„Sestavte si jednoznačný seznam zakázek, kterým se budou všichni bez výjimky řídit a kterému lze věřit. K němu jednoznačné termíny dodání. A seznam vytíženosti zdrojů. To jsou jednoduché, přesto mimo automotive mnohdy nedodržované základy úspěšného plánování ve výrobě“
Ondřej Komenda je zakladatel a ředitel poradenské společnosti Simplementa a softwarové společnosti inSophy. Jako vzděláním fyzik silně věří v přirozenou jednoduchost věcí. Jeho analytické schopnosti a zkušenost ve zjednodušování světa okolo sebe teď jako zkušený konzultant uplatňuje v desítkách výrobních společností, kde společně se svými kolegy optimalizuje procesy plánování, nákupu, řízení výroby a cenotvorby. Se zkušenostmi z reálného nasazení svých rad vyvíjí i softwarové nástroje pro výše uvedené oblasti.
SIMPLEMENTA je butiková konzultační firma, jež od roku 2018 pomáhá výrobním firmám odstraňovat chyby v soukolí plánování a řízení. Tím továrníkům pomáhá dramaticky zvýšit ziskový potenciál a zlepšit zákaznickou službu. Firmám pomáhá zlepšovat celý řetězec řízení od centralizovaného forecastu, přes včasný nákup a zvládnutelný příjem objednávek až po včasné zajištění zdrojů a optimalizvoané fronty práce.
S Ondrou, který je po tatínkovi blázen do výroby (což poznáte) detailně probíráme stav českého průmysly. Jaké otázky během rozhovoru padnou?
🔸 V jakém stavu je plánování a řízení výroby v Česku?
🔸 Kdy už je improvizace ve výrobě na škodu?
🔸 Kdy nefunguje LEAN?
🔸 Kde jsou ve výrobě nejčastější problémy?
🔸 Jak prosazovat změny ve firmě?
PŘEPIS ROZHOVORU
Martin Hurych
Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je Zážeh. Zážeh je počátek akcelerace, a to je něco, co potřebujete, abyste se pohli z místa. Tím, že jste si naladili tento podcast, za což mimochodem děkuji, tak jste pro tu vaši akceleraci udělali nejdůležitější, totiž první krok. V Zážehu sdílíme zkušenosti z B2B podnikání, z obchodu, z inovací, z práce lidmi i dalších oblastí firemního života. Dnes budeme akcelerovat s Ondřejem Komendou, majitelem a ředitelem společnosti Simplementa, ahoj Ondro, představíš nám firmu, čím se zabýváte?
Ondřej Komenda
Ahoj, moc děkuji za pozvání. Simplementa je konzultační firma. Dodáváme také softwarové nástroje a ve výrobních firmách bojujeme se složitostí v rámci řídícího plánovacího procesu. Většina výrobních, ale i servisních firem má uvnitř sebe jakýsi motor, kterým vydělává peníze, a tento motor je strašně složitý a nefunguje efektivně až špatně. My ten motor zjednodušíme, vyladíme, a díky tomu potom firmy vydělávají víc peněz.
Plánování a řízení výroby pro mnohé není sexy
Martin Hurych
Přesně to mě zajímá, ale jak se člověk dostane k plánování a řízení výroby? Protože v dnešních konotacích to není zrovna sexy téma.
Ondřej Komenda
Ano, výroba byla sexy okolo roku 1900, jsem si toho vědom. Většina lidí, kteří ke mně jdou pracovat, říkají, že to se jim na tom právě líbí. Že v bankách a u telekomunikačních operátorů se člověk k něčemu fyzickému nedostane, ve výrobě ten svět je úplně jiný. Tam ještě pořád platí to, že když je něco těžké a můžu si to vzít do ruky, tak to skutečně má hodnotu.
Martin Hurych
Tak jaká byla tvoje profesní cesta k výrobě?
Ondřej Komenda
Já jsem původním vzděláním fyzik, studoval jsem fakultu Jadernou a fyzikálně inženýrskou, věnoval jsem se poměrně exotické oblasti laserových pinzet a počítačem generovaných hologramů. A z této oblasti, kde, jak už jsem naznačil, jsem opravdu byl ponořen do světa fyziky, jsem si odnesl víru, zkušenost, že svět jednoduchý. Vždy, když vidíme něco složitého v rámci fyzikálního experimentu nebo snahy pochopit nějaký fyzikální systém, tak jedině tato víra v jednoduchost nás udrží v tom bádání, abychom nakonec řekli: Tahle jedna rovnice to celé popíše. A nebo: Tady tento algoritmus to celé vyřeší.
Když jsem se po ukončení školy rozhodoval, co dál, přesvědčil jsem několik kolegů ze školy a založili jsme spolu firmu, která měla za cíl tuto jednoduchost, ale zároveň i sofistikovanost matematických modelů dodávat do firem. Říkali jsme si Ateliér pro aplikovanou matematiku a pokročilé softwarové inženýrství, dali jsme si záležet na tom, aby každý pochopil, co budeme dělat, nikdo to ale samozřejmě nepochopil. Díky téhle mezifázi jsme se na jednom projektu dostali do kladenské firmy Celestica, která nám představila jejích báječný matematický problém, plánování výroby.
