top of page

054 | JAN NOVÁK | JAK PŘEŽÍT VŠECHNY KRIZE POSLEDNÍCH 3 LET




Neuvěřitelný příběh. Trochu thriller. Představte si, že koupíte firmu, protože se zamilujete. Ne do někoho, ale do něčeho. Do produktů, co ta firma dělá. Proberete všechno s rodinou. Koupíte firmu a přijde rána. Lockdown. A pak další. Strmý vzestup cen energií. A že máte odběr!


Tak tohle je ve zkratce příběh Českého smaltu a jejího nového majitele Jana Nováka. Celoživotního obchodníka, který mohl už jít do zaslouženého “důchodu”, ale stává se továrníkem. Majitelem jediné smaltovny v Čechách, která smaltuje litinu.


Je inspirativní poslouchat příběhy lidí, kteří se nehroutí při prvním neúspěchu. Jsou srdcaři. I proto jsem Honzu pozval do Zážehu, abych vás inspiroval a probral s ním:


🔸 Co se dá použít z retailu ve výrobě?

🔸 Příběh Českého smaltu.

🔸 Kde je větší potenciál – v B2C nebo B2B?

🔸 Jak nadchnout zaměstnance pro novou strategii pod novým majitelem?


 


PŘEPIS ROZHOVORU


Martin Hurych

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je Zážeh. Dnešní Zážeh bude bonbonek, protože bude o záchraně jednoho tradičního řemesla s Janem Novákem z firmy Český smalt. Dobrý den, Honzo.


Jan Novák

Dobrý den, Martine.


Co se dá použít z retailu ve výrobě?


Martin Hurych

Když jsem si dělal přípravu na dnešek, tak jsem zjistil, že jste celou kariéru strávil v retailu. Teď se budete brzy honosit titulem továrník. Řekněte mi, co tyto dvě branže spojuje. Co se dá použít z retailu ve výrobě?


Jan Novák

To je docela těžká otázka hned na úvod. Já bych asi řekl, že žádná výroba se neobejde bez obchodu. K čemu je Vám vyrábět, když to potom neprodáte. Dá se tam tedy použít budování sítě odběratelů, povídání si s lidmi, starání se o to, jestli má Váš produkt vůbec šanci na trhu uspět, cenová hladina či maržová politika. Když o tom teď přemýšlím, našlo by se toho spousta.


Příběh Českého smaltu


Martin Hurych

Pojďte nám tedy v krátkosti představit jednak sebe, jednak Český smalt a hodně mě zajímá ta cesta od retailu k výrobě.


Jan Novák

To je tedy dobrodružství. Asi bych o sobě měl říct, že jsem absolventem Vysoké školy ekonomické, obor zahraniční obchod. Opravdu jsem celou svoji profesní kariéru nedělal nic jiného než retail. Po roce 89 jsem se vrhnul do prodeje nábytku. Potom jsem byl osloven jednou potravinářskou firmou, které jsem se staral o prodejny. Byla to síť, která tu zrovna začínala, takže jsem přičichl i k potravinářskému byznysu, což je tedy veliká řehole.

V roce 2000 jsem se dostal k firmě Salamander, která mě provázela životem 20 let. Byly to krásné roky. Začínal jsem tu se třemi prodejnami, časem jsme jich vybudovali 15 v Čechách, 5 na Slovensku a já jsem si k tomu ještě přibral Polsko. Byla to tedy opravdu jízda, až se najednou materiál unavil. Jak já, tak i firma jsme měli pocit, že už si navzájem nemáme tolik co dát. Z toho důvodu jsme se v roce 2019 po vzájemné dohodě a ve velmi přátelském duchu rozešli.

Když jsem skončil, tak jsem si řekl, že si vezmu oddechový čas. Budu se věnovat rodině, sportu, zábavě a hlavně sám sobě. Nicméně mi to nedalo, protože jsem neměl celé dny co doma dělat a jednou jsem se svému panu doktorovi, ke kterému pravidelně docházím, zmínil, že už nejsem s firmou Salamander. Řekl jsem mu, že kdyby o něčem věděl, kde bych se mohl bavit a nestresovat, tak že bych měl zájem. Řekl jsem, že nebudu drahý, nějaké zkušenosti mám a třeba bych mohl někomu v něčem pomoct. Pan doktor pokýval hlavou a za 14 dní se mi ozval, že by o něčem věděl. On ví, že bydlím v Berouně, celý život jsem vždy vyjel na dálnici D5 a jezdil jsem doleva na Prahu. Zeptal se mě tedy, co bych řekl tomu, kdybych vyjel na dálnici D5 a nedal se doleva, nýbrž doprava. Kousek ode mě je totiž logistický areál, který vlastní jedna spediční firma, a v rámci toho areálu je smaltovna. Ta spediční firma tu smaltovnu musela koupit spolu s celým areálem. Spediční firma je spediční firma a nemá chuť, ani know-how, ani zájem provozovat smaltovnu, a proto hledají někoho, kdo by se jim na ni podíval, poradil jim a pomohl s jejím rozvojem.

