„Nebojte se inovací. Přeložte si vznosné pojmy okolo (nejen) inovací do lidštiny, napasujte si je na vlastní firmu a vydejte se vpřed. Buď sami, nebo si na to někoho najděte. Žádné šarlatány, ale doporučené kapacity.“
Jakub Beneš je manažerem Digitálního inovačního HUBu Brain 4 Industry pro Fyzikální ústav Akademie věd ČR. Dlouhá léta působil v českém průmyslu, od 1996 například ve společnosti Beneš a Lát. Tam byl u všech inovací, které společnost zaváděla, a to jak technologických, procesních, tak digitalizačních. Na všech přiložil ruku k dílu, a tak se dostal k zavádění ERP, APS, MES a dalších. To mu skvělý základ pro stávající pozici, ve které svoje nabyté zkušenosti předává dalším podnikům a podnikatelům. Mezi jeho koníčky patří renovace veteránů a čištění hlavy na motocyklu, k čemuž postupně dovedl i své syny.
Brain4Industry je konsorcium firem a akademických ústavů, které bylo založeno v roce 2019 pro nastavení a prohloubení spolupráce mezi průmyslem a akademickou půdou. Aktuálně má 20 spolupracovníků a stále se rozšiřuje. Základním posláním B4I je nabízet firmám sdílení znalostí, vzdělávání, výchovu odborníků a pomoc s novými technologiemi v oblasti digitalizace, výpočtařiny, optimalizace a aditivních technologiích.
Proto jsem se Jakuba ptal hlavně na následující otázky:
🔸 Jaký je zájem o digitalizaci a automatizaci průmyslu?
🔸 Co je výstupem testu digitální zralosti či digitálního auditu?
🔸 Jsme ochotni inovovat?
🔸 Jak na Průmysl 4.0 i se starším strojovým vybavením?
🔸 Jaké jsou trendy v nejen českém strojírenství?
BONUS
Co je test digitální zralosti a digitální audit
PŘEPIS ROZHOVORU
Martin Hurych
Dobrý den,
já jsem Martin Hurych a tohle, tohle je Zážeh. Zážeh je počátek akcelerace a akcelerace je něco, co potřebujete, abyste se pohli z místa. Tím, že jste si našli tuhle epizodu, tak jste pro tu vaši akceleraci udělali ten nejdůležitější, totiž první krok. V zážehu sdílíme zkušenosti z B2B podnikání, z obchodu, z inovací, z práce s lidmi i z dalších oblastí firemního života. Dnes budeme akcelerovat s Jakubem Benešem.
Dobrý den Jakube.
Jakub Beneš
Dobrý den, Martine. Děkuji za pozvání.
Martin Hurych
Rádo se stalo. Jakube, tvůj titul je jeden z nejdelších, který jsem tady měl čest číst, tak to raději přečtu. Manažer digitálního inovačního hubu, Brain4Industry při fyzikálním ústavu Akademie věd. Sedí to?
Jakub Beneš
Sedí to přesně.
Martin Hurych
Super, Brain4Industry ... Potřebuje náš průmysl mozek?
Jakub Beneš
Já myslím, že každé podnikání potřebuje mozek. Je mi to hrozně líto, ale bez toho to nejde a nepůjde, je to čím dál tím větší deviza v podnikání.
Martin Hurych
Super, takže dnešek věnujeme přemýšlení o průmyslu, než tak stane, řekněte nám o sobě pár slov a pár slov o Brain4Industry.
