje to i ve sportu. Pro byznys znamená buď přítomen především neutíkat myšlenkami v jednání například do toho, co odpovím, až budu na řadě, ale skutečně poslouchat, co ten člověk říká. Daleko lépe totiž potom budu umět reagovat na to, co padlo a daleko spíše vytáhnu správný argument pro to, abych prodal svoji myšlenku, produkt, nebo službu.

Metoda „Zjevně a jednoduše …“

Martin Hurych

Dál tady máme zjevně a jednoduše. To je třeba něco, co mi nejde. Diváci a posluchači, už vím, co chci, vyjadřovat se letos daleko jednodušeji a zřetelněji, protože od Jaroslava v rámci přípravy jsem dostal zpětnou vazbu, že mluvím moc komplexně, protože dělám komplexní obchod.

Jaroslav Fabián

Já jsem řekl, že geniální myšlenky předáváš co nejsložitějším způsobem. Ono to je be obvious, buď zjevný. V improvizaci pokud první, co ti přijde na mysl, když budu dělat takto, je, čistí si zuby, tak mu řekneš, že si čistí zuby každý den asi 6 minut a jestli to není moc. Nebudeš říkat, že nacvičuje box, protože i divák vidí, že si ten člověk čistí zuby. To samé je to stay obvious. Zbytečně nepřekvapuj proto, abys byl děsně originální. Někdy to je totiž nesrozumitelné, protože když zákazník čeká, že když se otevřou garážová vrata, v garáži bude stát auto, nebo motorka a ona tam je kráva s růžovou mašlí, tak je to prostě divné. Někdy je to tedy neužitečné a je lepší mluvit řečí kmene, kam ten zákazník patří. Musíš se snažit zrcadlit jeho chování, být co nejsrozumitelnější a patří tam i to zbytečné nepřekvapování, pokud to tedy není opravdu vymazlená pointa celého jednání. To ale stejně uděláš jednou za celé jednání a nebudeš to dělat v každé větě.

Metoda „Zvětši to …“

Martin Hurych

To znamená, že máš být členem toho kmene, ve kterém momentálně jsi a ke kterému mluvíš. Co tam máš dál? Řekni ještě nějaký majstrštyk, který třeba máš ty sám nejradši, nebo nejvíce používáš.

Jaroslav Fabián

Já je mám rád úplně všechny, ale další může být třeba zvětši to. Zvětši to je pravidlo, které se trénuje tak, že jednoduché věci, ať už to jsou gesta, nebo i slova, zvětšuješ intonací či gesty do úplného absurdna, až se to zlomí. Děláš to do té doby, než je to tak nesnesitelné, až ti je tak nekomfortně, že se stane něco jiného, ale stane se to přirozeně. Je to přirozený děj věcí a potom už to zvětšit ani nejde. Přispívá to dramatizaci a trénuje se to na opravdu velmi zábavných cvičeních.

Někdy v byznysu chodíme po vyšlapaných cestičkách, bezpečných cestách a když vymýšlíme nové věci, tak se všichni tváří, jak hodinu makají na brainstormingu, ale všichni předkládají už dávno vyzkoušené věci. Všichni si potom tleskají, že na flipchart napsali 100 variant, které už dobře znají, a nazývají to inovace. Mně připadá, že pokud mám možnost v jednání, nebo při kreativní práci si hrát a blbnout, tak bych toho měl využít. Malé děti to umí úplně bezprostředně, potom nás přeučí, že už jsme strašně seriózní, školní systém nás vyučí v to, abychom byli roboti, abychom měli nějaké mantinely a pokud možno nevybočovali. To pro byznys není úplně jednoduché, pokud chceš být nějakým způsobem jedinečný a vyloupnout se z toho stáda.

Zvětši to je princip, který dovoluje u hledání variant jít do úplně absurdních věcí, které třeba ještě ani neexistují, které ještě nikdo ani nevynalezl. Tím, že se snažíš jít až do absurdna třeba v tom brainstormingu, tak se tam vždy objeví něco, co bys bez tohoto přístupu neobjevil. Možná to není v tom maximu, ale jdeš vždycky dál, než je ta bezpečná hranice. Těch principů jsou opravdu stovky, takže na každou situaci v byznysu existuje nějaký improvizační či koučovací princip, který se tam dá aplikovat. Mají totiž do byznysu hrozně blízko.

Je improvizace návrat ke skutečnému zájmu o ostatní?

