top of page

152 | DALIBOR PULKERT | JAK INOVACE ÚSPĚŠNĚ DOTÁHNOUT DO KONCE








Znám firmy, kde úspěšně a pravidelně zavádějí inovace do každodenního života firmy. Berou je totiž vážně. Některé z nich jsem už před mikrofonem měl. Další hledám. Zasluhují si totiž naši maximální podporu a následování. 

 

Znám firmy, kde se o inovacích jenom mluví. Zato o to hlasitěji. Vymýšlejí se workshopy, brainstromingy inovační týmy atd. Výsledkem je velká nula. Mluvení o inovacích vás totiž k inovacím nedostane. 

 

No a pak je tady hromada firem, které by chtěly a třeba jen nevědí jak. Nebo mají pocit, že na inovace nemají ten správný tým. Přesto chtějí. Jakože opravdu chtějí. Na takovéto „možná jednou“ … 

 

No a právě pro ty je tu tenhle díl Zážehu. Pozval jsem si totiž hosta, který o inovacích, jejich inkubaci a exekuci ví tolik, jako málokdo. Dalibor Pulkert si totiž na inovace založil i firmu, příznačně nazvanou Outboxers s.r.o. Dneska jako její CEO pomáhá ostatním firmám přetavovat inovační nápady v realitu. Proto jsem se ho ve studiu ptal … 

 

🔸 Proč firmy outsourcují inovace? 

🔸 Jsme národ inovátorů a umíme se prodat? 

🔸 Co je vlastně inovace a jak zajistit její úspěch? 

🔸 Co když nemám ve firmě nikoho a fakt chci inovovat? 

🔸 Co očekávat od nové knížky? 

 

Když už je řeč o knize… Dalibor napsal knihu „30 hodin“. Nedávno vyšla u nakladatelství Melvil. V rámci bonusu / checklistu „Hrajete inovační divadlo? Ohodnoťe se!“ najdete i slevu 30% k nákupu. Budete si tak moci první vlastní inovační nápad už za 30 hodit validovat a případně rozjet. Tak do toho. Bonus najdete o trochu níže.




 
BONUS: HRAJETE INOVAČNÍ DIVADLO? OHODNOŤTE SE!
(Kód bonusu: HRINDI)

JAK INOVACE ÚSPĚŠNĚ DOTÁHNOUT DO KONCE (PŘEPIS ROZHOVORU)


Představení hosta 

 

Martin Hurych

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je další Zážeh. Pokud se vám na Zážehu cokoliv líbilo, nějaká epizoda, nějaký host, nějaká myšlenka, tak vás poprosím o like nebo odběr. Mně tím pomůžete dostat se skrz algoritmy sociálních sítí a vám už neuteče žádná epizoda. Oba docílíme toho, že v Zážehu bude ještě více tak skvělých hostů, jako je ten dnešní. Dnešní téma je inovace, podnikavost v nejširším slova smyslu a jak ji v nás Češích podporovat. K tomu jsem si pozval spoluzakladatele a aktuálního šéfa společnosti Outboxers, autora knihy 30 hodin a známého podporovatele inovací a podnikavosti, Dalibora Pulkerta. 

 

Dalibor Pulkert 

Děkuji za pozvání a za ten krásný úvod. 

 

Co ho pudí neustále běžet proti zdi? 

 

Martin Hurych

Co tě k tomu vlastně přivedlo? My už se známe delší dobu a mně vždy přijde, že ty jsi neutuchající entuziasta, který mnohdy běží proti zdi, ale nikdy to nevzdá. Co za tím je? 

 

Dalibor Pulkert 

Já mám hrozně rád hlášku od Marka Twaina, který říkal, že mé dva nejkrásnější dny v životě jsou, když jsem se narodil, díky čemuž tady jsem a když jsem zjistil proč. Já když jsem zjistil to svoje proč, což je podpora podnikavosti a můj vnitřní pramen motivace, tak to byl opravdu nádherný pocit. Když člověk najde to, že když naběhne proti té stěně a furt mu to dává smysl a běží znovu, tak to je ten důvod. Já jsem našel nějaký vnitřní pramen, který mi dává sílu, takže když spadnu, klopýtnu, tak zase vstanu a vždy se k tomu vrátím. 

 

Jaká byla nejdůležitější lekce, kterou se naučil? 

 

Martin Hurych

Na to použiji oslí můstek k jedné věci, kterou jsem našel v přípravě, kterou jsme spolu dělali, než jsme se tady potkali. Ty o sobě píšeš, že jsi lesson learned guy. Jaká byla zatím ta nejdůležitější lekce, kterou ses naučil při běhání proti zdi? 

 

Dalibor Pulkert 

V poslední době pro mě bylo hrozně krásné spolehnout se na svoji intuici. Já jsem typ člověka, který je přílišně rozvážný. Někdy to přílišně může skončit paralýzou analýzou, vlastně se v tom topím a jdu k tomu rozhodnutí moc dlouho. Ta intuice v tom strašně pomáhá. Myslím si, že to je o nějakém vnitřním hlasu a odházet všechny ty věci kolem, abych tu intuici slyšel, což mi dává sílu. 

