„Pokud nevíte, zda je VR pro vás, udělejte si čas, zkoušejte, co VR může přinést přímo vám a buďte informovaní. Objevte v sobě objevitele. Vyzkoušejte si pár virtuálních světů, prozkoumejte možnosti a teprve pak se rozhodněte, jak s VR v rámci firmy naložit.“
Je těžké krátce představit Luboše Malého. Sám říká, že obrací systémy v ekosystémy, organizace v organismy, zaměstnance na podnikatele a hierarchie v komunity.
Je jedním ze spoluzakladatelů RedButton EDU, platformy, kde se sdílí vzdělávací obsah s komunitou. Je součástí týmu DNAI, know-how a show-how agentury na umělou inteligenci.
A v neposlední řadě nechává lidi zažít virtuální realitu v projektu XR Leaders. Otevírá podnikatelům dveře do virtuální reality a nechává jim ochutnat vše, co VR nabízí. Ukazuje, jak se dá z jakéhokoliv místa na světě setkat v jednom virtuálním prostoru.
Změny se totiž dějí čím dál tím rychleji, a proto je dobré se na ně připravit. Není totiž daleko doba, kdy vyměníme mobily za brýle, kterými vejdeme do VR. A bude to možná už za pár let.
A také nesmím zapomenout, že je Luboš propagátorem udržitelnosti.
Všichni víte, že jsem fanouškem technologií, a tak mě tento díl v VR brýlích obzvlášť bavil. Kromě blízké budoucnosti jsme s Lubošem probrali ...
🔸 Proč by malá a střední firma měla virtuální realitu brát vážně?
🔸 Jaké jsou typické aplikace VR v současnosti?
🔸 Jak je to s návratností VR řešení?
🔸 Jak bude vypadat kancelář za 5 let?
🔸 Jsou VR brýle nový mobil?
Pokud chcete vědět, jak nejrychleji do tématu, stáhněte si níže na stránce bonus. Luboš společně s XR Leaders připravil několik programů, díky nimž se do tématu dostanete rychle a snadno.
BONUS
Programy, které vás základy VR provedou (Kód bonusu: VRJETADY)
PŘEPIS ROZHOVORU
Martin Hurych
Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je Zážeh. Dnešní Zážeh bude o virtuální realitě, webu 3.0, metaversu a všech těchto velmi aktuálních věcech. Proto jsem si pozval Luboše Malého, který se těmito věcmi zabývá. Ahoj, Luboši.
Luboš Malý
Ahoj, Martine, dobrý den všem posluchačům.
Čím se Luboš zabývá?
Martin Hurych
Luboš je malý jménem, ale veliký svými aktivitami, takže já ho s dovolením nechám samotného představit, protože výčet jeho firem a aktivit je neuvěřitelný a já bych v tom nerad udělal chybu. Luboši, čím se zabýváš?
Luboš Malý
Já mám teď takovou postkorporátní kapitolu svého života. 10 let jsem pracoval ve společnosti Lego, kde jsem skončil tím, že jsme vedli s týmem globální technologické inovace a předtím jsem měl na starost veškeré transformační projekty a procesní optimalizace. Teď se věnuji třem oblastem.
Jedna je vzdělávání, kde s týmem tvoříme platformu pro naprosto moderní kompletní budování kompeticí jménem Red Button EDU. Druhá jsou technologie, kde jsem součástí týmu DNAi, kterou nazýváme know-how a show-how agenturou na umělou inteligenci. Teď jsme se potkali ve virtuální realitě a s několika parťáky máme projekt XR Leaders, kde rozesíláme virtuální sady po celé Evropě a necháváme lidi, ať si to zažijí. Takhle bych mohl pokračovat, ale myslím, že toto jsou ty hlavní věci. Poslední nohou, kterou nechci zapomenout, je udržitelnost. Společně s pár přáteli jsme dali dohromady projekt Earthnest a s INCIENem rozjíždíme CIRKUS, což je cirkulární a sustainability road show.
Proč by malá a střední firma měla virtuální realitu brát vážně?
Martin Hurych
Ke všemu se postupně dostaneme. My jsme oba fanoušci virtuální reality. Ty jsi určitě dál než já, já jsem zatím zkoušel pár virtuálních networkingů. Má zkušenost je taková, že zatím, co se byznysu týče, jsme hodně na začátku, spíše je to pořád pojímané jako zábava. Jak to vidíš ty? Proč bych, jako malá a střední firma, měl vůbec dnešní Zážeh nevypnout a měl bych poslouchat dál?
Luboš Malý
Já vycházím z toho, že je dobré si věci zkoušet naživo. Pakliže chci být v dnešní době odolný vůči všem možným změnám, které se dějí rychleji a rychleji, tak je dobré se orientovat v nějakých pojmech. Mohu kolem toho mluvit u stolu, mohu dělat cokoliv, ale nejlepší je si to zkrátka vyzkoušet.
