023 | TOMÁŠ VRÁNEK | JAK SKUTEČNĚ INOVOVAT A NEJEN O TOM MLUVIT

Tomáš Vránek je zakladatel a CEO ICE Industrial Services. Rád o sobě prohlašuje, že se elektroinženýrem stal omylem a trvalo dlouho, než sám v sobě našel, co ho baví, v čem je dobrý a v čem může být společnosti prospěšný. S manželkou, 3 dětmi a psem žije ve Žďáře nad Sázavou, odkud vyráží do přírody na svoje sportovní aktivity a čte knihy o osobním rozvoji.

To, že si svoji parketu našel, dokládá zmíněná společnost ICE Industrial Services. Jde o jednoho z největších dodavatelů průmyslové automatizace. Za posledních 8 let dokázala v 30 zemích pro 120 zákazníků dodat více jak 600 automatizačních projektů, hlavně do automotive a dalších strojírenských oborů. Dnes expanduje i do stavebnictví kde vlastními silami vyvíjí řešení pro 3D tisk budov. Celá organizace o více jak 130 lidech prošla transformací řízení a dnes je celá řízena na základě principů tyrkysové organizace.

Společně s Tomášem v této epizodě probíráme následující oblasti

🔸 Jak vidí kvalitu českého vzdělávacího systému?

🔸 Jak budují tyrkysovou organizaci?

🔸 Co je inovace a jak na ni?

🔸 Co vedlo k rozhodnutí inovovat stavebnictví?

🔸 Jaký je jeho osobní „let na Mars“?

PŘEPIS ROZHOVORU

Martin Hurych

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle, tohle je Zážeh. Zážeh je počátek akcelerace a akcelerace je něco, co potřebujete, abyste se pohli z místa. Tím, že jste si naladili tuhle epizodu, tak jste pro tu vaši akceleraci udělali nejdůležitější, totiž první krok. V Zážehu sdílíme zkušenosti z B2B podnikání, z obchodu, z inovací, z práce s lidmi i dalších oblastí firemního života. Dnes budeme akcelerovat s Tomášem Vránkem, zakladatelem a CEO ICE Industrial Services.

Dobrý den, Tomáši.

Tomáš Vránek

Dobrý den, Martine.

Martin Hurych

Než začneme o vás osobně a ICE Industrial Services, jak se stane, že se člověk omylem stane elektro inženýrem?

Tomáš Vránek

Tak, když mu jeho rodiče nalajnují nějakou kariéru, nebo respektive na gymnáziu nemá tušení co si sám se sebou počít a je produktem českého školství, které mu už od první třídy celý život říká: Dělej tohle a tohle a potom se stane, že mu je 18 a on vlastně nemá tušení, co by si sám se sebou chtěl počít. Takže si vybere nějaké to nejmenší zlo, ačkoliv pro to třeba nemá předpoklady, tak se protrápí elektro fakultou. Postupně všechno zapomene a pak je mu líto, že ten čas mohl věnovat něčemu jinému. Když potom ve 35 zjistí, na co má doopravdy talent, a je mu líto, že to těch předchozích 20 let nerozvíjel, jak by měl.

Představení

Martin Hurych

Jaká je cesta z elektro fakulty do Žďáru do ICE Industrial Services?

Tomáš Vránek

Přes práci elektromontéra, přes práci elektro projektanta, přes práci marketingového nebo sales člověka. Takovou cestou, že zjistíte, že jste tak špatný projektant, že je jednodušší si sehnat 3 jiné projektanty než to plácat sám. Ideální je, když potkáte někoho, kdo vám řekne o nějakých skutečných skillech a pochopíte, že každý je dobrý na něco jiného. Oni to tak všichni tak nějak tuší. Myslím si, že to je výzva každého z nás. Identifikovat ty dovednosti sebe a svého týmu, znát ty silné stránky svého týmu. Naschvál se vyhýbám slovům jako je vedoucí nebo nadřízený, podřízený. V ICEu se snažíme o sebeřízené týmy, což je pro mě parta kluků, kteří někde hrají fotbálek a dokážou si mezi sebou říct: „Hele, ty jsi dobrej v bráně, hele, ty jsi dobrej v obraně, ty jsi dobrej v útoku.“ Aniž by na to měli nějaké manažery, tak se takhle dokážou poskládat. V tom byznysu se to zbytečně hrotí a všichni mají pocit, že jde o život, a přitom by se stačilo nebrat tak vážně a trošku se zamyslet nad tím, na co jsme vlastně kdo „dobrej“.