V září 2019 jsem se tedy do té spediční firmy vypravil a poprvé jsem vstoupil na půdu smaltovny. Musím říct, že netrvalo dlouho a já jsem se zamiloval. To byla hrůza, protože v ten moment vám začne pracovat srdce místo hlavy. Panu majiteli té spediční firmy jsem tedy řekl, že se budu smaltovně věnovat velmi rád. Udělal jsem si předtím nějaké rešerše, zjistil jsem si, co smalt vůbec je, kdo se mu věnuje, jak je to v Evropě s rozšířením a podobně. Řekl jsem mu, že to bude chtít chvilku času a trochu peněz, protože se bude muset něco zainvestovat. Já už jsem před sebou viděl ty obaly, etikety, brand, ale to všechno chce čas a čas jsou peníze. Takže jsem mu předložil svoji představu a on se na mě podíval a řekl mi, že jsme si nerozuměli, že mě tu nechce proto, abych utrácel jeho čas a peníze, ale že s tím chce něco udělat ze dne na den. Já jsem mu řekl, že to nepůjde, že si to neumím představit a že nejsem kouzelník. A tak jsme se rozešli.

Byl říjen 2019 a pan majitel mě opět kontaktoval. Řekl mi, že o tom přemýšlel a přišel jenom na dvě možnosti dalšího vývoje. První možnost byla, že prodá stroje, propustí lidi a haly, které patří k areálu, využije pro svou logistiku. Druhá možnost byla, že mi udělá cenu a já si to od něj koupím. Říkal jsem si, že jsem sice zamilovaný, ale takto jsem si svou budoucnost po Salamanderu nepředstavoval. Celé to bylo okořeněné ještě tím, že podmínka koupě byla taková, že smlouvy a vše ostatní spácháme před koncem roku 2019, tím se uzavře obchodní rok pro smaltovnu a od 1. 1. 2020 se stanu novým majitelem.

14 dní jsem z toho nespal, konzultoval jsem to s rodinou, protože bylo jasné, že po klidu ani památky a že pokud mám naplnit to, o čem jsem snil a bájil, tak že budu potřebovat i nějaké finanční prostředky. Od firmy Salamander jsem dostal nějaké peníze na odchodnou za 20 let práce. Z finančního polštáře se tedy měly stát peníze na rozjezd nového podnikání, což jsem musel samozřejmě konzultovat s rodinou. Díky tomu, že mám skvělou ženu, která viděla, jak se to ve mně pere, tak řekla, že jsem se pro cizí firmy natrápil dost a že bych neměl řešit peníze a jít do toho. To jsem měl skoro slzy v očích.

Potom už nebyl čas na nic, musely se začít konat praktické kroky k převzetí strojů a zařízení, protože já jsem firmu jako takovou kupovat nechtěl, takže jsem založil firmu novou. Nazval jsem ji Český smalt a Český smalt odkoupil od bývalého majitele stroje a zařízení pro své podnikání. 1. 1. jsem tedy opravdu stál ve smaltovně, dělaly se inventury, dělaly se odečty elektroměrů a vody a všeho možného a najednou to bylo moje. Byl jsem velmi natěšený, ale zároveň to byl obrovský závazek. Měl jsem celé tři zaměstnance, kteří na mě koukali nedůvěřivě, co vlastně chci s firmou udělat.

Samozřejmě jsem s nimi mluvil ještě před 1. 1., ale stejně tam byla nějaká nedůvěra. Postupně jsme si k sobě tedy hledali cestu, až jsme ji nakonec našli.


Rovnou do lockdownu


Martin Hurych

Já jen připomenu, že mluvíme v lednu 2020. Co se stalo v březnu? Abychom si vlastně zrekapitulovali, co nás všechny postihlo.


Jan Novák

To víme všichni, 1. 1. 2020 začátek Českého smaltu a 14. 3. 2020 lockdown. Musím říct, že to byl veliký mazec. Neumím si představit, co by se mohlo stát horšího. Náplň práce Českého smaltu byla závislá na objednávkách, které průběžně chodily od lidí, nebo od firem. 14. 3. to vypadalo, jako kdyby někdo otočil kohoutek směrem zavřeno. Objednávek nebylo nikdy moc, něco se o nás vědělo, ale nebylo toho hodně. Po 14. 3. jsme najednou z mála spadli na nulu. Byly to strašné doby. Chodil jsem do smaltu, otevřel jsem si maily a přišlo jich třeba 5 za týden. Po tom, co jsem byl z předchozího zaměstnání zvyklý na 50 a více mailů denně, jsem se najednou cítil jako v úplně jiném světě.

