072 | MARTIN HURYCH | JAK KOUKÁM NA SVĚT OKOLO SEBE JÁ

Prý pořád jen vyzpovídávám druhé a sám nemám kuráž vám o sobě něco povědět.

Johoho, tak to se pletete.

Dnešní díl je mě plný. Poprosil jsem totiž svého kouče a kamaráda, Jaroslava Fabiána, jestli by se neujmul nelehkého úkolu, dostat ze mě pár mouder. Ač složitější úkol ještě neměl, zhostil se ho skvěle. Takže v tomto vánočně-novoročním díle uslyšíte moje upřímné odpovědi na Jaroslavovy rýpavé otázky:

🔸 Jak člověk dojde z Čech až nakonec světa?

🔸 Na co jsem hrdý?

🔸 Co je na spolupráci se mnou nejtěžší?

🔸 Jaký je můj fuck-up v podnikání?

🔸 Co je pro dosažení úspěchu důležité?

🔸 Jaké u nás bývaly Vánoce?

🔸 Co přeju sobě i klientům do roku 2023?

Chápu, že konkurence stromečku, cukroví a návštěv rodiny i přátel je velká. Budu fakt rád, pokud tomuto dílu dáte šanci. Třeba někde na procházce se psem, nebo při vyběhávání nadbytečných kil. Nechám to na vás. A budu doufat, že nás akceleruje do toho příštího roku.

Fajn rok 2023!

PŘEPIS ROZHOVORU

Jaroslav Fabián

Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha, který zažehl týmy na čtyřech kontinentech a dnes sdílí principy úspěšných firem jako byznys akcelerátor. Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi s profesionální podporou Martina Hurycha. Ahoj, Martine. Vítej v Zážehu Martina Hurycha.

Martin Hurych

Ahoj.

Jaké to je sednout si na místo hosta?

Jaroslav Fabián

Jaké to je sednout si do stoličky, kde obvykle sedávají tví hosté?

Martin Hurych

Musím říct, že hodně zvláštní, protože z této strany to studio vypadá úplně jinak, byť je to stejná místnost. Jsem trochu nervózní.

Co pro svoje klienty dělám?

Jaroslav Fabián

Myslím si, že si to perfektně užijeme. Mám tedy první otázku, jak bys co nejjednodušším způsobem vysvětlil, co děláš?

Martin Hurych

Pomáhám a akceleruji. To je asi nejjednodušší. Kdybych to měl říct několika více slovy, tak pomáhám svým klientům k úspěchu a k prodání se. Moje bublina, o které tu často mluvím, je spíše entuziastická a hodně technicky a technologicky orientovaná a jestli jí něco chybí, tak umění se prodat, možná někdy i dokonce chuť se prodat.

Jaroslav Fabián

To je zajímavé, že říkáš, že chybí chuť se prodat a přitom podnikáš. Jak začínáš takové debaty s někým, kdo se nemá chuť se prodat?

Martin Hurych

Oni vědí, že je to potřeba, protože jinak nepřežijí. Jdeš do podnikání, aby sis plnil své cíle, abys prosadil nějakou myšlenku na trhu, abys obstál v konkurenci. Moje bublina se hodně rekrutuje z technologických a technických firem a spousta zakladatelů šla do podnikání s myšlenkou nikoliv jenom čistě něco přeprodávat, ale s myšlenkou prosadit nějakou službu či produkt a něco vyrábět. Pro spoustu z nich je obchod zlo a něco, co potřebuješ, aby ses dostal tam, kam chceš dojít. Protože to neumíš, tak se toho přirozeně bojíš. Já jim pomáhám se tohoto strachu zbavit, ukázat jim, že do jisté míry víra, že obchodníkem se musíš narodit, je lichá a že obchodovat se dá naučit a dá se v tom relativně jednoduše získat dostatečnou míru zkušeností a schopností. Není to nic jiného než kreativní řemeslo.

Jaké jsou moje začátky?

