top of page

072 | MARTIN HURYCH | JAK KOUKÁM NA SVĚT OKOLO SEBE JÁ


„Do roku 2023 nám všem přeju prediktabilnější situaci, než poslední 3 roky máme. Dlouhodobě pak méně zaprděnosti, více snů a ambicí a chuti je realizovat. Nespokojit se s málem. Jsme skvělý a chytrý národ. Chtěl bych, abychom toho využili k návratu tam, kde už jsme za První Republiky jednou byli.“

Prý pořád jen vyzpovídávám druhé a sám nemám kuráž vám o sobě něco povědět.

Johoho, tak to se pletete.


Dnešní díl je mě plný. Poprosil jsem totiž svého kouče a kamaráda, Jaroslava Fabiána, jestli by se neujmul nelehkého úkolu, dostat ze mě pár mouder. Ač složitější úkol ještě neměl, zhostil se ho skvěle. Takže v tomto vánočně-novoročním díle uslyšíte moje upřímné odpovědi na Jaroslavovy rýpavé otázky:


🔸 Jak člověk dojde z Čech až nakonec světa?

🔸 Na co jsem hrdý?

🔸 Co je na spolupráci se mnou nejtěžší?

🔸 Jaký je můj fuck-up v podnikání?

🔸 Co je pro dosažení úspěchu důležité?

🔸 Jaké u nás bývaly Vánoce?

🔸 Co přeju sobě i klientům do roku 2023?

Chápu, že konkurence stromečku, cukroví a návštěv rodiny i přátel je velká. Budu fakt rád, pokud tomuto dílu dáte šanci. Třeba někde na procházce se psem, nebo při vyběhávání nadbytečných kil. Nechám to na vás. A budu doufat, že nás akceleruje do toho příštího roku.

Fajn rok 2023!




 


PŘEPIS ROZHOVORU


Jaroslav Fabián

Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha, který zažehl týmy na čtyřech kontinentech a dnes sdílí principy úspěšných firem jako byznys akcelerátor. Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi s profesionální podporou Martina Hurycha. Ahoj, Martine. Vítej v Zážehu Martina Hurycha.


Martin Hurych

Ahoj.


Jaké to je sednout si na místo hosta?


Jaroslav Fabián

Jaké to je sednout si do stoličky, kde obvykle sedávají tví hosté?


Martin Hurych

Musím říct, že hodně zvláštní, protože z této strany to studio vypadá úplně jinak, byť je to stejná místnost. Jsem trochu nervózní.


Co pro svoje klienty dělám?


Jaroslav Fabián

Myslím si, že si to perfektně užijeme. Mám tedy první otázku, jak bys co nejjednodušším způsobem vysvětlil, co děláš?


Martin Hurych

Pomáhám a akceleruji. To je asi nejjednodušší. Kdybych to měl říct několika více slovy, tak pomáhám svým klientům k úspěchu a k prodání se. Moje bublina, o které tu často mluvím, je spíše entuziastická a hodně technicky a technologicky orientovaná a jestli jí něco chybí, tak umění se prodat, možná někdy i dokonce chuť se prodat.


Jaroslav Fabián

To je zajímavé, že říkáš, že chybí chuť se prodat a přitom podnikáš. Jak začínáš takové debaty s někým, kdo se nemá chuť se prodat?


Martin Hurych

Oni vědí, že je to potřeba, protože jinak nepřežijí. Jdeš do podnikání, aby sis plnil své cíle, abys prosadil nějakou myšlenku na trhu, abys obstál v konkurenci. Moje bublina se hodně rekrutuje z technologických a technických firem a spousta zakladatelů šla do podnikání s myšlenkou nikoliv jenom čistě něco přeprodávat, ale s myšlenkou prosadit nějakou službu či produkt a něco vyrábět. Pro spoustu z nich je obchod zlo a něco, co potřebuješ, aby ses dostal tam, kam chceš dojít. Protože to neumíš, tak se toho přirozeně bojíš. Já jim pomáhám se tohoto strachu zbavit, ukázat jim, že do jisté míry víra, že obchodníkem se musíš narodit, je lichá a že obchodovat se dá naučit a dá se v tom relativně jednoduše získat dostatečnou míru zkušeností a schopností. Není to nic jiného než kreativní řemeslo.