Proč bych měl dál poslouchat? Myslím si, že spolu dokážeme dát dohromady nějaký návod v pár krocích, proč je pro lidi v malých a středních firmách v dnešní době dobré sledovat exponenciální technologie a také udržitelnost. Pro dlouhodobou udržitelnost, konkurenceschopnost si myslím, že držet krok s digitalizací je základ. Ať na to máš jakýkoliv názor, ve výsledku se tvoji zákazníci, partneři, investoři, zaměstnanci dřív nebo později zeptají, v jakém světě budeme mít pobočku či jestli mohou mít plat v Bitcoinech. Je fajn alespoň tušit, na co se ptali, a mít na to nějaký názor.
Jak je to s každodenním použitím VR?
Martin Hurych
Když jsem si dělal přípravu na tento podcast, tak jsem procházel varianty programů, do kterých se spolu teoreticky můžeme vydat. Spatial, ve kterém jsme teď, existuje relativně dlouho, měl jsem ho vyzkoušený, a proto jsme dnes tady. Určitě dnes existují i lepší varianty. Na druhou stranu, těchto programů se vyrojila hrozná spousta, a i v oficiálních teaserech je to hodně hravé a neseriózní. Jak je to tedy dnes třeba s dennodenním nasazením pro malou a střední firmu? Je to něco, co už bych měl považovat za seriózní, nebo je to pořád budoucnost a když, tak jak dlouhá?
Luboš Malý
Já bych to vzal z trochu jiného úhlu pohledu. Máš pravdu, že virtuálních světů se v rámci metaversu vyrojilo relativně hodně. Já bych to jen zkusil usadit. Metaverse, jako pojem, nikomu nepatří, je to synonymum, jak kdybych řekl internet. Pod ním jsou různé virtuální světy a my jsme teď v jednom z nich, který se jmenuje Spatial. Je to plocha, která má své zákonitosti a je neobydlená. Na té ploše vznikají nové země, jedna se jmenuje Decentraland. To je taková Itálie. Je to barevné, moc to nefunguje, ale dá se tam být. Spatial je spíše takové Švýcarsko. Je to hezky funkční, relativně seriózní, vypadáme jako lidi, ne jako žáby, banány a podobní avataři, kteří jsou v jiných světech. Pro lidi mladší je tu třeba Roblox. Většina z nich umí virtuální realitu, takže se do nich dostaneš skrze brýle, nebo webový prohlížeč.
Na bázi konceptu metaverse vznikly tyto světy a teď tam můžeš jezdit jako na dovolenou na Mácháč, do Ženevy, nebo na Maledivy. Můžeš vyrazit do nějakého světa, vesměs je to jednoduché, bezpečné a zase z něj vylezeš a řekneš si, jak se ti tam líbilo. Bral bych to tedy z toho pohledu, že to jsou různé programy, ale nebral bych to moc vážně. Jsou to světy a dá se do nich hezky cestovat a výletit.
Jsou světy, které jsou i pro mě dostatečně bláznivé. Vlezu tam a jsou tam čtyři děti z Malajsie, které se mě začnou ptát na věci, kterým jednak rozumím a navíc tam nemám co dělat, protože mám pocit, že to je nezákonné. Je dobré si to opravdu vyzkoušet.
Stejně tak, jako může někdo zajet na dovolenou na Srí Lanku a říct si, že tam bude žít, tak stejně tak ve virtuálních světech mohu někam přijet a strašně se mi tam bude líbit. Potom mohu přijet i někam, kde se mi to líbit nebude a už se tam nevrátím.
Pokud najdu svět, který si myslím, že by náturou a kulturou odpovídal mým klientům a mému firemnímu pojetí, tak tam můžeme mít do budoucna pobočku či virtuální kanceláře. Mohu přijmout i stejnou měnu, která se na daném místě využívá. První krok je však vzít si batůžek, ponožky, spodní prádlo a vyrazit na výlet. Potom se vrátím a řeknu si s ostatními, jaké to bylo a podle toho mohu udělat nějaké byznysové rozhodnutí.
Jaká je první reakce na výlet do VR?
Martin Hurych
Ty vlastně s parťáky školíš firmy na použití VR, necháváš jim to ochutnávat. Posdílím ti svoji zkušenost z virtuálního networkingu a schválně, jestli máme stejnou. Ti lidé, kteří mi tam přišli, se chovali jako malé děti. Je to neuvěřitelný zážitek, úplně jiná vazba a byť to mělo hromadu technických nedostatků, protože je virtuální realita náročná na přenosovou rychlost internetu, tak si to všichni pamatují. Bylo to neuvěřitelné. To je, jako když se poprvé s někým opijete. Jak to mají ti, které školíte vy?
