"Nemusíte všechno vymyslet sami. Potřebujete mít představu o byznys představě a hlavně o tom, jak budete měřit úspěšnost aplikace. Buďte odvážní a trochu sněte. Zapomeňte na to, jak jste to dělali posledních 20 let. Zbytek zvládne dobrý dodavatel.“
Zhruba dva roky. Tak dlouho vnímám na trhu nové slovní spojení low-code / no-code. Vynořilo se pro mě trochu neočekávaně. Aplikace jako Integromat (dnes Make) či Zapier tu totiž existují mnohem déle. Jenže najednou tu byla spousta platforem, které lákaly na „nenutnost“ programování. A díky „naklikej si sám“ v české kultuře kutilů získávaly na oblibě. Alespoň tak jsem si to vykládal.
I díky tomu si low-code / no-code nese nálepku „pro hobíky“. Taky moje vnímání. Jenže, jak jsem zjistil, tohle není vůbec pravda. Ne vždy a všude. Na trhu je i několik platforem, na kterých se dají vyvíjet profesionální aplikace do bank, farmacie, výrobních firem …
Abych tomu přišel na kloub víc, pozval jsem si před mikrofon člověka, který se právě takovou platformou a vývojem nad ní zabývá. Kamil Juřík, CEO firmy Accelapps s.r.o. je průkopníkem enterprise low-code / no-code. A to je zcela jiná liga. Proto jsem se ptal …
🔸 Co je Enterprise low-code / no-code?
🔸 Co potřebuji vědět, než se do LCNC vývoje pustím?
🔸 Co stojí za růstem low-code / no-code platforem?
🔸 Jak AI ovlivní vývoj v low-code / no-code platformách?
🔸 Jak správně zadat vývoj procesně řízené aplikace?
JAK ZÍSKAT PROTOTYP PODNIKOVÉ APLIKACE ZA TÝDEN (PŘEPIS ROZHOVORU)
Martin Hurych
Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je další Zážeh. V dnešním Zážehu vám vysvětlíme, co je to Enterprise low-code a no-code. Prý toto slovo ještě neexistuje, tak vám ho tady představíme a nebojte se, nebude to další epizoda o Makeu nebo o Zapieru. Když se budeme bavit o takové specialitě, tak jsem si na to pozval člověka, který se právě touto výsečí na trhu zabývá. Je jím Kamil Juřík, ahoj.
Kamil Juřík
Ahoj, Martine.
Jaké sci-fi dílo mu ovlivnilo život a proč?
Martin Hurych
Kamil je majitelem a CEO společnosti Accelapps. Než se dostaneme k tvému profesnímu životu a k tématu, které jsem tady naznačil, z přípravy mi utkvělo v paměti, že jsi fanoušek sci-fi. Pojď mi tedy říct, které sci-fi dílo ti tak utkvělo v paměti, že ti ovlivnilo život.
Kamil Juřík
Jednoznačně Duna od Franka Herberta, to je můj oblíbený autor. Teď se točí nová zpracování Duny, já jsem skalní fanoušek, takže mám Dunu načtenou až tak, že některé fráze znám nazpaměť. Pro mě je tedy jakékoliv filmové zpracování tohoto díla velmi citlivé. Já úplně ulítávám na tom starém zpracování z 84. roku, které je v něčem specifické, ale velmi věrné tomu originálu v řadě věcí. Teď se těším na druhý díl Duny, který se zrovna natáčí. Jinak jsem startrekovský fanoušek, ne Star Wars fanoušek, doufám, že jsem teď nikoho nenaštval, ale jsem na této straně barikády.
Martin Hurych
Co je na Duně to, že je to to dílo, které tě ovlivňuje celý život?
Kamil Juřík
Inspirativní příběh člověka jednoznačně. Ne, že bych se tam sám hledal, ale i můj život je plný překonávání překážek a vystupování z komfortních zón a to v tom příběhu hodně rezonuje. Je to příběh mladého muže, který se musí ujmout své životní role a zachránit nejen planetu, ale i universum. Já jsem se tam v řadě věcí našel i z pohledu jakýchsi zásad, které to dílo říká.
Jak se dostal z korporátu dostal do vlastní firmy?
Martin Hurych
Pojď nám tedy popsat tvoji trnitou cestu. Ty ses přes hromadu velmi význačných certifikátů v rámci IT, práci pro velmi zvučná korporátní jména typu Microsoft, přednášení po Evropě a po Americe, rozhodl s tím vším praštit a jít do vlastní firmy. Co tě k tomu vedlo a jak se z Kamila stal majitel firmy?