Jaroslav Fabián

Chce se mi říct, kdo jsi, že si dovolíš kázat o tom, jak se obchoduje, tak se ptám, kdo je Martin Hurych a co ho vlastně vytvářelo za zkušenosti?

Martin Hurych

Já jsem původně vystudovaný strojař, inženýr. Počátek svého profesního života jsem prožil na pomezí stavařiny a strojařiny, takže nechci, aby to vyznělo jako kázání, ale dokáži se do kůže těch lidí vžít. Sám jsem začínal jako člověk, který seděl tehdy ještě za rýsovacím prknem. Začínal jsem s našimi podnikat a začínal jsem jako projektant umazaný od tuše s kalkulačkou a pauzákem. Rychle mi však bylo jasné, že mě to sice hrozně baví, ale chybí mi k tomu lidi. Tehdy měl můj táta skvělou představu a de facto mě velmi přátelsky otcovsky z firmy vyhnal, abych šel sbírat zkušenosti. Musím říct, že to byla skvělá rada, nebo skvělé vyhnání z doupěte, protože už jsem se do toho hnízda nikdy nevrátil.

Chytnul mě byznysový svět, kde jsem si trochu neskromně začal kombinovat mé technické a analytické zázemí s přirozeným zájmem o lidi, o byznys a o peníze. Určitě je to trochu i o sebeprosazení, protože já jsem byl vždycky soutěživý člověk. Začal jsem vymýšlet, jak ty věci, které někdo naprojektuje, nebo někdo zkonstruuje, vyrobí, na druhou stranu prodat. Objevily se ve mně nějaké podnikatelské geny z několika generací před, kdy z otcovy strany byli dlouhou dobu všichni podnikatelé, takže jsem se chtěl prodat ne za nákladovou cenu, ale za něco, co má nějakou cenu. S tím jsem došel od malého lokálního obchodního zástupce až do globálních struktur. Takhle málo stačilo, abych se podíval i do světa a řádně si to užil.

Jak člověk dojde z Čech až nakonec světa?

Jaroslav Fabián

Ty jsi přirozeně skromný člověk na to, co jsi dělal. Jak se stalo to, že jsi pracoval na čtyřech kontinentech a že jsi fungoval v mezinárodních týmech? Jak se to stane, že Martin Hurych vyhnaný z pohodlí rodičovského zázemí objeví velký svět?

Martin Hurych

Upřímně se to dnes moc nenosí, ale já vlastně ani nevím. Já jsem se vždy snažil dělat svoji práci maximálně dobře. Mně práce nikdy moc nesmrděla. Je potřeba říct, že to, co jsem zažil, jsem zažil už před drahně lety a tehdy mě pohánělo dostat se ven, něco vidět, něco poznat, něco se naučit, poznat nové kultury a nové lidi. V kombinaci s neříkáním ne, já jsem vlastně nikdy neřekl ne, vždycky jsem se nechal unášet tím, co přišlo, ty příležitosti přicházely. Nejdříve přišla jedna, já jsem ji vzal, evidentně jsem se osvědčil a potom ty příležitosti začaly přicházet jedna za druhou. Evidentně jsem dělal něco dobře, že jsem v tom vláčku vydržel relativně dlouho.

Bylo to vždy vymyšlení možného v rámci nějakých omezení, ať už v rámci služeb, které jsme nabízeli, nebo produktového portfolia. Díky tomu jsem hodně nakoukl do inovací, které mě začaly bavit, protože jsme měli za úkol vymyslet, jak v daném teritoriu na daném kontinentu vyšlapat z nuly nějaký potenciální byznys. Já jsem nic z toho nedělal, že bych si někdy vytyčil, že budu mít tým v Singapuru, v Šanghaji, v Melbourne atd., pro mě to bylo něco nepředstavitelného. Já jsem boomer, 18 mi bylo, když byla Sametová revoluce a tehdy bylo dost nepředstavitelné, že začneš takto cestovat po světě, ke všemu ještě pracovně. Já si živě pamatuji na své první mezinárodní školení, které měl ve Vídni bývalý Slovák, emigrant, aby vyškolil starší generaci, která neuměla žádné jazyky, na to, co jsme tehdy měli v rámci Československa prodávat. On byl tehdy zodpovědný právě za Singapur a já jsem si tak říkal, že by bylo možná fajn se tam někdy podívat. Nikdy to ale nebylo tak, že bych si doma na nástěnku vylepil fotky Singapuru a nakreslil si cílevědomý plán, že do pěti let převezmu jeho pozici. Ve finále to bylo rychleji, ale nějakým způsobem jsem se nechal unášet událostmi, bral jsem příležitosti, které se mi naskytovaly a asi jsem dobře pracoval.