Luboš Malý
Úplně stejně. My jsme dokonce v některých workshopech přišli na to, že se dá zamezit případné manipulaci s knížkami, protože to dělá neplechu. Je to podobná funkce, jako když chceš někoho ztišit na Teamsech. Máš tedy pravdu, ale přijde mi to naprosto přirozené. Je to součást procesu, zážitku a naopak se mi líbí, že díky virtuální realitě v sobě člověk znovu objeví zvědavého kluka z prolézaček. Najednou ten svět není na monitoru, 38 cm uhlopříčka, kde jsou všichni kolegové a kolegyně vedle sebe, nemusí mít ani zapnutou kameru, do toho ti zvoní telefon, máš tam jídlo, rozlitý čaj. Najednou jsi v prostředí, které je mnohem přirozenější. Když na tebe mluví Martin zleva, slyšíš ho zleva, když je někdo dál, slyšíš ho méně a naopak. Dochází k tomu, co já bych nazval jako back to basics. Kdybychom dnes ukázali způsoby práce, že zavřeme lidi do open spaců v devítipatrové budově, ráno tam vylezou a večer se vrátí zpět s více zpocenou košili, tak najednou je to vytržení, to je bizár. Virtuální realita je naopak mnohem přirozenější tomu, co bychom normálně prožívali, kdybychom pracovali na poli, v přírodě.
Jaká je saturace VR vybavením?
Martin Hurych
Jaká je vůbec situace na trhu? Jaká je saturace vybavením pro virtuální realitu?
Luboš Malý
Když se budeme bavit o České republice, tak neskutečně malá, když se budeme bavit o zbytku světa, tak malá. Kamarád Martin Holečka to přirovnává k tomu, když si první lidé koupili telefon. Sice měli skvělou věc, ale neměli komu zavolat. Hardware už je levnější, před pár lety to stálo 40 000 Kč, musel jsi mít senzory všude po místnosti a bylo to jen pro herní průmysl a zábavní průmysl pro dospělé. To jsou dva průmysly, které do toho na začátku nejvíce investovaly.
Dnes už to tak dávno není. Veliké firmy do toho mají zainvestováno. Když se podíváš na aktivity Meta, Microsoftu, Apple a podobných, tak se jenom čeká, kdo, kdy s čím přijde a jakým způsobem se s tím bude pracovat. Hardwarová saturace je malá, ale velmi rychle rostoucí. Jsou to nižší stovky milionů lidí, kteří to na planetě mají, ale na denní bázi to používá mnohem méně lidí.
V České republice máme fantastická developerská studia, která umí typické use casy. Efektivnější, rychlejší, zábavnější trénink, simulace, diversity and inclusion, soft skilly, které se v realitě velmi těžce simulují. Tyto věci umí hned několik firem a developerů v Česku fantasticky dodat. Kde je to horší, je samotná implementace. V tom si myslím, že jsou země jako Německo, Anglie o parník dál. Zatím jsme
v tom pořád ta montovna, ale jsou tu i nějaké první náznaky bank, které si tam začínají dělat pobočky, a obchody, které si tam nechají dělat opravdu retail. Můžeš si tam virtuálně osahat, co si chceš koupit a v některých zemích i funguje, že když si tam něco koupíš, tak ti to potom přijede domů fyzicky.
To je tedy současná situace. V hardwaru už není problém. Pořád je to však těžké, takže další generace už bude vypadat jako normální brýle, to už bude samozřejmě někde jinde. Bavíme se 2, 3 roky do budoucna. Tam si myslím, že bude průlom a v tu chvíli už by na to měly být firmy připravené. Myslím si totiž, že to potom bude rychlé jako smartphony, které během pár let nahradily Nokie 3310.
Martin Hurych
Já to podpořím. Tenhle týden jsem slyšel v nějakém podcastu, nebo ve vysílání rozhlasu, že před Vánoci bylo virtuálních headsetů prodáno více než Xboxů a PlayStationů 5 dohromady.
Luboš Malý
No vida, vždyť to stojí 10 000 Kč. To už je pro firmu spotřební materiál. Ta transformace je v tom, že si to člověk zkouší pro nejen herní, ale i pracovní účely. Je to multiplayer, dá se tam dělat něco smysluplného, každý si musí zkusit, jestli se mu z toho nedělá špatně. Jsou tam takovéto prožitky a ten čas je vlastně neefektivní, ale samotný hardware už není cenově téma.
A jaké jsou trendy?
Martin Hurych
Chápu správně, že to zatím není na kontinuální práci, ale spíše bych měl virtuální realitu chápat jako lepší video call, nebo meeting room? Je to tak?
Luboš Malý
S tím se to porovnává asi nejvíce a asi tam jsme, protože zatím mají všechny světy dole podlahu, nahoře nebe a přinášíš fyzické do virtuálního. Tam je to asi dané. Myslím si, že nebude trvat dlouho a budou se tam dít věci, které zatím nejsou možné. Ve chvíli, kdy se přestaneme bavit o virtuální realitě a budeme se bavit o rozšířené realitě, bychom tu mohli sedět s dalším člověkem, kterého bychom viděli jenom v brýlích. V tu chvíli se prolije fyzický a virtuální svět a to si myslím, že je cíl. Teď jsme v nějaké mezifázi.
