top of page

004 | JIŘÍ STŘELEC | JAK SE DOBŘE STAVÍ VIRTUÁLNÍ TÝM



Při výběru virtuálního parťáka bych si měl dávat větší pozor na toho, koho si vybírám, než když si beru někoho do zaměstnaneckého poměru.

Jiří Střelec je zakladatelem portálu Vlastní cesta. Ten propojuje specialisty z nejrůznějších oborů a svým klientům nabízí expertní znalosti ve více jak 20 oblastech.


Jak se buduje znalostní portál? Co je nejdůležitější při stavbě virtuálního týmu? Proč je entuziasmus nejdůležitější? Jak správně na prodej konzultací? A čím se inspirovat v konzultačním prodeji?

Důležité odkazy

Jiřího profil na LinkedIn

Portál Vlastní cesta


 

PŘEPIS ROZHOVORU


Martin Hurych

Dobrý den.

Já jsem Martin Hurych a tohle ... Tohle je Zážeh.

Zážeh je počátek akcelerace.

A akcelerace je něco, co potřebujete, abyste se pohli z místa. Tím, že jste si našli tento podcast, za což vám děkuji, jste k vlastní akceleraci udělali nejdůležitější, totiž první, krok.

V Zážehu sdílíme zkušenosti z B2B podnikání. Z obchodu, z inovací, z řízení lidí i z dalších oblastí.

Dnes akceleruje Jirkou Střelcem.

Ahoj Jirko.


Jiří Střelec

Ahoj Martine.


Martin Hurych

Jirka je zakladatelem portálu specialistů a znalostí, který je tak veliký, že bych nechtěl něco zapomenout. Jirko, můžeš nám svůj projekt představit?


Jiří Střelec

Určitě velmi rád, Martine.

Za prvé ti děkuji za pozvání do tohoto podcastu, protože si myslím, že naši podnikatelé potřebují nějaký zážeh, nějaký impuls, aby opravdu šli dopředu. My Češi jsme velmi šikovní. Stojí za to nebýt tady v České republice uzamknutí, ale podívat se i ven. K tomu potřebujete znalosti, být up-to-date a jet na vlně trendů. To jeden z důvodů, proč jsem zakládal portál Vlastní cesta. Začalo to už před 15 lety a letos na Den dětí jsme slavili 15 let výročí.


Cílem bylo to, abychom top manažerům, manažerům a všem aktivním lidem, kteří se chtějí rozvíjet, dávali ty nejlepší znalosti. Chtěl jsem, aby specialisté, poradci, lektoři, kteří jsou výborní v nějakém oboru, dokázali lidem, kteří jsou aktivní a něco se chtějí učit, pomáhat. Protože ten, kdo má ty nejlepší znalosti, se dokáže rozvinout, dokáže zažehnout motor v sobě a udělat věci správně. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem portál založil.


O asi 10 let později jsem zjistil, že celá řada znalostí, která v praxi velmi dobře funguje, nejsou používány. Že je lidi neznají, neznají je v nějakých logických řetězcích. Hledal jsem způsob, jak znalosti pro management a pro specialisty, ať jsou to kvalitáři, ajťáci a další, dát do jednoduchých logických celků, aby se je dokázali sami naučit. Ideálně v čase, kdy je oni potřebují. Ne, když si myslí HR oddělení. Nebo šéf s hrůzou zjistí, že něco chybí a říká: "Teď musíme poslat lidi na školení". No jo, ale školení skončí a oni ty znalosti, a pozor, ještě nové a jiné znalosti, potřebují za týden, za 14 dní, za měsíc. My tomu na Vlastní cestě vycházíme vstříc. Dáváme specialisty a lidi dohromady, aby lidé dostali potřebnou znalost v čase, kdy oni chtějí.


Martin Hurych

Já jsem hned na začátku říkal, že pro mě je tvůj portál neuvěřitelně velká záležitost. Ty tam máš, jestli si dobře pamatuji, 21 specializací. To asi nezvládáš sám, že ne?