Řekl jsem, že se nedá nic dělat a že to zvládneme. Šli jsme anticyklicky, takže místo toho, abychom začali šetřit a litovat se, tak jsme se pustili do úklidu. Času jsme na to měli dost, protože nám nechodily žádné objednávky. Dílna se tedy vyčistila, odvezly se tři kontejnery nashromážděných pokladů, v dílně jsme udělali rekonstrukci a postavili jsme skládek. Postavili jsme si i novou prodejničku, takový showroom, abychom lidem nemuseli ukazovat věci ve výrobě, ale abychom pro ně měli slušné prostředí.


Počátky zahraničního obchodu


Jan Novák

Během dubna, května se z nuly začaly stávat jednotky objednávek. Postupně jsme se tedy dostávali z té nejhorší situace. Protože jsem celých předchozích 20 let u Salamandera byl v úzkém kontaktu s německy mluvícími zeměmi, tak jsem tam nashromáždil pár známých a kamarádů, se kterými jsem byl pravidelně v kontaktu. Oni se mě ptali, co dělám a jak se mám, tak jsem jim vše povyprávěl. A s jedním takovým kamarádem, kterému to nikdy nezapomenu, který pro mě v ten moment udělal strašně moc, jsem se na něčem domluvil. Řekl mi, že smalt je fajn, ale jestli nemám pocit, že je český rybník přece jenom trochu malý a jestli nechci myslet i směrem za hranice. Já jsem mu řekl, že samozřejmě velmi rád, ale nemám nikoho, kdo by se mi o to postaral, navíc nebylo možné nikam jezdit. On mi řekl, ať se nebojím, že má nějaký volný čas, že ho to také docela zajímá a že se rozhlédne po jejich trhu. A kupodivu, kam se Martin obrátil, tam mu všude řekli, že by měli zájem, nebo teď nemohou kvůli lockdownu, ale potom by se rádi přijeli podívat na výrobu. Sotva se tedy otevřely hranice okolo poloviny června 2020, tak jsem měl v Oseku návštěvy ze tří, čtyř, možná pěti německých firem. K mému velikému překvapení mi všichni řekli, že by rádi něco společně vymysleli.


Co Český smalt dělá?


Martin Hurych

Tady bychom měli udělat malou vsuvku a říct si vůbec, co je smalt, kde se používá a jak vůbec vypadá trh, abychom dokázali pochopit, co máte v ruce a proč byly takovéto pozitivní reakce.


Jan Novák

Já bych začal tím, co má Český smalt ve svém výrobním portfoliu, to je docela důležité. Důvod, proč jsem kupoval Český smalt a do čeho jsem se zamiloval, je smaltované litinové nádobí. O tom bychom si mohli vyprávět dlouho, ale smaltované litinové nádobí je jako od babičky. Nádobí, které má Český smalt dnes v produkci, je kopie nádobí z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Kousek od Českého smaltu je slévárna, jmenovala se Železárny Komárov a ta se specializovala na odlévání litinového nádobí a litinových forem. Dodnes existuje muzeum, kde jsou tyto formy k vidění a je to neuvěřitelný pohled, nádhera. My z tohoto historického dědictví děláme zhruba 10 %. Dalo by se pokračovat, když uvidím zájem, je kam se v sortimentu rozšiřovat.

Druhá věc jsou renovace litiny, renovace litinového nádobí, litinových zahradních výlevek, litinových dřezů, dvoudřezů, zkrátka vše, co bylo kdysi v každé domácnosti. Dnes už je to buď ve šrotu, nebo to mají lidé na půdách, ve sklepích či na zahradách zarostlé trávou. Tyto renovace mě chytly u srdce tím, že jsem nějakým způsobem vlastenecky založený a neuměl jsem si představit tyto poklady jen tak vyházet a dát do šrotu. V renovacích litiny smaltováním jsme poslední fabrika v Evropě a ani ve světě jsem nenašel jinou smaltovnu, která by renovace litiny nabízela. To je tedy druhá stěžejní věc, smaltování plechových cedulí, názvy ulic, domovní čísla, cedule babičce a dědečkovi k padesátinám, co nám lidé pošlou, to jim rádi uděláme.

Poslední věc, a to byla právě ta věc, o kterou byl veliký zájem ze strany německy mluvících firem, je něco, čemu my říkáme technické smaltování, ale vlastně je to práce ve mzdě. Dodnes existuje spousta produktů, které, aby mohly být používány, musí být nasmaltovány. Smaltovny ale nejsou a povíme si proč. Smalt je dodnes nepřekonaná, nejlepší antikorozní ochrana kovů. Kdysi všechno, co přicházelo do styku s vodou, ať už to byly vodovodní armatury, které šly pod zem, ať už to byly dřezy či zahradní výlevky. Neexistovaly barvy, neexistovaly práškové lakovny, aby to nekorodovalo, tak se to smaltovalo.