Na co jsem hrdý?

Jaroslav Fabián

Když se vrátím právě do tohoto období před tvým současným podnikáním, co je to, na co jsi nejpyšnější?

Martin Hurych

To je dobrá otázka. Vlastně na to, že jsem to celé přežil, protože je potřeba si uvědomit, že mluvíme o nultých letech, o desátých letech a spousta zemí, kam se dneska cestuje naprosto normálně, neměla moderní letiště. Létalo se Tupolevy, moje kariéra začala v bývalém Sovětském svazu v centrální Asii a za Kavkazem, takže byznysová kultura byla hodně alcohol based.

Také jsem pyšný na to, že jsem dokázal ty týmy nadchnout, protože jsem jako mladý byl hrozný arogantní blb, myslím si, že to tak nějak trochu k tomu věku patří. Jsem pyšný, že jsem tento styl dokázal relativně rychle zahodit a změnit. V momentě, kdy jsem vyrazil z kanceláře, kde okolo mě seděl tým a můj následující tým byl rozprostřený po celé východní Evropě a následně po celých emerging markets, což pro nás znamenalo Rusko a celá Asie, tak to neukřičíš, i kdybys chtěl. To neukřičíš ani po mailech, videokonference nebyly, nebo byly šíleně drahé, mobilem se nikam volat nedalo. Najednou tak potřebuješ mít v ruce něco jiného než jenom tvrdé metody managementu, které jsme tenkrát vyznávali třeba v rámci toho našeho týmu. Až dodatečně jsem zjistil, že už tehdy to nebylo to pravé ořechové, ale lidé se mi to tehdy báli říct. V momentě, kdy máš s takto velkým regionem někam pohnout, jakože se nám to evidentně podařilo, tak musíš jít na úplně jiný styl managementu, nebo leadershipu. Na to jsem náležitě hrdý, protože tam máš vlastně jedinou šanci, najít něco, co vás spojuje, co vás motivuje a vytvořit si nějakou grupu, která, byť se nevidíte, tak si věříte a někam to tlačíte. Mně se to podařilo, dařilo se mi to pěknou řádku let a na to jsem hrdý.

Co je pyramida hodnot organizace?

Jaroslav Fabián

V rámci přípravy načítání tvých materiálů, webu a poslouchání podcastu jsem narazil na tebou prezentovanou metodu pyramida hodnot organizace, přirovnával jsi ji k Maslowově pyramidě. To mě hodně zaujalo. Mohl bys mi o tom říct něco víc? Jak je to využitelné právě v tom, co jsi teď zmínil, v napojení na zákazníka a nalezení nějakých společných hodnot?

