top of page

148 | JAN TOBOLÍK | JAK VYBUDOVAT NEJKREATIVNĚJŠÍ STARTUP





"Dělejte to, co vás baví. Dělejte to s nadšením. Dělejte u toho chyby, těmi se člověk učí.A dělejte jich co nejvíc, ať dojdete co nejdál.“

Spolumajitel nejkreativnějšího start-upu. Mistr super-malých segmentů trhu. Inspirátor a inovátor.


Svoji profesní pouť přitom začal jako introvertní ajťák. A ve škole ho měli za šprta a Hujera. Dneska se dokáže postavit před 400 lidí a povídat jim o tom, jak by měli podnikat. A oni ho hltají.


Má toho totiž hromadu za sebou. Dokázal to. Bez velkých ovací a záře velkých měst. Dokázal, že do světa lze proniknout i z regionálního města. Nemusíte mít zrovna investory našlapaný start-up v Praze, Brně nebo Berlíně.


Možná za to vděčí svým neobvyklým přístupům. Slyšeli jste třeba o poradách na procházce?


Tohle všechno mě na něm děsně baví. Proto jsem si ho pozval před kamery. Jan Tobolík, spolumajitel společnosti Sensio.cz přijal. Díky za to Honzo. Mohl jsi být na ČT, Nově, nebo i CNN.


O čem šla řeč?


🔸 Jak podnikat v super specializovaných segmentech trhu?

🔸 Jak nechat dozrávat inovační nápady?

🔸 Jak se buduje mezinárodní byznys z regionálního města?

🔸 Jak se stát nejkreativnějším start-upem roku?

🔸 Kdy se z nápadu stane byznys?



 

JAK VYBUDOVAT NEJKREATIVNĚJŠÍ STARTUP (PŘEPIS ROZHOVORU) Představení hosta


Martin Hurych

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je další Zážeh. Než se dostaneme k hostovi a k dnešnímu tématu, měl bych už tradiční prosbu. Pokud se vám Zážeh kdykoliv v minulosti líbil nebo jste tam našli nějakou zajímavou informaci, tak hned teď dejte like nebo ideálně sdílení. Vyhrajeme oba dva. Vám už neuteče žádná epizoda a mně pomůžete dostat se napříč algoritmy sociálních sítí na přední pozice, což mi dovolí dál zlepšovat tento podcast a zvát sem ještě víc tak skvělých hostů, jako je ten dnešní. Dnešní host bude trošičku zvláštní a myslím to velice pozitivně. Podíváme se mimo veliká města, podíváme se na člověka, který svoji pouť sám dobrovolně a trochu s úsměvem nazývá jako Honzíkovu cestu. Dnes se budeme bavit s Honzou Tobolíkem, spolumajitelem a šéfem společnosti Sensio.cz, majitelem nejkreativnějšího startupu v Čechách roku 2022, majitelem třetího nejkreativnějšího startupu na světě v roce 2022 a jak sám sebe představuje, inspirátorem. Ahoj, Honzo.


Jan Tobolík

Ahoj, Martine.


Jak se dělá ufon?


Martin Hurych

Myslel jsem, že mě překvapí už jen málo věcí, ale dnes když jsem četl přípravu, když jsem se připravoval na tento podcast, tak mě tam překvapila hned několikerá věc. Ta první byla, jak se dělá ufon?


Jan Tobolík

Ufon je specialita našich známých a já jsem tak trochu šiřitel té myšlenky. Je to strašně jednoduché. Je to piškot, mezi to banán, druhý piškot, dá se do toho párátko, tím se to spojí dohromady, namočí do čokolády, nechá zaschnout a zhruba tak do 10, 12 hodin je to úplně úžasné. Ten banán nasákne do toho piškotu a je z toho takový dezert. Jmenuje se to ufon, jelikož to vypadá jako dvě půlky létajícího talíře.


Jak se z introvertního ajťáka stane extrovertní inspirátor?


Martin Hurych

Až tedy budete mít na něco sladkého chuť, udělejte si ufony. Já jsem tě tady vylíčil spoustou superlativů, pojď v pár minutách naznačit tvoji cestu od introvertního ajťáka po extrovertního inspirátora a majitele firmy.


Jan Tobolík

Já když na svých motivačních přednáškách začínám, tak většinou začínám od té mateřské školy, ale to dnes zkrátím. Už na základní a střední škole jsem se dobře učil, takže mi to šlo, čímž jsem byl neoblíbený, protože jsem byl šprt, Hujer a podobně. Tím jsem se trošku dostával mimo kolektiv a svojí introvertní povahou jsem si o to říkal. Byl jsem snadným terčem a v podstatě jsem si vždy musel své místo na slunci vybojovat, nikdo mě neposlouchal a hodně jsem tím trpěl.