Martin Hurych
Já jsem to spíše myslel trochu jinak. Je hromada programů, které simulují monitor nebo tvé pracovní prostředí, ale vzhledem k tomu, jaká je kvalita zobrazení na monitoru versus v tuto chvíli dostupné brýle, neumím si představit, že bych v tom trávil 8 hodin. Na druhou stranu, když si k brýlím nasadím i noise cancelling sluchátka, tak jsem měl mítink s dámou z Kanady a to za 5 minut zapomeneš, že jsi někde jinde.
Luboš Malý
To máš pravdu. Mozek je dobrý mechanismus, do nějaké míry mu rozumíme více než naši pradědové a prababičky, ale je pořád krásně hloupý. Dáš si na hlavu brýle, dáš mu 3D podněty a mozek si myslí, že je skutečně na virtuální pláži. Jediný rozdíl je, že necítíš žádnou vůni a vánek.
Já bych ani nedoporučoval být ve virtuální realitě delší dobu. Zatím to ani nejde, baterky jsou vesměs na 2 hodiny, když to nechceš mít připojené. V tuto chvíli to není na masové používání. Pokud máš ale člověka, který má lehkou sociální fobii, tak jemu se v tom může pracovat docela dobře.
Pokud máš pohovor a člověka chceš vyloženě navnímat celého, tak přenést se do nějakého virtuálního světa a sednout si na pláž, do lesa, nebo kolem virtuálního ohýnku může být skvělý způsob, jak ho poznat. On se cítí mnohem přirozeněji, otevřeněji a najednou to není jen chladný mítink.
Martin Hurych
Já úplně slyším svoji sociální bublinu, která by ho raději k tomu ohýnku vzala. Na druhou stranu se to dělá blbě, když najímáš ajťáka z Maroka.
Luboš Malý
Mně se líbí, že to řeší věci, které nám nemusí připadat jako problém. Zaměstnávání lidí s handicapem v jakékoliv budově docela znevýhodňuje. Tady to odpadá. V kanceláři máme počítač, monitor, klávesnici, myš a to všechno má life cycle třeba 3, 4 roky a potom se to vyhazuje. Najednou máš jeden device, ovládáš to rukama, žádnou myší na karpální tunely, hlasem, protože nepotřebuješ klávesnici a tím odpadá tento mezistupeň. Teoreticky by to nemuselo tak dlouho trvat a nebudeme muset platit za fyzioterapeuty a tělocvičny, protože z práce nebudeme chodit tak zničení. Zatím tam však rozhodně nejsme.
V tuto chvíli je to maximálně na 2 hodiny. Musím říct, že my máme v brýlích jednu schůzku týdně. Skončí Google Meet nebo Zoom, hodíš to na hlavu a další hodina už je přirozená. Po nějakých hodinách už odpadne ta dětská radost, už se věnuješ tomu tématu a začne to být normální věc.
Jaké jsou typické aplikace VR v současnosti?
Martin Hurych
Pojďme to dát zpátky na zem. Pojďme říci trochu zemitěji, jaké jsou dnes use casy. První jsou mítinky. Co se tak dál objevuje? Na virtuální Rohlík si asi počkáme ještě drahně dlouhou dobu.
Luboš Malý
Já to vezmu od konceptů, které jsou nejvíce připravené. Pokud chce někdo mítinky ve virtuální realitě, existují. Tam to je rovnou, jakmile si vezmeš brýle, trochu si to nastavíš, tak můžeš mít virtuální kancelář a na výběr máš celou škálu. To je rovnou on shelf. Vesměs to má klasická měsíční feečka, nebo je to zdarma.
Další jsou tréninky, které bych rozdělil. První jsou repetitivní práce, jako je bezpečnost práce a požární ochrana. Je o něco zábavnější přijít do místnosti, kde hoří počítač, vzít si hasičák, nastříkat to tam a zemřít, protože jsi použil vodní. To herní prostředí se do toho prolije a máš z toho větší zábavu než z e-learningu. Tyto věci existují a jsou opět on shelf. Měly by být i v češtině, ale pokud ne, tak je velmi jednoduché to udělat. Firmy, které dělají dobré tréninky ve VR by to po této epizodě měly mít hotové do týdne.
Potom jsou repetitivní joby, které nejsou pro každého. Může to být pro strojvedoucí ovládání nějakého stroje, který je drahý a není dobré vykolejit. Může to být simulátor pro piloty, pro vojáky a další věci, které nejsou pro každý byznys. Dost často jsou vyvinuté, ale nejsou dostupné na první dobrou, musíš se té firmě ozvat. Dokážou ti to relativně jednoduše customizovat. Patří tam i všechny možné lékařské úkony, já jsem třeba operoval koleno. Potom jsou ty unikátní věci pro každou firmu specifické, například kontrola kvality. Hard skilly jsou v této fázi.