Martin Hurych

My nemáme takového času, abychom to tu celé probrali, ale základ té pyramidy hodnot organizace je to, že v každé organizaci jsou zase jenom lidi. Protože jsou tam lidi, tak ta organizace se do značné míry chová jako ti lidi. Když si vezmeš Maslowovu pyramidu, kde na začátku je prostý pud přežít a nahoře je, jak já říkám, patro Matky Terezy, kdy se snažíš rozdat ostatním a hledáš vlastní seberealizaci, tak to firmy mají úplně stejně. Musíš pochopit jednak to, co chce ta firma, protože ta firma se projevuje zespodu nějakým nákupním procesem a ze shora nějakými etickými kodexy a CSR. Pokud obchod neuchopíš správně, tak se ho vlastně nikdy nenaučíš. V momentě, kdy ale využiješ principy té pyramidy a začneš se na obchod koukat jako na proces mezi dvěma lidmi, kde každý má nějaký zájem na lidské úrovni, tak to najednou dává velký smysl. Najednou si dokážete vyjít vstříc a ty nikoho nepřesvědčuješ, ty víš, co ten dotyčný chce a ty mu pomáháš. To je právě to, co říkám svým pochybovačům, analytikům, introvertům. Tohle není obchod, tohle je mezilidská interakce a to když pochopíš, tak se ti najednou otevře svět a začneš prodávat mnohem lépe a mnohem rychleji, než se ti doteď dařilo.

Co českým firmám brání v expanzi do světa?

Jaroslav Fabián

Co českým firmám nejvíce brání v tom, aby se dostaly do světa?

Martin Hurych

Já myslím, že sebevědomí a ambice. Dost mi osobně vadí, že o sobě pochybujeme a spokojíme se s málem. Mnohdy vidím, že práce za náklady je vlastně fajn, protože mě to na té lidské úrovni vydělává relativně dost peněz a už se nekoukám doprava, doleva. Nevidím tady ambice postavit další Kolbeny a Daňky, nebo je jich tu relativně málo. Já bych to zase nechtěl všechno házet do jednoho pytle. My vidíme Rohlíky, Productboardy, nové Bati, já nechci říct, že se to tady neděje, ale trochu se bojím, že jsou to ojedinělé případy. Ta základna, ze které tento stát musí žít, nebo by měl žít, je daleko méně sebevědomá a spokojí se s málem. Už to tu také zaznělo od některých hostů, že Češi jsou bohužel mnohdy zaprdění, moc nechceme pomáhat a upřímně mě to trápí. Chtěl bych s tím i silou jenom jednoho malého jedince něco dělat.

Proč je pro mě důležité to, co dělám?

Jaroslav Fabián

Proč je pro tebe důležité to, co děláš dnes, byznys akcelerátor?

Martin Hurych

Začátek bude znít jako velké klišé, ale všichni korporátníci, kteří zažili ať už mezinárodní, nebo na nějaké vyšší úrovni tady národní scénu, mají najednou chuť vracet. U mě je to úplně stejné. Na druhou stranu jsem si toho zažil relativně hodně, podnikání s našimi, mezinárodní vrcholové pozice, dopracoval jsem to do globálních divizních boardů, kde jsem byl zodpovědný za inovace a obchody. Na těchto pozicích vidíš, že korporát je skvěle řízená ekonomická jednotka, která to ale přetáhne a odhmotní se mnohdy od lidí. Takový ten klasický korporát lidi opravdu považuje za human resources v tom nejhorším slova smyslu.

Na druhou stranu vidím, že rodinné firmy mají human resources v tom nejlepším slova smyslu, je to celé o lidech, ale mnohdy se na konci nedokáží prodat, negenerují zisky a je to takové přežívání. Mojí neskromnou ambicí je tyto světy propojit a vzít si z obou to, co se vzít dá a někam doprostřed postavit sebevědomou firmu, která ví, co chce, která je dobře ekonomicky řízená, která si jde za svým cílem a je profitabilní.

Já nemám profit za sprosté slovo, já si myslím, že podnikáme všichni pro profit a ten profit má být na konci vygenerovaný a je svrchovanou vůlí majitele, jak s tím naloží. Někdo si koupí velké červené placaté auto, možná druhé, nebo třetí, někdo to ale rozdá mezi lidi jako třináctý, čtrnáctý plat, nebo bonusy, někdo jiný zainvestuje, někdo jiný to dá na charitu. Aby to všechno ale bylo možné, aby vůbec k tomuto rozhodnutí byla šance dojít, tak musíš mít profitabilní firmu. Já bych chtěl ty své zkušenosti ze svého předpotopního podnikání s našimi a z korporátního světa nasypat na jednu hromadu a použít je ve prospěch těch, kterým to dává smysl.

