Jak poznat, na který trend vsadit: Martin Holečko (#245)
- před 42 minutami
- Minut čtení: 9
Hype není nepřítel. Je to prvotní signál, že se něco opravdu hýbe.
Chyba bývá jinde: záměna zájmu za dopad.
Kdo čeká na stoprocentní jistotu, ten většinou naskočí pozdě.
Rozebrali jsme, jak poznat trend včas a jak odlišit krátkodobou vlnu od změny, která začne přepisovat fungování firmy. Základní filtr není „mluví se o tom hodně?“, ale „vrací se k tomu lidé sami, řeší to konkrétní problém a projde to testem v praxi?“. Právě proto dává smysl jít postupem demo, experiment, pilot, produkce, škálování. Trend se nepozná v prezentaci, ale ve chvíli, kdy obstojí v provozu a nevyžaduje neustálé přemlouvání uživatelů.
Silný rozdíl jsme viděli na VR a AI. VR mělo wow efekt, ale brzdil ho form factor, cena a slabší každodenní použitelnost. AI naproti tomu vstupuje do běžného života rychleji, je užitečná pro širší publikum a mění i to, jak firmy přemýšlejí o práci, procesech a rolích. Klíčová lekce je jednoduchá: nebudovat velké strategie kolem módní vlny, ale vytvořit ve firmě systém, který umí nové věci rychle otestovat, změřit a buď škálovat, nebo odložit bez ztráty času.
Martin Holečko, Co-founder v Etnetera Group, má pro tohle téma výjimečný odstup: dlouhodobě sleduje technologie od jejich prvního boomu až po reálné nasazení. Jeho pohled je cenný hlavně proto, že neřeší jen atraktivitu trendu, ale jeho podnikatelskou použitelnost, časování a dopad na každodenní fungování firmy.
🔸 Proč hype není problém, ale špatně čtený signál 🔸 Jak poznat, že trend má reálný dopad a ne jen silný marketing 🔸 Proč VR nadchlo svět, ale v běžném použití narazilo 🔸 Co rozhoduje o tom, jestli se technologie skutečně uchytí 🔸 Proč ve firmě nefunguje velká AI strategie napsaná od stolu 🔸 Jak postavit jednoduchý proces demo → experiment → pilot → produkce 🔸 Proč inovace vznikají spíš v provozu než na centrále 🔸 Jaký trend může po AI změnit úplně fyzický svět i vztahy mezi lidmi
Tahle epizoda je pro majitele firem, CEO, CTO, CSO a lídry, kteří nechtějí jen sledovat módu, ale chtějí umět poznat, kdy má smysl vsadit, kdy počkat a kdy do trendu pustit tým i kapitál. Pokud potřebujete rychleji odlišit skutečnou příležitost od hlučné senzace, tenhle díl vám dá velmi praktický rámec.
BONUS: AI Readiness Scorecard pro CEO
(KOD BONUSU: AICEO )
Jak poznat trend včas
Když dnes člověk otevře jakýkoli byznysový nebo technologický kanál, narazí na slovo AI klidně 10krát nebo 15krát během pár minut. Jenže podobné vlny tu byly už dřív. Pamatujeme si VR, AR, Blockchain, NFT a starší generace si vybaví i dot-com bublinu. Každá z těchhle věcí byla ve své době hype.
Právě kolem toho se točí i tahle epizoda: jak z pozice majitele nebo ředitele firmy poznat, na který trend má smysl naskočit, co je jen dočasná senzace a co může mít skutečný dopad na byznys.
„Hype je vlastně signál. Otázka je hlavně časování.“
Co je hype a co signál
Martin Holečko hned na začátku rozbíjí jednoduchou představu, že hype je automaticky něco špatného. Podle něj je to naopak signál, že se objevuje nová možnost, nová technologie nebo nová příležitost. Problém není v tom, že by hype existoval. Problém je v tom, že ho lidé často čtou špatně.
Rozhodující není jen to, že se o něčem mluví. Klíčové je kdy to začne mít reálný dopad. Jinými slovy: ne vše, co vypadá zajímavě dnes, bude relevantní zítra. A ne vše, co dnes působí přehnaně, je slepá ulička.
VR jako lekce z přehnaných očekávání
Proč VR nadchlo tolik lidí
Holečko dlouhodobě patří mezi lidi, kteří VR sledovali velmi brzy. Už v roce 1999 na to dělal diplomku, tehdy ještě v době, kdy žádná skutečně použitelná virtuální realita prakticky neexistovala. Kolem roku 2015 se ale VR dostalo do veřejného diskurzu naplno. Přispěl tomu první Oculus a následně obrovská vlna investic.