Kamil Juřík
Je to tak a nelituji toho. Je to příběh člověka, který byl nejprve technickým profesionálem, specialistou, od roku 2000 lektorem, speakerem, člověkem, který objel půlku světa, přednášel všude možně na významných konferencích. Nic by mě nenutilo tu kariéru zahodit, změnit a stát se majitelem firmy. Já jsem ale odvážný a zároveň trochu naivní člověk, takže jsem si jednoho dne řekl, že už mi nestačí jen přednášet a říkat druhým, jak mají dělat ty věci. Já jsem se vždy pohyboval hodně kolem Microsoftu a kolem i toho vývoje, točil jsem se kolem projektů, kolem zákazníků, dodávek řešení a viděl jsem chyby, které dělají druzí. Trošku naivně jsem si tedy říkal, že si udělám firmu a ukážu jim, jak se to dělá. To bylo hodně naivní, málem jsem to nezvládl a málem firma nebyla. Říkám to zcela upřímně, protože to, že člověk je technickým specialistou a profesionálem, ještě neznamená, že bude také dobrým majitelem firmy, to je úplně něco jiného.
Pro mě to tedy byla veliká životní škola, já jsem v roce 2015, 16 se svým bývalým společníkem se začal bavit o tom, že bychom si založili firmu. Oba jsme se pohybovali kolem low-codu a kolem těch microsoftích řešení a měli jsme hodně naivní vize, že to začneme dělat a ono to bude fungovat. Ono to fungovalo, protože naše jména byla zvučná a my jsme si první zákazníky přitáhli jen díky našim jménům. Praxe ale ukázala, že řídit firmu je trošku něco jiného, než jen přednášet, takže moje cesta byla zase o vystoupení z komfortní zóny a učení se úplně jiných dovedností, než které jsem předtím měl, a přijetí zodpovědnosti.
To byl veliký prvek, který se zhruba před 2,5 lety stal, když mi můj společník oznámil, že z nějakých osobních důvodů s tím končí. Já jsem v té době byl technickým ředitelem firmy, takže jsem dělal takové ty věci, které dobře umím a celkem mi šly. Administrativa, finance, obchod a marketing pro mě ale byly absolutně španělská vesnice. V té době jsem pracoval 12 hodin denně a říkal jsem si, co s tím budu dělat, jak to celé zvládnu. Byla to pro mě veliká škola, dodnes si vzpomínám, jak jsem jel z té schůzky a říkal jsem si, co teď. Za půl roku jsme to ale zvládli, spoustu věcí jsme změnili ve firmě, zaměstnanci mě podrželi, já jsem hodně věcí oddelegoval na své kolegy a to se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí. Také jsem si uvědomil, že nejsem na všechno sám, že tady jsou lidé podobně špičkoví, jako jsi třeba ty, kteří mi s řadou věcí mohou pomoci. Vstoupil jsem tedy do mastermind programu, do Scaleupu, a začal jsem definovat takové ty základní věci, co to je firma, jaké má poslání, jaké má hodnoty, protože to jsme předtím moc neřešili. Ukázalo se, že to jde. Dnes jsem za to vlastně rád, já jsem se svým společníkem stále ve velmi dobrém vztahu, je to můj přítel, jsem rád, že to tak mohu říci. Bylo to ale nějaké překonání nekomfortní zóny, naučení se spousty věcí a velikých změn i z pohledu toho, jak ta firma funguje, jak přistupuje k projektům, jaké má obchodní nastavení. Dnes mám vlastně úplně jinou firmu a firmu, která je zdravá, životaschopná a má před sebou velikou expanzi.
Martin Hurych
To zní jako cesta z letištních salonků a pětihvězdičkových hotelů do bahna každodenního managementu, pozitivně myšleno.
Kamil Juřík
My se teď s partnerkou díváme zase po několika letech na Pána prstenů a já se v tom tak trochu vidím, čím si tam chudák Frodo prochází, protože něčím podobným jsem si procházel také. Mě ty věci ale hrozně baví. Někdo chodí do posilovny a sportuje a má to jako adrenalin, mě před už skoro 25 lety začalo bavit překonávat svoje nekomfortní zóny a vystupovat z nich a mám to tak trochu jako adrenalin a naštěstí se mi to daří. Já tedy moc do posilovny nechodím, já přijímám výzvy, čelím jim a to mi dává nějaký adrenalin a nějakou chuť pokračovat dál.
Jak se mu daří řídit projekty ve vlastní firmě?
Martin Hurych
Dále tady máme zmínku o tom, jak jsi chtěl všem ukázat, jak se projektově řídí ve vlastní firmě. Jak se ti to povedlo?