Co je na spolupráci se mnou nejtěžší?

Jaroslav Fabián

Vím, že se soustředíš hodně na technické, výrobní, strojní firmy, IT startupy. Co tví zákazníci obvykle tvrdí, že je nejtěžší na spolupráci s tebou?

Martin Hurych

Paličatost, možná ambicióznost, možná, že si nedokáží někdy představit, že to, co před ně předestřu já, je vůbec reálné a že to je možné.

Jaroslav Fabián

Jak zařídíš, aby tomu uvěřili?

Martin Hurych

Snažím se s nimi mluvit, snažím se jim vysvětlit, že já to vidím jinak, že skutečně věřím, že každá firma může být unikátní. Možná to není unikátnost světová, ale v tom rybníku, ve kterém plavou oni, to může být unikátní a je zbytečné se podceňovat. Kdybychom se všichni v Čechách podceňovali, nebo kdybych se tehdy podceňoval já, když jsem začínal svoji korporátní kariéru, tak bych skončil ve Větrném Jeníkovu a ne v mezinárodním byznysu. Snažím se je zkrátka akcelerovat, snažím se je podpořit a snažím se jim ukázat, že pokud chtějí, tak je možné víc, než si možná myslí.

Jaroslav Fabián

Je to takové to fake it until you make it?

Martin Hurych

Někdy to také děláme, ale fake it until you make it si myslím, že je potřeba z jejich strany vůči jejich klientům. Oni tomu potřebují věřit. Moje úloha je nadchnout je k tomu, aby věřili, že to mohou dokázat a pak někdy může být ta první fáze fake it until you make it, protože ty tam ještě nejsi. Sám jsem si, když jsem rozjížděl své podnikání, zažil, jak je složité něco rozkopat a něco uvést v život. Moje úloha je tam ale opravdu jim vysvětlit, že když chtějí, tak mají na víc. Je úplně jedno, jestli to je střední výrobní firma, nebo malý startup. Musím říct, že jsem velmi rád, že se ukazuje, že to je možné.

V jaké situaci je můj klient?

Jaroslav Fabián

Jak vypadá tvůj typický klient, v jaké je situaci, když se na tebe obrací?

Martin Hurych

Já těch cílovek mám několik, ale kdybych měl nějaký jeden společný bod najít, tak je to chuť se posunout přes nějakou hranici. Já mám dva typy klientů. Jedněm to nejde a ti se samozřejmě tím nevytahují, některým to nejde a chtěli by, aby jim to šlo, což je chvályhodné. Naštěstí s lidmi, kteří dělají, že by chtěli, ale situace je jiná, jsme se už rozloučili. Pak je druhá a naštěstí rostoucí skupina klientely, která firmu někam dotáhla, firma velmi dobře šlape, ale ti lidé jsou naštěstí ambiciózní a koukají za hranici možného. Chtějí se posouvat a chtějí na next level.

Jaký je můj fuck-up v podnikání?

Jaroslav Fabián

Jsme v Zážehu. Není nad to prozkoumat i fuck upy. Jaký, zdali už existuje nějaký fuck up, který bys byl ochoten sdílet z byznys akcelerátoru?

Martin Hurych

Já jsem ho tady trošičku nakousl v té předchozí odpovědi. Když jsi na začátku a myslím si, že to je fáze, kterou si projde každý, kdo začíná podnikat a je úplně jedno, jestli má za sebou jenom vysokou školu, nebo už 20 let v byznysu, tak potřebuješ nabírat úplně všechno. Potřebuješ jakoukoliv zakázku, která tě udrží ve hře, která doma zaplatí chleba a složenky. Další hrozné klišé, ale prostě to tak je.