Na vysoké škole jsem si vybudoval v podstatě nový život a obklopil se lidmi, kteří mě neznali, a zjistil jsem, že to není až tak úplně špatné. Tam jsem se v podstatě dostal do sféry IT technologií, protože v těch nultých letech jsem skončil vysokou a začal jsem dělat ajťáka, programátora sám na sebe. Ten IT sektor na začátku tisíciletí byl takový Klondike, byla to taková ta dot-com bublina, takže jsem neměl nouzi o zakázky. Dokázal jsem se uživit velmi dobře, měl jsem relativně volnou pracovní dobu a bylo to takové hodně free. Nenutilo mě to až tak komunikovat s lidmi, protože jsem nepotřeboval být obchodník, byznysmen, protože jsem měl docela dost práce.

V roce 2007 jsem nastoupil do jedné firmy, kde jsem pro ně začal dělat každý den a zavádět tam informační systém pro kompletně celou firmu. Najednou jsem byl šéfem 5 lidí a musel jsem komunikovat i s těmi lidmi. To bylo pro mě trošku zvláštní, protože jsem do té doby byl opravdu takový ten šedivý vlk v tom koutě, takový ten zalezlý ajťák a v tu danou chvíli mě to nějakým způsobem začalo probouzet. V roce 2010 jsem byl na jedné konferenci, kde jsem viděl jednoho pána, který byl pěkně oblečený, něco tam říkal a byl šéfem IT ve společnosti Kofola. Měl pod sebou 10 lidí, byl to bývalý programátor a takový introvertní ajťák, který byl zalezlý v tom kumbále. Já jsem se tak na něho díval a říkal si, že popisuje mě a že bych chtěl jednou vypadat jako on a mluvit takto před lidmi. Já jsem to do té doby neuměl, cokoliv pro mě říkat bylo problém. Když jsem si před dvěma lety před 400 lidmi na nějaké konferenci na to vzpomněl, že tam stojím a říkám nějaké motivační věci těm lidem, tak jsem tam vlastně došel. Nebylo to cíleně, že bych každý den dělal něco pro to, abych se tam dostal, ale spíše tak podvědomě jsem si to dal do té hlavy a ono se to opravdu děje.


Co ho k tomu rozhodnutí vedlo?


Martin Hurych

Mě by hrozně zajímalo to rozhodnutí, co tě vlastně vedlo k tomu se změnit z toho introverta na extroverta, protože tak, jak to popisuješ, si dokáži představit, že energeticky to byla šíleně náročná cesta.


Jan Tobolík

Ono se stalo několik věcí. Já jsem v roce 2018 v den svých 40. narozenin poslal poslední splátku na druhou hypotéku, čímž jsem si splnil svůj sen. Byl jsem bez dluhů, bez všeho a najednou jsem poslouchal ty tikající hodiny v té místnosti a říkal jsem si, co teď budu dělat. Úplně jsem se z toho zhrozil a měl jsem krizi středního věku. Půl roku na to jsme jeli do Ameriky na 3 týdny a tam jsem začal najednou žít v takové té přítomnosti, protože jsem do té doby žil v budoucnosti. Já jsem všechno plánoval, všechno jsem měl naplánované a ono se to jen dělo a už jsem jen čekal, až se to stane. V té přítomnosti je to o něčem jiném, já jsem to neuměl do té doby. Tam jsem se to začal učit a za dalšího půl roku jsem se potkal s jedním úžasným člověkem, který mě naučil chápat sám sebe. Ukázal mi moje silné a slabé stránky a proč některé věci mi jdou a některé ne a tam jsem začal nejvíce chápat tu svoji možnost přerodu. Od té chvíle si myslím, že jsem se cíleně vystavoval těm diskomfortům, abych své slabé stránky potáhnul nahoru a ty svoje silné stránky využíval v byznyse a v čemkoliv, co dělám.


Jak ovládnout trh programů pro ZUŠ?


Martin Hurych

Když už mluvíš o silných stránkách v byznyse, z těch výčtů několika různých rolí, které máš, začneme Sensiem.cz, jak se člověk stane hegemonem na poli softwaru pro lidušky?


Jan Tobolík

Je to tak, že se musíš potkat s jedním člověkem. Já říkám, že náhoda neexistuje, buď člověk má otevřenou hlavu a jde kolem té samé situace a vidí, nebo ji nevidí. V roce 2011 jsme se potkali s kolegou Ondrou, který pro své rodiče chtěl udělat nějaký software pro evidenci žáků a plateb. Výsledkem je, že po 10 letech je z toho systém, který používá více jak půl milionu lidí, máme 40 % trhu. Je to segment, který je specifický, ale právě díky tomu, že se nám tam do toho tím pádem ta konkurence moc nehrne, je to o to jednodušší, ale zase ten trh není moc veliký. Právě proto jsme ten softwarový segment tohoto typu se snažili doplnit nějakými jinými produkty, o kterých bude řeč později.