Martin Hurych

Co v ICE Industrial Services děláte?

Tomáš Vránek

Ten náš core byznys jsou automatizované stroje a linky do různých oborů průmyslu. V podstatě robotizujeme a automatizujeme výrobu.

Jak na budování tyrkysové organizace

Martin Hurych

To je zrovna typ firmy, který je na první dobrou většinou hodně hierarchický. Vy stavíte tyrkysovou organizaci, co vás k tomu vedlo?

Tomáš Vránek

Já si myslím, že to je dané nějakým tím porevolučním vývojem. Automatizace se intenzivně začala rozvíjet v osmdesátých, devadesátých letech, kdy vlastně v České republice byla nějaká porevoluční doba. Zakladatelé těhle automatizačních firem v podstatě pocházeli z nějakých, řekněme, národních velkých podniků, jako těžké strojírenství a podobně. Management tady vlastně taky neexistoval. Nebylo a nutno říct, že pořád ještě moc není kým se v tomhle odvětví inspirovat. Naše generace byla vychovávána generací, která se neměla kde tohle naučit, a kdo neměl příležitost pracovat v nějaké osvícené zahraniční firmě, tak málokdy dokázal nasát nějaký moderní trend řízení podniku. Velké korporátní firmy, které si zde založily dcery, nedokázali předat nějaký sofistikovanější model řízení organizace. Já jsem tomu šel trochu naproti tím, že mě bavilo studovat funkční organizace po celém světě. Četl jsem spoustu literatury, která je dnes dostupná na každém kroku. Já tím, že hodně cestuji, tak poslouchám audioknihy. Na různých portálech se dá postahovat spoustu zajímavých knížek, takže vlastně touhle cestou a třeba i přes nějaké hnutí, jako Happiness@work, které tady bylo. Tomáš Hajzler a všichni osvícení lidé, kteří se věnovali, řekněme, nějakému modernímu řízení nejenom firem, ale organizací obecně, tak mě navedli na různé zdroje. Například Frederic Laloux a Budoucnost organizací, taková bible budoucnosti organizací, nám najednou začala dávat smysl. Jak se říká, jednou vidět nebo jednou zažít je lepší než 100× nebo 1000× slyšet. Bylo potřeba si těmi chybami projít, měli jsme systémy motivací a řízení, kterými jsme se inspirovali od klasických výrobních firem minulého století a zjistili jsme, že to nefunguje. Zjistili jsme to s prvními spory a v podstatě jsme měli štěstí, že jsme se poměrně rychle stali hodnotově řízenou organizací. A ten nejvyšší level jsou vlastně ty tealové organizace, které jsou řízené nebo motivované posláním. Ony nejsou řízené, oni jsou ti lidé motivováni posláním. To je takový náš sen se tam dostat a skutečně tím být, nejenom to prezentovat. Ono ne všechno je tak růžové, jak se prezentuje. Všechny firmy mají svoje problémy a jde asi jenom o to, jak je minimalizovat. Jak se říká, dokonalost je nemožná, ale snaha o dokonalost je to, co se počítá, takže se snažíme ty problémy minimalizovat. Proč to děláme? Je to vlastně ten náš vývoj těch našich projektů, kdy moje cesta za poznáním, Happiness@work, byla taková, že to největší štěstí v práci je vlastně dělat tu práci skvěle. To pro nás znamená dělat skvělé stroje a linky a sami sobě nezpůsobovat komplikace, protože to je to, co člověka stresuje, když to v tom jeho oboru nefunguje. Vlastně to štěstí je dělat tu svoji profesi profesionálně, a my se k tomu snažíme tomu našemu týmu vytvářet podmínky a jak už s tím ten tým naloží, je na něm. Vždy, když děláme nějaký onboarding, tak čas od času k nám přijdou nějací lidé a říkají: „My jsme vám přišli kvůli té kultuře, kterou máte. A vy ji tady teď pro nás dělejte, a my si tady budeme spokojeně žít.“ My se je snažíme už první den onboardingu vyvést z omylu: „Vy jste ti, co tady budou tu kulturu tvořit.“

Martin Hurych

Když bych se vrátil ještě na chvilku k tomu budování tyrkysových organizací, a právě k tomu, že to v Čechách ještě není až tak úplně tradiční věc. Kdybych zatoužil jako majitel firmy se pohnout z tradiční hierarchie směrem k tyrkysu, ke komu bych měl v Čechách jít, nebo kdo jsou ty zdroje, které vás inspirují?