Představení
Jakub Beneš
Dobře, moje historie začínala v devadesátých letech. Byl jsem spojený se strojírenskou společností Beneš a Lát od roku 1993. Od roku 1996 jsem pro tuhle společnost fungoval na hlavní pracovní poměr. Můj děda byl jedním z těch nebo byl ten, kdo tuhle firmu ve třicátých letech minulého století zakládal, takže jsme k tomu, jako rodina, měli citový vztah. Prošel jsem si to podnikání vlastně opravdu od dílen, až ve finále k funkci ředitele jednoho z těch výrobních závodů a jsem členem představenstva Beneš a Lát. Věnoval jsem strojírenství a této oblasti 25 let života. Dnes si říkám nebo říkal jsem si před dvěma, třemi lety, jestli neudělat zase něco jinak. 25 let v jednom oboru je fakt hodně. A ne, že by mě to nebavilo, ale ztrácí to takové to kouzlo toho poznávat nové věci. Hodně věcí jste už zažil a když už jste je zažil mockrát a začnou se opakovat opravdu velmi často, tak ztrácíte takovou tu motivaci k tomu je každý den řešit. Takže jsem byl osloven jedním z kolegů z akademické půdy, jestli bych nechtěl s nimi rozjíždět projekt Brain4Industry, což je dneska vlastně nová věc. Vy jste to jmenoval, digitální inovační Hub, kde vznikají tyto instituce po Čechách i po celé Evropě. Jejich primárním cílem je zaměřit se na sdílení znalostí v některých oblastech souvisejících s digitalizací pro průmysl, zemědělství, potravinářství. Je to úplně jedno, který obor budeme jmenovat a ten náš, který vznikl v roce 2019 se jmenuje Brain4Industry a jeho členy jsou fyzikální ústav Akademie věd, ústav termomechaniky, Cardam, což je R&D centrum tady v Dolních Břežanech, břežanský Star cluster, který se zabývá podporou firem v regionu k usídlení se tam, k tomu proinovačnímu smýšlení a propojení s tím unicipálem. A samozřejmě jako následující člen přibylo české inovační centrum, kde přímo ty inovace má ve své podstatě.
Martin Hurych
Výsledkem nebo tou nosnou myšlenkou, proč vznikáte pro český průmysl. Jak si mám představit, co pro mě Brain4Industry, jako pro majitele malé strojírenské firmy může udělat?
Jakub Beneš
My jsme si vybrali specializaci, ve které se pohybujeme již delší dobu. A je to od optimalizací přes výpočetní úlohy, simulace, násilně aditivní výrobu, takže dnes populární třeba 3D tisk ze všech možných materiálů, které si vymyslíte. A tím, že pocházíme nebo část z nás pochází z průmyslu, tak se hodně zaměřujeme na senzoriku a mesovské systémy. Takže měříme ve firmách jejich výkon, jejich stav a připravujeme ta data nebo učíme firmy připravovat ta data podle kterých se budeme rozhodovat. S tím souvisí naše poslední oblast, a to je digitalizace, takže rádi bychom a myslím si, že proto máme předpoklady, abychom s firmami sdíleli znalosti v těchto oblastech a učili je, jak sami v těchto oblastech postupovat. Naším cílem není primárně být ryze byznysová společnost, která bude prodávat službu, ale naším cílem, naším posláním je ty firmy naučit, jak se k tomu problému postavit a jak ho vyřešit svými silami, takže vlastně vzdělávání v této oblasti.
Digitalizace a automatizace průmyslu
Martin Hurych
Jedna věc, která mě u toho hodně moc zajímá. Všímám si, že na straně nabídky digitalizace, automatizace, robotizace v průmyslu, je něco, co hodně rezonuje. Snaží se tomu věnovat spousta lidí od start – upů až po vás, akademickou sféru. Jaká je situace na straně poptávky?