Jak šel čas, přicházely inovace a spousta si lidí řekla, proč mají smaltovat za drahé peníze, když to mohou normálně natřít, je to za 2 hodiny suché a může se to používat. Další veliká inovace, která šla proti smaltu, byly práškové lakovny. Elektrostaticky se nanese prášek, ten se nechá vypálit při 200 stupních, je to rychlé, čisté a určitě to svoji práci také udělá. Je to dvakrát, možná třikrát levnější než klasický smaltovací proces. Všichni se tedy samozřejmě zamilovali do rychlosti a ceny a místo smaltování se čím dál častěji začalo natírat, nebo práškově lakovat a smaltovny jedna po druhé po celém světě umíraly. Buďto proto, že o jejich zboží nebyl zájem, nebo proto, že ten tlak na ceny byl takový, že smaltovny neměly šanci konkurovat.

Až se stalo to, že se kyvadlo obrátilo. U všech s nadšením natíraných, nebo práškově lakovaných předmětů, které se lakovaly v šedesátých, v sedmdesátých letech, se najednou zjistilo, že je to sice levné, ale oproti smaltu to má skoro až nulovou trvanlivost. Co přikryjete smaltem, tak je věčné.


Co je smalt a jaké jsou jeho výhody?


Jan Novák

Teď si pojďme říct, co je smalt. Je to jednoduché, smalt je sklovina. Smalt je křemičitá tavenina smíchaná s nejrůznějšími přísadami a ty přísady jsou tam proto, aby ta křemičitá tavenina přilnula k podkladovému materiálu, v našem případě litině. Smaltovat se dá i ocel, plech, kupodivu i hliník, ale všechno to má své speciální smaltovací materiály, které my nepoužíváme. Nemůžeme dělat všechno, takže smaltujeme litinu a plech.

Teď se zase vrátím o kousek zpátky. Proč byl takový zájem o smalt? My si neumíme představit, kolik trubek je v zemi, kolik vodovodních rozvodů je v zemi a všechna vodovodní potrubí mají kolena, ventily, různé spojky. Vodárenské společnosti vědí, že když praskne potrubí pod silnící a oni ty trubky tahají ven, že trubky ošetřené práškovým lakováním jsou většinou úplně na padrť, zatímco smaltované trubky mohou sloužit dalších 20 let. Proto začaly své postoje přehodnocovat a říkat si, proč by měly levně práškově lakovat a tahat trubky ze země po 10 letech, když je mohou o něco dráž nasmaltovat a neměnit je dalších 30 let.

Někdy po roce 2000, 2010 tedy začal veliký návrat ke smaltu tlačený především těmito vodárenskými společnostmi. Teď se ale zjistilo, že smaltovny nejsou a na celé Německo je dnes jedna smaltovna, která dělá na zakázku, jinak jsou výrobci vodovodních armatur, kteří mají smaltovny vlastní. Ten, kdo smaltovnu nechce, nebo si ji nemůže dovolit, se nemá kam obrátit. A právě tito menší výrobci vodárenských armatur byli štěstím bez sebe, že nějaká smaltovna v Oseku nabízí své služby.


Kde je větší potenciál – v B2C nebo B2B?


Martin Hurych

Dnes jste tedy rozkročení jak do B2C s nádobím, tak do B2B se smaltováním v kooperaci. Kde vidíte větší potenciál do budoucna?


Jan Novák

To je hezká otázka. Já si myslím, že oba směry jsou pro nás důležité. B2B má jednu úžasnou vlastnost, že se dá plánovat a spočítat. Já mám dnes 2, 3 partnery, o kterých vím přesně, kolik dílů mi každý týden pošlou, kolik mi za ty díly zaplatí a kolik já z toho budu mít obrat. U B2C to samozřejmě nedokážete naplánovat. Nikdo neumí říct, jak váš produkt zaujme klienty. Hraje tam roli sezónnost, po Vánocích nic, před Vánocemi hodně, bojujete s kalkulacemi. Na druhou stranu, já jsem retailista, srdíčko tíhne k retailu a ke smaltovanému nádobí, kvůli kterému jsem smaltovnu koupil a ke kterému se teprve teď začínám dostávat, abych ho postavil tam, kde bych ho chtěl mít.


Co byla rozhodnutí, která udržela firma nad vodou?


Martin Hurych

Když se zpětně podíváte do března 2020, co byly za Vás ty nejdůležitější body, které Vám pomohly, ať už osobně, nebo firmě to celé přežít? Co byla ta sekvence rozhodnutí, která Vás udržela při životě? Spousta jiných lidí to totiž ani nevydýchalo, což znamenalo vypnutí firmy během pár hodin.


Jan Novák