Kamil Juřík
Ne, že bych to chtěl všem ukázat, ale povedlo. My jsme ze začátku, když jsme založili firmu, ty věci dělali takovým tím tradičním stylem, který je tady v České republice obvyklý. Přišel zákazník, řekl, že chce nějakou podnikovou aplikaci, my jsme udělali nějakou zběžnou analýzu, nacenili jsme ji, stanovili jsme termín a jeli jsme v tom vývoji. I když člověk dělá low-code a relativně pružně reaguje na zákaznické požadavky a ten životní cyklus vývoje je kratší, flexibilní, tak jsme se stejně v tom projektovém řízení utápěli. Cítili jsme totiž, že ten zákazník samozřejmě má nějakou představu o tom, co chce, ale když máte svého parťáka, finančního ředitele, obchodního ředitele, ředitele výroby, tak on rozumí dobře tomu, co dělá, ale není expert na návrh podnikové aplikace. Od nás potom očekává, že my jsme ten expert a my jím při vší skromnosti jsme, ale my nevidíme úplně do hlav toho zákazníka. Trpěli jsme tedy takovými těmi klasickými neduhy, že začneme vyvíjet, zákazník si po týdnu uvědomí, že to chce trošku jinak, ale už jste zasmluvnění, už máte nějaký termín, nějaký rozsah toho projektu a obtížně se s tím pracuje.
Když před těmi dvěma lety můj společník opustil firmu, tak jsem se rozhodl, že ty věci zkusím změnit. Byl jsem opět odvážný, vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, jenom jsem měl dobře vypozorované ty problémy, kterým čelíme, a chápal jsem ty potřeby těch zákazníků. Upřímně a pokorně jsem tedy za nimi přišel a řekl jsem, aby to zkusili dělat jinak a vysvětlil jsem jak. My budeme mít velikou volnost v tom vývoji, obě strany se nebudou k ničemu zavazovat, my jim řekneme, kolik to asi tak bude stát a kdy to bude hotové, protože i my si tu práci potřebujeme plánovat. Není to tedy tak, že bychom nevěděli, k čemu směřujeme a kdy to bude hotové. Oni sami si mohou do značné míry o tom projektu rozhodovat, rozhodovat o nákladech, o čase, o tom, jaké tam budou funkce. Zákazníci nás podrželi, byla tam veliká nejistota, já jsem to na jejich tvářích viděl, zkusili to s námi a dnes jsme ve stavu, že když přijde nový zákazník a chce od nás tradiční vývoj, tak my říkáme, že tak nefungujeme. Zkoušíme ty zákazníky přesvědčit, že se to má dělat jinak a pokud nás neposlouchají, tak s nimi nepracujeme. Na to jsem hodně pyšný a to byla věc, která si myslím, že firmu zachránila a hlavně znamenala zvýšení hodnoty těch aplikací pro zákazníky, úplně jiný přístup a funkčnost celého našeho přístupu k zákazníkům.
Kdo jsou Kamilovi zákazníci?
Martin Hurych
I v rámci toho, co si budeme povídat dál, by stálo za to zadefinovat si, kdo jsou tví zákazníci velikostně, obratově, typově, protože ta moje bublina se většinou dotýká malých a středních firem. Ty míříš podstatně výš.
Kamil Juřík
Já bych řekl, že naším zákazníkem je středně velká a velká firma. Když to řeknu z pohledu třeba počtu zaměstnanců, tak jsou to stovky zaměstnanců či jednotky tisíc zaměstnanců pracujících v té firmě. Vertikály těch firem jsou rozličné, máme rádi výrobní firmy, ale děláme i pro firmy poskytující služby, pro finanční sektor, pro software housy, pro farmacii. Ten rozptyl je tedy široký a jsou to firmy, které řádově do vývoje investují stovky tisíc korun měsíčně. Náš ideální zákazník je někde kolem tři čtvrtě milionu až milionu korun měsíčně do vývoje, takže to jsou veliké projekty, jsou to komplexní věci, které řešíme.
Když se nás zákazník ptá, co vlastně děláme, co v tom low-codu vyrábíme, tak my rádi říkáme, že děláme procesně řízené podnikové aplikace. To docela dobře charakterizuje to, co vlastně děláme. Jsou to aplikace podporující klíčové firemní procesy. Mohou to být jednoduché věci, kdy žádá zaměstnanec o služební cestu a někdo ji má schválit nebo žádá o nákup nějakého vybavení. To jsou velice jednoduché agendy, formulář s 10, 20 políčky a jednokrokové schvalování. Mohou to ale být i velmi komplexní podnikové procesy, které se týkají core businessu těch firem, třeba změnové řízení výroby, reklamační procesy, HR agendy, onboardingy zaměstnanců, změny pracovních smluv. Děláme běžně schvalování smluv s dodavateli, kde fungují protistrany a vyměňují si různé verze dokumentů a musí si je připomínkovat, zpracování přijatých faktur a podobně. Ten rozptyl je tedy široký a tyto procesy mohou být velmi složité se stovkami kroků, běžící řádově měsíce, integrující data z různých podnikových datových zdrojů. Jsou to tedy spíše komplikovanější nebo ucelenější podnikové agendy, není to o tom, že si někdo rezervuje zasedačku, i když i to bychom dokázali udělat.