Tomáš Vránek

Když ne k nám, tak myslím, že nás hodně posunula organizace Red Button na začátku asi Petr Skondrojanis, který s námi spolupracoval poslední roky, a pořád s námi spolupracuje. Možná začít tím přečíst si pár knížek, možná bych začal tím „Happy hour is 9 to 5“, nebo Daniel Pink a Drive. Alexandr Kjerulf a jeho „Happy hour is 9 to 5“ je obecně vlastně taková bible, Ricardo Semler, Semko a někde na internetu je podcast se mnou a s Petrem Skondrojanisem, kde řešíme ty knihy, které nás nejvíc nejvíce posunuly. Ten Drive od Daniela Pinka, kde je, že vlastně ta motivace lidí je úplně jiná, než nám bylo celý život vtloukáno. A ta cesta k té tealové organizaci je přes tu hodnotově řízenou a jak říkáte, že to v Čechách není úplně typické, v Čechách obecně si myslím, že většina lidí nerozumí pojmu hodnoty, jako skutečné hodnoty vůbec, ta populace jako taková. Dneska jsem četl zase nějaké titulky o politice. Problém není ve stranách a v lídrech. Ten problém je, že my vlastně ani nechceme vědět, co jsou to skutečné hodnoty a Dánsko jako stát má své hodnoty a já si teda nedovedu představit, že bych tady byl nějakým politikem a snažil se zavést v Čechách nějaké hodnoty. Myslím si, že každý může začít u sebe a zamyslet se, co jsou moje skutečné hodnoty? Ne to, co se proklamuje, a ne ty, co chci, aby si o mně lidé mysleli, ale to, co je ta skutečná hodnota. A tady jsme měli velké štěstí, že jsem oslovil Pavlu Homolkovou, která nám, vysvětlila, co jsou skutečné hodnoty. Já jsem měl ten vztah k těm hodnotám stejný, jako má asi většina lidí, že jsem je znal z těch zasedaček těch korporátních firem, kde jsou to neskutečné bláboly, všichni se jim smějí a nikdo je nezná. A pamatuji si na moje první setkání s Pavlou Homolkovou, která mi hodinu a půl vysvětlovala, co jsou to skutečné hodnoty. Pamatuji si, jak jsem seděl s otevřenou pusou, a žasnul jsem, že neznám takové základy. Pokud člověk dokáže pochopit, co jsou skutečné hodnoty, jednak moje vlastní, a potom případně nějaké organizace, tak se na tom dá stavět, a tady tenhle level se nedá přeskočit. Nám to trvalo 3 roky, než jsme se skutečně stali hodnotově řízenou organizací. Teď si doufám tvrdit, že jí jsme, jsou na to nějaké nástroje. Petr Skondrojanis mě vždy podněcuje k tomu, že až budu kdekoliv mluvit, ať vždy zmiňuji hodnoty, že to je to, co tady nejvíce chybí. Takže já bych začal u těch hodnot, nedával bych si tu laťku příliš vysoko. Řízení posláním a sebeřízení je už hodně, hodně vysoký level.

Co je inovace

Martin Hurych

Zdravíme Petra, domácí úkol máte splněný. My jsme si tady před natáčením povídali, že tyrkys vám pomáhá i v inovacích. Jak jsem říkal, pro mě jste jedna z těch nejinovativnějších firem v rámci Česka, co je pro vás inovace a jak vám v tom tyrkys pomáhá?