 

Martin Hurych

Z Dalibora analytika tedy budeme mít Dalibora ezo? 

 

Dalibor Pulkert 

To si nemyslím. Myslím si, že to je uprostřed. Proč bych zahazoval silnou stránku, kterou mám, ale aby mě ta silná stránka zbytečně nepálila, tak objevuji, že je super poslouchat svůj vnitřní hlas a ten mi pomůže v rozhodnosti. 

 

Co dělají v Outboxers? 

 

Martin Hurych

My jsme se před mikrofonem a kamerou viděli někdy ±2 roky zpátky, tenkrát jsi tady byl v rámci jiného projektu. Dnes jsem zmiňoval, že jsi spoluzakladatelem a aktuálním šéfem Outboxers. Pojď nám říct, co vlastně děláte. 

 

Dalibor Pulkert

Jen doplním, tehdy jsme se bavili o StartupBoxu, což je neziskovka, kterou jsem spoluzaložil, která běžela už tehdy paralelně s Outboxers. Je to věc, kterou jsme se snažili podpořit podnikavost, díky Googlu jsme dostali peníze a je to pořád zadarmo na startupbox.cz, pokud by to někoho zajímalo a zvažoval by rozjezd svého podnikání. Outboxers já vždy představuji ve dvou větách. Dejte nám jednotky měsíců a my rozjedeme novou firmu a nové peníze pro vás, nebo nám dejte jednotky týdnů a my ověříme, jestli ten nápad dává smysl. Stojí a padá to na standardní metodologii, která je lety ověřená. Tady jsme nevymysleli kolo, ale když dva dělají totéž, není to totéž. Hrozně to stojí na tom, jestli člověk dokáže zavlastnit ten nápad za svůj a začít pro něho dýchat a hledat tu cestu k tomu, aby ten nápad existoval, fungoval, přinášel peníze a zapadl do strategie té firmy, která to objednává. Outboxers je tedy startup studio, inovační laboratoř, kde ověřujeme nápady, jestli dává smysl, nebo nedává smysl do nich věnovat více energie, peněz a času. 

 

Proč firmy outsourcují inovace? 

 

Martin Hurych

Věřil bych, že spousta lidí si myslí, že to je kompetence, kterou musíš mít uvnitř firmy. Co ty lidi vede něco, co by mělo firmu strategicky přetočit někam úplně jinam, outsourcovat na tebe? 

 

Dalibor Pulkert 

Já bych to také bral jako strategicky důležité, pokud to samozřejmě zapadá do strategického coru toho portfolia. Může se stát, že si člověk řekne, že miluje víno, takže rozjede vinárnu, ale ve skutečnosti je to stavař, takže už to není strategické pro jeho firmu. To byl takový hodně hraniční případ, ale ten důvod je jednoduchý. Nesplňují se tři věci, které je potřeba naplnit. První, nemám toho lídra, který by to zavlastnil a potáhl. Já jako majitel, šéf nebo manažer, který tu firmu někam táhnu, mám dost práce s tím, abych držel tu firmu na kolejích, někam to posouval, ale zároveň mi tam furt hlodá, že bych chtěl zkoušet nové věci. Buď je tedy zkoušet nebudu, nebo najdu někoho vevnitř a pokud tam nikoho nemám a nechci přijít o ten trh, tak najdu někoho venku. Já jsem ta třetí varianta, ale až ve chvíli, kdy není naplněné, že na to nemám čas jako lídr, tahoun nebo nemám někoho ve firmě, který má volnost, kapacitu a schopnost zavlastnit ten nápad. Dlouhou odpovědí tedy souhlasím, je lepší si to dělat vevnitř, ale bohužel to často nejde. 

 

Jaké možnosti pro outsourcing existují? 

 

Martin Hurych

To tedy nemáš asi vůbec jednoduchý život, protože pokud já vevnitř nemám nikoho, kdo by to zavlastnil alespoň na úrovni, že na to nemám kapacity, ale vlastním to, není to náhodou boj s větrnými mlýny? 

 

Dalibor Pulkert

Existují dvě cesty, jak to udělat. Identifikuješ krásně problém, který se tam samozřejmě vyskytuje. První je, že to vyndáš úplně bokem, tzv. skunkworks, se kterým přišel Google. Vytvoříš si externí startup, který vlastníš, jsi investorem a víš, že máš mandát ovlivnit strategii toho startupu, aby ti neutekl od tvojí strategie tvého coru. Ty běží rychle, postaví to a pak nastává problém až někdy za jednotky let, když to chceš vcucnout zpátky, protože to má jinou kulturu, jiného lídra. Je to stejné, jako když korporát akvíruje startup, je tam nějaký kulturní clash a je potřeba se s tím vypořádat. Jde to, bolí to, ale jde to. 