Jaké jsou moje začátky?


Jaroslav Fabián

Chce se mi říct, kdo jsi, že si dovolíš kázat o tom, jak se obchoduje, tak se ptám, kdo je Martin Hurych a co ho vlastně vytvářelo za zkušenosti?


Martin Hurych

Já jsem původně vystudovaný strojař, inženýr. Počátek svého profesního života jsem prožil na pomezí stavařiny a strojařiny, takže nechci, aby to vyznělo jako kázání, ale dokáži se do kůže těch lidí vžít. Sám jsem začínal jako člověk, který seděl tehdy ještě za rýsovacím prknem. Začínal jsem s našimi podnikat a začínal jsem jako projektant umazaný od tuše s kalkulačkou a pauzákem. Rychle mi však bylo jasné, že mě to sice hrozně baví, ale chybí mi k tomu lidi. Tehdy měl můj táta skvělou představu a de facto mě velmi přátelsky otcovsky z firmy vyhnal, abych šel sbírat zkušenosti. Musím říct, že to byla skvělá rada, nebo skvělé vyhnání z doupěte, protože už jsem se do toho hnízda nikdy nevrátil.

Chytnul mě byznysový svět, kde jsem si trochu neskromně začal kombinovat mé technické a analytické zázemí s přirozeným zájmem o lidi, o byznys a o peníze. Určitě je to trochu i o sebeprosazení, protože já jsem byl vždycky soutěživý člověk. Začal jsem vymýšlet, jak ty věci, které někdo naprojektuje, nebo někdo zkonstruuje, vyrobí, na druhou stranu prodat. Objevily se ve mně nějaké podnikatelské geny z několika generací před, kdy z otcovy strany byli dlouhou dobu všichni podnikatelé, takže jsem se chtěl prodat ne za nákladovou cenu, ale za něco, co má nějakou cenu. S tím jsem došel od malého lokálního obchodního zástupce až do globálních struktur. Takhle málo stačilo, abych se podíval i do světa a řádně si to užil.


Jak člověk dojde z Čech až nakonec světa?


Jaroslav Fabián

Ty jsi přirozeně skromný člověk na to, co jsi dělal. Jak se stalo to, že jsi pracoval na čtyřech kontinentech a že jsi fungoval v mezinárodních týmech? Jak se to stane, že Martin Hurych vyhnaný z pohodlí rodičovského zázemí objeví velký svět?


Martin Hurych

Upřímně se to dnes moc nenosí, ale já vlastně ani nevím. Já jsem se vždy snažil dělat svoji práci maximálně dobře. Mně práce nikdy moc nesmrděla. Je potřeba říct, že to, co jsem zažil, jsem zažil už před drahně lety a tehdy mě pohánělo dostat se ven, něco vidět, něco poznat, něco se naučit, poznat nové kultury a nové lidi. V kombinaci s neříkáním ne, já jsem vlastně nikdy neřekl ne, vždycky jsem se nechal unášet tím, co přišlo, ty příležitosti přicházely. Nejdříve přišla jedna, já jsem ji vzal, evidentně jsem se osvědčil a potom ty příležitosti začaly přicházet jedna za druhou. Evidentně jsem dělal něco dobře, že jsem v tom vláčku vydržel relativně dlouho.