Virtuální realita slibovala dvě věci:
v byznysu možnost simulovat situace, které jsou v reálném světě drahé, náročné nebo nebezpečné,
v konzumní části možnost zažít něco, co v běžném životě nezažijeme.
Tohle je podle Holečka hrozně silná propozice. Kdo si nasadil VR brýle, ten měl často okamžitě wow efekt. Technologie působila intenzivně na emoce, byla „uvnitř těla“, a tím pádem i lépe zapamatovatelná. Hodila se třeba pro hlubší učení nebo trénink, kde samotný webový kurz nestačí.
Kde se VR zaseklo
Jenže právě tady začal problém. Spousta lidí začala předpovídat, že během 2 let bude VR všude, doma i ve firmách. To se nepotvrdilo.
Důvod? Technologie jako taková nestačí. Nestačí dobrý nápad ani wow efekt. Musí být hotové i další ingredience:
hardware musí být dostatečně pohodlný,
použití musí být jednoduché,
cena musí dávat smysl,
musí existovat ekosystém,
a hlavně: musí být jasné, proč to člověk skutečně potřebuje.
„Lidé řeknou wow, ale pak už to nikdo nemá chuť použít znovu.“
To je podle Holečka jeden z nejlepších testů na hype: něco ukážu, všichni jsou nadšení, ale pak se to vrátí do šuplíku. U skutečně užitečné technologie se lidé vracejí sami, bez nucení.
Proč se VR uchytilo jen někde
Enterprise svět a trénink
VR nakonec úplně nezmizelo. Jen se přesunulo tam, kde jeho hodnota opravdu dává smysl. Typicky do enterprise prostředí, školení a tréninku. Firmy jako Walmart nebo Boeing ho používají k výcviku zaměstnanců, protože jim to výrazně zlevňuje a zpřesňuje trénink.
V takových use casech VR funguje dobře. Tam totiž hodnota převáží nad nepohodlím technologie.
Konzumní svět a limit form factoru
V oblasti běžného používání se ale ukázalo, že největší bariérou je form factor. Brýle byly moc velké, moc těžké, moc složité. A zatímco původně se firmy soustředily na co největší rozlišení, co nejmenší latenci a co nejrealističtější obraz, dnes se to překlápí jinam.
Dnešní směr je:
lehčí brýle,
celodenní nositelnost,
menší důraz na plnou virtuální realitu,
větší důraz na vnímání skutečného světa,
a připojení na AI modely.
Meta do toho investovala obrovské peníze a dnes prodává stovky tisíc kusů. Nová generace zařízení už nepracuje primárně s úplným ponořením do VR, ale spíš s kamerou, zvukem a postupně i malým displejem. Cíl je pořád podobný, ale cesta je jiná.
Kdy má smysl naskočit
Test, který pomůže firmám
Holečko popisuje jednoduchý osobní test: když ve firmě něco zkoušel, nevzniklo to hned z velké strategie. Začalo to experimentem, pak přišel pilotní projekt, z toho vznikly další firmy a projekty.
Právě v tom je podle něj dobrý model:
udělat demo,
zkusit experiment,
spustit pilot,
změřit dopad,
teprve potom řešit širší nasazení.
Pokud technologie projde tímhle procesem a vyjde z něj jako smysluplná, může se ve firmě usadit. Když selže, aspoň se tým něco naučí.
Signál, že hype je skutečný
U AI je podle něj rozdíl proti VR v tom, že lidé ji používají denně a stále víc. Nejen mladí nebo technologičtí nadšenci, ale i běžní lidé a dokonce i starší generace.
To je podle něj zásadní. Když se nová technologie opravdu stane součástí života lidí, není to jen prezentace a nadšení. Je to potřeba.
Hype ve firmě neřídit centrálně
Nejde o velkou AI strategii
Jedna z nejdůležitějších myšlenek rozhovoru je, že firmy by neměly trávit měsíce tvorbou velké, centrálně připravené AI strategie, protože nástroje se mění příliš rychle.
Mnohem lepší je budovat uvnitř firmy systém, který dovolí:
dělat rychlé experimenty,
zapojovat lidi přímo tam, kde pracují,
testovat nové nástroje v reálných procesech,
měřit jejich dopad,
a teprve pak škálovat.