Soft skills jsou velmi zajímavé. Drtivá většina rozpočtů jde do time managementu, angličtiny a prezentačních dovedností. Přesně tyto věci si tam můžeš normálně zkoušet. Máš tam virtuální dav, prezentuješ mu svoji prezentaci, do toho si někdo zakašle, někdo tě vyruší. Dává ti to dokonce zpětnou vazbu, jak často používáš výplňová slovíčka či jak moc gestikuluješ.
Co je podle mě průlom, jsou simulace softskillových třeba složitých rozhovorů. Lidem, kteří mají hotel, na recepci může přijít náhodný opilý člověk, člověk, který mluví jazykem, kterému nikdo nerozumí, člověk, který má zvláštní požadavky. Je to nejlepší způsob, jak lidi připravit na tento typ práce.
Simulovat se dají nejrůznější věci, až to dochází třeba k novému tématu, diversity and inclusion, kde v jednom programu já vystupuji jako šedesátiletá dáma tmavé pleti. Najednou vidíš, když se s tebou lidé baví, jaké říkají racially abusive věci, které nechceš slyšet. Po pár simulacích na to začneš fyzicky reagovat. Najednou se stáhneš a v tom je ta změna postoje, kterou nelze simulovat jiným způsobem. Termín, který se pro to používá, se nazývá embodiment.
Kde je teď nová oblast, je retail. Můžeš tam testovat produkty, pozveš testovací skupinu, nabídneš jim menu a koukáš, co by si vybrali za jídla. Ukážeš jim auta, jaké se jim líbí designy, ukážeš jim zkrátka cokoliv. Jako avataři se zblblým mozkem ti snáze řeknou, co se jim líbí, než když s tebou budou vést nějaký dialog. Pro produktový design a představování výrobků je toto novinka. V prodávání nemovitostí to už tak nějak existuje. Tam se můžeš podívat, jak to bude vypadat v noci, přes den, při svíčkách, při světle, to se dá velmi dobře simulovat. Všechno, co by se dalo nazvat simulací, si myslím, že už také dost pokročilo.
Jak je to s návratností VR řešení?
Martin Hurych
To, co mnohdy slyším, je, že to pro daného člověka není, vývoj toho stojí ranec, když to není off shelf. Jsou studie, jestli to je skutečně ranec, nebo jestli je to velmi rychlá návratnost? Já inklinuji k té druhé variantě. Já si myslím, že by se to logicky ve světě nedělalo, pokud by to nemělo relativně krátkou návratnost. U strojvedoucích je to obvious. Na druhou stranu, když prodávám nějaký developerský projekt, tak udělat si dočasnou appku, která mi to prezentuje, je veliká otázka, jestli to udělat mám, nebo ne. Jsou na to nějaké studie?
Luboš Malý
Studie jsou na tréninky. Když máš živého lektora, tak to má nějakou výhodu. Nevýhoda je, že tam musí být všichni ve stejný čas, což není úplně jednoduché. Potom máš nějaký dopad online školení, e-learningu a podobně a ten se dá měřit. Pomocí virtuální reality to kombinuješ, kdy mozek má pocit, že to je naživo, ale přitom to je asynchronní a každý může si volit, kdy začne a jak skončí. Na to je jedna větší studie, kterou dělalo Price Waterhouse Coopers před nějakou dobou, z té se hodně žije a teď vznikají nějaké nové. V oblasti školení to tedy prokázané je.
V ostatních oblastech záleží na tom, s čím to srovnáváš. Pokud bych si vzal nějaké nízkorizikové záležitosti, při kterých mi zákazník neuteče, když něco pokazím, tak tam bych řekl, že pořád ten price benefit nevychází. Ve chvíli, kdy neumím stokrát virtuálně odoperovat koleno, jdu to dělat naživo a potřebuji 100 lidí, kterým budu dávat titanový kloub, tak je to trochu větší riziko. Tam je to samozřejmě najednou ranec. Tím chci naznačit, že firmy, které mají nějaké velmi rizikové podnikání a je potřeba budovat kompetence, nebo představovat produkt, tak tam si myslím, že najednou ten price benefit už nemůže vycházet záporně.
Je VR velká technologická bublina?
Martin Hurych
Než se dostaneme k nějakému návodu a bonusu, ještě mě napadlo, že si pamatuji spoustu nadšených proklamací, co bude za technologii budoucnosti. Napadají mě teď 3D televize, které vlastně nikdy nedostály svému věhlasu. Vím, že neexistují na 100 % jisté předpovědi, ale není tohle náhodou také bublina?
Luboš Malý
Může být. I v dnešní době pořád existují složenky, i když se dá platit sítnicí, nebo spíše rohovkou. Myslím si, že bude narůstat hlavně komunikační landscape a virtuální svět. Něco to asi pohltí, možná se zmenší podíl Zoom a Teamsů ve chvíli, kdy ty brýle už budou fajn. Kam to povede, to nevím, to se nedá říct.