Tomáš Vránek

Tak inovace je takový největší buzzword, jako například agile nebo hodnoty. Když se člověk zamyslí nad tou podstatou, tak my jsme se intenzivně vrhli na inovace poslední rok. Je to rozčarování spousty lidí, že inovace jsou tvrdá práce. Všichni to vidí jen to cool, že budeme bádat a zkoumat a pak poletíme na Mars jako Elon Musk. To je mimochodem super knížka, biografie Elona Muska. Tam je popsáno, jak náročné vlastně byly všechny ty kroky k tomu jeho SpaceX a co to všechno obnášelo. My si to teď zkoušíme na našem inovačním programu, který jsme rozjeli, když se uprostřed koronakrize tak trošku zastavil průmysl. Inspiroval mě David Pavlík při nějakém podcastu, kde říkal: Češi se nesmí bát dělat elementární inovace, elementární vývoj, výzkum, jinak se nikam nepohnou. Všichni tady obdivujeme tu Ameriku, Silicon Valley, Muska a všechny, jak to dělají, ale kdo má tu skutečnou odvahu se do toho pustit a dělat skutečné inovace? Ono o nich mluvit, dělat různá setkání a workshopy a jezdit se inspirovat je jedna věc, ale potom si to odpracovat to už je věc druhá. My jsme se teď vrhli na 3D tisk betonu. Všichni říkají: To je úžasné, jaké jste měli štěstí, že jste tohle objevili. My jsme ale neměli štěstí. My jsme si dali tu práci, přijali jsme na to celý inovační tým. Dali jsme týmu prostor a zdroje na to, aby zanalyzoval asi 300 oborů lidského snažení. A z toho jsme si potom vytipovali Top 10, kterou jsme podrobně analyzovali. Ta naše snaha byla najít takový obor, kde můžeme využít naše automatizační know-how, které máme z toho průmyslu, mimo ten průmysl. Hledali jsme tedy něco, co bude mít nějaký společný jmenovatel, automatizace, robotizace. Řešili jsme například i různé hydroponické zahrady. Bavili jsme se o zpracování vodíku, bavili jsme se o různých oborech, a nakonec jsme vytipovali ten 3D tisk betonu do kterého jsme se vrhli a rozdělili jsme to na nějaké procesy. V našem týmu bylo dost překvapených lidí, kteří si od toho slibovali hroznou legraci, spoustu zábavy a pak zjistili, že jsou v práci dobrovolně 16 hodin denně. Na jednu stranu je to bavilo, ale zároveň je ta dřina semlela. Je tam spoustu činností, které jsou vlastně stejné jako na těch skutečných projektech, a když někdo chtěl jít s námi do toho našeho inovačního týmu proto, aby si zjednodušil život, tak byl překvapen, že si ho vlastně o dost ztížil. Zjistil, že inovace nejsou jen taková zábava, nějaká podřadná, vedlejší činnost. Přijde mi, že ty inovace a nevím, jak to vnímáte vy, Martine, ale mě přijde, že jsou vnímány jako taková legrácka bokem, a že si málokdo uvědomuje, co to skutečně obnáší.

Martin Hurych

Já na to mám, a už jsem to tady několikrát v podcastu říkal, takový specifický názor. Mně přijde, že ty úplně největší firmy, tam je to velký buzzword. Musíme inovovat, a vlastně se jim do toho nechce. U těch středních firem se občas něco objeví, a u těch menších, a to já vidím úplně nejmíň rád, panuje přesvědčení, že inovace nejsou pro nás. Napříč těmahle skupinama je to většinou: Až nás něco napadne, tak budeme inovovat. Ale že inovace není nápad, ale tvrdá dřina od A do Z, tak takový názor tady slyším až od vás, jinak tohle předvědčení moc nepanuje.