Co je Enterprise low-code / no-code?
Martin Hurych
Ten důvod, proč jsem tě poprosil o tuto definici a zarámování, je následující. Já jsem říkal, že se budeme bavit o Enterprise low-code, no-code, což asi v tento moment dává čím dál větší smysl. Já jsem tady měl spoustu lidí, se kterými jsme se o trendu low-code, no-code, který já osobně sleduji rok, rok a půl, bavili. Při vší úctě to finále bylo vždy o nějakém Zapieru, Tabidoo, Makeu, což vůbec nemyslím zle, protože já bych bez těchto aplikací neexistoval. Na druhou stranu předpokládám, že ta tvoje klientela má úplně jiná očekávání a standardně bych si tipnul, že všechno, co jsi řekl doteď, byly vývoje na míru. Co tedy vůbec dokáže Enterprise low-code nabídnout a jak tady dlouho existuje? Někde mezi řádky jsem si totiž všiml, že ty jsi použil toto slovo už někdy zpátky datované do roku 2015, takže to nevypadá jako momentální hype.
Kamil Juřík
Já myslím, že jsem ho použil už dříve a ty jsi mi ho potom připomněl a děkuji ti za to. Ty uvedené platformy jsou skvělé, řeší spoustu scénářů, ale k našim zákazníkům skoro až nesmí. Ty požadavky našich klientů jsou výrazně odlišné. To, co charakterizuje naše klienty, je potřeba mít ta řešení lokálně, protože většinou provozují svá datová centra a i ty aplikace provozují ve své infrastruktuře a nechtějí hostovat někde v nějakém cloudu. Je tam extrémní potřeba na integraci na řádově až desítky datových zdrojů těch aplikací, od databázových systémů, různých webových služeb a nějakých cloudových nástrojů. Naše výhoda je, že se umíme připojit během chvilky de facto k čemukoliv, aniž bychom se trápili tím vývojem kódu. Naše aplikace v čistém vývojovém čase se dělají spíše měsíce než týdny, což není úplně obvyklé u toho nižšího low-codu. Analýza se dělá řádově týdny a je to tedy srovnatelné s vývojem na míru. Taková řešení my děláme, ale děláme je tím low-codem, bez nutnosti psaní kódu s tím, že my si samozřejmě kódem můžeme pomoci v okamžiku, kdy nám ta platforma k něčemu nestačí. Ty aplikace ale skládáme z jakýchsi předem připravených komponent, nepíšeme ten zdrojový kód od nuly, máme rádi rané prototypování, jsme schopni udělat prototyp aplikace do několika dnů. Dokážeme to prezentovat tomu klientovi v podstatě téměř naživo. Ono to samozřejmě nedělá úplně všechno, ale klient má nějakou velmi reálnou představu do týdne od začátku prací a potom to rozvíjíme dál.
Já jsem v začátcích firmy ještě sám vyvíjel, byl jsem vývojářem těch prototypů a zákazníci říkali, že je to skvělé, ať jdeme rovnou do produkce s tím prototypem, který tady po dvou týdnech vznikl. Je to veliká síla té platformy, že skutečně si řeknete, jakou má ten klient představu a za dva dny přijdete a zákazník se na to může podívat. To je veliká výhoda, protože my vidíme, že dokud klient nevidí ty reálné obrazovky, tak on úplně přesně neví, jak to bude. My už dnes děláme wireframy, návrhy obrazovek, ne nějakými drátěnými moduly, kdy vidíte jen obrysy toho uživatelského rozhraní a musíte si v hlavě spoustu věcí domýšlet. My už to děláme téměř na pixel stejně, jak to reálně bude vypadat, opravdu nakreslíme tu obrazovku a tak to v podstatě vypadá.
Martin Hurych
Děláte to přímo v té platformě?