Inovace patří lidem, kteří dělají práci
Holečko zdůrazňuje, že inovace nemají vznikat někde na centrále v oddělení inovací. Mají vznikat tam, kde lidé skutečně dělají svoji práci. To je podle něj zásadní.
Když se zeptáte lidí přímo v provozu, často sami ukážou, co by šlo zlepšit. A právě z těchto míst pak vznikají skutečně použitelné inovace.
„Inovace by se měla dít v místech, kde lidé dělají práci, ne někde na centrále.“
AI ambasador jako firemní katalyzátor
Nová role ve firmách
Jedním z praktických modelů, které Holečko popisuje, je role AI ambasadora. Ve firmách pomáhá:
identifikovat konkrétní use cases,
mluvit s managementem i lidmi v provozu,
hledat, co je brzdí nebo otravuje,
navrhovat a testovat experimenty,
a pomáhat nastavit mantinely.
Je to role, která je dnes užitečná právě proto, že firmy potřebují někoho, kdo propojí technologii s reálnou prací.
Proč nestačí dát všem licenci
Stačí dát všem ve firmě licenci na ChatGPT nebo Claude a hned vznikne spousta nápadů. Jenže také vznikne spousta duplicity, chaosu a neřízeného experimentování.
Proto je potřeba:
zachovat svobodu,
ale zároveň nastavit strukturu,
sdílet úspěšné postupy,
a hlídat bezpečné mantinely.
Tím postupně vzniká přirozená firemní strategie, která není závislá na jednom konkrétním modelu nebo nástroji.
AI mění práci, ne jen nástroje
Nejde o zánik, ale proměnu
Holečko odmítá černobílý pohled, jestli AI bere, nebo dává práci. Podle něj práce nezanikají jednoduše. Spíš se rychle proměňují.
Rozdíl se bude zvětšovat mezi lidmi, kteří umí s agenty pracovat, a těmi, kteří ne. A právě v tom bude velká výhoda.
Vlastní agenti, nebo sdílené?
Padla i otázka, jestli budou další roky patřit lidem, kteří si budou umět vytvořit vlastní AI agenty, nebo naopak firmám, které budou spravovat společné agentní nástroje pro všechny.
Podle Holečka to bude obojí:
část procesů se komoditizuje a budou je dělat stejní agenti pro všechny,
část bude specializovaná,
a nějakou dobu bude mít smysl i vlastní vyvíjení agentů.
Zároveň ale upozorňuje, že agenti se učí „instantně“. Co umí jeden, umí brzy i ostatní. Výhoda hluboké expertizy lidí se tím zmenšuje.
Edge AI a specializace
Další důležitý trend je přesun AI z cloudu na edge, tedy přímo do zařízení:
do iPhonů,
do Androidů,
do brýlí,
do lokálních zařízení.
To znamená menší výkon než v datovém centru, a tedy i nutnost větší specializace. Na druhou stranu lokální modely se vyvíjejí extrémně rychle a často už dělají to, co dřív nezvládaly ani velké cloudové modely.
To je jeden z důvodů, proč je podle Holečka experimentování tak náročné. Člověk se do něčeho pustí, model se mu během testu změní pod rukama a jeho práce se najednou musí přepočítat.
Proč je dobré objevovat i trochu později
Nebýt první může být výhoda
V rozhovoru padá i pohled, že někdy je lepší nebýt první. V Etnetera Group k tomu údajně přistupují dlouhodobě zodpovědně: nejdřív si technologie osahají, a teprve potom ji nabízejí klientům.
Nejde tedy o to být u všeho první. Jde o to, počkat, až se technologie trochu vytříbí, ale zároveň nepropásnout okamžik, kdy už je připravená na širší použití.
Hype jako motor, ne jako brzda
Holečko se přesto na hype dívá pozitivně. Podle něj je to motor. Pomáhá dostat téma mezi lidi, vyvolat zájem a přitáhnout pozornost. Když se ale uchopí správně, je potřeba ukazovat i stinné stránky a rizika.
To je podle něj správná role takových konferencí a projektů, jako je Future Port: přinášet nová témata, ale ne nekriticky. Spíš otevírat diskusi o tom, jak může technologie přispět ke změně společnosti.
Český skepticismus a naše role
Zdravý odstup je výhoda
Martin Hurych se ptá i na český a středoevropský kontext. Holečko říká, že Češi mají určitý zdravý skepticismus. Na hype nenaskakujeme tolik jako třeba lidé v Silicon Valley.