Tomáš Vránek

Je to přesně tak. Já jsem to tak vnímal vlastně od začátku založení firmy. My jsme teď oslavili 9 let, teď začínáme desátý rok našeho fungování. Vlastně až do těch posledních impulsů jsem celou dobu měl někde na pozadí v hlavě: Hele, tohle není pro nás, na to nejsme dost dobrý. To si nemůžeme dovolit, to nedokážeme. Potom jsme na to šli tou cestou atomárních kroků. Prostě si to rozsekat na jednotlivé díly a použít nějaký ten reverse engineering. Spolupracujeme s Michalem Postráneckým, což je architekt, který žije na Floridě, staví tam mrakodrapy a je vlastně šéfem na CIIRC City of Future. Ten nám říkal: Vy musíte vymyslet řešení, které bude stavět domy na Marsu a my všichni jsme tam seděli a říkali si, co to je za magora. Koho jsme si to sem pozvali? A on nám povídá: To je myšleno obrazně. Vy musíte použít ten reverse engineering. Vy nebudete hned stavět na tom Marsu, vy nejdřív budete na nějakém jeho měsíci, pak budete na Měsíci Země, pak budete někde 7000m vysoko na skále, pak budete na poušti, pak budete... A takhle se dostanete k tomu, co vám pomůže identifikovat ty jednotlivé kroky, až se dostanete na to: Dobře, tak vy nevíte, co budete dělat, tak si to musíte nastudovat. Jaké jsou možnosti? A to nám pomohlo. Vy jste to řekl v úvodu podcastu. Jsou to ty první kroky. Ten první research, ten první člověk, který se tomu začne věnovat, a to se mi potvrdilo, i když jsem zakládal firmu ICE. Měl jsem stejnou obavu jako tady z těch inovací a někdo mi poradil: Hele, jsou to ty první kroky, bude to ta první faktura, bude to první auto. A pak najednou to začalo a všechno to běželo kolem mě a já jsem se jenom ohlížel a říkal jsem si: Jo, to byl ten první projekt a ta první faktura. Je to o té odvaze, takže pokud tenhle podcast dodá někomu odvahu. Pojďte do toho.

Martin Hurych

Půjdeme rádi. Přesně jak říkáte, první faktura totiž ukazuje, že jsme začali. Vidím ve spoustě firem to, že inovace tak, jak jste správně řekl, je velký buzzword, tzn. inovovat musíme. Jmenujeme na to člověka, ale dáme to támhle Tondovi v rohu, který už má 10 dalších povinností. A tudíž na to nebude mít čas. A tudíž se to nestane. Mě se líbí na firmách, které jsou skutečně inovativní, že to je popis práce nějakého člověka, být inovativní. To tak ale bohužel mnohdy není, a proto se podle mě nestane ta první faktura.

Tomáš Vránek

Takhle to u nás bylo také, že jsme řekli: Ty budeš inovovat, protože zrovna nám to přijde jako dobrý nápad. Objeli jsme pár konferencí, pár veletrhů a tam to skončilo.

Inovace ve stavebnictví

Martin Hurych

Je to tak. Když je tedy inovace tvrdá práce a u vás skončila nějakým průzkumem 200-300 potenciálních oborů. Kromě toho, že můžete využít svojí, řekněme, materiální a vědomostní základnu, co vás dovedlo ke stavebnictví? Protože já jsem ve stavebnictví dlouhá léta dělal, a to tedy opravdu není progresivní obor.