Druhá věc je praktičtější, kterou já i preferuji po těch letech, co řešíme inovace se všemi fuck-upy, kterými jsme prošli, držet to uprostřed. Když nemám teď ještě lídra, tak to outsourcuji třeba na Dalibora, on to zavlastní, ale jeho úkol je v řádu jednotek měsíců až let mi to předat zpátky i s lídrem. Společně tedy hledáme toho lídra buď vevnitř, nebo ho headhuntujeme zvenku, ale ten člověk je najatý rovnou, že nastupuje do té firmy. Nenastupuje do separátního startupu, ale nastupuje do interního startupu nebo interní inovační iniciativy a můj úkol je mu to předat a od začátku jsme si to tak pojmenovali. Je to levnější pro klienta a lidé, které už vevnitř má, ale nejsou ti hlavní tahouni, jsou schopní v té expertize tomu hrozně pomoci. 

 

Martin Hurych

Máš tedy vevnitř politické krytí a ostatní lidé vevnitř mají čas si zvyknout, že něco přijde. 

 

Dalibor Pulkert

Já nevím, jestli bych řekl politické, použil bych slovo mandát. Tohle tady chceme, je to naše dítě, podporujte to, protože ve chvíli, kdy to dáš ven, tak to je úplně mimo, za horizontem, za kopcem. Ti lidé nevidí, že tam vzniká ten startup, možná něco slyšeli, ale nemají vůbec žádný detail, neví, co se tam děje. Nemají žádný engagement vůči tomu, že někdy něco přijde a my to budeme chtít dostat dovnitř. Je to trochu pomalejší, ale je to z mojí zkušenosti zatím nejlepší cesta, jak tu inovaci budovat. 

 

Martin Hurych

Ty jsi tady říkal svoji osobní misi, podporovat podnikavost. V rámci toho jsi neuvěřitelný autor různých materiálů, jak sám sobě pomoci k validaci nějakého nápadu, ať už jsem sólo podnikatel nebo nějaký sólo ostrůvek pozitivní deviace v rámci většího seskupení lidí. 

 

Dalibor Pulkert

Já mám rád slovo intrapreneur. Intra znamená vevnitř a entrepreneur znamená podnikatel. Není to moje slovo, přitáhlo se klasicky ze západu, ale je to takový inovátor, co zavlastní nápad a je ochotný do toho jít. 

 

Jsme národ inovátorů a umíme se prodat? 

 

Martin Hurych

Já jsem chtěl zmínit, že už léta a léta zpátky jsi vypublikoval cosi, co já bych možná amatérsky nazval jako inovační manuál, inovační mapy. Dnes jsi ten nápad dotáhl do knížky, která vyšla u mého nejmilejšího vydavatelství, u Melvilu, jmenuje se 30 hodin. Na jednu stranu se říká, že jsme národ hromady šikovných lidí a na druhé straně stejný počet lidí říká, že se neumíme prodat a moc se nám inovovat nechce. Máš pocit, že se to lepší? 

 

Dalibor Pulkert

Mám. Myslím si, že inovovat se nám chce, ale občas narazíme a možná to přílišně vzdáme. Jedna věc je příliš brzo a druhá věc je, že je to o nějakém sebevědomí a sebejistotě, že jdeme správným směrem, což je základ, stavební kámen toho umět se prodat. Když jsem sebejistý, cítím svoji sebehodnotu, tak se snáze prodám, než když v tom tápu a nejsem si jistý. Jsem ale přesvědčený o tom, že se to lepší. Mladá generace je v tom skvělá z pohledu, že chtějí, ale občas jim zase chybí ta disciplína. 

 

Co očekávat od nové knížky? 

 

Martin Hurych

Knížka mi pomůže s kterou částí této rovnice, s tím sebevědomím, které evidentně mladé generaci nechybí, s nějakou konzistencí nebo s tím samotným nápadem? 

 

Dalibor Pulkert

Vytvořil jsem to jako all in one. Pokud máš kolem sebe kohokoliv, kamaráda, co ti v hospodě furt říká, že by chtěl něco rozjíždět nebo ve firmě někoho, kdo cítíš, že má apetit něco nového dělat, tak ti to pomůže s třemi základními věcmi. První, pochopit a identifikovat svoji vnitřní motivaci, protože na tom to stojí a padá. Ve chvíli, kdy to přijde do těžkých vod a do těch vod těžkých to přijde, tak tam se láme chleba, jestli já vydržím, nebo ne. První část té knížky je tedy o motivaci, hledání svojí vlastní vnitřní motivace, takový vnitřní pramen, který tě tím potom provede.  

Druhá část je o tom, že to targetuje, co je ten nápad, kde ho najdu, jak zjistím, že je vnitřně ten správný. V Outboxers i ve StartupBoxu se dost často opakují některé věci a to je, že chtěl někdo vždy podnikat, ale ještě nemá ten pravý nápad. To jsme slyšeli opravdu mnohokrát a i spousta lidí, kteří jsou zaměstnanci ve velikých firmách, ti tohle u piva řekne. Další část té knížky je tedy věnovaná tomu nápadu, jak ho najít, jak ho identifikovat, jak se pro něj rozhodnout.  

