Když jsem v byznyse začínal jako student ČVUT, měl jsem před sebou rýsovací prkno. Takovou tu tabuli s pantografem, kterou "mladíci" znají s obrázků "jaké to bylo před AutoCAD"
Pak mi na stole stála 14" bedna, na které nebylo nic vidět. Na stole zabírala spolu s počítačem tolik místa, že sotva zbylo na myš. Postupem času se obrazovky pomalu zvětšovaly a dnes můžete opět vidět stanice ne nepodobné svojí velikostí původním prknům. Jen ten pantograf už naštěstí neuvidíte. Něco tomu ale pro mne vždycky chybělo. Já jsem vždycky snil o nahrazení projektování "virtuální montáží". Rukavice, helma, výběr 3D komponent ze 3D katalogu a viruální montáž virtuálního projektu.
Asi jsem předběhl dobu o pár desetiletí. Každopádně jsem své sny do realizace nedotáhl. Jsem o to raději, že moje sny teď zhmotňuje někdo jiný. Podle mne to bude velká věc, měnící spousty oborů. Těším se, že až si to někde vyzkouším.
Co? Fata Morganu od VRgineers a Pocket Virtuality.
Jsem přesvědčen, že bychom měli oceňovat jakýkoliv úspěch na mezinárodné scéně, který našinci podaří. Zlepší to totiž naše vnímání sebe sama jako sebevědomých členů globální společnosti. Zejména u mojí a starších generací to stále není automatické...
To "mladíci" naštěstí takové zábrany nemají a bez výčitek mají v pravdě globální ambice. Mnohdy i ty úplně nejvyšší. A to je třeba podporovat. Proto tu o tom píšu.