Je však jasné, že to, co nás ve fyzickém světě limituje, je ta struktura. Pokud já mám dům a budu mít tyto brýle, tak si mohu udělat novou místnost, která může být klidně v desátém patře. Najednou mám jiné možnosti. Nenahradí to všechno, to v žádném případě, ale přidá to nějaké možnosti a bude skupina lidí, která po tom ráda sáhne, protože není spokojená se současností. Pokud jsem tedy v tom, že tento svět je boží, tak nepotřebuji nic nového. Pokud jsem však nespokojený s elektrickým odpadem, s tím, že furt sedím, nebo že trávím čas přejížděním mezi schůzkami, tak je VR ideální řešení. Je potřeba si to zažít, aby si to člověk přizpůsobil své konkrétní situaci.
Já si tedy myslím, že částečně to je bublina v proklamacích, že to změní všechno během dvou let. To si vážně nemyslím. Zároveň ale, když vidím ten vývoj, si dovedu představit, že za pár let uvidíme prvního člověka, který půjde po Kampě, bude mít na sobě ty brýle, které budou Ray-Ban a budou vypadat docela dobře. Najednou se zastaví, začne dělat něco rukama a ty zjistíš, že si právě prohlíží kolo, které si takto objedná a ono mu dorazí domů. Také si myslím, že se budeme potýkat s etickými otázkami, které se budou týkat například filtrování věcí, které vidíme. Myslím si, že se to bude dít v řádu jednotek let.
Martin Hurych
Mě teď napadla hromada otázek třeba ohledně bezpečnosti. Když máš vzruchy, které nejsou jenom oko z tohoto světa, tak může nastat problém, pokud bude někdo nosit tyto brýle při jízdě autem.
Luboš Malý
Máš pravdu, že i otázky ohledně bezpečnosti se dříve či později začnou objevovat. Ty jsi zmiňoval, že to je občas ranec. Když děláš první zakázku podobného typu ve firmě, tak samozřejmě, že přijde někdo a řekne, že na to nemáte připravenou architekturu. Vy tam chcete ukazovat vaše produkty, ale vaši markeťáci doteď dělají ve 2D. Poprosit markeťáky, aby dělali něco ve 3D, to může být veliký ranec. Musí se to naučit a musí mít novou knihovnu atd. Stejně tak bude mít problém IT, pokud funguje čistě na Microsoftu.
Jsou tam tato omezení, je potřeba s nimi počítat, a proto se vracím na začátek, kdy jsem říkal, že nejsme v období, kdy člověk musí. Teď je období, kdy mohu připravovat zaměstnance, klíčové lidi, aby se v tom orientovali. Místo na bowling si mohu udělat výlet do nějakého virtuálního světa. Mohu si vyzkoušet koupit obraz za nějakou kryptoměnu, protože je to součást učení, learning by doing. Možnost si to teď zkoušet a dát lidem prostor a čas je dle mého názoru k nezaplacení.
Jak si vybrat svůj VR svět?
Martin Hurych
Pokud jsme zažehli někoho, kdo by si to rád vyzkoušel, pojď nám říct 5, 7, 10 bodů, které bych měl projít, abych si vybral svůj ostrov, kulturu a prostředí, ve kterém budu testovat a chvíli si hrát. Jak si vybrat svůj Mácháč?
Luboš Malý
Mám to vyzkoušené, takže kdyby to znělo, že mám patent na rozum, tak to ne, jenom už jsem si to párkrát vyzkoušel. Nejdříve bych došel na stránku Ready Player Me a zvykl bych si na to, že i ve virtuálním světě potřebuji mít svoji identitu. Jmenuje se to avatar a je to můj virtuální kamarád, který mě bude reprezentovat ve virtuálních světech.
Martin Hurych
Je nějaký úzus, jestli si ve virtuálním světě musím být podobný, nebo mohu být šedesátiletá stařenka jiné barvy pleti?
Luboš Malý
V jednom světě, kde jsem byl, vůbec nevypadáš jako člověk. To jsou přesně ty pastelky, žáby, banány, které po tom světě chodí. Tam jsem byl naopak upozorněn, že je velmi neslušné se ptát na jméno, věk či národnost. To je svět, ve kterém každý je, kým chce být a ne, čím se narodil. Každý svět má tedy svá pravidla. Ve Spatialu jsme vypadali jako my, protože Spatial umožňuje mít svou identitu a dokonce jméno nad sebou.
Vrátím se zpátky. První krok je tedy smířit se s tím, že jedu na výlet a že tam nejedu sám, že budu mít svého avatara a ten se mnou bude ta dobrodružství prožívat. Zadruhé, kouknul bych se na pár světů, které fungují přes prohlížeč. Pokud máte děti, některé frčí na Minecraftu, tak bych se jich zeptal, co s tím, jak s tím, zkusil bych si ten Roblox. To je tedy ještě šílenější zážitek, ale člověk si zkusí, co je na rozhraní mezi herním a pracovním prostředím.
Potom bych si udělal další výlet. To už jsme za Mácháčem, to už jedeme kousek dál, to už je někde k Varšavě. Mluvím o Decentralandu, ten bych si určitě vyzkoušel. To je první svět, ve kterém už se dá více platit. Fungují tam kryptoměny, hlavně tedy Bitcoin. Dokonce tam uvidíš objekt, který si můžeš koupit a je tvůj. Mohou to být trička s tvým jménem, kšiltovky a tvůj avatar si ty věci ponese dál.