Třetí a ta nejobsáhlejší část té knížky je o praktickém průvodci, jak to ověřit. Už mám motivaci, už mám nápad, takže musím vyběhnout a odmakat to, protože samo se to neudělá. Já jsem se to snažil postavit co nejvíce prakticky, co to šlo. Ta knížka by měla být všechno, co vám k tomu teď stačí. Je to psané jako workbook, do kterého píše, čmáře, vytrhávají se z něj listy. Cílem je, aby když člověk ověřuje ten nápad, tak na konci je z té knížky salát. Zároveň jsem tam dával praktické příklady ze života, něco, co jsem si sám odžil, aby to bylo i zábavné a dalo se to číst. V samotném důsledku je to 42 to-doček, úkolů, které já musím udělat, abych došel k tomu, jestli indikace trhu mi říká, že mám zelenou. Zároveň je tam nějakých 18 praktických nástrojů, které já vyplňuji, rovnám si myšlenky a je tam centrální schéma, které mě tím provází. Abych sebral i ty poslední obavy, které s tím jsou, že na to není čas a prostor, tak jsem to koncepčně postavil na 30 hodin, což je hodina denně po dobu 30 dní. Za 30 hodin byste měli dojít k odpovědi, jestli je to dobré a šlapat do toho naplno, nebo ne. Pokud člověk opravdu touží podnikat, pokud touží něco rozjet i vevnitř firmy a není schopný vyčlenit hodinu denně, tak to nechce dost. 

 

Martin Hurych

Když dnes někomu řekneš 42 to-doček, tak na to nikdo nemá čas, ale máš pravdu, že pokud nevymažu ze svého dne hodinu Facebooku denně, tak nechci podnikání dostatečně moc. 

 

Dalibor Pulkert

Je to také trochu o odstraňování nějaké autocenzury a schopnosti jít za tím svým vlastním snem. Ta knížka by měla trochu i oddělit zrna od plev, protože je rozdíl mezi hobby a nějakým sněním, kdy mě baví to snění a kdy to snění opravdu chci udělat. Ta knížka má pomoci to oddělit a možná si nelhat. Já jsem ji psal a tvořil přes 4 roky, jsou to praktické věci, které jsem iteroval, zlepšoval, odstraňoval, přidával. S každou sérií inkubací, které jsem prošel, nápadem, který jsme nějakým způsobem dělali, jsem to zase odřezával, takže je to takový nejmenší společný dělitel. Já neříkám, že to je dokonalé, to by znělo samolibě a příliš sebevědomě, ale je to opravdu nejmenší společný dělitel pro každý typ podnikání na začátku, protože se to točí v samotném důsledku kolem zákazníka. I když tedy někdo říká, že rozjíždí mikropivovar, nebo něco ve zdravotnictví, tak by to na to furt mělo stačit. Až pak se teprve otvírají ty nůžky, kdy typ a doména toho byznysu určuje, jak s tím pracovat dál. Souhlasím, že neexistuje univerzální návod na byznys jako na celek, to by bylo naivní a byla by to veliká lež, ale na ten úplný začátek a validaci toho prvního nápadu ten secret source existuje a tady je. 

 

Kde se nápady na knížku rozchází s teorií v knize? 

 

Martin Hurych

Kde se validace nápadu na knížku rozchází s knížkou? 

 

Dalibor Pulkert

Krásná otázka, zkusím odpovědět obloukem, abych se ti s tím úplně nevyhnul. Já věřím, že inovace a inovativní způsob přemýšlení je, jako když máš veliký box s nářadím a teď jdeš a potřebuješ štípačky, tady potřebuješ šroubovák a podle toho, jak je potřebuješ, tak je používáš. Těch nástrojů, které já používám, jsou vyšší desítky, klidně přes stovku a tady jich je 18. Odpověď tedy je, použil jsem spoustu věcí navíc, které tady nejsou, protože mi nepřijdou, že by byly potřeba, a některé věci, které vím, že mám srovnané, jsem nepoužil, protože jsem je mohl přeskočit. Je to tedy takové, jako když se učíš jezdit na kole a máš ta pomocná kolečka vzadu. Cílem je chytit balanc a s tím ti pomáhají ta kolečka a když ten balanc chytíš, tak už je nepotřebuješ. Ta knížka jsou ta pomocná kolečka, ale to vůbec neznamená, že to člověk musí udělat celé, může klidně něco přeskočit. Sám opouštím svoje vlastní koleje, protože věřím, že umím jezdit na kole. 

 

Proč ji Melvil nechtěl vydat? 

 

Martin Hurych

Co jsme důležitého zapomněli o knížce ještě říct, než se posuneme dál? 

 

Dalibor Pulkert

Melvil mi ji vůbec nechtěl vydat. Já Melvil miluji, vnímám je jako Oxford mezi českými nakladatelstvími. Asi před 2 roky jsem jim volal a Tomášovi Baránkovi jsem říkal, že mám takový koncept, blížím se k fázi rukopisu, hezky jsem mu to popsal a on mě rovnou odmítl. Byl na to malý trh, nehodilo se jim to do edičního plánu, vydávají jednotky knih za rok a zkrátka mě slušně odpálkoval. Já jsem ale věřil, že je ta knížka dobrá, měl jsem nějakou vizi a třeba tady jsem se opřel hodně o tu intuici, takže jsem se rozhodl, že si to vydám sám. Vydal jsem si to tedy sám, kde jsi byl i na křtu, za což ti děkuji.  