Kamil Juřík
Ne, my to děláme v nějakých grafických nástrojích vedle. Někdy bychom to mohli v té platformě naklikat možná stejně rychle, jako když to někde kreslíme vedle, ale stejně vidíme, že dokud to ten uživatel nevidí naživo a nemůže si tam kliknout, tak nad tím úplně nepřemýšlí. To na tom low-codu milujeme, že to rané prototypování my vypálíme za pár mandayů, dokonce někdy rovnou vyrobíme tu verzi 1, oni se na to mohou podívat a pak to spolu doladíme. To je úžasné, protože to v tradičním vývoji úplně nejde. Já jsem začínal po škole jako vývojář, takže vím, o čem mluvím, i když je tedy pravda, že to bylo před čtvrt stoletím. Ono i v tom tradičním vývoji se ten svět velmi změnil, to je fakt, ale takovouto rychlost a svobodu úplně nemáte. Na druhou stranu zase ne na všechno je ten low-code dobrý, bankovní systém bych v tom asi nenapsal.
Martin Hurych
Na to jsem se právě chtěl zeptat. To, co povídáš, je až moc dobré na to, aby to byla pravda.
Kamil Juřík
Musíme být opatrní. Někdy ten klient přijde s požadavky, kde my už od začátku cítíme, že to na to úplně není. Nebudeme v tom vyrábět další ERP, ten bankovní sektor typicky pro nás úplně není, nebudeme tam psát ten e-banking, to určitě ne. I banka má ale samozřejmě desítky svých interních procesů, které potřebuje digitalizovat a nějakým způsobem podchytit. Není tedy neobvyklé, že v tom finančním sektoru ty naše aplikace jsou, ale řešení pro klienty bych nad tímto low-codem nestavěl. Nebudeme stavět nějaký online transakční systém, který reaguje na pohyby měn a zpracovává řádově tisíce transakcí v milisekundách a pracuje s velkými datovými objemy. Pokud ale uživatel sedí u zařízení, vyplňuje do webového formuláře data nebo se mu tam načítají, pracuje s nějakým procesem, schvaluje něco nebo se k něčemu vyjadřuje, tak tam ten low-code je úžasný. Tam bych řekl, že už to do budoucna ani nebude jinak.
Martin Hurych
Chápu správně, že low-code a ta platforma, pomocí které vy tohle zhmotňujete, je dobrá na podpůrné firemní procesy?
Kamil Juřík
Je to tak. Výstupem našeho snažení je z technického pohledu sada nějakých webových formulářů, které uživatel konzumuje ve webovém prohlížeči. Ty formuláře mu zpřístupňují data nebo on do nich nějaká data vkládá a v browseru pracuje s tou naší aplikací. Jsou to tedy webové aplikace a tam nejde o to, jestli se něco načte do půl sekundy a zpracuje to 1 000 transakcí za 10 milisekund. Tam se ta data v pohodě načtou, uživatel si je nějakým způsobem vyhodnotí a pak klikne na tlačítko, schvaluji, zamítám, připojí nějaké přílohy a podobně.
Ještě bych řekl, že to je hodně o volnosti. Když jsme začínali, tak jsme na webu měli slogan asi dva roky, change request u nás není zakázané slovo. Pak už jsme ho stáhli, protože jsme naše zákazníky naučili, že to tak skutečně je. Teď jsme nervózní, když zákazník u prvního dema nemá žádné change requesty. My to máme v hlavě postavené úplně jinak. Možná jsme se někdy dokonale trefili do toho, co ten byznys chce, ale tak to spíše není a spíše si říkáme, že ta protistrana o tom nepřemýšlí a tak nějak čeká, co bude, což není dobře. My ten přístup k tomu vývoji a k tomu zákazníkovi máme nastavený opravdu hodně jinak.
Co potřebuji vědět, než se do vývoje pustím?
Martin Hurych
Co dalšího bych měl potenciálně vědět o Enterprise low-codu, abych tě mohl poptat paralelně s někým, kdo mi tvrdí, že mi to udělá na míru tradičním kódovacím způsobem?
