Určitě jste už zažili. Jste na poradě, možná ji dokonce vedete. Ale diskuse ne nějak nedává do pohybu, mluví jen známí řečníci, individuality se silným egem. Zbytek mlčí, nedej bože kouká do stolu. Něco se děje a dobré to nebude. Tak raději rychle poradu ukončíte s nějakými dosud dosaženými závěry, jen aby to bylo za vámi.
I já takové porady zažil a přiznám se bez mučení, že i vedl. Hlavně, když jsem byl juniorní. Čtete „blbej“ 😊 Dnes už vím, že to byla velká …
CHYBA!
Jasně, tohle jste už mnohokrát slyšeli a říkáte si „co ten to tu zase plácá“. Já jen, že jsem tohle nedávno znova zažil.
Na více jak hodinovém mastermindu se celou dobu řešil problém jednoho z nás. Všechny diskuse se točily – zpětně viděno – okolo prvně vysloveného názoru. Směr tak byl dán, nikdo ne nad návrhem nepozastavil a všichni jej kreativně rozvíjeli. Diskuse příjemně ubíhala, až bych býval málem zapomněl na posledního řečníka. A to by přece nebylo fér. Takže „Milane, co ty na to?“
Kdo znáte Cimrmana znáte význam „šrapnel“. A tohle byl šrapnel s velkým Š
Pro ostatní … Prostě nám do to všem hodil vidle. Celou předchozí diskusi shodil ze stolu tak unikátním a pravdivým úhlem pohledu, že jsem se musel zastydět. Jak nás tohle mohlo nenapadnout dřív?
Závěr je celkem jasný. Nechejte svoje lidi mluvit. Všechny, většinou právě ti, kteří dlouho mlčí, mají nejvíce co říct. I když se vám to mnohdy nemusí zprvu líbit.
Jako manažer zajistěte, že se vždy každý dostane ke slovu. Zajistěte, aby se nikdo nebál svůj názor vyslovit. A když už uletí, nebo se sekne, aby z toho neměl špatný pocit, aby nebyl vysmívaný, ale naopak oceněný za nebojácnost a nový pohled na věc. Protože i ta největší blbost vás může přivést k novému úhlu pohledu.
Nechejte svoje lidi mluvit a oni se vám odvděčí větší otevřeností, loajalitou i kreativitou.
Jasně, že to všichni víme. Ale ruku na srdce… Jak se vám to daří naplňovat v praxi? A jak takovou atmosféru ve firmě podněcujete?
Budu rád, pokud se o svoje aha momenty a metody podělíte tady, nebo v komentářích na sociálních sítích.