Jakub Beneš
Když to vezmu hodně globálně, tak si myslím, že velké firmy pochopili, že mají už delší dobu vypracované rozsáhlé strategické plány, tak ty digitalizace zapracovali i do těch svých strategických plánů. Hodně rozumný pojem „průmysl 4.0“, firmy, které umí přeložit tento pojem do svého oboru, mají zapracované ve strategii kroky, které povedou k tomu dosažení, řekněme, zvýšení té míry digitalizace v oblasti průmyslu 4.0. Střední firmy jsou nuceny právě těmito velkými partnery k tomu, aby v té digitalizaci pokročily taky, ale pro malé a střední firmy, kterým chceme věnovat velkou část našeho portfolia služeb, tak je to dnes hodně nepředstavitelný pojem. Jsou to krásné vzletné pojmy, které jim ale ještě nedávají smysl a my máme jeden z těch projektů, který řešíme, a to digitální audity. Máme 2 typy, jednomu říkám test digitální zralosti, který je vhodný právě pro firmy malé a střední a dokáže jim pomoci identifikovat překážky, které brání v tom se rozletět dál. A pak jsou digitální audity, ten test se pohybuje v rámci třeba dvou dnů času, které musíme věnovat společně s tou firmou tomu jejímu prozkoumání a následně návrhům. U toho digitálního auditu se bavíme řádově o měsících 1–5 podle velikosti firmy. Myslím, že když budu počítat po 100 lidech, tak třeba firma o 100 lidech bude trvat celý měsíc. Není to celý měsíc práce, ale jsou to postupné kroky, které během toho měsíce musíme udělat k tomu, abychom nastavili nějakou road mapu, kudy by se ta firma měla pohybovat. Oba ty způsoby vlastně pracují formou pohovorů s klíčovými lidmi v té firmě. Tou základní podmínkou je, že musí chtít majitel nebo jednatel. Ten, kdo opravdu má v ruce to primární rozhodování o tom, kam bude ta firma směřovat. A ideálním stavem je, když ta firma už má aspoň částečně zpracovanou strategii, takže jeden z těch prvních dotazů je vždycky: Kde chcete být za 3, 5,10 let? A jak má firma vypadat? Udělejte si takovou tu svoji představu a my vám pomůžeme najít buď blokační kroky, které vám teď brání to zrealizovat, anebo následně s vámi připravíme i tu road mapu, kudy se dostat do tohohle stavu, tak aby vás to nebolelo.
Martin Hurych
Co, když je ta odpověď na otázku: Kde chcete být za...?
„Jakube já nevím.“ Co, pak?
Jakub Beneš
Myslím si, že dokážeme i pomoct s těmi hodně cílenými dotazy k tomu, aby se ten majitel zamyslel správně nad tím směřování firmy a dokázal na tu otázku odpovědět, ale dokud tuto odpověď nemáme, nemůžeme pokračovat. Myslím si ale, že ani ta firma nemá jednoduchý život a pokračování, když nevíte, kam směřujete, tak strašně těžko hledáte kroky kudy a přestože většina lidí, říká nevím, tak si myslím, že v hlavě se jim ty myšlenky honí, jenom je potřeba je zformulovat. Ideálně si je někde napsat, pověsit si je na zeď a mít je každý den před očima, když něco dělám, takže i v tom umíme pomoct.
Test digitální zralosti. Digitální audit
Martin Hurych
Takže když budu jeden z těch osvícenějších a budu vědět nebo budu chtít zjistit, kam. Vy na mě naroubujete, buď test digitální zralosti, nebo digitální audit. Jak konkrétně bude vypadat ten výstup, protože z auditu má spousta lidí z mojí sociální bubliny kopřivku. Představme si to nějak konkrétně. Co dostanu do ruky?
Jakub Beneš
Je to pravda, ten audit je trošku zprofanované slovo, ale nemáme jednoduchý český překlad, takže říkáme analýza. Což je nejspíš ještě horší. Co bude naším výstupem pro vás je vlastně souhrn aktivit, které musíte udělat pro to, abyste se posunuli směrem, kterým chcete. Takže pro ten test digitální zralosti budete mít seznam doporučení, co udělat, abyste přestal brzdit ten svůj vývoj. Pakliže postoupíte do toho digitálního auditu, tak dostanete celou road mapu, která vám bude říkat, které kroky udělat, jak dlouho budou trvat a co k tomu budete potřebovat za lidi a za prostředky, tak, abyste dosáhli svého cíle. Společné je ještě to, že se to snažíme vždycky každý ten krok přepočítat na nějakou úsporu. Buď finanční úsporu, zrychlím nějakou výrobu, budu potřebovat mít technologií, bude potřeba méně materiálu, budu potřebovat něco, nebo na druhou stranu se snažíme najít ten formát, kde přijde ten zisk, který následně bude vázat k tomu kroku. Naším takovým mottem je, že bychom se chtěli s těmi firmami podílet na jejich úspěchů. Tzn. tento první krok, když absolvujeme, tak bychom následně rádi financovali ty další projekty, buď právě z úspory, anebo z toho zisku, který přinesly, aby ty firmy neměly pocit, že musí vynakládat nesmyslné peníze a cpát něco do poradců. Ještě mám kolegu, který říká krásně poraděnkové, taky to nemáme rádi, ale nejsme poradci. My jsme opravdu nechci říct koučové, ale snažíme se těm lidem pomáhat v tom se na ty věci dívat správnou optikou, vést je, aby byli schopni se sami rozhodovat a v ideálním případě to celé financovat z nějakého podílu na tom úspěchu.