Bylo to vždy vymyšlení možného v rámci nějakých omezení, ať už v rámci služeb, které jsme nabízeli, nebo produktového portfolia. Díky tomu jsem hodně nakoukl do inovací, které mě začaly bavit, protože jsme měli za úkol vymyslet, jak v daném teritoriu na daném kontinentu vyšlapat z nuly nějaký potenciální byznys. Já jsem nic z toho nedělal, že bych si někdy vytyčil, že budu mít tým v Singapuru, v Šanghaji, v Melbourne atd., pro mě to bylo něco nepředstavitelného. Já jsem boomer, 18 mi bylo, když byla Sametová revoluce a tehdy bylo dost nepředstavitelné, že začneš takto cestovat po světě, ke všemu ještě pracovně. Já si živě pamatuji na své první mezinárodní školení, které měl ve Vídni bývalý Slovák, emigrant, aby vyškolil starší generaci, která neuměla žádné jazyky, na to, co jsme tehdy měli v rámci Československa prodávat. On byl tehdy zodpovědný právě za Singapur a já jsem si tak říkal, že by bylo možná fajn se tam někdy podívat. Nikdy to ale nebylo tak, že bych si doma na nástěnku vylepil fotky Singapuru a nakreslil si cílevědomý plán, že do pěti let převezmu jeho pozici. Ve finále to bylo rychleji, ale nějakým způsobem jsem se nechal unášet událostmi, bral jsem příležitosti, které se mi naskytovaly a asi jsem dobře pracoval.


Na co jsem hrdý?


Jaroslav Fabián

Když se vrátím právě do tohoto období před tvým současným podnikáním, co je to, na co jsi nejpyšnější?

Martin Hurych

To je dobrá otázka. Vlastně na to, že jsem to celé přežil, protože je potřeba si uvědomit, že mluvíme o nultých letech, o desátých letech a spousta zemí, kam se dneska cestuje naprosto normálně, neměla moderní letiště. Létalo se Tupolevy, moje kariéra začala v bývalém Sovětském svazu v centrální Asii a za Kavkazem, takže byznysová kultura byla hodně alcohol based.

Také jsem pyšný na to, že jsem dokázal ty týmy nadchnout, protože jsem jako mladý byl hrozný arogantní blb, myslím si, že to tak nějak trochu k tomu věku patří. Jsem pyšný, že jsem tento styl dokázal relativně rychle zahodit a změnit. V momentě, kdy jsem vyrazil z kanceláře, kde okolo mě seděl tým a můj následující tým byl rozprostřený po celé východní Evropě a následně po celých emerging markets, což pro nás znamenalo Rusko a celá Asie, tak to neukřičíš, i kdybys chtěl. To neukřičíš ani po mailech, videokonference nebyly, nebo byly šíleně drahé, mobilem se nikam volat nedalo. Najednou tak potřebuješ mít v ruce něco jiného než jenom tvrdé metody managementu, které jsme tenkrát vyznávali třeba v rámci toho našeho týmu. Až dodatečně jsem zjistil, že už tehdy to nebylo to pravé ořechové, ale lidé se mi to tehdy báli říct. V momentě, kdy máš s takto velkým regionem někam pohnout, jakože se nám to evidentně podařilo, tak musíš jít na úplně jiný styl managementu, nebo leadershipu. Na to jsem náležitě hrdý, protože tam máš vlastně jedinou šanci, najít něco, co vás spojuje, co vás motivuje a vytvořit si nějakou grupu, která, byť se nevidíte, tak si věříte a někam to tlačíte. Mně se to podařilo, dařilo se mi to pěknou řádku let a na to jsem hrdý.


Co je pyramida hodnot organizace?


Jaroslav Fabián

V rámci přípravy načítání tvých materiálů, webu a poslouchání podcastu jsem narazil na tebou prezentovanou metodu pyramida hodnot organizace, přirovnával jsi ji k Maslowově pyramidě. To mě hodně zaujalo. Mohl bys mi o tom říct něco víc? Jak je to využitelné právě v tom, co jsi teď zmínil, v napojení na zákazníka a nalezení nějakých společných hodnot?

