České firmy mají na víc než levnou práci: Martin Hurych (#251)
Levná práce je pro české firmy nejdražší strategie. Ne že by Češi neuměli dodat kvalitu. Jen si často řeknou o cenu, která jejich hodnotu schová místo toho, aby ji zviditelnila.
České firmy mají mnohem víc než jen šikovné lidi a nízké náklady. Mají fištrón, techniku, vývoj, výrobu, disciplínu i schopnost obstát v náročném prostředí. Jenže bez sebevědomého obchodu zůstává tenhle potenciál neprodaný nebo podprodaný.
Problém českého byznysu není výkon, ale nastavení hlavy. Příliš mnoho firem se vidí jako dodavatel druhé ligy, i když mají na první. Dokud nezačneme prodávat hodnotu místo práce za hodinu, budeme si sami škrtat marži, růst i respekt na trhu.
Když jsem se díval na české firmy v kontextu světa, znovu a znovu mi vycházelo to samé: nejsme horší, jen si to málo uvědomujeme. Máme tradici průmyslu, techniky, programování a odolnosti, ale často nám chybí odvaha říct si o férovou cenu a postavit obchod jako základní převodovou páku růstu. Já tomu říkám CzechTech optimismus: ne naivní malování světa na růžovo, ale realistická víra, že česká firma může hrát první ligu kdekoliv na světě, pokud přestane prodávat levnost a začne prodávat dopad.
Tohle není jen otázka jednoho oddělení nebo jednoho obchodníka. Je to kultura celé firmy. Když firma umí formulovat svou hodnotu, umí ji i lépe dodat, lépe nacenit a dlouhodobě lépe růst. A to je přesně ten rozdíl mezi podnikem, který přežívá, a podnikem, který buduje ekonomickou sílu pro sebe, svoje lidi i celý ekosystém kolem sebe.
🔸 Proč je levná práce nejdražší obchodní model pro české firmy 🔸 Jak technicky silná firma ztrácí marži jen tím, že si nevěří 🔸 Proč obchod není sprosté slovo, ale převodovka růstu 🔸 Proč historie českých firem není nostalgie, ale zdroj sebevědomí 🔸 Proč i malé země mohou vychovávat globální lídry
Tento díl je pro majitele, CEO, jednatele, obchodní ředitele a lídry technických, technologických a výrobních firem, kteří cítí, že jejich byznys má větší potenciál, než jaký dnes ukazuje na trhu. Nebo ho chtějí vybudovat. Pokud chcete přestat prodávat levnou práci a začít stavět firmu, která si umí říct o respekt, cenu i prostor ve světě, tohle je přesně ten myšlenkový restart, který potřebujete.
Proč české firmy podceňují sebe sama
Martin Hurych v úvodu přiznává, že tentokrát udělá „malej coming out“. Nejde ale o žádnou samoúčelnou zpověď. Tenhle díl staví na silné myšlence: české firmy mají na víc než na levnou práci.
Vrací se k dětství, ke svému dědovi a jeho vyprávění o první republice. Děda mu opakovaně připomínal, že tehdejší Československo patřilo mezi nejrozvinutější země Evropy i světa. Martin tehdy těm příběhům nerozuměl, ale zůstaly mu v hlavě.
Později, během své korporátní kariéry, kdy prodával a řídil velké projekty po celém světě, měl možnost srovnávat. Jeho tým byl rozesetý ve 23 zemích a on viděl, jak fungují trhy, firmy i lidé v různých částech světa. A došlo mu, že Češi nejsou horší. Naopak.
„My tady nejsme v žádném ohledu horší, ba naopak. V některých oblastech tady jako Češi excelujeme.“
Právě tady se zrodila jeho dlouhodobá frustrace i motivace: proč se mnoho českých podnikatelů pořád vnímá jako druhoradí partneři? Proč se tolik lidí smiřuje s rolí dodavatele, od kterého se čeká hlavně výkon za nízkou cenu?
Co si neseme z historie
Dědictví první republiky
Martin zdůrazňuje, že je mu v zásadě jedno, jak přesně vypadala historická realita první republiky do posledního detailu. Důležitější je pro něj podstata: že Češi mají v historii oporu pro zdravé sebevědomí.