Jsme ochotni inovovat?
Martin Hurych
Vy jste v zásadě vyšel z podhoubí těch firem, kterým teďka máte pomáhat. Jaká je tedy nálada v podhoubí, podhradí. Jaká je nálada k inovacím, protože tam to je podle mě podobné jako s tou nabídkou služeb pro inovace? Jsme ochotni inovovat?
Jakub Beneš
Já si myslím, že ta ochota je. Zase chybí tam ten překlad. Bude to souviset s tou věcí, kterou jsme si už řekli a to je: „Pakliže nemám vizi toho, kde ta firma má být, těžko se mi inovuje, abych se k tomu dostal je potřeba tento cíl nastavit vždycky. Je to také podle velikosti firmy, ale většinou v těch menších firmách chybí lidé, kteří by se o to starali, takže i já jsem se mnohokrát potýkal s tím, že jsme vymysleli skvělou věc, kterou zavedeme a následně musel být v té firmě jmenován někdo, kdo má za prvé nějaké rozhodovací pravomoci, aby byl schopen to zrealizovat a za druhé tomu musí věnovat čas. A v těch menších firmách je to většinou člověk, který pracuje 10, 12, 14, 16 denně a dostává další úkol, takže je tam takový ten blok vlastně té nechuti převzít další úkol a uvázat na další 2, 4 hodiny denně, které bude muset věnovat po dobu toho projektu té realizaci, a to brzdí ten rozvoj. Neřekl bych, že je ve firmách nechuť inovovat. Já už jsem se kdysi bavil v některém rozhovoru s lidmi, že my překládáme průmysl 4.0 jako automatizace, robotizaci, ale myslím si, že k tomu to vůbec nesměřuje. To jsou věci 40 let zpátky a věci, které si dnes běžně, my říkáme, koupíte na krámě. Když budu chtít a řeknu, že mi ta investice dává smysl, tak si to pracoviště zrobotizuji s dodavatelem, který už na trhu existuje. Ten pohled, který přichází dneska je spíš o tom, jak pracuji s informacemi, které mi ten, ať už výrobní úsek nebo člověk, který pracuje na nějakém úkole, je schopen dávat o průběhu té své činnosti. Takže sledujete výkonové parametry těch jednotlivých celků a na základě toho se rozhodujete, co se bude dít dál. A tady bych řekl, že mnoho firem končí ve fázi, kdy si pořídí sběr dat. Tzn. že mají dnes obrovské množství dat, které vůbec nevyhodnocují. V lepším případě firmy používají tento styl ve chvíli, kdy přijde reklamace, tak se zpětně pohrabu 3 měsíce zpátky v datech, abych našel, proč se to stalo. Ne vždy se to povede. Ještě lepší případ je, že pracuji s měsíc starými daty tak, abych byl schopen reagovat v průběhu následujícího měsíce nějakou aktivitou. A ideální případ je ve chvíli, kdy to máte k dispozici on-line a můžete se rozhodovat na základě toho, co budete dělat za hodinu, zítra, a tak dále. Takže to je naším cílem, naučit firmy, jak s těmi informacemi pracovat. Z vlastní zkušenosti vím, že jsme schopni napojit stroje, které nemají opravdu žádný digitální potenciál, takže můj jednoduchý příklad bude 50 let stará vrtačka, sloupová, ruské výroby, kde připojíte ten třífázový motor ke sledování a nastavíte si hranice, kde sledujete ten stroj ve formátu zapnutí on/off, ve formátu běhu naprázdno a ve formátu záběru. Každá část té práce má určitý elektrický příkon a na základě tohohle přepínání, jste schopen sledovat, kdy ten stroj pracuje. Takže to není o tom, že musí mít nejnovějšího robota, skvělé obrazovky a nejnovější stroj na trhu. Jsem schopen pracovat i s tím, co mám, ale musím vědět jak a co mi ta data říkají a jak nastavit začátek.