Já jsem vyčerpal svůj zlatý padák, dlouho jsem nevěděl, co se sebou, a když jsem začínal, tak polštář už moc velký nebyl a bylo potřeba brát de facto cokoliv. Měl jsem jeden případ, kdy máš radost, že máš kšeft a ve finále zjistíš, že jsi tam jako alibi, že vlastně ten člověk, který tě tam bere, ani moc nevěří, že mu pomůžeš a aktivně sám nic nedělá pro to, aby se situace změnila. Ve finále ti řekne, že věděl, že ani ty s tím nic neuděláš. To jsem si hodně bral. Dnes už jsem za tím, ale tohle byl za mě velký fuck up. Dnes si na to dávám pozor a na začátku, pokud mi bliká kontrolka, že tam něco takového může být, tak od toho rychle utíkám pryč. Taková spolupráce není zábavná ani pro jednoho, je to jen ztráta času a je úplně jedno, kolik to vynáší peněz.

Jaroslav Fabián

Dá se z toho zformulovat nějaké doporučení pro posluchače?

Martin Hurych

Jestli máte tu šanci, tak si vybírejte svoji krevní skupinu, ať je to cokoliv. Vybírejte si lidi, se kterými chcete pracovat vy a kteří chtějí pracovat s vámi. Podnikání není izolovaný ostrov, je to interakce s lidmi a pokud je jenom trochu šance dělat s těmi, se kterými vás to baví a je to baví s vámi, tak určitě jděte tímto stylem. Vidím spoustu lidí, kteří jsou naštvaní, že musí dělat něco, co se jim dělat nechce, ne vždy to je úplně pravda, tak třeba v tom novém roce mějte trochu kuráže a zkuste přehodnotit vztahy. Zkuste rozvíjet ty, kde to za to stojí a zkuste minimalizovat ty, kde je to opruz.

Kdo mne v byznysu inspiruje?

Jaroslav Fabián

Hodně mluvíš o lidech, o vztazích, o tom, že je byznys o lidech. Kdybys měl jakoukoliv možnost přizvat k byznysu, spolupráci celosvětově, kdo by to byl? Kdo je pro tebe inspirativním člověkem v byznysu?

Martin Hurych

Já tady asi neřeknu jedno jméno, protože si z jednotlivých lidí beru jednotlivé myšlenky. Já nemám v tuto chvíli svého Jobse nebo Muska, byť proti nim nic nemám a jsou to obdivuhodné osobnosti, ale já si vyzobávám nějaké principy, které mi sedí. Hodně mě baví teď téměř nenáviděný Bill Gates, protože si šel za svým a spoustu věcí, co chtěl, prosadil. Baví mě, jak se na svět kouká a to není úplně podnikatel, ale třeba Václav Smil. Baví mě hromada myšlenek od mnohdy bezejmenných lidí, klidně i klientů. Já mám takovou nevýhodu, že už jsem něco zažil, už nejsem úplné ořezávátko. Pokud čteš, nebo se zajímáš a posloucháš lidi, tak někdy nejpozději okolo čtyřicátého roku zjistíš, že potom už jde jenom o recyklaci stejných myšlenek. Možná proto je mi složité vybrat si nějakou ikonu, která je někde na piedestalu, nebo ji mám doma postavenou na nočním stolku. Mně jde spíše o jednotlivé úspěchy, ze kterých se mohu poučit, nebo inspirovat já.

Co je největší mojí výzvou pro 2023?

Jaroslav Fabián

Co je pro tebe v byznys akcelerátoru pro rok 2023 největší výzvou?

Martin Hurych

Rozmnožit se. Posledních pár let jsem fungoval jako volnonožec, jako freelancer. Loni jsem začal podnikat s vlastním s. r. o., ale je mi jasné, že pokud ty cíle, vize, které jsem ti tu říkal, mám alespoň ze setiny realizovat, tak já to nevytrhnu. Největší cíl je tedy postavit si okolo sebe nějaký tým, ať už supportní, nebo tým, který mi bude pomáhat tuto vizi tlačit dopředu. Už v tom nějakou dobu jsem a není to jednoduché.