Martin Hurych

Ty to řekneš tak, jakože za 12 let je to easy peasy stát se z nuly vedoucím trhu, já si myslím, že takhle jednoduché to nebylo. Už jenom to, že je to vzdělávání a vzdělávání typicky je tady vnímané jako něco, co je velmi konzervativní. Pojď se v tom trochu porýpat. Jak se buduje vedoucí pozice na trhu, který existoval, někdo na trhu byl a ty ho vystrnadíš?


Jan Tobolík

Ono to není o vystrnaďování, snaha byla i o nějakou spolupráci, protože jsme tady na českém trhu dva hráči. Na slovenském trhu je ještě jiný hráč, ale to je společnost, která řeší základní školy a k tomu ještě i ZUŠ. V České republice je vyloženě ten náš konkurent už od devadesátých let, takže tam je opravdu veliká konzervativnost v tom školství. Změnit něco na škole nebo na nějaké takové instituci je vždy hodně náročné a ten ředitel musí mít velikou podporu jednak sboru a jednak i osobnostně na to musí mít dost energie. Jde to, ale není to úplně jednoduché. Ten průběh nebyl vůbec jednoduchý, teď to znělo velmi easy, ale my jsme si prošli v podstatě dvěma pekly. Já s oblibou říkám citát majitele Red Bullu, který říkal, že každý správný úspěšný podnikatel musí minimálně dvakrát zkrachovat. Nám se to málem dvakrát podařilo, opravdu jsem byl 5 minut před tím, že zavřu firmu, ale dvakrát jsme se z toho vykřesali. Je to tak v podnikání běžné, člověk je nahoře, někdy dole, ale důležité je se zase zvednout a jít dál.


Jak budovat produkt k dosažení vedoucího postavení na trhu?


Martin Hurych

Jako inspirátor, motivátor nám pojď povědět, co se tedy musí dít s tvým produktem, abys dokázal ve velmi specifické nákupní skupině toho, že změní dodavatele na někoho dalšího. Dnes máš 40 % trhu, to jsem myslel tím vystrnaděním, převzetí vedoucí pozice. Co se tedy musí stát, aby se ti podařilo přesvědčit tuto specifickou skupinu, že jsi lepší? Je to jenom o produktu?


Jan Tobolík

Je to částečně o produktu, ale myslím si, že my máme tu velikou výhodu, že se jedná o umělecké školství. Oni jsou umělci, kreativci, lidé a my jsme software s lidskou tváří, takže my právě tím lidským přístupem a těmi věcmi, které děláme okolo, a vlastně i tím nasazením, entuziasmem, nadšením, srdcem ty zákazníky přitahujeme. Ti konzervativní, kteří lpí na tom stávajícím řešení, se předělávají velmi těžko a ta konzervativnost je velmi zakořeněná, nicméně nám se podařilo vybudovat celý ekosystém služeb. Apple to dělá tak, že nemá jenom iPhone, ale má tam miliardu dalších věcí a stejně tak i my nemáme jenom iZUŠ, ale máme tam i právě spoustu dalších podpůrných záležitostí. To, co si

myslím já, že ti zákazníci oceňují nejvíc, je právě to, že když mají nějaký problém, tak my přijdeme a vyřešíme jim ho. Může se jednat o konzultaci ředitele nebo se jedná o přípravu před Českou školní inspekcí nebo se jedná o přípravu nějakých materiálů pro nějaké soutěže a cokoliv dalšího. Nenecháme je ve štychu a vždy si s námi dokáží poradit v té dané situaci, která je pro ně palčivá. Ty jsi mi před 2 lety na Tenerife řekl jednu zásadní větu, která mi hodně změnila život a mindset, dvě slova, zákazníka nezajímáš. Za mě to je úplně naprosto geniální vše vysvětlující, úplně všechno mi to vlastně vysvětlilo, protože my jsme do té doby se snažili tam dát všechny ty výhody. Já jsem ale tam pochopil, že pokud já tomu zákazníkovi řeknu, že má problém a já ho umím vyřešit, tak v tu danou chvíli ten zákazník bude na kolenou prosit, abych mu to prodal.


Jak podnikat v super specializovaných segmentech trhu?


Martin Hurych

Jsem rád, že jsem změnil jeden život. Když koukám na to tvoje podnikání a minimálně tři projekty, které tady dnes zmíníme, tak ty jsi specialista v mikro výklencích, protože pro standardního podnikatele budou ZUŠky relativně malý výklenek. Další věc, která je pro mě absolutně stejně specifická, je, že děláte software pro lomy, pískovny a podobné podnikatele. Ten třetí si ještě nechám trošku v tajnosti, byť je vidět na kameře. Čím se liší podnikání v takto úzkých specializacích od širšího trhu?