Tomáš Vránek

Tak já doufám, že se teď nedotknu nikoho ze stavebnictví. Teď jsem viděl nějaký průzkum ze Spojených států, kde je takový graf, na kterém je asi 5 oborů a všem ta křivka efektivity roste vzhůru. Pak je tam stavebnictví, které jde rovně a pak klesá. Takže za posledních asi 10 let efektivita stavebnictví klesla. Důvod, proč jsme se tomu začali věnovat bylo to, že máme poměrně mladý tým. Věkový průměr máme mezi 30 a 35 lety, lidi, kteří by si chtěli postavit svůj první dům a nemůžou. Přesto že by měli být schopni uživit svoji rodinu a postavit si dům, tak s tím mají všichni problémy, a všechno jsou to inženýři a absolventi elitních vysokých českých škol. Všichni vlastně měli problémy, kde vzít peníze. Stavby jsou drahé, neefektivní, a to v kontrastu toho průmyslu a třeba toho Automotive, který je zase tou automatizací a efektivitou vyhnaný kolikrát až do absurdit, tak jsme si říkali, pojďme zkusit tady tohle využít třeba na robotu, který staví zdi. Další aspekt, proč jsme se pro to rozhodli je, že vlastně ti lidé v tom oboru nejsou. Sehnat šikovného zedníka je téměř nemožné. V tomhle školním roce jsou v celém Brně na oboru zedník 4 studenti. Kdo ty domy tedy bude stavět? A my jsme dělali projekty, které ve výrobách skládali něco na palety. A říkali jsme si, proč by ti roboti měli skládat ty cihly nebo nějaké výrobky na paletu, když můžou stavět tu zeď? A tak jsme se ubírali tím směrem, že uděláme zdícího robota. A pak nám došlo, proč vlastně existují cihly? Cihly existují proto, že když se stavěly 3000 let před naším letopočtem pyramidy, tak lidé neuměli manipulovat s tekutým materiálem. Možná je opravdu přirozenější něco nanášet v nějaké hmotě, tak jako si různí živočichové staví hnízda. My jsme ten náš produkt nazvali Coral, ICE Coral. Korály rostou, vytvářejí velmi složité a veliké struktury, a rostou organicky. Vosy si staví hnízda organicky. Takže takhle jsme se dostali jednak k 3D tisku betonu a jednak obecně k tomu stavebnictví, kde sledujeme, že máme problém dopravit materiál. Máme problém se vším, ale asi je to dané tím trhem. Ten trh si to zaplatil, pořád si vesele lil beton do bednění a nebyla tak potřeba spořit. Možná v příštích letech se může stát to, že dojde v Čechách cement, a najednou bude potřeba hledat jiné materiály. Cement je jedním z největších aspektů znečištění planety CO2 a začínají ty tlaky na to: Pojďme se chovat ekologičtěji, a my si myslíme, že tím, že dokážeme toho betonu použít třeba polovinu nebo třetinu, tak že můžeme přispět k tomu, že bude ta zátěž na planetu nižší. Zároveň si myslím, že můžeme přispět k vývoji nových materiálů, které budou jinak aplikovatelné. Chceme vnést do toho stavitelství trošku rozruchu. Zjišťujeme, že máme spoustu fanoušků i v tom stavitelství, že spousta lidí, kteří dělají ve stavebním průmyslu za námi chodí a říkají: To je přesně to, co jsme potřebovali. Možná je to složitostí toho provázání těch tří oborů. Materiály, struktury a ten strojový park a ta automatizace, které se nikdy moc nepotkávaly. Ono to poměrně slušně fungovalo. Vždycky se něco postavilo, peníze se na to našly. Možná je to tím, že ten vliv koncového zákazníka nebyl takový jako těch developerů. Automotive diktuje ten koncový zákazník, kolik si lidé kupují aut, takže tam ten tlak na tu cenu je. V tom stavitelství je to trošku jinak, o dálnicích koncový zákazník nerozhoduje, možná jsou tam i nějaké jiné vlivy trhu.

Martin Hurych

Pravděpodobně. Vy jste s 3D tiskem začali nedávno. Teď si zahrajeme na to, jaký jste vizionář, protože tohle natáčíme koncem roku 2021, vysílat budeme v roce 2022, kdy na jaře už máte mít první vytištěnou stavbu. Tak kde jsme? Tohle se bude vysílat na přelomu ledna a února.

Tomáš Vránek

To je slušná výzva. My směřujeme k tomu, abychom vytiskli první certifikovaný dům, tzn. zkolaudovatelný, v České republice v létě 2022. My teď tiskneme různé vzorky zdí různých materiálů, které vozíme na testování do laboratoří na VUT a náš cíl je vytisknout kavárnu ve Žďáru nad Sázavou. Máme investora, který by se toho chtěl účastnit a máme podporu města Žďár nad Sázavou. Já tady přeskočím tu výzvu, trošku vám z toho srabácky uteču a řeknu to jinak. Ta největší vizionářská výzva je škola v roce 2023 ve Žďáru nad Sázavou, což bude ultra výzva. My jsme si ji dali naschvál, protože když si dáme rok navíc, tak se nebude, jak to známe, rok nic dít a pak to budeme stejně honit. A chtěli bychom z toho udělat takovou reality show, jestli tady dokážeme změnit ty procesy, řekněme, certifikace, kroky potřebné k nějakým stavebním povolením a dokážeme tady dětem ve Žďáru nad Sázavou postavit pěknou školu. Takovou jako mají všechny univerzity z různých grantů a dotací, kde jsou nádherné paláce a super špičkové vybavení. Jenom pořád nějak chybí ti studenti a nějaký výstup z toho, kde já jsem obrazně řečeno zákazník těch univerzit a nějak nespatřuji to, že by se nějak výrazně změnila kvalita a množství techniků, kteří z těch univerzit vystupují. Na začátku našeho rozhovoru jsem začal s tím školstvím. My podporujeme školu Na Radosti, což je taková alternativní škola založená na moderním projektovém vzdělání, inspirovaná severským stylem vzdělávání. Je to takový návrat ke kořenům, využívají různé metodiky, Montessori, waldorfská lesní školka atd. Nejsou vyhranění, ale jsou založení na svobodě vzdělávání, což nám ve firmě, která je taky založená na svobodě práce v práci, dává velký smysl. Právě tady v té škole učí ten skillset, který je potřeba pro tu moderní dobu. Umět se rozhodovat sám, mít svoje myšlení, dokázat se rozhodnout a umět spolupracovat. Tímhle nás ta škola zaujala, je trochu smutné, že ta podpora, které se jí dostává, není taková, jakou by měla dostat, takže my jsme se rozhodli: Pojďme si dát tu výzvu a pojďme jim udělat pěkné prostory. Pojďme udělat školu jako laboratoř. Pojďme se podívat a je to takový zvláštní průnik věcí, oborů, který vypadá, že spolu nesouvisí. Je to ta automatizace, školství, umělá inteligence, programování, je to stavitelství. A je to i vlastně ta společnost jako taková, kdy vlastně, kdo pomůže té škole k tomu, aby se někam posunula, kdo vezme tu odvahu se podívat na ty věci inovativně. Dostáváme se zase k těm inovacím.