Martin Hurych
Už slyším... „To bude hrozně drahé Jakube, to se nevyplatí.“ „Na to jsme moc malí.“
Jakub Beneš
Taky jsme s tím předsudkem velmi často bojovali. Cena připojení toho stroje se dnes už pohybuje v řádu jednotek tisíc korun. To už nejsou velké investice. Potom je potřeba investovat samozřejmě do nějakého systému hodnocení, ale budeme se bavit o desetitisících, statisících korunách, nejsou to žádné miliony, miliardy. Záleží na tom, jak moc rozsáhlou síť budeme budovat, kolik informací chceme posbírat a jakou rychlostí, ale pro to základní snímání nám ty jednotky, maxima desítky tisíc korun, budou stačit k tomu, abychom to pracoviště usledovali a z vlastní zkušenosti vím, že jenom zapojení toho sledování s efektivním nastavením parametrů zvyšovalo produkci toho stroje o 20 %. Takže každý, kdo tu výrobu zná, si může spočítat při 20 % nárůstu výkonu toho stroje, kolik peněz mu to vydělává a jestli se mu ta investice vyplatí.
Martin Hurych
Skoro se mi chce rýpnout, že namontováním čidla žádný stroj výkonnější nebude. Tak čím to je, jak na to potom reagují ti zaměstnanci, kteří u těch strojů stojí?
Jakub Beneš
Je to věc, řekl bych firemní kultury. Samozřejmě každý člověk, který u toho stojí má ten pocit, že když se začneme bavit o automatizaci a digitalizaci, že se ho snažíme nahradit. My jsme rozjeli myšlenku, kdysi ještě v průmyslu s tím, že jsme ty lidi vtáhli do toho řešení, představovali jsme jim to tak, a i jsme to tak nakonec realizovali, že se snažíme snižovat ten podíl té jejich těžké práce. Dávat jim tu informaci a šanci si víc vydělat. U nás, jsme se s těmi lidmi, kteří pracovali u těch strojů dělili o ten zisk, a protože oni měli pořád stejný stroj, na kterém pracovali pořád a dělali tu samou výrobu, ale jenom tím, že jsme zvýšili efektivitu, tak jsme jim přidali i vlastně nějakou částku mzdy. Sice remcali, nelíbilo se jim, že ten přehled o tom, jestli ten stroj pracuje nebo ne, existuje, ale nechci být ošklivý, co si budem nalhávat, pakliže jsem v práci dostávám svoji mzdu, tak si každý může přečíst zákoník práce a tam je, jak mám pracovat a jak se k tomu mám chovat. Takže když jsem v práci 8 hodin, neříkám, že všichni pracujeme 8 hodin, 480 minut času, ale je rozdíl, jestli pracuji 240 minut nebo 360 minut. Jsem schopen to vlastně těm lidem takhle přetransformovat do toho, ano budeš muset trochu víc pracovat, ale taky si vyděláš vyšší mzdu. Na to slyší většina lidí, které v oboru znám.
Jak jsme na tom s Průmyslem 4.0?
Martin Hurych
O všech věcech, o kterých si povídáme, se mluví relativně dlouho. Speciálně o průmyslu 4.0, kde momentálně jsme na cestě od Marie Terezie k průmyslu 4.0 a asi kromě Automotive, který je evidentně nejvyvinutější část strojírenství. Jak to z vaší zkušenosti vypadá v tom zbytku?