Tímto způsobem lze procházet další světy, které jsou čím dál realističtější. Pořád jsem na webu, pořád jsem normálně za počítačem. Jdeš dál, až narazíš na světy, které jsou složitější a vážnější. Může to být právě ten Spatial, který bych si určitě zkusil. Jsou tam různé světy, mohu tam navštívit nejrůznější galerie a potkávám tam cizí lidi. Oni mi budou něco nabízet, budou si chtít povídat.
Tím se dostáváme do čistě pracovního prostředí od Microsoftu, které se jmenuje AltspaceVR. Části z toho by měly být v budoucnu i v Teamsech. Už existují nějaké beta verze, ale to moc nikdo nepoužívá.
Potom už jsou věci, jako je Somnium Space atd., ve kterých máš pozemek, funguje tam ekonomika, dělají se tam koncerty, kupují se tam Lamborghini. To už je normálně funkční svět.
Vytvořil bych si tedy svoji identitu a následně se smířil s tím, že toho svého chlapíčka či holčičku budu provázet po těchto světech, ať má trochu zkušeností. To už je jenom předstupeň, kdy si to vyzkouším, ve 2D se mi to bude líbit, uvidím tam nějaký potenciál, kolegové to zkouší se mnou, mám nějakou komunitu, se kterou to mohu sdílet. Potom bych si sehnal 3D brýle a zkusil to v tom 3D zážitku. Myslím si, že přechod do 3D může být pro člověka, který s virtuálním světem nemá žádné zkušenosti, děsivý, a proto je důležité si projít ty kroky od začátku tak, jak jsem zmiňoval. Teprve potom bych si nasadil brýle.
Ideální je se tam sejít se svými kamarády ze střední, z výšky, z práce, protože nemusíme přece pořád chodit do hospody. Občas se můžeme zkusit sejít někde jinde, například ve virtuální galerii umění. Tři lidé zareagují, že jsem se zbláznil, ale jednomu to nemusí připadat jako špatný nápad. A tím začíná to učení.
Martin Hurych
Finální fáze je tedy vzít si brýle, vybrat si tu zemi, do které jedu, a tam to co nejvíc poznávat. Tím končí desetibodový scénář.
Luboš Malý
Myslím si, že ve chvíli, kdy poznáš nějakou zemi víc, ti začne docházet, kde by mohlo dělat HR recruitment, kde si vytvoříš kopii své kanceláře a podobně. Potom to můžeš ukázat tomu člověku dříve, než vůbec přijde. Můžeš tam nahrát své produkty a celkově si rozplánovat, kam co umístíš.
V ten moment je to podle mě důkaz, že dokážeš zapojit tuto konkrétní technologii a slovíčka jako metaverse, virtuální světy, virtuální realita, rozšířená realita. Je tam nějaká příležitost pro tvůj byznys a té se můžeš chopit. Zadáš do Googlu, what are the best use cases for insurance a najednou ti vyjedou všechny světové pojišťovny, které už s tím něco dělají. Najednou vidíš, co se tam děje, a nějakým způsobem na to reaguješ. Ta emoce je tam důležitá. Potom už je to jenom o tom sehnat nějakého parťáka, který tuto emoci, prožitek dodá zbytku týmu, který má dělat nějaká strategická rozhodnutí. Potom uvidíš, jestli to bude součástí byznys developmentu, zlepšování procesů, wellbeingu, nebo něčeho jiného. Ta technologie je jenom technologie. Pořád je tam nějaká potřeba té firmy. Stejně tak, jako je vidlička lepší než jíst rukama, tak VR je o něco lepší, než si volat jenom přes Teamsy, nebo telefon a nevidět se.
Jak bude vypadat kancelář za 5 let?
Martin Hurych
Než to nějakým způsobem uzavřeme pár větami, tak mě ještě napadá, ty už jsi to tady trošičku nakousl, jak tedy podle tebe bude vypadat kancelář třeba za 5, 10 let?
Luboš Malý
Je to takové věštění z křišťálové koule. Já můžu říct cokoliv a má to nějakou pravděpodobnost. S pravděpodobností 5 % bude vypadat stejně jako dnes. To znamená, stůl, počítač, dokina, myš, klávesnice, obrázky a ve starších bude větrák. Nemyslím si však, že to tak bude vypadat.
Všechno se totiž postupně minimalizuje. Dovedu si představit, že tvá kancelář budou brýle. Když přijdu do kavárny, tak ze stolu, který tam je, se stane pracovní stůl. Monitory uvidím před sebou. Ovládání zvládnu buď hlasem, nebo tam bude klávesnice ve vzduchu. Spoustu věcí tím nahradím. To je ale ještě daleko. Budu si tam moci vložit obrázky rodiny, udělat si to pěkné, dát si tam kytku a podobně. Taková kancelář bude odpovídat tomu, že home office neznamená, to vždy říkal Filip Dřímalka, práci z domova, ale práci odkudkoliv. Nebude to tak, že mám fixní místo kanceláře a tam chodím. V mnohem větší míře bude kancelář tam, kam si přinesu počítač. Práce půjde za mnou.