Jiří Střelec

To absolutně není možné zvládat v jedné osobě. Já bych tady ještě dohodil historii, jak to vzniklo. Zatím je celý životní příběh. Já jsem původem kvalitář, který dostal příležitost dělat tiskového mluvčího a PR manažera. Tak že jsem jeden a druhý obor spojil dohromady. Musel jsem se prakticky oba naučit. A zjistil jsem jednu nesmírnou výhodu. Ten, kdo je specialista na nějaký obor, firmě sice pomůže, ale jestliže má znalosti i z přidruženého oboru, tak je té firmě mnohonásobně užitečnější. Firma je něco jako živý organismus. Když přijde někdo léčit játra, holt nesmí přetnout tepny, nesmí poškodit nervový systém a další. Lidé, kteří si tohle uvědomují, jsou pro firmy a pro lektorování neskutečně efektivní. Záměr byl najít lidi, kteří umí dva a více oborů. To je pochopitelně nesmírně těžké, protože lidé se rádi specializují na určitou věc. Mně se to podařilo. Ale když jsem získal, to řeknu narovinu, jednoho specialistu za rok, tak to byl heroický výkon. Ono to má obrovské pozadí. Nemůžete vzít kohokoliv, kdo má na vizitce, že je na něco specialista. Takhle to u nás nefunguje. Musíte mít člověka, který je ověřený praxí. Proto jsem vymýšlel kritéria, koho vybírat. Vznikla tři kritéria. Uděláme napřed spolu článek, pak uděláme nabídku a pak musíme společně udělat zákazníka. Každého specialistu znám osobně, znám jeho silné a slabé stránky. Něco jsme spolu prožili. A teprve potom se rozhodujeme, jestli bude oficiálně v síti portálu Vlastní cesta nebo nebude. Tak vzniká virtuální tým, vzniká zázemí, vzniká to celé už 15 let. Teď budu trochu akcelerovat, jak říkáš.


Jak budovat virtuální tým


Martin Hurych

Já bych se zastavil u slov „virtuální tým“. To je něco, o čem tady lidí mluví, ale ne každý má odvahu si virtuální tým vybudovat. Na co je podle tebe potřeba dávat si ji pozor? Co se třeba tobě osvědčuje? Kde jsi se naopak spálil?


Jiří Střelec

Spálil jsem se mockrát, ale to k tomu patří. To jsou zkušenosti a bez nich to nejde. Co mně se osvědčilo? Věnovat opravdu velkou péčí na začátku práce s člověkem. Zjistit, co on chce, v čem je opravdu specialista. Tím, že jsem si prošel řadu firem a mám praxi ve své podstatě od brigádníka až po člena top managementu, vím, jak ty firmy fungují. Prošel jsem firmy od cukrárny až po výrobu leteckých motorů, takže jsem schopen spoustu věcí posoudit. Ne do hloubky, třeba advokáta a podobně, to nejde. Vy musíte poznat toho člověka, jaký je. A mnohem důležitější je, jestli má v sobě aktivitu, jestli má motivaci dělat dobře svoji práci, to je alfa a omega. A to nejde poznat jenom z diskuse. Musí být vrhnut do praxe. Takže v prvé řadě poznat, jestli je ten člověk ochotný spolupracovat a v čem je nejlepší. Dá se to poznat podle toho, jak mluví o svoji vlastní práci. To je základ.

Druhá věc mě tam zajímá. Kam ten člověk chce jít. Jestli je to člověk, který je orientovaný na peníze. Teď dělám poradenství, abych dělal jen tři dny v týdnu a víc dělat nemusel. Pak rychle zjistíte, že peníze jsou pro něho důležitější než klient. Pro mě na prvním místě je úspěch našich zákazníků a pomoc jim. Když je pomůžete, peníze vždycky přijdou. Je to žebříček hodnot, co hledám u těch lidí. To je ten první výběr, absolutně důležitý.