Jakub Beneš
Máte pravdu Automotive a jeho dodavatelé jsou na tom velmi dobře, ten tlak tam byl enormní už léta zpátky. Co se týče zbytku, tak jsou mezi námi premianti, kteří už mají hotovo, mají zdigitalizováno a řídí firmu na základě prediktivních informací. Řekl bych však, že většina průmyslu se nachází ve stavu té montovny a když už se budeme o té montovně bavit, tak je rozdíl mezi špičkovou montovnou, která používá robotizovaná pracoviště. Většina operací řízená kamerovými systémy atd. Veškeré výstupy jsou sbírány a plán se mění na základě predikce výstupu na konci nebo nějaké třeba chybové události, která se děje v průběhu a mezitím, když běhá někde 20-30 dělníků kolem linky, opravují chyby, hledají materiál, když nějaký najdou, tak se snaží rozeběhnout stroj, nemají vybalancované meziskladové zásoby mezi těmi jednotlivými pracovišti atd. Řekl bych, že jsme v polovině cesty a průmysl 4.0 já právě vnímám tak, že sleduji celou tu výrobu datově, jsem schopen reagovat na ty výkyvy, ale proto musím připravit tu úplně základní věc, a to je mít namalované procesy, vědět co odkud jde, proč to tam jde, kde, kdo a kdy se má, na čem podílet a to bych řekl, že jsme v Čechách hodně podcenili. My se snažíme většinu věcí urvat na základě snížení nákladů, ale ve formátu koupit co nejlevnější stroj, koupit co nejlevnějšího pracovníka, který tu práci vykoná. Ušetřit na materiálu, koupit ho o něco malinko horší. To jsou takové standardní pohledy kde se raději šetří, než abych zefektivnil jakýmkoliv způsobem tu výrobu jako takovou. Tzn. i na tom stroji, který mám, jsem schopen velmi jednoduchým zásahem, kolikrát tu efektivitu zvýšit třeba o polovinu. Navýšením mzdy u toho člověka při zvýšeném výkonu, určitě dosáhnu při 10, 15 % navýšení mzdy, zvýšení třeba o 30 % toho výkonu a tak dále. Koukáme na to z té špatné strany, a navíc startérem většinou bývá požadavek zákazníka na slevu. Takže my reagujeme retrospektivně, nadáváme, že zase přišel zákazník pro slevu. Kde ji mám vzít, co mám vlastně udělat, místo toho, abych se celý rok připravoval na to, že tahle situace nastane. Všichni víme, že pokaždé si, že ten zákazník přijde pro slevu a my tomu ten rok nevěnujeme. Bohužel tu slevu dáme a většinou z marže. Ten příští rok máme zase klid, protože už jsme přece tu slevu dali, zase tomu nevěnujeme ten čas, takže ztrácíme hrozně moc času na tom, že promrháváme tu příležitost tu úsporu najít efektivně tak, aby nás nestála příliš prostředků, respektive, aby se nám vrátila. Ty investice, o kterých se bavíme, ať už jednoduché technické, do mzdových prostředků, do procesních toků, tak jsou v řádu návratnosti jednotek měsíců. Myslím, že žádná z těch investic, které takto probíhaly, jsem neviděl delší návratnost než 6-9 měsíců.
Martin Hurych
To je super, to je jedna z nejrychlejších návratností vůbec podnikání.
Jakub Beneš
Samozřejmě je to dané stavem té nedokonalosti, takže čím vyšší nedokonalost, tím rychlejší návratnost a vyšší zisk. V plně automatizovaném provozu už se ty investice hledají samozřejmě hůř, ale my v tom máme obrovský potenciál.
Trendy v českém strojírenství
Martin Hurych
Tady jsme v Zážehu tak, abychom zažehli ty, kterým to není jedno a chtějí se svou firmou progresivně budovat to, co budou dělat za 3, 5 let. Jaké jsou v českém strojírenství aktuální trendy? Kam se posouváme a na co se máme začít připravovat? Možná nejenom české, co se děje ve světě a na co se máme připravit?