Kamil Juřík
Těch věcí je celá řada. Za prvé si myslím, že ne každý zákazník, i když má několik set zaměstnanců a obrat je v miliardách, je na tento styl vývoje připraven. Já jsem to tady už zmínil, my si zákazníky vybíráme a ptáme se, jestli ustojí ten low-code styl vývoje. My jim neříkáme, že všechno musí vymyslet oni, že je to všechno na jejich bedrech, to určitě ne, ale je otázka, jestli mají dost síly na to, aby si ten vývoj řídili projektově. Jsou připraveni na to, že až si odvalí první dva, tři procesy, které mají v hlavě, které je trápí a my je tady za prvního půl roku klidně pro ně vyvineme, budou ještě vědět, co chtějí dál? Mají identifikované ty procesy, mají interní projektovou kancelář, nebo to bude celé řídit IT? My si ty zákazníky dnes už připravujeme, říkáme jim na samém začátku spolupráce, co je nutné udělat, aby i za rok, za dva, za 5 let byli úspěšní, aby dokázali z toho low-codu vytěžit maximum. U nás to funguje tak, že abychom tomu zákazníkovi dodávali aplikace, tak on si potřebuje licencovat tu low-code platformu. Musí zainvestovat nějaké statisíce korun ročně do těch licencí, což není úplně malý závazek. Pokud on se za dva roky vyčerpá, přestane definovat ty své požadavky, tak pak platí za ty licence pořád, ale nemá tam tu hodnotu. My tedy nejen zákazníkům pomáháme identifikovat ty podnikové procesy a děláme jim ty návrhy a tvoříme ty aplikace, ale říkáme jim, jak mají interně vyspět, aby v tom low-code světě mohli vůbec fungovat. Ten vzorec, kdy zákazník přijde a za 3 roky řekne, že neví, co dál, jsme zažili a není to dobře.
My jsme technologická firma a nehrajeme si na to, že jsme dobří na byznys analýzy. My umíme ten vývoj, jsme techničtí specialisté a víme, jak se to má vyrobit. Spojili jsme tedy svoje síly s EVOLVE, s Dášou Poláchovou, kteří se specializují právě zase na ty byznys analýzy, na ty podnikové procesy a ta synergie nám funguje skvěle. My na zlatém podnose dostaneme tu úžasně udělanou byznys analýzu a procesní analýzu a připraveného zákazníka s velkým souhlasem s tím, že to, co je tady napsáno, oni opravdu chtějí. Pro nás se to potom snadno vyvíjí. My jsme zjistili, že analýza je základ úspěchu. Je to taková laciná věta, ale když si zákazník jen myslí, že něco chce, tak to ještě vůbec neznamená, že tak to opravdu má být. Zajistit to, že pochopíte, že opravdu to tak myslí, souhlasí s tím a rozumí tomu, co je v té analýze napsáno, není snadné. Je to veliký kumšt, který se nám s Dášou Poláchovou daří dělat.
Co stojí za růstem low-code / no-code platforem?
Martin Hurych
Co je podle tebe za tím, že ten rok, rok a půl, jak už jsme to tady jednou zmiňovali, vidíme boom low-code, no-code platforem?
Kamil Juřík
U nás v České republice si myslím, že jsme v nějakém okamžiku, kdy zákazníci si dokázali přiznat, že ten tradiční vývoj úplně nefunguje. Já nemám nic proti tradičnímu vývoji, já jsem v něm také začínal. Ono je to také o tom projektovém přístupu, jak jsem tady naznačil, já mám pocit, že zákazníci se tak nějak pomyslně vykoupali v tomto přístupu a dokáží si dnes přiznat, že by to mohlo být i trochu jinak. Já nevím, čím to bylo, já jsem to viděl také jako konzultant, který byl v těch projektech, my jsme tady v tradičním vývoji jeli úplně extrémně. Tady vznikla spousta software housů po revoluci, malých firem i obrovských firem a zákazníci ten vývoj na klíč 20 let dělali. Já neříkám, že ty projekty nebyly úplně úspěšné, ale v řadě věcí ne a oni si mysleli, že to je ta správná cesta, která byla nastavená i na úrovni managementu těch firem, že tak se to dělá a tak je to normální. My si vymyslíme úplně všechno a ti vývojáři nám to perfektně udělají. Mnohdy to bylo o tom, že oni dodali to, co ten zákazník si vymyslel, ale tu byznys potřebu to vlastně správně neřešilo. Dnes je to jinak, dnes ty managementy firem si umí připustit, že to není úplně lék na všechno a že by se to mohlo dělat úplně jinak. Ten low-code se jim začíná líbit a i mají chuť to zkusit nějakou jinou cestou po tom, co se v těch slepých uličkách vykoupali. Teď se nám tedy pracuje s těmi klienty hrozně dobře. Před 7 lety, když vznikla firma, tak nikdo nevěděl, jak low-code funguje a měli tam ty konkurenční nabídky od těch tradičních vývojářů. Dnes tam přijdeme a říkáme, že to děláme trochu jinak, že to bude hodně o nich, nejen o nás a oni musí licencovat ten low-code. Máme tady spoustu případových studií, které jsou úspěšné, a oni říkají, že to tedy s námi zkusí. Já už tam tedy nepřekonávám takové ty nejistoty, mám pocit, že oni to sami chtějí dělat touto cestou, což je změna. Na západ od nás to před 10 lety bylo normální, my jsme si museli chvilku počkat.