To může být výhoda i slabina. Výhoda je, že se na trendy koukáme realisticky. Nevýhoda, že někdy reagujeme příliš pomalu.
Evropa proti kapitálu
Velké inovace dnes vznikají s obrovskou kapitálovou podporou. Těžko se srovnává české nebo evropské prostředí se stovkami miliard dolarů, které jdou do AI v USA nebo v Číně.
Proto podle Holečka Evropa, a s ní i Česko, táhne za kratší konec. Máme chytré lidi, spoustu šikovných firem a jednotlivců, ale chybí nám masivnější kapitál i systematická podpora.
Přesto tu vznikají silné firmy
Holečko ale zmiňuje i konkrétní příklady firem a lidí, kteří mají mezinárodní dopad. I v Česku podle něj existují subjekty, které dokážou hrát světovou úroveň. Jsou to ale spíš jednotlivé firmy než celý systém.
A právě to je pro něj dlouhodobý problém: Česko není země, která by vytvářela extrémně silné podmínky pro inovace. Spíš jim příliš nebrání. Jenže v době, kdy se vše urychluje, to už možná nestačí.
Co přijde po AI
Fyzická AI a robotika
Na závěr padá otázka, co bude po AI. Holečko říká, že se nemáme tolik ptát na to, co přijde „po“, ale spíš jak bude vypadat náš život, až se dnešní AI skutečně naplní.
Za další vlnu považuje hlavně fyzickou AI:
robotiku,
auta bez řidiče,
humanoidní roboty,
různé formy fyzických asistentů.
Tohle není podle něj žádná vzdálená sci-fi budoucnost. Je to něco, co se už teď začíná formovat.
Dopad na vztahy
Hospodářsky je to samozřejmě zajímavé. Ale Holečko upozorňuje na mnohem hlubší výzvu: dopad na lidské vztahy.
Pokud budou agenti a roboti schopni velmi věrně simulovat komunikaci, společnost a vztah, může to mít zásadní dopad na to, jak lidé fungují mezi sebou. To už je vidět i v některých zemích, například v Japonsku, kde technologie suplují část mezilidského kontaktu.
Senioři jako důležitá cílovka
Zároveň ale AI nemusí být jen nástroj pro mladé. Velký potenciál vidí Holečko i u seniorů. Právě tam může AI pomoci lidem, kteří se už těžko adaptují na klasické počítače a digitální rozhraní.
Konverzační AI může být partner, pomocník i prostředek, jak lidem usnadnit život bez nutnosti učit je složité technologie.
Co by mělo viset v každé firmě
„Proces: demo, experiment, pilot, produkce, škálování.“
Tahle věta shrnuje praktický odkaz celé epizody. Pokud má firma chtít rozpoznat trend včas, nemá hledat jedno kouzelné rozhodnutí. Má mít proces, který dovolí nové věci osahat, změřit a rozumně vyhodnotit.
To je podle Holečka nejlepší způsob, jak se v hype prostředí neztratit.
Sci-fi, kterou už bereme vážně
Na závěr padla i krátká otázka na sci-fi. Holečko zmiňuje například Problém tří těles a připomíná, že sci-fi je často předpověď, která se postupně naplňuje. Čím víc lidí o určité věci začne přemýšlet, tím větší je šance, že se opravdu stane.
Jedna chyba, kterou už neopakovat
Z vlastní kariéry by Holečko už znovu neopakoval podcenění ústních dohod. I když obě strany nemají špatný úmysl, interpretace si mohou hodně ujet. Co není napsané, může se v hlavách jednotlivých lidí proměnit v úplně jiný závazek.
A právě to je možná jeden z nejstarších, ale stále platných podnikatelských lekcí: i v době AI je pořád důležité, aby si oba čtenáři dohody četli stejně.
„Když se to nenapíše na papír, v hlavách lidí může být dohoda velmi odlišná.“
Co si z toho odnést
Tahleta epizoda je hlavně o tom, jak nepřestřelit nadšení, ale zároveň neprošvihnout příležitost. Hype je skutečný signál. Jen ho musíme umět číst v čase. Ne podle toho, kolik je kolem hluku, ale podle toho, jestli nová věc:
řeší konkrétní problém,
lidé se k ní vracejí sami,
má smysl v reálném provozu,
a dá se měřit její dopad.
A právě tím se pozná trend, na který má smysl vsadit.