Osobní let na Mars

Martin Hurych

Chápu správně, že škola Na Radosti je pro vás váš osobní let na Mars?

Tomáš Vránek

Ten Mars je ještě dál, mně spíš přijde, že na škole Na Radosti už jsme měli být všichni před 15 lety, možná i před 50. Když jsem o té škole slyšel poprvé, tak když jsem slyšel o těch principech, tak mi to docvaklo. Proč jsem vlastně strávil celou svoji školní docházku v nějakém stavu neštěstí, deprese a přetrpění? Proč? Teď si zpětně říkám: Hele, kdybych možná byl v práci, nevím od střední školy. Viděl jsem ve Spojených státech, když jsem tam pracoval v Siemensu, tak jsem měl kolegu, který tam byl šéf byznys developerů. Měl pod sebou poměrně veliký tým a byl víceméně stejně starý jako já. Byl ale o několik levelů dál. Byli jsme dobří kamarádi a já jsem se ho ptal: Jak je možný, že ty seš v té kariéře takhle daleko? On říká: Já od 18 pracuju, zatímco vy jste si lebedili na vysokých školách, tak já jsem si to všechno zažil, a to mě přimělo k tomu se zamyslet, protože to je vlastně pravda. Co skutečně jsou ty dovednosti, který jsem se já naučil na mojí vysoké škole? Věřím, že jsou špičkové vysoké školy, které dají nějaké know-how. Nechci to zase paušalizovat, ale myslím si, že je načase zrevidovat to, co se učí na školách. Myslím si, že málokdo k tomu má odvahu, že to je pro všechny práce navíc změnit osnovy. Například z memorování támhle Vrchlického a nějakých dat ze středověku. Já u nás na firmě očekávám úplně jiné dovednosti než ty, se kterými přichází lidi z vysokých škol. My od založení firmy v podstatě nepoužíváme vysokoškolské tituly a v podstatě se ani nedíváme na životopisy, kdo má jakou školu. Není to pro nás žádná hodnota. Ani na realizaci projektů, myslím si, že zrovna u nás na tom inovačním projektu je většina lidí, kteří třeba vysokoškoláci nejsou.

Martin Hurych

Když teda škola není Mars, co je váš Mars, pojďte zažehnout v Zážehu.

Tomáš Vránek

Asi ten Mars, ne? Proč ne ten Mars? Už jsou nějaké výzvy, které NASA podporuje, projekty pro 3D tisk budov na Marsu, pro ty budoucí lety, které si myslím, že budou velmi brzo.

Martin Hurych

Tak já si u vás rezervuju jednu vilku na Marsu.