Jak AI ovlivní vývoj v low-code / no-code platformách?
Martin Hurych
To tady v podcastu zaznívá docela často, že my jsme tak 5 let pozadu. Už jsem tady v podcastu slyšel i od jednoho z hostů, že jedním z důvodů pro low-code, no-code je nedostatek ajťáků. Tady stačí méně kvalifikovaná síla, která něco někde nakliká, což evidentně v tom Enterprise low-codu není úplně ten případ. Potom ale přišla umělá inteligence a dál to ještě srazila. Bojíš se o práci?
Kamil Juřík
Ne, vůbec ne. To, co jsi řekl na začátku, je pravda. Většina našich zákazníků nemá interní tým, který by vyvíjel v low-codu, takže si ten vývoj outsourcují u nás. Máme ale i zákazníky, kteří mají interní tým, a my je podporujeme v okamžiku, kdy se v něčem zaseknou, kdy na něco nestačí, neumí to nebo třeba nemají dost kapacit. Máme zákazníky, poměrně veliké firmy, kteří mají třeba dva vývojáře, nějakého projekťáka, nějakého manažera, který to tam řídí, a jsou úspěšní a je to v pohodě, ale většina zákazníků touto cestou nejde. Většina zákazníků říká, že má tradiční IT, které řeší ty běžné IT věci, a nechtějí ten tým budovat, takže si to nakoupí od Accelapps a je to v pohodě.
Ty jsi zmínil umělou inteligenci. My máme štěstí v low-codu, že už ji tam dnes tak trochu máme a těšíme se na to, až ji tam budeme mít mnohem více. My jsme sice rychlí, jsme flexibilní v tom low-codu, do týdne tady klidně bude prototyp podnikové aplikace, to vůbec není problém, ale AI to samozřejmě posune ještě na nějakou úplně jinou úroveň. My dnes v tom low-codu trávíme poměrně hodně času, i když nepíšeme ten zdrojový kód, tou samotnou tvorbou té aplikace. Ten vývojář to musí vyrobit a to je hrozně neefektivní. Já nechci, aby mí lidé dva měsíce čistého vývojového času tam něco klikali. Ono by se to při tradičním vývoji dělalo půl roku, takže to máme mnohem rychlejší, ale pořád mi to připadá jako hrozně neefektivní práce a není to ani přirozená práce pro člověka. Je pro člověka přirozené, že je kodér? Lidé se tak nerodí. Já jsem vývojář tělem i duší, ale také jsem se to musel nějak naučit a není přirozené psát kód, ani není přirozené dělat low-code vývoj. Já se tedy strašně těším na okamžik, kdy už ani v tom low-codu nebudu klikat. Představte si to jako omalovánky, kdy skládáte z nějakých kostiček tu aplikaci, já jen popíši dobře to zadání a řeknu, že potřebuji udělat nějakou aplikaci skládající se z těchto věcí. Tady jsou datové zdroje, tady je nějaká představa o uživatelském rozhraní a teď to vyrob. Mnohem více se potom budu soustředit na ten výsledek, na toho zákazníka. Já nechci, aby zákazník platil mé lidi za to, že oni klikají v low-codu tu aplikaci. Já chci, aby zákazník měl maximum aplikací v co nejkratším čase a já se těším na to, až se mí vývojáři budou mnohem více bavit se zákazníkem o tom, co chce, a ne tam ručně něco klikat. Já se toho vůbec nebojím, každý můj vývojář je v přímém kontaktu s klienty. Máme to nastavené trošku jinak, ne, že bychom neměli nějakého projekťáka, ale mám ty vývojáře v kontaktu s klientem, jsou na každé poradě, baví se s nimi a pak ten klient čeká, než my tam něco klikneme a to není dobré.
My AI používáme každý den, dnes jsou to primárně nějaké hluboké jazykové moduly. My si totiž v low-codu můžeme občas nějakým kouskem kódu pomoci, takže si pomáháme kousky kódu, není to úplně no-code, je to stále jen low-code. Díky umělé inteligenci šetříme řádově desítky hodin měsíčně práce, což je docela dost, protože ten tým nemáme nějak extra velký. Ty desítky hodin už klient pozná, ale já se hrozně těším, až přestaneme vyrábět aplikace ručně, i když je to low-code, a budou se vyrábět někde na pozadí a my budeme řešit ten výsledek. Vůbec se toho tedy nebojím.
Martin Hurych
Kde je tvoje ochrana, že si to klient nezadá do AI sám?