Jan Tobolík

Já jsem nikdy neřešil takový ten správný byznys, co se dělá pro širokou masu lidí, takže to nemám s čím srovnat. My to vždy s kolegou děláme způsobem, který je nám blízký. Děláme to možná někdy naivně, někdy možná třeba i hloupě, ale děláme to vždy s nadšením, srdcem a tou energií a to je potom odraženo v tom produktu. Je to úzký segment, je to věc, které velmi dobře rozumíme, máme na to znalosti, specializujeme se na to, umíme to. V tu danou chvíli jen využíváme ty naše silné stránky pro to, abychom zaplnili nějakou díru a byť je malá, tak ji nějakým způsobem jsme schopni saturovat. Tím třetím projektem se zase někam posouváme a zkoušíme a svým způsobem si hrajeme, takže já říkám, že já nepodnikám, ale já si hraji.


Martin Hurych

Takhle to zní skvěle, ale když si reálně vezmeš ZUŠky, kamenolomy a hudební nástroj, na který se dostane vzápětí, tak jsou to od sebe tak vzdálené segmenty, že se to nenaučím a nestanu se expertem přes noc. Jak se může člověk stát specialistou jak na kamenolom, tak na ZUŠku?


Jan Tobolík

Jde o to, že všechno to stojí a padá s Ondrou, se mnou a ještě dalším týmem lidí. Prvotní nápady většinou do firmy donášel Ondra, protože on je typ člověka, který má nápady. On je skoro sbírá na ulici, na chodníku a vždy přišel a řekl, že bychom mohli vydávat časopis, nebo dělat něco. My jsme si to vždy mezi sebou ziterovali, zvalidovali, to byly takové noční hovory do 3 do rána, manželky nás za to neměly moc rády, ale výsledkem bylo, že jsme některé projekty udělali. Některé jsme zrealizovali, pak skončily, některé se zavřely do šuplíku a ještě čekají možná na nějaké probuzení, nebo tam usnou navždy, to už je otázka. Nějaké projekty jsme tedy zrealizovali, trošku jsme se rozšířili a v tom roce 2019 nás to právě málem setlo. Opravdu tam byl takový ten druhý problém, kdy jsme měli na účtu nějakých 40 tisíc a před námi výplaty. Bylo to docela drsné, ale výsledkem nějaké automatizace a podobných škrtů jsme přežili a ty jednotlivé projekty se snažíme řídit opravdu minimalistickým způsobem, že spoustu věcí si děláme sami. Z pohledu managementu nám tam chybí spousta lidí, ale my jsme schopni třeba v 10 lidech dělat věci zhruba za dvojnásobek. Jsme velmi efektivní díky digitalizaci a díky nějakým dalším našim efektivním nástrojům.


Martin Hurych

Je to tím, že jako ajťáci si dokážete sami sobě pomoci?


Jan Tobolík

Určitě máme spoustu udělátek. Teď shodou okolností před 2, 3 měsíci jsem jel vzadu v autě, asi po 5 letech manželka řídila a já jsem si hrál na mobilu. Za 20 minut jsem pomocí AI naprogramoval nějaký skript, který mi automaticky ukládal faktury z nějaké e-mailovky do Google Disku a dával je do tabulky. Trvalo to 20 minut, protože jsem zadával instrukce a umělá inteligence to dělala za mě. Za další 2 hodiny jsem to potom na počítači doladil, protože jsem puntičkář, tak jsem tam chtěl nějaké detaily. Výsledkem je, že teď to funguje a šetří to řádově několik hodin měsíčně těm holkám, které to nemusí ručně klikat, takže to jsou takové drobnůstky.


Jak nechat dozrávat inovační nápady?


Martin Hurych

Ještě jedna věc mě tam zaujala, to ukládání nápadů do šuplíku. V přípravě máš docela zajímavý postup, pojď nám k tomu něco říct, jak vlastně rafinujete nápady hned na začátku a pak je necháváte v šuplíku dozrát nebo shnít?


Jan Tobolík

Já mám na to takovou jednu věc, kterou jsem buď vyčetl, nebo to nějak asi přišlo možná zkušenostmi. Pokud mám nějaký nápad, tak si ho napíši do sdíleného dokumentu a pokud ho během měsíce, dvou neotevřu znovu a nepřijde mi na něj mysl, tak ten nápad není až tak dobrý. Teď jsem našel nějaký nápad po asi 3 nebo 4 letech, protože se nám hodil. Oklikou jsme se zase po x letech dostali do nějakého bodu ohledně nějakých eventů, co jsme dělali pro ZUŠky, ZUŠ Meeting a podobně, kdy jsme jezdili po jednotlivých školách v republice. Já jsem zjistil, že v roce 2019 už takový sdílený dokument je, ve kterém jsem tu myšlenku popsal, akorát jsem na to šel z jiné strany. Teď jsem k tomu přišel z opačné strany, a tak se to potkalo, takže jsem měl podklad, jen se to rozšířilo a vlastně jsem si ušetřil spoustu času s vymyšlením. Na začátku je tam tedy trochu více práce, člověk si to musí sepsat, ale pak to třeba někdy ocení. Může se ale stát, že už je v propadlišti dějin a nikdy se to neobnoví.


Jak se stát dodavatelem koncertních mistrů?