Když jsme ten projekt viděli, všichni ve firmě jsme se do toho zamilovali, protože ve výrobě je všechno. Tam je ta složitost, která se dá rozplést na jednoduchost, a potom je potřeba si půjčit tu sofistikovanější matematiku. Takže byla to taková ideální kombinace všeho, co jsme si představovali, a od roku 2007 - 2008 jsme se postupně posouvali víc směrem k odborníkům už výhradně na výrobu. A nyní už dlouho neděláme vůbec nic jiného. Aktivně teď spolupracujeme s 35 českými výrobními firmami, kterým opravdu pomáháme neustále zjednodušovat a zlepšovat, ladit ten jejich motor na vydělávání peněz. Ta výroba, jak mě v tom roce 2007 chytla, mě ještě nepustila. Každému doporučuji, kdo ještě nemá tu zkušenost, aby k výrobě alespoň trochu přičichl, protože minimálně z mého pohledu je to něco, co dává smysl.
Martin Hurych
Nikdy tě to netáhlo do nějakého fintechu, nebo umělé inteligence, nebo čehokoliv dalšího? Čistšího pro spoustu lidí?
Ondřej Komenda
Za to asi může můj táta, který byl vždy ve výrobě. Občas jsme za ním chodili a procházeli se výrobní halou, a tohle je pro mě ta práce, to, co dává smysl, a cítím se tam lépe.
Stav plánování a řízení výroby v Česku
Martin Hurych
Když takhle procházíš výrobními závody, halami, co vidíš? V jakém stavu je plánování a řízení výroby v Čechách a na Slovensku?
Ondřej Komenda
Smysl naší firmy je pomáhat firmám ten jejich motor zjednodušovat a vyladit. Z toho vyplývá, že je co zjednodušit a ladit, ten stav na úrovni plánování a řízení není ideální. Na druhou stranu ty firmy spoustu věcí dělají dobře. Některé firmy dělají skvěle vývoj produktu, jiné dělají skvěle obchod, další firmy mají báječné technology, kteří dokážou kouzla, a to plánování a řízení výroby pro tyto firmy je jakási koule na noze. Stav těch procesů, se kterými my pomáháme, není úplně dobrý.
Klasický případ, který prezentuji managementu té konkrétní výrobní společnosti je, že většinou výrobní firmy slibují termíny pohledem z okna, nebo pohledem do křišťálové koule. A to se všichni smějí, ptají se, jestli jsem tam už byl, a ukazují mi to okno, skrz které se dívají a nebo tu křišťálovou kouli, kterou dostali loni k narozeninám.
Stav toho plánování a řízení je vzniklý ve většině firem evolučně, skutečně funkční motor v každé té firmě vznikal postupně. Od pětihlavé, desetihlavé, patnáctihlavé firmy až do toho stavu, kde dneska většina výrobních firem, které potkávám, má, mezi sto, pěti sty lidmi, kteří tam skutečně vytvářejí hodnotu na hale. Pak je úplně jasné, že to, co fungovalo pro deset lidí, tak ani přes snahu to evolučně zlepšovat, nefunguje pro 300 lidí, pro 500 lidí úplně dokonale. Ten stav není optimální, ale většina českých továrníků jsou velice otevření lidé, a nechtějí začít za měsíce nebo roky, ale hned v pondělí.
Martin Hurych
Vidíš nějakou korelaci vůči průměrnému věku strojového parku? Protože ty jsi říkal, že to je v té výrobní firmě vestavěné, tak, jak začínala malá, vyrostla, procesy neměnila, tak kde je ta hlavní překážka, že na rozdíl třeba od vývoje produktů, od obchodování, kde inovace a posuny jsou viditelné, i podle mých zkušeností, ve výrobě to většinou vázne.
Ondřej Komenda
Koreluje to s tím, co se vždycky snažím těm majitelům, ředitelům předat. V okamžiku, kdy chci skvělý produkt, v uvozovkách stačí si najmout skvělý produktový tým a v podstatě lokálně vytvořím skvělý produkt. Když se snažím udělat lepší obchod, tak se zaměřuji jenom na obchod, ten obsadí nějaký nový trh, komunikačně ho saturuje a mám zase šanci. Ale v okamžiku, kdy se snažím uřídit plánování a řízení toho celého řetězce, musím koordinovat několik vzájemně do jisté míry nekompatibilních oddělení. Vždy to připodobňuji k tomu, že obchod, technologie, sklad, nakonec i jednotlivé výrobní stroje skvěle fungují, ale dohromady tady tyto čtyři... já to připodobňuji k úžasným raketám, které Musk pouští do vesmíru. Jenže je potřeba, aby vyletěly všechny čtyři najednou a tam ty firmy selhávají, protože ty rakety mají jednu vedle druhé dokonale naleštěné, ale vzájemně je mají svázané motouzem.
Na jedné straně 21., možná už skoro 22. století, i v malých firmách se vidí stroje, ze kterých mi padne brada, například stroj s laserem, to, co umí, to je neskutečné. Ale když se potom zeptám, jakým způsobem se určuje, čemu se má ten laser věnovat, zjistím, že jsme naopak ve století devatenáctém. Buď si to obsluha určí, nebo podle toho, co zjistí, že hoří, a to rychle jdou na ten stroj dát. Oni to nakonec vždy vyrobí a dodají, ale není to bohužel tím nejziskovějším způsobem. Jak jsi se ptal na ten strojový park, a jak to spolu souvisí, tak výroba má z tohoto pohledu strašně moc podobného s, řekněme, velkou nemocnicí. Člověk přijde do velké nemocnice, báječný doktor, ještě báječnější rentgen, ale mezitím se člověk plouží, pořád někde čeká, nosí papíry, co mu kde kdo řekl, tak takhle přibližně já osobně vnímám výrobu, ale dá se s tím něco udělat. A ta finta je právě v tom pochopit ten princip, jak to tam celé funguje, a potom směrem k tomu zjednodušení a vyladění.