Martin Hurych

My nemáme takového času, abychom to tu celé probrali, ale základ té pyramidy hodnot organizace je to, že v každé organizaci jsou zase jenom lidi. Protože jsou tam lidi, tak ta organizace se do značné míry chová jako ti lidi. Když si vezmeš Maslowovu pyramidu, kde na začátku je prostý pud přežít a nahoře je, jak já říkám, patro Matky Terezy, kdy se snažíš rozdat ostatním a hledáš vlastní seberealizaci, tak to firmy mají úplně stejně. Musíš pochopit jednak to, co chce ta firma, protože ta firma se projevuje zespodu nějakým nákupním procesem a ze shora nějakými etickými kodexy a CSR. Pokud obchod neuchopíš správně, tak se ho vlastně nikdy nenaučíš. V momentě, kdy ale využiješ principy té pyramidy a začneš se na obchod koukat jako na proces mezi dvěma lidmi, kde každý má nějaký zájem na lidské úrovni, tak to najednou dává velký smysl. Najednou si dokážete vyjít vstříc a ty nikoho nepřesvědčuješ, ty víš, co ten dotyčný chce a ty mu pomáháš. To je právě to, co říkám svým pochybovačům, analytikům, introvertům. Tohle není obchod, tohle je mezilidská interakce a to když pochopíš, tak se ti najednou otevře svět a začneš prodávat mnohem lépe a mnohem rychleji, než se ti doteď dařilo.


Co českým firmám brání v expanzi do světa?


Jaroslav Fabián

Co českým firmám nejvíce brání v tom, aby se dostaly do světa?


Martin Hurych

Já myslím, že sebevědomí a ambice. Dost mi osobně vadí, že o sobě pochybujeme a spokojíme se s málem. Mnohdy vidím, že práce za náklady je vlastně fajn, protože mě to na té lidské úrovni vydělává relativně dost peněz a už se nekoukám doprava, doleva. Nevidím tady ambice postavit další Kolbeny a Daňky, nebo je jich tu relativně málo. Já bych to zase nechtěl všechno házet do jednoho pytle. My vidíme Rohlíky, Productboardy, nové Bati, já nechci říct, že se to tady neděje, ale trochu se bojím, že jsou to ojedinělé případy. Ta základna, ze které tento stát musí žít, nebo by měl žít, je daleko méně sebevědomá a spokojí se s málem. Už to tu také zaznělo od některých hostů, že Češi jsou bohužel mnohdy zaprdění, moc nechceme pomáhat a upřímně mě to trápí. Chtěl bych s tím i silou jenom jednoho malého jedince něco dělat.


Proč je pro mě důležité to, co dělám?


Jaroslav Fabián

Proč je pro tebe důležité to, co děláš dnes, byznys akcelerátor?


Martin Hurych

Začátek bude znít jako velké klišé, ale všichni korporátníci, kteří zažili ať už mezinárodní, nebo na nějaké vyšší úrovni tady národní scénu, mají najednou chuť vracet. U mě je to úplně stejné. Na druhou stranu jsem si toho zažil relativně hodně, podnikání s našimi, mezinárodní vrcholové pozice, dopracoval jsem to do globálních divizních boardů, kde jsem byl zodpovědný za inovace a obchody. Na těchto pozicích vidíš, že korporát je skvěle řízená ekonomická jednotka, která to ale přetáhne a odhmotní se mnohdy od lidí. Takový ten klasický korporát lidi opravdu považuje za human resources v tom nejhorším slova smyslu.

Na druhou stranu vidím, že rodinné firmy mají human resources v tom nejlepším slova smyslu, je to celé o lidech, ale mnohdy se na konci nedokáží prodat, negenerují zisky a je to takové přežívání. Mojí neskromnou ambicí je tyto světy propojit a vzít si z obou to, co se vzít dá a někam doprostřed postavit sebevědomou firmu, která ví, co chce, která je dobře ekonomicky řízená, která si jde za svým cílem a je profitabilní.

Já nemám profit za sprosté slovo, já si myslím, že podnikáme všichni pro profit a ten profit má být na konci vygenerovaný a je svrchovanou vůlí majitele, jak s tím naloží. Někdo si koupí velké červené placaté auto, možná druhé, nebo třetí, někdo to ale rozdá mezi lidi jako třináctý, čtrnáctý plat, nebo bonusy, někdo jiný zainvestuje, někdo jiný to dá na charitu. Aby to všechno ale bylo možné, aby vůbec k tomuto rozhodnutí byla šance dojít, tak musíš mít profitabilní firmu. Já bych chtěl ty své zkušenosti ze svého předpotopního podnikání s našimi a z korporátního světa nasypat na jednu hromadu a použít je ve prospěch těch, kterým to dává smysl.


Co je na spolupráci se mnou nejtěžší?