Martin Hurych

Otočme list. Další, co jsem hned při představování zmiňoval, je, že jsi spolumajitelem nejkreativnějšího českého startupu v roce 2022, třetího nejkreativnějšího na světě ve stejném roce. Pro mě je to neuvěřitelná haluz, my jsme se poznali právě díky tomuto projektu a to je důvod, proč jsme na začátku říkali, jak Honza do světa přišel. Jak se člověk stane výrobcem velmi netradičního hudebního nástroje a dodavatelem koncertních mistrů?


Jan Tobolík

Zase je to spojeno s mým kolegou Ondrou, který je violoncellista a tím to asi odpovídá na tvoji otázku. My jsme v roce 2019 dokončili nějakou digitalizační část, z 16 lidí nás zbylo 6, což při zachování všech dalších firemních procesů nebyla žádná sláva. Faktury, mzdy a všechny tyto věci musely fungovat, k tomu ještě samozřejmě ty stávající projekty, některé se zrušily, ale pořád to bylo značně mnohem více práce, než těch 6 lidí bylo schopno zvládnout. Právě díky té digitalizaci jsme toho byli schopni, tak jsme si řekli, že jsme si teď oddechli, máme před sebou rok 2020 a teď už to bude na pohodu. Už máme finance, máme vše zajištěné, co nás může potkat.

V březnu nás zavřeli a najednou to bylo celé zase hlavou vzhůru. V tu chvíli si Ondra právě nějak uvědomil, když byl doma, že potřebuje cvičit na ten nástroj, žádný takový mu nevyhovoval a my jsme v tu dobu ještě koupili 3D tiskárnu, abychom tiskli pro zdravotníky štíty. Než nám ale dorazila za těch 8 týdnů, tak ta první vlna nějak opadla a v tu chvíli už najednou štíty nikdo nechtěl. Tiskárna nám tam tedy stála a my jsme si řekli, že na tom musíme něco dělat, aby to mělo nějaký ekonomický smysl. Ondra začal v tu dobu už nějak s tou myšlenkou laborovat, začal a jednoho dne tam přinesl takovou hokejku a řekl, že asi vytisknul cello. Opravdu to hrálo, takže jsme to začali postupně rozšiřovat.

Zapojili jsme do toho mého vzdáleného příbuzného, který je 3D konstruktér, takže nám to začal modelovat v počítači a seznámili jsme se se skvělými 3D tiskaři, se kterými spolupracujeme doteď.

Celý ten projekt jsme v únoru roku 2021 odstartovali na Hithitu, kde jsme vydělali náš první milion. Říká se, že ten je nejtěžší, ten už máme za sebou, takže teď už jenom ten zbytek. K tomu mám takový mini příběh, kdy jsem to ukazoval někdy o Vánocích ten prototyp mojí mamince. Ona je samozřejmě už seniorního věku, takže ty věci jako internety a podobně jdou mimo ni. Já jsem jí říkal, že tohle budeme dávat v tom únoru na internet a kdo bude chtít, tak na to přispěje třeba stovku, dvě nebo si to koupí rovnou za pár tisíc. Ona šla do obýváku, donesla mi dvoustovku a řekla, že to mám za ni na ten internet potom dát. Já jsem potom večer seděl doma s tou dvoustovkou, díval jsem se na ni a řekl jsem si, že z těch 200 Kč jednou udělám 200 milionů. Zarámoval jsem si ji, dal jsem si ji na zeď a tam teď visí a čeká, až to bude těch 200 milionů.


Martin Hurych

Spousta lidí by skončila tím, že si udělám cello, vybavím pár dalších kamarádů a maximálně obejdu ty lidušky, které znám. Kde se v člověku bere to, že vezmu dvoustovku od maminky a řeknu, že z toho udělám 200 milionů?


Jan Tobolík

Já jsem absolvoval zrovna v tu dobu jednak změnovou záležitost díky nějakým lidem, se kterými jsem se potkal v roce 2018. Potom jsem šel do Mastermind klubu, který se potom změnil na Scaleupboard, tam jsem potkal tebe a podobně nastavené lidi a velmi výrazně to ovlivnilo to, jak přemýšlím. Už i tenkrát jsem si říkal, když jsme začínali ten projekt, proč bychom se tady měli omezovat na nějakou Českou republiku. My jsme věděli s kolegou, že pokud cokoliv budeme dělat, tak už to musí být celosvětově, protože omezovat se jenom tady na náš český trh je nesmysl. Byla tam i nějaká možná přirozená touha mě samotného něco si dokázat. Jsem typicky ješitný chlap, nebudu to zastírat, takže jsem si za život už dokázal spoustu věcí, na mém systému běží firma s 1,5 miliardovým obratem, což jsou věci, které spousta lidí ani neví. Já se tím nějak neholedbám, ale spíše jde o to, že už jsem toho dokázal docela dost v té programátořině, ale pak tam byla spousta věcí, které se mi ještě zalíbily. Viděl jsem ty příběhy jiných lidí, mohu vzpomenout třeba Adama a jeho cvrčky a byť je mladší, tak je to pro mě veliký vzor toho podnikatele, který do toho jde s nadšením a entuziasmem. My dva s Ondrou jsme asi hodně podobní, také do toho jdeme tak trochu někdy po hlavě, ale s velikým rozmyslem. To nás někdy paradoxně brzdí, protože kdybychom byli možná větší střelci, tak jsme dál, nebo už jsme možná zkrachovali.