Nemusíme řešit, kdo za co mohl nebo jak přesně se stát formoval. Podstatné je, že tu byla tradice průmyslu, techniky a schopnosti obstát. A že na tomhle základě se dá dál stavět.
Historie nejsou jen vzpomínky
Podle Martina je chybou vnímat historii jako něco, co patří jen do učebnic nebo nostalgických vzpomínek. Naopak, může být zdrojem identity a odvahy:
„Máme to tady, umíme to, je dobré si to uvědomit a na těchhle základech stavět.“
Právě z toho vychází jeho vlastní postoj k Česku, firmám i podnikání.
Proč je obchod klíčový
Technika sama nestačí
Martin říká, že když začal podnikat, rychle si uvědomil jednu věc: české firmy jsou často výborné v technice, vývoji, výrobě, IT, robotizaci nebo projektovém řízení. Děláme hodně věcí dobře. Jenže stále tu podle něj chybí jedna zásadní páka, která to všechno propojí a posune na trhu dál: sebevědomý obchod.
„Obchod není sprosté slovo.“
To je jedna z hlavních linií celého dílu. Martin obchod nevnímá jako manipulaci nebo nutné zlo. Vnímá ho jako způsob, jak dostat hodnotu, kterou firmy vytvořily, ke správnému zákazníkovi. Jako cestu, jak nabídnout řešení, které má reálný přínos.
Obchod jako převodová páka
Obchod je podle něj ta „jediná převodová páka“, která přetaví dobrý produkt nebo know-how do skutečného dopadu.
Bez obchodu zůstane produkt jen „někde v garáži“. A bez schopnosti říct si o férovou cenu nelze dlouhodobě budovat profitabilní firmu ani zdravý růst.
„Bez toho, aby vaše firmy byly dlouhodobě profitabilní, se dál nebudete posouvat ani vy osobně, ani vaše firma, ani my všichni dohromady.“
Tady Martin jasně spojuje podnikatelské sebevědomí, obchod a dlouhodobou prosperitu celé země.
Co znamená být CzechTech optimista
Czech neznamená jen Česko
Martin vysvětluje i svůj pojem CzechTech optimista. Slovo Czech podle něj neznamená uzavřenost do hranic České republiky. Právě naopak.
Má znamenat vědomí původu, kořenů a zároveň ambici uspět všude ve světě. Ne jen doma. Ne jen v bezpečném prostředí. Ale na jakémkoli náročném trhu.
„Když se řekne Czech, tak to bude znamenat, že dokážeme obstát kdekoliv na světě v jakémkoliv náročném trhu.“
Optimismus není naivita
Martin zároveň vysvětluje, že optimismus neznamená slepé přehlížení problémů. Neříká, že všechno v Česku funguje skvěle. Neříká, že tu nemáme slabiny. Naopak.
Optimista je podle něj realista, který se nenechá zlomit první překážkou. Každé tření, slabé místo nebo problém bere jako výzvu. Ne jako konečný verdikt.
„Optimista znamená, že jsem realista, který ale to, že máme občas někde nějaký bolístky, nebere jako finální stopku a jako rozsudek.“
Právě tohle chce předat i posluchačům: nenechat se stáhnout do apatie, ale zvednout hlavu a zkusit posunout vlastní firmu i prostředí kolem sebe.
Proč máme hrát první ligu
Malá země? To není argument
Martin se vymezuje proti častému českému postoji, že jsme „malá země uprostřed Evropy, která nic nedokáže“. Pro něj je to jen výmluva, ne realita.
Připomíná úspěšné firmy a značky z menších zemí:
Spotify ze Švédska,
Pipedrive a Bolt z Estonska,
Skype ze Skandinávie,
Odoo z Belgie,
Bitpanda z Rakouska.
Všechny tyto firmy vznikly v zemích, které nejsou větší než Česko. A přesto se staly lídry ve svých oblastech.
„Je to opravdu jenom o rozhodnutí.“
Co to znamená pro české firmy
Pointa je jednoduchá: pokud to dokázali jiní, můžeme to dokázat také. Ne díky náhodě, ale díky rozhodnutí, ambici a práci.