Druhý je s tím člověkem prožít zakázku, reálnou situaci, reálný projekt, reálné školení. Vybudovat spolu nový projekt nebo produkt. S některými jsem se takhle dostal do kontaktu. Říkali mmi: „Kdy se můžu dostat do sítě? Ta zakázka může trvat. A kde ji vezmeme?“ Říkám: „To jednoduché, buď ji přinesete vy, nebo ji přinesu já, anebo ji přinese portál. Od toho tu jsme. Anebo vymyslíme společně produkt, pak jedeme půl napůl, zpropagujeme ho a dostaneme na trh.“

Třeba s kolegyní jsme udělali speciální marketing pro penziony. Ona byla špička na marketing v oblasti lázeňství a hotelnictví. Já jsem zase sjezdil hotely a penziony po celé České republice v rámci obchodování. Dal jsem do toho svoje postřehy zákazníka a učil jsem majitele, ať už si stoupnou i do sprchového koutu, zavřou si ho, podívají zevnitř a podobně. Ona ukazovala marketingové a další praktiky. Tam jsme se poznali. Klidně vytvoříme nový produkt. Je to neuvěřitelně důležité v poznání člověka a otipování, jestli ta synergie, spolupráce, chemie, o které se často mluví, funguje nebo ne.


Martin Hurych

Jestli tomu dobře rozumím, pro tebe nejdůležitější je, že člověk je entuziasta, že máte shodu na základním směrování, co chce společně dělat, a že je prověřený ohněm, v reálné situaci. Na tom se tedy dobře staví virtuální tým?


Jiří Střelec

Určitě ano. Virtuální tým má jednu nevýhodu. Nejsme s tím člověkem neustále v kontaktu. Ztrácíme vazby. To je problém. Je cíleně zapotřebí s tím člověkem vazby vytvářet, aby se nepřetrhali. Neustále vědět, co je u toho člověka za témata.


Martin Hurych

Z toho, co říkáš, trošku vyplývá, že při výběru virtuálního parťáka bych si měl dávat větší pozor na toho, koho si vybírám, než když si beru někoho do zaměstnaneckého poměru?


Jiří Střelec

To je velmi zajímá otázka, to jsi mě teď docela překvapil. Já jsem si ji takhle nikdy v životě nepoložil.

Upřímně bych řekl, že ano, protože ten kont tam není tak častý. Nemáš možnost tohoto člověka vidět, jak se každý den profiluje v různých situacích. A to je přesně ten druhý krok, ten správný směr, ta strategie, jak jsi to vydestiloval správně. Ten člověk nemusí být úplně stejnou strategii jako já. Stačí, když je tam ten směr dělat kvalitní práci pro klienty, pomáhat jim. Mít svůj vlastní nějaký směr, protože to je základ motivace. Že chce něco sám od sebe dělat. V poradenství klient nesmí nakopávat poradce, aby se naučil něco nového. Ti lidi musí mít drive v sobě. Musí být aktivní sami od sebe, vyhledávat nové informace, zkoušet je zavádět, být lepší a efektivnější pro nové klienty.


Martin Hurych

Efektivní budování virtuálního týmu je tedy nalezení člověka, který chce plout směrem, kterým pluješ? Tím pádem ho nemusíš moc řídit a máte nějaký společný zájem, který vás spojuje? Dá se to takhle nějak říct?


Jiří Střelec

Dá se to tak říct. I s tím rizikem, že ten směr se neustále mění. To je přesně důvod, proč se portál jmenuje Vlastní cesta. Každý má svoji vlastní cestu. Já hledám, kde se protneme, kde určitou dobu půjdeme stejným směrem.


Úskalí virtuálního týmu


Martin Hurych

Ty jsi tady vyjmenoval pár věcí, kde vám to funguje. Kdy ses naopak totálně spálil?


Jiří Střelec

Spálil jsem se v rozdílné kvalitě poskytování služeb klientům. Proto si na to dávám velký pozor. Co je pro mě standard, není standardem pro celou řadu poradců. I když dělali poradenství, řekněme, pro úroveň vice-prezidentů a top managementu. To stále neznamená, že poskytují servis na stejné úrovni. Uvedu příklad.