Ona to není standardní textová kniha, je hodně grafická, hodně se pracuje vevnitř s tužkou, takže to bylo časově náročné a po 7 měsících sazby, grafiky jsem měl první verzi v PDF. Znovu jsem to tedy poslal Tomášovi, zavolal jsem mu a řekl, že jsem se nakonec rozhodl si to vydat sám, ale byl bych rád za feedback a kdyby dorazili na křest knížky. Za 2 dny mi volal, že to je úplně skvělé a že to musíme vydat spolu. Občas ta houževnatost vede k úspěchu. Čím dál tím více se mi daří to, že když slyším "ne", tak je to pro mě "zatím ne". To "zatím" je strašně kouzelné slovíčko, já ho úplně miluji, jak mocné je, takže máš "prosím", "děkuju" a "zatím". Řekl jsem si tedy, že zatím ne a tady ta intuice zabrala. 

 

Co je vlastně inovace a jak zajistit její úspěch? 

 

Martin Hurych

Inovace je téma, o kterém čím dál tím více lidí veřejně mluví, snaží se podporovat, na druhou stranu pořád je tady spousta lidí, kteří říkají, že inovace nejsou pro ně, že to je pro veliké firmy. Já se teď nechci bavit o tom, že inovace je spíše nastavení mysli a nějaké permanentní zlepšování se, já se tady chci bavit o něčem, co jsem bohužel zažil třeba i v korporátech a ve větších firmách. Teď se po nás chce nějaká inovace, tak my ji budeme dělat, ale vlastně doufáme, že to nedopadne. Co s tím? 

 

Dalibor Pulkert

Jeden z mých problémů, které já vidím a vždy musím nastavit tu terminologii, je, že pro někoho je inovace to, že manžel začal dávat prkénko dolů. Je to inovace? V kontextu toho, kde to bylo, asi ano, je to změna k lepšímu, ale v korporátu ta inovace má nějaká očekávání a je dobré je říct nahlas a to jde od managementu, musí to jít od managementu. V historii jsme udělali nějaké referenční body, povedlo se nám udělat něco, přineslo to nějaké peníze, to je pro mě inovace, kterou chci. Je potřeba to explicitně pojmenovat a vytvořit ten mandát a měření a kontext a pravidelnost toho, že se na každé strategické poradě vědomě a urputně budeme věnovat tomu, jestli se tady posouváme. Tím ten management dává najevo, že je to pro firmu priorita. Musí to přijít z vrchu a tím vytvořit mandát těm lidem kolem, aby to vzniklo, ale stojí a padá to na tom, co je inovace, jaká očekávání od ní máme, jak je to veliké nebo v jakém horizontu. Je to B2B, nebo B2C, potřebuje to přinést první peníze do 3 měsíců, do 6, do 12, do 3 let nebo chceme long shot? Když to bude za 6 let, tak je to úplně v pohodě, já jsem schopný pokrývat ty náklady dlouhodobě, protože chci dělat opravdu veliké věci. Jen říct tyto věci samo o sobě synchronizuje ty lidi v tom, co to může být.  

Jeden z problémů, který já hodně často potkávám, je, že se to neřekne, v lepším případě se vyčlení tým, nějaký inovační lídr nebo skupina, která řekne, že to teď má někdo na starosti a ať inovuje. Oni běhají po té firmě a zjišťují, kdo má jaké nápady a vzniká celý idea management system, jak to sebrat. Já ale nechci, aby za tři čtvrtě roku přišli s tím, že za 6 let to bude, protože moje zadání jako lídra bylo, že potřebuji do 2 let prachy. Základem tedy je, že to pojmenuješ. Když to nepojmenuješ, tak to skončí v šuplíku nebo to nezavlastní ti lidé nebo si řeknou, že to už tady bylo, to už jsme zkoušeli, kašleme na to a hrají inovační divadlo. 

 

Co když „tohle už jsme zkoušeli“? 

 

Martin Hurych

To máme podobnou zkušenost a ono to není jen o korporátech. Já se přiznám, že byť jsi zvolil velmi zajímavý příklad, tak jsem mentálně blíže tomu prkénku. Já si myslím, že když neproběhne prkénko, tak ta veliká inovace, na kterou míří ty větší firmy, nemá šanci proběhnout dobře, pokud tam není ta kultura, že dnes udělám prkénko, zítra si vyčistím zuby a pozítří si vezmu čisté trenky. To, co vidím v pár firmách, je, že přijde nabušený management, který vidí, že do 2 let se musí něco stát, je tam i ten lídr, který by si to adoptoval, ale často to skončí u toho sebrání nápadů a dalšího brainstormingu. Ti lidé o tom mluvili už před 3, 5, 10 lety, na těch lepíkách není nic jiného a ani se to do šuplíku nedá, protože už se to zabije úplně na začátku. 

 

Dalibor Pulkert

To už jsme zkoušeli, to už tady bylo, to je docela jedovatá věta. Je to podobné jako s tím "zatím". Pokud ti nikdy třeba nešly jazyky nebo matika na střední škole a přijde za tebou ten učitel, tak je rozdíl, jestli ti řekne, že ti nejdou jazyky, nebo ti zatím nejdou jazyky. Ta podpora je v tom strašně schovaná, takže když někdo řekne, že to už jsme zkoušeli a to nefunguje v tom korporátu, nebo řekne, že to už jsme zkoušeli a zatím to nefunguje, tak je to veliký rozdíl. Otevírá to ten prostor, že ty dveře tady pořád jsou, jenom někdo musí mít koule a těmi dveřmi vejít a zkusit to znovu.  