Jak se buduje mezinárodní byznys z regionálního města?


Martin Hurych

Kde sedí vaše firma?


Jan Tobolík

V Přerově na Moravě.


Martin Hurych

Sedíte tedy mimo Prahu, Brno, Ostravu. Jak se z takové oblasti buduje mezinárodní byznys?


Jan Tobolík

Je to úplně jedno. Já jsem už od roku 2001, kdy jsem začal podnikat, seděl v Přerově a programoval jsem na počítači na Vsetíně. Já jsem už i sám v hlavě nastavený tak, že jsem byl takový digitální nomád už v devadesátých letech. Dnes je to naprosto běžné, tenkrát to bylo trošku utopie, ale funguje to a jestli je to Přerov, nebo jestli je to Aljaška, nebo jestli je to Praha, nebo Londýn, vždyť je to úplně jedno, pokud člověk chce. Firma, která má ty možnosti potkávání se s lidmi, má umetenější tu cestičku, ale má zase o to větší náklady. V Přerově přece jenom ty náklady jsou mnohem nižší i díky tomu regionu a to je možná i ten důvod, že jsme to schopni udělat lowcostově, ale zase kvalitně. Myslím si, že to není o tom, že bychom to dělali levně a nekvalitně, takže je to o té energii, kterou do toho dáš.


Jak se stát nejkreativnějším startupem roku?


Martin Hurych

Já tohle hrozně rád slyším a pokud mohu, tak to rád podporuji, i kdyby to měla být jenom dvě slova, která jsi slyšel na Tenerife. Bohužel pořád ještě slyším dost často, že to pro nás není, to je pro ty velké kluky v Praze nebo Brně, my tady z naší vesnice vlastně nemůžeme vůbec nic. Proto je mi sympatické, jak se na svět díváš ty. Když se podíváme na MyCello, jak člověk dosáhne toho, že v soutěži v rámci stovek startupů a 6 tisíc na světě dosáhne na stupně vítězů?


Jan Tobolík

Pro nás to bylo také takové překvapení, ale ono to odstartovalo jedním trapným videem. Já tomu říkám trapné video pro Vodafone Nápad roku, což bylo někdy ještě před soutěží toho Creative Business Cupu. To jsem tam nahnal do zasedačky celou firmu, udělali jsme tam půlminutový shot, který jsme poslali do Nápadu roku a tam jsem jel sám před porotu něco předvádět. Já na to neumím zahrát, kolega je ten, který na to umí zahrát, ale ten tenkrát se mnou jet nemohl, protože to bylo ve čtvrtek a on ve čtvrtky učí. Já jsem si to tedy odbyl sám a říkal jsem si, že to nedopadne dobře, protože co já tam mám říkat. Teď jsem si to nějakým způsobem připravil a byl tam pan Čermák, který se na to díval skepticky, a po těch 10 minutách, co jsem tam něco odprezentoval, řekl, že je to sice hezké, ale jestli na to zahraji. Já jsem mu řekl, že na to bohužel hrát neumím a kolega, který na to hrát umí, přijet nemohl, ale když nás posunou do finále, které bylo v září, že jim možná zahraji. On řekl, že se tedy zamyslí a nakonec nás do toho finále opravdu poslali.

Na tom Nápadu roku jsme potom skončili sice pátí, ale právě to odstartovalo to, že jsme se najednou začali dívat i po dalších soutěžích. Já jsem nás přihlásil do ostravského Creative Business Cupu a tam jsem málem jel zase sám, ale nakonec kolega mohl, což byla záchrana, protože v tu chvíli jsme domluvili i to, že tam zahraje nakonec takový mini koncert. Když to popíši velmi krátce, tak jsme přišli, viděli jsme a zvítězili jsme, protože nám to tam ti lidé uvěřili. Když se s námi potom o tom bavili i porotci, se kterými si už i teď tykám, tak říkali, že jsme byli neuvěřitelně uvěřitelní a bylo vidět, že to děláme s nadšením, energií a láskou, takže to ani nešlo jinak. Získali jsme tam všechny tři ceny, které se udíleli, Miláček publika, Cenu Moravskoslezského kraje a první cenu. Potom jsme postoupili do Kodaně, kde jsme to prezentovali v rámci celého světa a z 6 tisíc projektů a ze 45 zemí světa jsme skončili třetí. Málo jsme recyklovali, kdybychom více recyklovali, tak jsme první. Málo jsme zmínili, že ten produkt lze recyklovat a umíme to i z recyklovaných materiálů, takže to je jediné naše pochybení, které jsme v té prezentaci měli.