Martin Hurych

Když tě tady tak poslouchám, tak se mi v hlavě urodila taková myšlenka. Mýlil bych se moc, že všechno, co jsi tady říkal, je návrat k prosté člověčině a prostému zájmu o toho, s kým tu danou věc dělám, mluvím, vymýšlím? Bez nánosů manažerských pouček, obchodních školení se skutečně začnu bavit o tom člověku, který je proti mně. Budu se ho snažit pochopit a sestoupím ještě o úroveň níž a hlouběji do nitra, než na které normálně ta mezilidská komunikace běží. Mně totiž kolikrát přijde, že ta komunikace je povrchní a že se vlastně nezajímáš o člověka, něco si domýšlíš a potom v rámci obchodu třeba nabízíš něco, co vůbec není očekávané. Ty jsi překvapený, možná i uražený, oni ten geniální nápad nechápou, oni si to nechtějí koupit, ale možná to je opravdu jenom o tom, že jsme nezabrousili moc hluboko pod slupku toho druhého.

Jaroslav Fabián

Ono to vlastně není nic odlišného od těch dovedností, ono to je jenom další nástroj, který můžeš použít a mít v dovednostech. Stejně tak bez obchodních dovedností pravděpodobně nic neprodáš, i když tam budeš improvizovat jako ďábel. Já tedy vůbec nezatracuji tvrdé manažerské dovednosti. Každopádně obchodní dovednosti jsou také řemeslo. To je věc, kterak ty samé věci dělat lépe a vědoměji, jako člověk, protože všichni se učíme spoustu věcí a nějak nás ovlivňují, ale někdy zapomínáme na to, kým jsme. Je jedno, jestli to zažiješ při tréninku aplikované improvizace, nebo jestli se ti to vyloupne při koučovacím rozhovoru, nebo při mentoringu, nebo při rozhovoru s kýmkoliv u piva. Jde o to být sám sebou a nejít proti sobě. Být sám sebou je za mě předpokladem spokojenosti. Pokud se musím popírat, abych někam zapadl, abych prodal někomu, kdo mi nesedí, abych spolupracoval a dával služby někomu, kvůli kterému mě bolí žaludek, když jdu ráno do práce, tak to nestojí za to. Za mě celý život není o penězích, takže možná bortím představu úspěšného byznysu, ale pro mě život není o tom vydělat maximum peněz. Pro mě je život o tom žít každý jeden den tak, aby mě bavil. Navíc když to člověk dělá, tak paradoxně většinou vydělá více peněz.

Vím co chci a nebojím se být sám sebou

Martin Hurych

Teď jsem to chtěl přesně říct. Ještě si dovolím trošičku návrat zpátky, ty jsi říkal návrat k sobě. Mně se ukazuje, že když jako k sobě budu přistupovat i k druhým a nebudu je vnímat jenom jako objekty, tak spousta těch principů začne dávat velký smysl na té lidské úrovni a přestane z toho být naučené řemeslo. Já mám teď kluka v tercii a to jsou tuhle láčkovci, támhle štúrovci, tady nějaké nerovnice, tady fotosyntéza, on se to nějakým způsobem učí, drtí se to, ale smysl mu to vlastně nedává. Za mě v tom byznys světě je to mnohdy podobné. Já se musím naučit obchodovat, já se musím naučit inovovat, já se musím naučit marketing, ale pokud nechápu ty principy hlouběji, tak se mi to špatně dělá. V momentě, kdy koučováním, nebo improvizací zabrousím na to, že jsme pořád jenom lidi a jenom shodou okolností máme chvíli kravatu, někdy trenky, tak najednou se spousta věcí odbrzdí a začne to mít flow. Teď mě napadlo něco, co se dá tesat do kamene. Vědět, co chci, a zůstat člověkem. Je to to, co bychom si přáli tento rok pro posluchače a diváky?

Jaroslav Fabián

Je to hezké. Já bych za sebe řekl, vím, co chci, a nebojím se být sám sebou.

Martin Hurych

To zní lépe, děkuji moc.

Jaroslav Fabián

Není zač.

Martin Hurych

To byl Jaroslav Fabián, renesanční bytost, kterou jen tak nenajdete, takže jestli chcete vědět, co chcete, určitě Jaroslava sledujte. Teď se ještě vrátím k Jaroslavovi, já jsem se tě zapomněl zeptat, kde tě případně najdeme.

Jaroslav Fabián

Vimcochci.cz.

Martin Hurych

Jak jednoduché, vimcochci.cz. Pokud se tato epizoda líbila, pokud možná v rámci přemýšlení o tom, co s rokem 2023, vás přivedla na nové myšlenky a nové předsevzetí, tak jsme s Jaroslavem udělali svoji práci dobře. Likujte, sdílejte, to už znáte, to tady opakuji každou epizodu. Určitě mrkněte na www.martinhurych.com do sekce Zážeh.

(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)