Kamil Juřík
Může to tak být a budou klienti, kteří mají interní tým, možná to tak budou dělat a já jsem s tím v pohodě. Drtivá většina klientů ale nezvládá ani základy IT. Nemyslím to tak, že by neměli kvalifikované lidi, ale najít dnes kvalifikovaného IT specialistu není úplně snadná věc. Oni podle mého názoru budou pořád řešit ty core firemní věci a nemyslím si, že by byla hrozba pro mě, že by začali budovat týmy, které z AI budou definovat a vyrábět podnikové aplikace. Nemám tam takovou představu, ale to si řekneme za dva roky.
Já si myslím, že to přijde mnohem rychleji, než si myslíme. Ten vývoj těchto systémů jde raketovým tempem dopředu. Já abych se ještě nenudil, protože pořád mám v sobě toho lektora, toho speakera, pořád jsem člověk, který rád stojí před lidmi na pódiu, tak o AI přednáším. Může to být tady v Praze v nějakém školicím středisku nebo i pro pedagogy, učitele na středních a vysokých školách a bavím se o tom i se zákazníky. Já vidím ten pokrok, jsem si vědom toho, co za poslední rok se v této oblasti dosáhlo. Myslím si, že bude trvat nanejvýše jednotky let, než to naši praxi výrazně změní a já se na to velmi těším. Už dnes se přiznám, že nastavuji přinejmenším ve své hlavě firmu na to, abychom to zvládli a já si myslím, že u nás se to bude zvládat dobře. My už dnes jsme v tom vztahu s klientem, který přímo k této cestě vede, že to není tak, že jim to máme nacenit a za půl roku dodat a mezitím je to vůbec nezajímá. Už dnes my většinu věcí přetahujeme v té pravomoci na stranu toho klienta. Já si tedy myslím, že jsme na nejlepší cestě toto ustát. Řada software housů to neustojí, to je evidentní.
Jak správně zadat vývoj procesně řízené aplikace?
Martin Hurych
Budu ti v tom držet palce. Kdybychom to, co jsme si tady teď pověděli, měli shrnout do nějakého tvého doporučení, co bych jako zadavatel měl zvážit, pokud budu jako jeden z těch, se kterými vy spolupracujete, a budu to chtít s vámi zkusit?
Kamil Juřík
Zaprvé, zbavte se pocitu, že musíte všechno vymyslet. To není pravda, od toho jsme tady my, abychom vám poradili. Automobilce také nechcete mluvit do toho, jak bude definovat tu převodovku, zkrátka si koupíte tu službu. Řekněte nám, co potřebujete, pokuste se mít co nejlépe jasnou představu o té byznys potřebě a netrapte se tím, jak bude vypadat ten formulář, jaká tam budou tlačítka, co to bude dělat. To nechte na nás, od toho jsme tady. Vy nám řekněte, na základě čeho si vyhodnotíte, že ta aplikace je úspěšná, jaký ten byznys přínos sledujete. Nebojte se toho, podívejte se s námi na naše úspěšné zákazníky a buďte trochu odvážní, ale také si uvědomte, že to není jen o tom dodavateli. Musíte být na to interně připraveni a my vám řekneme, jak se máte připravit, my vám v tom pomůžeme, my vás v tom nenecháme samotné. Buďte tedy trošku odvážní, zapomeňte na to, jak jste to tady těch posledních 20 let dělali a pojďte to zkusit. My s klienty rádi děláme to, že na začátku si nic nemusíte koupit, my vám tam dáme nějakou demoverzi té platformy a zkuste si za dva týdny s námi udělat první prototyp. Budete překvapeni, jak budeme efektivní. Pak už je to jen o tom, aby byznys dokázal správně definovat svoje potřeby, což je asi ten největší problém, ale od toho jsme tu také.
Martin Hurych
Děkuji moc a držím ti palce, ať se ti daří.
Kamil Juřík
Děkuji, Martine. Užil jsem si to.
Martin Hurych
Pokud jsme vás právě nadchli nebo jsme vám rozšířili obzory mimo standardní vnímání low-code a no-code, tak jsme naši práci udělali s Kamilem dobře. V tom případě určitě likujte, sdílejte, komentujte podle toho, co ta platforma, kde nás posloucháte nebo se koukáte, dovolí. Určitě mrkněte na www.martinhurych.com/zazeh, kde už v tuto chvíli bude bonus, o kterém jsem Kamilovi ještě neříkal, ale určitě ho z něj vyrazím. Tam ten závěr, který tady Kamil říkal, bude zhmotněný i tak, abyste si ho mohli vyšpendlit na váš monitor nebo nástěnku. Mně už nezbývá, než jen držet vám palce a přát úspěch, díky.
(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)