Kdy se z nápadu stane byznys?


Martin Hurych

Co je za tebe ten zlomový okamžik, kdy z nápadu se stalo něco více než nápad a byla to už myšlenka samonosná s nějakým světlem na konci tunelu?


Jan Tobolík

Bylo to asi nastavení nás dvou, mě a Ondry. Když se pro něco rozhodneme, tak jdeme jak buldoci. Vzpomínám si na situaci, kdy jsme v červenci 2020 po 3, 4 měsících, co jsme tam měli tu tiskárnu, museli v zasedačce tak trochu obhajovat před zaměstnanci, že si majitelé firmy hrají s 3D tiskárnou

místo toho, aby se věnovali programování. Bylo to tedy o nastavení nás dvou a o tom, že to tam nějak tlačíme a my jsme se rozhodli a bylo to tak.


Martin Hurych

Dokážeme si dnes trošičku odkrýt čísla, je to pořád pro vás hobby, PR nebo už je to reálný byznys, který stojí na vlastních nohách?


Jan Tobolík

Je to z větší části pořád ještě PR. Ty jsi zmiňoval software pro ZUŠky a pak tento projekt. Zcela regulérně, projekt MyCello pro nás byl zlomový v tom, že najednou se o nás začalo mluvit a psát. Zkus si tipnout, kolik o nás bylo doteď napsáno reportáží, článků a jiných PR zmínek.


Martin Hurych

Tipnul bych si asi vyšší desítky, protože byla doba, kdy jsem se bál zapnout počítač, kde na mě vyskočíš od Novy přes Českou televizi po veškeré noviny, k čemuž samozřejmě gratuluji.


Jan Tobolík

Aktuálně je to nějakých 264. O softwaru iZUŠ nebyl napsaný ani jeden článek. Je to tedy PR a je to věc, která nám pomáhá. Teď momentálně už to začíná být zajímavější, protože už jsme překonali takovou tu prvotní bariéru toho neznámého. Už jsme tady 4 roky, už to má nějakou tradici a začali jsme spolupracovat i s Inovačním centrem Olomouckého kraje a s experty, kteří nám pomáhali nastavit obchod, marketing a tyto věci. Začíná se to tedy stavět na vlastní nohy, pořád je to ještě ve fázi investic, nicméně teď jsme expandovali na brazilský trh a příští rok zkusíme Japonsko a uvidíme, jestli se nám to podaří.


Martin Hurych

Dokážeme si říct nějaké hráče třeba pro specialisty, kteří se věnují vážné muzice, kdo už na vás hraje nebo minimálně na vás trénuje?


Jan Tobolík

Koupili si to Pavel Čadek, Tereza Kovalová tady z České republiky, potom je tam jedna umělkyně z Dánska a jednáme s Hauserem, což je jeden ze členů 2CELLOS. Oni se teď na chvilku rozdělili, že pojede sólově, takže Hauser dělá řadu koncertů po celém světě a je to hodně známý moderní cellista,

plus tam jsou další influenceři, kteří jsou známí v cellovém světě. Potom je tam v podstatě nejlepší cellista v Brazílii, který si to cello zkoušel a vyvíjíme pro něj pětistrunnou verzi, kterou už jsme měli, ale on chce ještě nějakou speciální úpravu. Jsme tedy ve spojení a pomáháme nějakým způsobem realizovat jeho nápad. On je z toho nadšený, takže je to win-win situace.


Kdy bude MyCello v České filharmonii?


Martin Hurych

Kdy bude vaše cello v České filharmonii?


Jan Tobolík

Já doufám, že nikdy, protože filharmonie je konzervativní věc, kde se hrají Beethoven, Bach, Mozart a já si myslím, že tomu pořád svědčí a sluší více ten dřevěný nástroj. Toto je moderna, toto je věc, která je super na koncerty, je to super na moderní věci a dá se na to ten Bach zahrát, ale naším cílem není nahradit dřevěné cello. To má duši, to je něco, co má opravdu nějaký příběh, to dřevo, ti lidé. Teď mi právě jeden kamarád houslař říkal, že vytahuje dřevo, které mu v roce 1974 nachystal jeho děda. To je úplně nádherný příběh, je to něco úplně jiného než tady v uvozovkách nějaký plasťák. Já teď nedehonestuji náš produkt, ten produkt je skvělý pro úplně jiné věci. V paneláku když potřebuješ cvičit, tak kolega když rozezní ten svůj nádherný nástroj za půl milionu, tak v tu danou chvíli o tom ví až v tom prvním patře skrz ty konstrukce a není to vůbec dobré. On hraje skvěle, ale dole to není moc poslouchatelné, kdežto s tímto ve vedlejší místnosti nevíš, že to hraje.


Martin Hurych

Nemáš tedy ještě odložené cívky do 3D tiskárny pro vlastního vnuka?