Jinak myslím, že jsme z těch tří kruhů, které se mi protínají, aby inovace fungovaly, už popsali všechny. Máš ten top management nebo majitele nebo ty, kteří dávají mandát k tomu, aby se to dělo, pak tam máš toho lídra, který to musí zavlastnit, protože bez lídra neuděláš nic a pak máš tu kulturu. To je to, o čem ty mluvíš, ta firemní kultura, která je na něco připravená. Ty jsi říkal, že si myslíš, že to musí začít od toho prkénka a pak čištění zubů a já si myslím, že to nejde proti sobě, že jsou to vlastně dvoje paralelní koleje, které bychom jako lídři měli dělat. První je věnovat se té firemní kultuře, tu nějakým způsobem kultivovat, iniciativnost, inovativnost, podnikavost. Jedno je initio, začít, ale to, že to někdo začne, ještě neznamená, že to je ten, který bude dělat tu inovaci nebo rozjede ten byznys, co bude ten vnitřní podnikavec. Je potřeba si uvědomit, že každý tam má nějakou roli a je potřeba podporovat všechny ty tři věci.  

Když se bavíme o té kultuře, tak iniciativnost, já chci, to znamená sbírat nápady, podporovat je. Co se hodně často děje, je na to i statistika od University of Rotterdam, že když člověk dá dvakrát podnět, je iniciativní, dá dvakrát podnět na zlepšení a nic se s ním nestane, tak potřetí už ho nedá. To pro nás lídry je strašně důležité, buď ty nápady vůbec nebudeme sbírat, protože mám motivaci takovou neutrální, anebo když už je sbírat, tak přijmout tu zodpovědnost za to, že s tím musím něco dělat. Když to tak nebude, tak to půjde dolů. My některé věci víme, ale je to těžké a všechno to zase vede zpátky na ten vrchol, ryba smrdí od hlavy. Já vím, že to je hrozně těžké, protože se na nás nakládá všechno možné, ale podle mě je mnohem férovější si říct, že teď nejsme jako firma ve stavu, kdy zvládneme inovovat. Nebudeme spouštět tu iniciativu, budeme se soustředit na ten core, protože jsme ve stavu dojná kráva. Přijde mi to mnohem více fér, než se tvářit, že něco budu rozjíždět, celé to kolečko rozjet, ale vlastně se střelit do nohy od teď za 3 roky, až tu iniciativnost budu potřebovat. 

Ta kultura se kultivuje přes podporu iniciativnosti, přes podporu inovativnosti, někdo s tím přijde a někdo to potom musí zlepšit. Latinsky je to innovatio, obnovit nebo zlepšit. Jedna věc je tedy iniciovat, initio, druhé je obnovit, zlepšit. V té kultuře je to často tak, že když si to ten člověk vymyslel, tak si to má i udělat, ale tak to přece být nemusí. Může to být tak, že se spojí to initio s tím innovatio a udělají to a pak se to předá nějakému lídrovi vevnitř, venku, který už to zavlastní a protlačí to dál. Člověk se může potkat s intraprenuerem, který umí všechny tři věci, který to umí iniciovat, který to umí validovat a který to umí rozjet a protlačit, ale nemusí to tak být. Je to nějaký systém, který se staví kolem inovačního managementu tak, aby to fungovalo, ale je lepší to nedělat než to potom zabít. 

 

Co když nemám ve firmě nikoho a fakt chci inovovat? 

 

Martin Hurych

Já jako majitel malé, střední firmy chci s tou firmou něco za 2 roky udělat, protože trh se mění pod rukama. Nemám tam ale toho vnitřního podnikavce, který by si to vzal rovnou za své, potřebuji to rozfoukat napříč firmou. Jaký by byl doporučený postup za tebe, když jsi viděl takových firem? 

 

Dalibor Pulkert

Je potřeba si říct, jestli to opravdu chci a nelhat si do kapsy. Je takový základní rozdíl, když tu firmu vede ještě majitel, který ji vykopal a teď je tam 20 let, tak ví, že aby tam byla ještě 15 let, tak to bude dělat. Pokud máš manažera, který ví, že má nějaký cyklus a za 2, 3 roky tam nemusí být nebo se něco nepovede, tak ta motivace je trošku jiná. Je potřeba si to přiznat, je to tak a musíme si dát na stůl, jestli ano, nebo jestli ne.  

Soudobý trend je, pojďme agilně, pojďme štíhle, pojďme to salámovou metodou řezat, jenže ta salámová metoda má jednu nevýhodu. Já jsem zastáncem tohoto přístupu, ale salámová metoda má jednu nevýhodu, já se každé odkrojení toho salámu znovu a znovu rozhoduji, jestli chci dál jíst ten salám. Dost často zapomínáme na to, jestli chci ten celý salám ukrájet. Commitment a závazek nad tím, jestli ty inovace chci dělat, nevzniká tím, že si řeknu, že zkusíme postupně rozjet nějaké inovace. Já udělám dlouhodobý commitment včetně alokace budgetu a alokace kapacit.  