Tomáš Vránek

No já tam nemusím letět, ale můj Mars je třeba být částí toho projektu, který tam poletí. Proč nemít automatizaci, která to tam bude řídit. Nějakou neuronovou síť, nebo sebe učící software, který bude sbírat ty data a bude to podle toho řídit. To je zrovna zase takový jako případ, kdy na veletrzích a v akademických článcích to vypadá suprově, ale to je to, co se u nás v tom oboru trvale challenguje. Ta skutečná aplikovatelnost v tom průmyslu, kde to opravdu funguje a někdo je za to ochoten zaplatit. A funguje to na, řekněme, průmyslové dostupnosti. Tzn. že to nefunguje 1 den v měsíci a pak se to 14 dní ladí, ale že to má tu disponibilitu, aspoň 80 %, 90 % a dokáže to něco řídit. To je ta výzva, umět posbírat 100 parametrů nějakého celku, který je potřeba řídit. A dokázat ten software udělat tak, že se sám skutečně učil. Třeba v případě toho 3d tisku betonu. Pokud směřujeme na to, že budeme tisknout venku, bude proměnlivé počasí, sluneční svit, povětrnostní podmínky, potřebuji od softwaru říct, že se za 3 - 5 minut se patrně změní podmínky tak, že betonová směs, bude příliš suchá na to, abychom mohli garantovat stabilitu domu, a navrhne, případně i zařídí tu změnu. Takže to je třeba ten další krok, který by nás mohl někam posunout a pokud takový software bude existovat a v Čechách je spoustu šikovných lidí, kteří se nechávají zaměstnávat v Silicon Valley nebo u firem, které se tam dostali. Vidíme spoustu skvělých startupů, daleko šikovnější lidi, než jsem já, daleko úspěšnější firmy, než jsme my v ICE. Tak se pojďme inspirovat, pojďme vytvořit další firmy, které tady od nás z Čech přinesou to know-how, ty inovace, o kterých nemusíme jenom snít. Někde je ten Elon Musk, který má tu raketu a nemusíme se na to dívat tak, že my si musíme vymyslet vlastní raketu. My jim můžeme nabídnout tu zajímavou část, která ale bude významným dílkem toho puzzle, toho úspěchu a bez toho jednoho dílku to nebude tak pěkný.

Jak na inovace prakticky

Martin Hurych

Tohle bylo skvělý. My tady v Zážehu vždycky končíme nějakou radou, nějakým shrnutím pro lidi, kteří by se potenciálně chtěli vydat na dráhu, kterou jste ušel vy. Vím, že to je složité. Vidím na vás, že jste plný energie. Když to, o čem tady mluvíme zkoncentrujeme. Kdybych chtěl vyrazit stejnou cestou jako Tomáš Vránek na Mars, kde začít?

Tomáš Vránek

Začít.

Martin Hurych

To je dobrá rada.

Tomáš Vránek

Začít a pokud můžu říct, asi jsme to už všichni slyšeli mockrát, ale mě to s těma našima inovacema docvaklo, jak je to myšlený. Jednou vidět, anebo jednou zažít je lepší než 100× slyšet. My si to zažíváme denně na našem inovačním vývoji, kde nám moc lidí, říká: Hele, tohle nejde a beton se chová takhle a tohle musí být takhle, a to už zkoušeli tam. Stejně se vždycky dostaneme k tomu, že si to musíme zažít. Takže je potřeba si projít tou cestou, neexistují zkratky, jsou to ty první kroky. A po těch jednotlivých krocích si to rozparcelovat na ty elementární kroky a po těch se vydat. Takže vy jste to Martine říkal na začátku, udělali jste ten první krok, pustili jste si tady ten podcast. I mě inspiroval podcast k tomu, abychom začali inovovat. Takže to už byly dva kroky, tak teď je asi na posluchačích, aby udělali ten druhý nebo třetí.

Martin Hurych

Třetí krok. To je skvělý, děkuji moc Tomáši.

Tomáš Vránek

Já děkuji.

Martin Hurych

Tak jo, to byl Tomáš Vránek z ICE Industrial Services. Pokud jsme vás právě zažehli a zalili energií k inovacím, k budování tyrkysu a k letu na Mars, tak jsme odvedli svoji práci naprosto skvěle. Kromě toho určitě laďte další epizody na YouTube nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. Mrkněte i na moje webovky, kde najdete další akcelerační nástroje a mě už nezbývá, než se jenom rozloučit, přát vám úspěch a držet palce. Díky.

(upraveno a kráceno)