Mám zavedený určitý způsob zpráv z tréninku a poradenství, který odevzdávám klientům. Tam je vždycky to důležité, co se udělalo. To je základ. My tam máme navíc několik bodů, které nemá ani konkurence. My tam musíme mít praktická cvičení, která si lidé vyzkoušeli, a maximální tlak na to, aby praxe převažovala před teorií. To tam zvlášť vypichujeme a hledáme způsob, jak to udělat.

A druhá věc, nejsou tam vágní doporučení. Doporučení se snažím se svými kolegy dělat tak, aby, když si je manažer přečte, dokázal téměř copy paste přiřadit odpovědnou osobu, kterou už občas od nás má i doporučenou, včetně termínu, a hodit to do úkolovníku. Aby to bylo maximálně praktické pro firmu a oni věděli, co s tím udělat.


Martin Hurych

Tomu rozumím. To je tvoje kvalita.

Ty si říkal, že ne každý má stejně nastavený kvalitativní žebříček. Která z těch třech věcí, o kterých jsme se bavili – vize, entuziasmus a prověření ohněm – v tomhle konkrétním případě zahaprovala? Co si podcenil?


Jiří Střelec

Oni jsou situace, kdy ono nejde prověřit všechno. Zahaprovalo to, že jsem neměl dostatek času.

Aby ta síť fungovala, potřebuje vybalancovat několik věcí. Jedna věc jsou zakázky, na kterých se budeme ověřovat, učit od sebe i dál. Takže musím získávat zakázky.

Na druhé straně, musím vybírat vhodné lidi a testovat je.

Ale pak je tam i další rovina. Mám za těch skoro 30 let praxe řadu zákazníků, kteří si zvykli na můj standard a ví co umíme. Když chci někde ty lidi použít, musím je dotáhnout na určitou úroveň, aby se nestalo, že kvalita spadne dolů.

Do toho všeho přichází samozřejmě životní problémy jednotlivých specialistů, od běžných, jako narození dítěte, stavění baráku, po to, kdy jim ubude zakázek, přibude zakázek, musí prioritizovat. To je další rozměr, který tu ve své podstatě je.

A teď tam přichází ten faktor, na který upozorňuješ. Je to virtuální tým. Je těžké tohle všechno vybalancovat , aby si lidi drželi stále svoji motivaci a aktivně pracovali na zakázkách.


Martin Hurych

Jak to tedy děláš ty? Máš raději přebytek zakázek a riskuješ, že si ad-hoc vezmeš někoho, koho nemáš až tak prověřeného? Nebo radši buduješ síť i s tím vědomím, že pro některé konzultanty nemáš momentálně kvalitní zakázku?


Jiří Střelec

To je další zásah do černého. Samozřejmě, že mám rád přebytek zakázek. Když jsou zakázky, líp se pracuje s lidmi. Oni mají nějakou metu a, teď to řeknu škaredě, já mám v rukách určitý metr na to, aby tu kvalitu zlepšili. Když je v člověku zárodek a je schopen posouvat se dál, když vidí totéž u kolegů, je to přirozený tlak na zvyšování standartu, řeknu to na rovinu.

Na druhou stranu, když cítím od začátku, že by kvalita mohla být špatná, tak to vždycky zařídím tak, že jsme tam dva, že jsem u toho. Vybírám takovou zakázku, že kdyby ten člověk selhal a nemám ho prověřeného, tak to dotáhnu sám dokonce, a klient to nepozná. Ale je to náročný.

A samozřejmě, že když je přebytek zakázek, některé zakázky raději nevezmu, než bych tam dal problémového člověka.


Martin Hurych

Napadá mě jedna věc. Nakolik se promítá, tvoje kvalitářské pozadí do tvého mikro-managementu a řízení týmu na dálku?


Jiří Střelec

Tady bys určitě dostal odlišnou odpověď ode mě a od mých kolegů. Kolegové by řekli, že jim do toho moc kecám. Jsem si toho plně vědom, ale jsem si plně vědom i toho, že když někoho doporučím do úrovně top managementu mezinárodní firmy mého klienta, že tam to musí být opravdu špičkový, neexistuje udělat jakýkoliv exces.


Martin Hurych

Tomu rozumím. Nakonec, máš na tom svoje jméno. <