Jsou VR brýle nový mobil?
Martin Hurych
Já jsem veliký fanda technologií, takže se mi taková představa líbí. Jen mi teď naskakuje, že když si dnes nosíš práci všude v mobilu, tak už z ní vlastně neutečeš. Ráno v 6 tedy nasadíš brýle a dáš je dolů v 11 večer.
Luboš Malý
Řekl jsi to skoro na závěr velmi dobře, brýle jsou mobil. To se snažíme učit lidi na workshopech. Na hlavě máš brýle, tam je ekvivalent plochy, jako máš na mobilu, nějakým způsobem to ovládáš, používáš aplikace, které jsou buď zdarma, placené či obsahují in app purchases. Myslím si, že i telefony postupně vymizí. Nezmizí ta komunikace, jen ti budou notifikace vyskakovat někde jinde. Minimálně to tyto zařízení zkombinuje, tím jsem si jistý. Pokud jsem tedy říkal, že s pravděpodobností 5 % to bude vypadat stejně, tak z 90 % si myslím, že se svět omezí na jedno zařízení.
Pro skeptiky – proč do VR jít a dát jí šanci?
Martin Hurych
Přesvědčené přesvědčovat nemusíme. Pojď zkusit nalomit ty, kteří jsou stále skeptičtí. Ve dvou, ve třech větách, proč do toho jít?
Luboš Malý
Já hrozně nerad někoho přesvědčuji. Pokud jste skeptičtí a je to vědomé rozhodnutí, tak se ho, prosím vás, držte. Jsou lidé, kteří si to vyzkouší a řeknou si, že to není pro ně. Pokud je to nevědomí, které je založené na nějakém strachu a obavě, která je fiktivně vytvořená komentářem na Seznamu pod článkem, že nás to zabije, nebo že se nám zvětší palce, tak bych se tomu nepoddával.
Málokdo je ochoten přijít do práce s nevyčištěnými zuby. Podle mě je stejně nefér chodit do práce a nevědět, co se kolem děje. Potom se tě někdo na něco zeptá, ty řekneš, že to není pro tebe, ale přitom vůbec nebudeš vědět, o čem to ti lidé mluví. Já si myslím, že to je součást jakési vzdělávací hygieny, tu a tam se podívat, co se děje ve VR a mít vědomé rozhodnutí, že to nechci. Nevyzkoušet to je pro mě stejné rozhodnutí jako nevyzkoušet dojet do lesa sbírat houby, protože jsou jedovaté. Každý by si měl přece vyzkoušet, jak voní les, a stejně tak je to i s virtuálním světem. Já to vidím jako výlety do neznáma. Objevit v sobě objevitele si myslím, že je správný mindset.
Kontakt
Martin Hurych
Kdybychom chtěli načichnout tvým optimismem, kde tě najdeme?
Luboš Malý
Pokud vás zaujalo toto téma, tak určitě www.xrleaders.eu, což je projekt, ve kterém se snažíme zaučovat lidi s nulovou zkušeností s metaversem a obecně s XR. Potom je můžeme napojit na lidi, kteří už jim pomohou s celkovou aplikací. Kde mě najdou, je přibližování lidí k podobným technologiím a udržitelnosti, což je veliké téma, na portálu Red Button EDU. Obecně většinou figuruji někde kolem sítě Red Button.
Asi jste si všimli, že věřím tomu, že tyto technologie dělají planetu udržitelnější. Proto mě můžete najít i u projektu cirkulární a udržitelná road show aneb CIRKUS. Tam vždy nějakou chvíli přebývám.
Martin Hurych
Děkuji moc, bylo to skvělé povídání.
Luboš Malý
Také díky. Příště se tedy uvidíme opět virtuálně?
Martin Hurych
Určitě. To byla spousta věcí o virtuální realitě. Pokud ve vás alespoň jedna rozezněla zvony, tak utíkejte pro brýle. Osobní doporučení, pořádně je schovejte a neukazujte je doma, protože jak je objeví děti, tak už se k nim nedostanete. Vyrazte na virtuální Mácháč, nebo do Varšavy, to necháme na vás, každopádně zkoušejte.
Podporujte Zážeh. Pokud se vám Zážeh líbil, určitě likujte, sdílejte s kamarády, s kolegy, v rámci rodiny a kamkoliv uznáte za vhodné. Dávejte odběry, ať už ve své podcastové aplikaci, nebo na YouTube. 10 bodů, které tu Luboš zmiňoval, najdete jako bonus k této epizodě na mých webových stránkách, www.martinhurych.com, v sekci Zážeh. Mně už nezbývá, než držet vám palce a přát úspěch, díky.
(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)