Martin věří, že české firmy mají všechno potřebné:
historii,
velikost trhu,
technické zázemí,
chytré lidi,
průmyslovou tradici.
Chce, aby se Češi přestali vidět jako dodavatelé druhé kategorie a začali si víc věřit.
Co českému vzdělávání chybí
Technicky jsme silní, obchodně slabší
Martin se ve své rešerši podíval i na vzdělávání podnikatelů. Nepřekvapilo ho, že velká část rozvojových aktivit míří do:
výroby,
techniky,
IT,
AI,
projektového řízení,
robotizace,
leadershipu,
firemních hodnot.
To všechno dává smysl. Ale podle něj tu pořád chybí jedna zásadní vrstva: sebevědomý obchod a uvědomění si vlastní hodnoty.
Sebevědomí jako dovednost
Martin vnímá obchod i jako psychologickou a hodnotovou disciplínu. Nejde jen o prodej. Jde o to vědět, jakou hodnotu firma vytváří, věřit jí a umět si za ni férově říct o peníze.
To je podle něj něco, co českým firmám často chybí. Znalosti mají. Výsledek umí. Ale někdy se bojí být vidět, být slyšet a být dražší, než „se sluší“.
Jak má růst česká firma
Ne o auta a jachty, ale o dopad
Martin otevřeně říká, že jeho ambicí je pomoci minimálně 100 firmám vyrůst do mezinárodní první ligy. A ne proto, aby si jejich majitelé koupili čtvrté auto nebo druhou loď na Jadranu.
Cíl je jiný: aby firmy byly dlouhodobě silné, profitabilní a poskytovaly zázemí nejen sobě, ale i svým lidem a dodavatelům.
„Chtěl bych pomáhat 100 firmám boxovat na jejich váhovou kategorii.“
Podobně jako ve fotbale
Pro přiblížení používá Martin sportovní příměr. Připomíná, že když Sparta prodá fotbalisty, peníze se rozprostřou do celého trhu. Podobně to funguje i v byznysu: silná firma nevytváří hodnotu jen pro sebe, ale pro celé okolí.
Tedy pro zaměstnance, dodavatele, klienty i celý ekosystém.
Co bude dál v Zážehu
Zážeh jako kuchařka pro podnikání
Martin připomíná, že Zážeh se už posunul od původního „chatového amatérismu“ k něčemu, co chce být skutečnou kuchařkou pro podnikání. Do budoucna chce dál přinášet:
ověřené trendy,
užitečné zkratky,
praktické hacky,
témata, která firmám usnadní růst.
Ale k tomu přidává novou rovinu: chce víc ukazovat lidi a firmy, které už něčeho dosáhly. Včetně těch, kteří mají za sebou i neúspěchy, pokud se o ně chtějí podělit.
Kdo má přijít do podcastu
Martin proto vyzývá posluchače, aby mu doporučili zajímavé hosty. Stačí napsat:
jméno,
firmu,
jednu větu, proč by měl/a být v Zážehu.
Ať už přes komentář, LinkedIn, SMS, WhatsApp nebo e-mail.
Cílem je přinést do podcastu živé důkazy, že čeští podnikatelé mohou hrát stejně důstojnou roli jako firmy z Estonska, Litvy, Lotyšska, Belgie nebo Rakouska.
Proč tenhle manifest vznikl
Chce zlomit český komplex
Celý díl je vlastně Martinovým osobním manifestem. Přiznává, že možná zní pateticky. Ale je to jeho přirozenost. Chce něco dělat, nechce mít ruce v klíně.
Jeho hlavní vzkaz je zřetelný:
„Jsem CzechTech optimista a chtěl bych vám ukazovat důkazy.“
Naděje pro české firmy
Tímto dílem Martin otevírá prostor pro větší ambici, větší sebevědomí i větší odpovědnost. Neříká, že všechno bude snadné. Neříká, že máme hotovo. Říká naopak, že máme na víc.
A že právě v tom je smysl Zážehu: ukazovat, inspirovat, posouvat a připomínat, že české firmy nemusí být levné. Mohou být skvělé.
„Máme na to. Jsem CzechTech optimista a chtěl bych vám ukazovat důkazy.“