Pokud tam toho intrapreneura zatím nemám, můžu ho nějakým způsobem identifikovat vevnitř? On je možná spící, on v té kultuře nedostal ještě prostor, takže existují cesty, jak to zjistit vevnitř nějakým talent poolem. Pokud vím, že to je pro mě dlouhodobá strategie, tak ho začnu hledat venku, pokud ho neidentifikuji vevnitř. Může se to saturovat krátkodobě třeba skrze Outboxers a my mu pomůžeme toho člověka najít, nebo ho člověk hiruje. Teď si pomůžu Tomášem Baťou. Jak zjistíš, že ten člověk je intrapreneur? Tomáš Baťa na to měl vždy kouzelnou otázku při pohovoru. Do nějaké věty vložím slovo risk a koukám, jestli to v těch očičkách zableskne, že to je v pořádku, nebo jestli tam bude strach. Celé je to práce s rizikem, nějakým způsobem nejistota. Pokud máte člověka, který dlouhodobě dělá nějakou práci, a teď po něm chceme, aby byl tahoun té věci, tak my ho stavíme do role, že do toho musí jít naplno. Nemůže to být 10 %, z mojí zkušenosti to nebude fungovat. Potřebujeme mu vytvořit masivní kapacitu, ideálně 100%, když se to rozjede. Ten člověk ale najednou jede vabank, protože když mu to chcípne pod nohama, což se s inovacemi může stát, tak v mezičase ta firma zalepí tu jeho práci, protože jim potřebuje fungovat ten core a on může přijít o práci. To je těžké a to je ta práce s rizikem, že si řekneš, že to je v pohodě, že si případně najdeš něco jiného. Ty jako toho intrapreneura hledáš člověka, který buď už podnikal nebo strašně moc chce podnikat a je strašný kousek od toho, že ti dá výpověď a založí si něco vlastního. Ty ho saturuješ tím, že na tom má podíl, že má vliv, že se mu něco povedlo. Jestli ten člověk ale má strach ztratit svoji vlastní práci, tak to asi nebude ten pravý člověk. 

 

Martin Hurych

Takových lidí je ale hrozně málo, protože takoví lidé si většinou otevírají rovnou svoje firmy. 

 

Dalibor Pulkert

Nebo potřebují saturovat. Jsme zpátky u toho, jak můžeš udržet člověka, který je takhle maličký, aby nezačal podnikat. Musí podnikat s tebou nebo musí mít pocit, že podniká s tebou. Více variant není, nebo najdeš někoho, kdo takový není a ten ti to tam následujících 15 let bude dělat, ale vlastně to možná nebude fungovat, protože tu hladovost tam nemá. Ty opravdu hledáš člověka, který je na hraně toho ti to hodit na záda a založit si svoji firmu. To je těžké, ale tento člověk vykope tu inovaci a teď se bavíme o veliké inovaci, ne procesní zlepšování, zvedání prkénka, na to nepotřebuješ takového člověka. Je jich málo, ale jsou a je potřeba nejen je identifikovat, že to jsou oni, ale chytit je i ve správný čas. Je to jako najít tu správnou ženu, která na tebe bude sedět, takových bude na tomhle světě spoustu, jenom v Čechách budeš mít asi 1 500 potenciálních skvělých partnerek. Některé už jsou ale zadané, některé už mají děti, takže se ti to zužuje, protože ten timing je důležitý. S tím podnikavcem je to stejné, musíš ho trefit ve správném okně a to je těžké, to je umění, ale když se to povede, tak se dějí věci. 

 

Kde inovátoři najdou zastání? 

 

Martin Hurych

Mají tito lidé někde nějakou podporu? Mnohdy jdeš proti všem, možná máš mandát z vrchu, ale mnohdy musíš rozbourat to, co máš pod sebou, mnohdy tito lidé nemají úplně týmy, ale mají nějaké dotted lines a lidi musí žádat o kapacity. Z pozice někoho, kdo si dotted lines zažil, tohle je hrozně úmorná pozice a permanentní doprošování se. Mají tito lidé někde nějakou podporu, kam se vůbec mohou obrátit, jestli to dává smysl a co by měli dělat jinak, lépe, kam se mají případně obrátit? 

 

Dalibor Pulkert

Znám spoustu lidí, které mohu takto propojovat, takže mi napište na LinkedInu, já vás napojím na lidi. Má to alespoň takový terapeutický aspekt, že si mohou promluvit o tom, co v těch firmách řeší. Zároveň si předávají rady a je opravdu dobré v tom nebýt sám. Trošku jsi mi přihřál polívčičku na jeden z nových projektů, který teď spouštíme, který se jmenuje Mindnudge. Je to spojení mind, mysl, nudge, šťouchanec. Nudge je z behaviorální ekonomie, sociální psychologie pojem, který říká, že šťouchání ti může pomoci ke tvému lepšímu já. Typický příklad, který se hodně používá, je, že na základě rozmístění položek v kantýně byli schopní statisticky zvýšit množství konzumace zdravých věcí, aniž by ti sebrali možnost volby. Ty hranolky tam pořád jsou, ale jsou na jiném místě než jablka, salát a podobně. Není to tedy o tom, že ti berou svobodnou vůli, to by byla manipulace a to nemám rád, ale nějakým způsobem se snaží navnímat, co ti lidé, společnost, firma chtějí a poupravit architekturu volby. Je to takové hledání průsečíku, co je nejlepší pro ty lidi a co je nejlepší pro firmu a architekturou volby určit a zlepšit statisticky, aby se to stalo.  

