PROČ UŽ STÁVAJÍCI METODY MOTIVACE NUTNÉ NEMOTIVUJÍ?



To jsou ty synchronicity.


Před pár týdny jsem tu uveřejnil článek „Důvěřuj a moc neprověřuj“ (https://www.martinhurych.com/post/jak-z-dobre-firmy-udelat-skvelou-5) a od té doby se mi zdá, že podobný názor má – naštěstí – i spousta dalších lidí, minimálně na LinkedInu. Velmi jsem souzněl třeba s názorem Jany Patkové tady https://www.linkedin.com/posts/jana-patkova-a9565014_lepsisef-makamenasobe-remoteworking-activity-6582832205104455680-soBX.


A protože těch náhod není nikdy dost, dostala se mi před oči i 10 let (!) stará přednáška Dana Pinka „The puzzle of motivation“ (https://www.ted.com/talks/dan_pink_on_motivation). Pojednává o tom, proč stávající metody motivace a kontroly lidí pro typické současné úkoly většiny „bílých límečků“ z vědeckého hlediska neobstojí. Přesto je v našich firmách stále používáme a vypadá to, že se ještě nějakou dobu nepoučíme. Kéž bych i já tuto přednášku znal dřív a mohl si z ní vzít ponaučení včas, JAK se tomuto nešvaru vyhnout a JAKÉ formy motivace zvážit.


A jak to máte vy u vás ve firmě? Budu rád, když mi dáte na sociální sítích vědět.