Jakub Beneš
Tady bych výjimečně poděkoval covidu, který firmám trochu otevřel oči. Dlouhodobě je na českém trhu nedostatek pracovníků a COVID tuhle situaci ještě zhoršil. Spousta firem neměla s kým výrobu realizovat a donutilo je to přemýšlet o tom, jak výrobu zjednodušit, optimalizovat a automatizovat. Je to začátek, myslím, že to je otázka nejbližších 3, 4, 5 let. Když se budeme opravdu snažit tu výrobu automatizovat a robotizovat, souvisí to samozřejmě s přeškolením pracovníků na jiný styl práce a oni dnes už nebudou ta ruka, která někam skládá polotovar tak, aby vytáhla výrobek za půl hodiny. Oni budou ti, kteří budou stát okolo těch linek, budou je obsluhovat, servisovat, dělat jim ten backup a současně se budou muset naučit nějaké jednoduché věci programovat. Řekl bych, že tam bude ta změna v poměru robotizované práce, změna v přístupu k lidem a k jejich znalostnímu potenciálu. Myslím, že není tajemství, když řeknu, že když jsme ve slévárně optimalizovali, tak nás nikdy ta technická optimalizace nedonutila propustit ani jednoho člověka. Většinou jsme toho člověka doškolili tak, aby nám byl dál platným členem a dávalo to smysl. Můžete expandovat, ale nikdy to nesouviselo s propouštěním. Nacpu 50 robotů do firmy a už nepotřebuji žádné lidi, takhle jsme to nikdy nedělali a lze to. Co se týká pak té přípravy na to další období, tak si myslím, že je tam extrémně důležité ruku v ruce s tou technickou částí, s tím updatem, postupovat právě v té digitalizaci. Tzn. začít si ty procesy malovat, myslím teď ve stylu procesní mapy, provázat klíčové body, na nich měřit výkony a začít se učit tu výrobu řídit pomocí přesných čísel. Dál pro mě bylo neuvěřitelné kouzlo, když jsme v tom strojírenství měli tu informaci opravdu on-line. Mám televizi ve výrobě, v kanceláři, na mobilu, na tabletu, kdekoliv jste viděl, co se děje. Další update byli eskalační procesy, kdy vlastně buď ty stroje samy o sobě něco říkali, anebo ta obsluha u nich byla schopná spoustu těch věcí eskalovat jenom zmáčknutím nějakého tlačítka nebo posláním nějaké informace. Automaticky voláte správné servisní středisko, toho údržbáře, který má ten mobil v ruce, jemu přijde sms, něco se na tom stroji děje, může reagovat, když nezareaguje do 15 minut, jde informace třeba na šéfa linky. Když ani on nezareaguje, jde informace na šéfa závodu, a tak dále, ale tohle lze zrealizovat jenom s velmi slušnou úrovní měření procesů. Moje vize je, že za 5, 7 let by české firmy mohly být už na úrovni toho, kdy tyto procesy budeme mít zmáknuté. Budeme opravdu vědět, co děláme, proč to děláme, jak to děláme. Pro mě pak největší posun byl v tom, když jsme dokázali tahle čísla propojit s ekonomikou a věděli jsme, co který krok ještě přináší v tom ekonomickém pohledu na firmu, takže kde nám přetékají náklady, kde jsme schopni realizovat větší zisk. Co nás bude stát prostoj toho a jiného zařízení, a tak dál. Podařilo se nám zkracovat tuhle dodávku informací z původních cirka tří měsíců až na řádově týden, a ten formát časový byl nějaký tříletý vývoj, po který jsme to realizovali.