Vrátím se zpátky, já mám pocit, že se dnes dějí tři věci v té společnosti, které se mi furt opakují. První, nemám čas se zastavit a zamyslet. Tady je rodina, tady firma, teď ještě možná rychle jen na pivko s kamarády, abych si také trochu odpočinul a když tam narvu saunu, tak to bude super, ale je to jako rozjetý vlak. Zastavit se je těžké a dost často člověk potřebuje pomoci k tomu, aby se zastavil. Druhá věc je, že se cítí na některé věci sám. To, že se s někým jenom pobavíš, ti hrozně může pomoci. Třetí věc je, že ti někdo vědomě naslouchá a pomáhá ti projít nějakou změnou. Život je změna, každý den se rozhoduješ na tisíci věcech, je toho hrozně moc a když toho je hrozně moc, tak člověk spadá do statusu quo, zahodí to a jede v tom vlaku. 

My si tímto projektem klademe za cíl tyto tři věci pospojovat tak, aby někdo další tam byl pro tebe k dispozici. Představ si to jako platformu nebo mobilní aplikaci, kdy ty se registruješ, v ideálním případě ti to rovnou už platí firma, řekneš, jaká témata řešíš, podle toho se ti profiltrují parťáci a ty si pak vybereš toho nudgera, pošťuchovače. Najednou v tom nejsi sám a otevře se prostor pro metodu tzv. asynchronního mikrokoučinku, kdy ty jsi schopný si komunikovat, kdy potřebuješ, ale víš, že tam máš nějaký modus operandi. Já ti pošlu zprávu, kterou ty si přečteš, až budeš připravený, ale vím, že do cca třeba 2 dnů mi zase odepíšeš. Můžu si připlatit za rychlejší reakci, ale oběma stranám to vyhovuje, že to není v tom vlaku. Ta asynchronicita, že si to posíláš sem a tam, ale zároveň jistota, že ten člověk ti odepíše, je z naší zkušenosti a dlouhého testování, které trvalo 3 měsíce, stačí a nosí to skvělou hodnotu. 

 

Martin Hurych

Tím uzavíráš svůj vlastní kruh, mít nástroje, mít lidi, kteří je chtějí aplikovat, a zároveň mít někoho, s kým se ti lidé mohou o tom bavit a někoho, kdo je do toho bude dokopávat. Přeju ti, ať se ti tento kruh daří roztáčet a ať se podpora inovativnosti daří dostávat do Čechů. 

 

Dalibor Pulkert

Děkuji moc. Snažím se různými cestami od neziskovky po knížku, tak uvidíme, jaký to bude mít ohlas. Nejlepší cesta, kde mě zasáhnout, je asi na LinkedInu, takže pokud by si někdo chtěl popovídat nebo by chtěl pomoci, že je intrapreneur a potřebuje napojit na jiného intrapreneura, který řeší podobné věci, tak si mě přidejte na LinkedInu. 

 

BONUS – SLEVA NA KNIHU 

 

Martin Hurych

Také bychom si měli přečíst knížku, protože jsi pro nás vyboxoval speciální bonus. 

 

Dalibor Pulkert

Je to sleva 30 %, která se uplatní na melvil.cz, my vám pošleme kód a budete to mít o chlup levnější. 

 

Martin Hurych

Pokud si tedy budete chtít pročíst Daliborovu knížku, tak určitě stahujte dnešní bonus, tam bude kompletní cesta k tomu, jak získat tu 30% slevu. Děkuji za to, že jsi tady zase byl, doufám, že to nebylo naposled a doufám, že to, co děláš, se do více a více Čechů propíše, protože si myslím, že to jako národ hrozně potřebujeme. 

 

Dalibor Pulkert

Já děkuji za pozvání, také ti držím palce a budu moc rád za jakoukoliv zpětnou vazbu, která přijde. 

 

Martin Hurych

Přicházím pomalu o hlas, takže ještě než o něj přijdu úplně, stačím se s vámi rozloučit, poděkovat, vyjádřit přesvědčení, že jestli cokoliv z toho, co tady dnes bylo řečeno, vás posune jen o kousek vpřed, tak jsme s Daliborem udělali naši práci skvěle. Pokud ne, tak doufám, že to je jenom zatím. Mrkněte na www.martinhurych.com/zazeh, kde už v tuto chvíli je zmíněný bonus, kde najdete cestu ke slevě na knížku. Určitě nezapomeňte likovat, dávat odběry, případně posouvat na někoho, komu myslíte, že by tato epizoda mohla pomoci. Já už vám jen držím palce a přeji úspěch, díky. 



(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)


bottom of page