Jan Tobolík

Není třeba, tam naopak ten materiál je potřeba čerstvý, protože samozřejmě vás naopak degraduje, takže tam je to naopak.


Jaké jsou další plány?


Martin Hurych

Jaký bude další nástroj po MyCellu?


Jan Tobolík

My jsme v loňském roce začali vývoj elektrické kytary pro jednoho zákazníka z České republiky. Nemáme totiž mezi sebou kytaristu a my jsme se zařekli, že budeme dělat jen to, kde získáme nějakou přidanou hodnotu v nějakém odborníkovi, který nám zastřeší danou oblast. Oni to zastřešili, takže to teď nějakým způsobem probíhá. Lidé se nás ptají, jestli děláme i housle, ale my je neděláme, protože se to nevyplatí. Člověk musí také ekonomicky počítat, že cello stojí v řádech desítek tisíc až po 100 tisíc a pak ty ručně dělané klidně i půl milionu, 2 miliony a ty housle jsou řádově levnější. Prodá se jich sice šestkrát více, na světě podle nějakých statistik je šestkrát více houslistů než cellistů, ale zase tam to člověk nepotřebuje až tak na míru. Je to tam levnější udělat nějakou konvenční standardní cestou, než to dělat tímto způsobem.


Proč má porady za pochodu na čerstvém vzduchu?


Martin Hurych

Díky cellu tedy Honzík do světa došel. To byl takový nejapný a velmi amatérský oslí můstek k další věci, která alespoň pro mě je na tobě velmi speciální. Ty nejen chodíš do světa, ty opravdu chodíš, ty jsi součástí repre nordic walking a to asi necháme na někdy příště, každopádně co mě na tom zaujalo zdaleka nejvíce, je, že ty děláš management porady na procházkách. Jaké jsou s tím zkušenosti a co ti to dává?


Jan Tobolík

Byl to můj výmysl a jedná se o to, že my s kolegou se vždy ve středu v 6 ráno potkáme u Bečvy a jdeme po cyklostezkách s holemi tak 2 hodiny. Nachodíme třeba 10 km a za zpěvu ptáků a vycházejícího slunce si tříbíme myšlenky. Finové chodili do sauny a my chodíme, protože za pochodu na tom čerstvém vzduchu tě napadají ty myšlenky úplně jinak. Někdy probíráme opravdu třeba i soukromé záležitosti a ono se to potom prolíná samozřejmě do toho byznysu, do té práce. Někdy řešíme opravdu jen záležitosti, které se týkají práce. Máme tam nějaké problémy, tak je v klidu probereme, protože víme, že nás nikdo neposlouchá. Potřebujeme třeba probrat nějaké věci, které jsou soukromé, že se musíme rozhodnout nějakým nepopulárním opatřením, nebo si naopak potřebujeme jen zvalidovat myšlenky. Je to takový chráněný čas jenom pro nás dva, že nás nikdo nevyruší, nezaklepe na dveře, takže nám to opravdu funguje a každý týden se takto potkáváme už 2 roky a je to super. Navrhoval bych to, ať si to zkusí nějaký management sám pro sebe, je to za mě úplně skvělá věc.


Doporučení


Martin Hurych

Já se musím přiznat, že jsem takhle začal provádět svoje lekce němčiny, takže už chodíme oba dva, jak já, tak i moje lektorka. Je to boží, každému to doporučuji, není nic lepšího, než mluvit německy v rámci oparu nad Labem. Honzo, kdyby z těch motivačních řečí a zkušeností, které jsme tady společně probrali a možná i neprobrali, mělo v informačním šumu zbýt jen 3, 5 vět a měl bys to shrnout do toho nejdůležitějšího, co by to bylo?


Jan Tobolík

Dělejte to, co vás baví, dělejte to s nadšením a dělejte chyby, protože těmi se člověk učí. Já říkám, že jednou udělaná chyba je zkušenost a podruhé udělaná ta samá chyba je blbost. Dělejte co nejvíce chyb, abyste došli co nejdál.


Martin Hurych

Stejně to přeji i já tobě, aby Honzík došel do světa co nejdál. Děkuji ti tady za účast a přeji, ať se ti daří.


Jan Tobolík

Děkuji.


Martin Hurych

Tak to vidíte, dnes trochu netradiční inspirační motivační díl, každopádně pokud jsme vám vnukli nějakou myšlenku, kterou se teď chystáte realizovat, tak jsme naši práci udělali dobře. Určitě mrkněte na moje stránky, www.martinhurych.com/zazeh, kde není v tuto chvíli jen tato epizoda, ale i všechny ostatní. Pokud jsme se vám zalíbili, tak znovu zvažte, jestli náhodou mi neuděláte poctu a nestlačíte like nebo odběr, protože díky tomu se o Zážehu dozví daleko více lidí. Mně už nezbývá, než držet vám palce a přát úspěch, díky.




(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)


コメント


bottom of page