Když dnes přichází poptávky, tak nejenom, že je samozřejmě řídícím prvkem kvalita a cena, to byla už x let zpátky, ale začíná se v nich vlastně množit ten dotaz, jakou nám poskytnete úsporu vůči životnímu prostředí. Tzn. snížení energetických nákladů, spotřeby materiálu, následně recyklace odpadů. Může to být pohled na vypouštěné emise. Většinou ti hráči dnes, kteří jsou většinou automobilky, tak už po nás budou chtít CO2 stopu našeho výrobku, aby ji mohli započítávat do těch svých finálů a pracovat s těmito čísly. Podle posledních informací se teď tímto způsobem vydávají i dotační projekty a bankovní domy, kdy investice do jakéhokoliv nového zařízení podmiňují zlepšením jeho ekologických parametrů. Snížení energetických nákladů nebo materiálových potřeb pak podmiňuje poskytnutí úvěru na další výrobní zařízení. Jinak standardní metoda, kterou jistě většina lidí zná nebo o ní slyšela je Return on Investment, takže používal bych jí pro každou investici, kterou dělám. Není nic jednoduššího a já velmi rychle zjistím, jestli jsem schopen si ten nový stroj dovolit, kdy se mi zaplatí a jestli to dává smysl. Není každá firma schopná vyměnit 100% svého strojového parku, takže pracuji s tím co mám, dostávám z toho maximum a tím, že připravím strategii toho dalšího rozvoje, mám tu vizi na těch 3-5 let, tak jsem schopen říct, který stroj potřebuji teď, který za 3 roky a spočítat si jak to udělám finančně, abych se k tomu dostal.
Martin Hurych
Navíc díky optimalizaci na ty nové stroje už začínám teď vydělávat.
Jakub Beneš
Přesně tak.
Martin Hurych
V Zážehu končíme nějakým doporučením, radou, fuck-upem, čímkoliv abychom zkracovali objížďky posluchačům a divákům. Z toho, co jsme tady spolu dnes rozebrali, jaká by byla rada na závěr pro ty, kteří se nechtějí nechat vláčet trhem a chtějí se svojí firmou proaktivně někam jít a inovovat.
Jakub Beneš
Myslím si, že první věc je se těch inovací nebát. Základ je, pojďme si s lidmi, kteří tomu rozumějí přeložit ty pojmy do nějaké lidštiny, napasovat si je na svoji firmu tak, abych si uměl představit, co pro mě ty vznosné pojmy, o kterých jsme tu dnes mluvili znamenají a stejně jako v každém druhu podnikání, je to vždycky o chemii. Takže buď se to naučím sám, anebo si najdu někoho, kdo je schopen mi s tím pomoct. Myslím, že to je rychlejší cesta, ale musí tam fungovat ta chemie, musím si najít člověka, který mě tím základem provede, naučí mě to. Což bychom rádi dělali.
Martin Hurych
Takže žádné šarlatány, ale prověřené kapacity.
Jakub Beneš
Přesně tak. Vždycky to fungovalo, myslím, že to fungovat bude ještě dlouho, že člověk na doporučení, který někomu již pomohl je mnohem efektivnější než hledat někoho jiného, ale ať se každý rozhodne sám, jak se mu to líbí.
Martin Hurych
Je to tak. Když se rozhodneme postupovat s vámi, kde vás najdeme?
Jakub Beneš
Tak my jsme vlastně 5 nezávislých organizací, které fungují dohromady ve formě konsorcia. To jádro bude ve finále sídlit v Dolních Břežanech, ale dnes se zatím nacházíme na půdě Fyzikálního ústavu v Praze. Navštivte určitě naše webové stránky www.brain4industry.cz, kde získáte kontakty na nás všechny a těšíme se na to, že budeme spolupracovat s českým průmyslem na jeho vývoji.
Martin Hurych
Já vám budu držet palce, díky moc Jakube.
Jakub Beneš
Moc děkuji Martine, díky.
Martin Hurych
Tak to byl Jakub Beneš z Brain4Industry. Pokud jsme vás právě zažehli pro inovaci vlastního výrobního závodu, tak jsme udělali dobrou práci. Laďte další epizody, ať už na YouTube nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci, mrkněte i na moje stránky www.martinhurych.com, kde od tohoto nového roku 2022 máme takové malé překvapení, ke každému Zážehu máme i písemnou přílohu, takže o ni určitě nepřijďte. Mně už zbývá jenom vám držet palce a přát úspěch, díky.
(upraveno a kráceno)