Co je pro dosažení úspěchu důležité?

Jaroslav Fabián

Co se musíš naučit, aby ta expanze byznys akcelerátoru byla úspěšná?

Martin Hurych

To, co ty umíš skvěle, více důvěřovat lidem. Upřímně mi to po několika zkušenostech zase nejde, bývalo to lepší, zase mi to nejde, párkrát jsem se spálil. Musím říct, že v tuto chvíli procházím tím, co zná hromada dalších podnikatelů, a je to jakési mrtvé údolí, kdy už jsem moc velký na to, abych to dělal všechno sám a moc malý na to, abych měl okolo sebe velký tým. Jakákoliv jednotlivá chyba v náboru mě vrhá zpátky. Práce s lidmi je veliký challenge a ne snad, že bych se jí musel naučit, ale musím na tom vědoměji pracovat. Musím se brzdit, protože na rovinu přiznávám, že mnohdy jsem ambicióznější a rychlejší a není jednoduché mě stíhat. Já mám rád chyby, toleruji chyby, to zase není tak, že bych každého odsoudil za sebemenší přešlap. Co mi však hodně vadí, je, že se ty chyby nepřiznávají, že se tolerují a není chuť se z nich poučit. U toho fyzicky trpím.

Jaké u nás bývaly Vánoce?

Jaroslav Fabián

Jsme v období svátků, Vánoc, všude nám tu drnkají rolničky kolem. Když si vzpomeneš na Vánoce a sebe, když ti bylo 10, co se ti vybaví jako první?

Martin Hurych

Rodina, naši, ségra, obývák, stromeček, kapr, salát a pohádka. Je to v tomto pořadí, protože my jsme to měli zavedené tak, že jsme jedli před pohádkou a po nadělování, abychom doma naše moc neprudili. Nejdříve jsme tedy museli uspokojit choutky po dárku, potom se rychle najíst a potom byla pohádka, aby byl zase klid na pohádku. Potom samozřejmě návštěvy babiček, potkání bratranců, sestřenic a pro děcka hrozná švanda. My jsme se tak často neviděli a Vánoce byly vždycky rodinná záležitost, hromada cukroví, soutěž s bratrancem, kdo sní více kokosových kuliček a kdo rychleji vyplení který tác. To se mi vybaví, když se řeknou Vánoce.

Co by 10-ti letý Martin poradil sobě teď?

Jaroslav Fabián

Mně se líbí, jak jsi se celý rozzářil a uvolnil při té vzpomínce. Co by ten desetiletý Martin poradil dnešnímu byznys akcelerátorovi?

Martin Hurych

To je dobrá otázka. Já vlastně nevím, protože od té doby se změnila hromada věcí. Já si troufnu tvrdit, že v 10 letech jsem o tom světě zas až tak moc nevěděl, takže bych si asi ani nedokázal něco dnes poradit.

Jak trávím čas, když chci odpočívat?

Jaroslav Fabián

Dnes máš rodinu, jak tě znám z našich schůzek, kde přijíždíš na kole v kalhotách pravdy, tak máš spoustu sportovních koníčků. Jak vlastně trávíš čas, když si chceš odpočinout?

Martin Hurych

Kamarád říká, že kolo je jediný sport, kde se všichni cyklisti dobrovolně oblékají jako totální debilové a za to, že na sebe navléknou cizí reklamy, jsou ochotní ještě platit tisícové částky za dresy. Protože další koníček je lyžování, tak momentálně sleduji stejný trend i na sjezdovkách a osobně to nechápu.

Nicméně abych ti odpověděl na otázku, když nepracuji, tak samozřejmě první je rodina. Moje žena musí mít svatozář, moc mě během korporátní kariéry nezažila. Já jsem to měl nastavené tak, že jsem nikdy nikde dlouhodobě nežil, vždycky jsem odsud vyrážel v pondělí ráno prvním letadlem a vracel se v pátek večer posledním letadlem. Mezitím přebalit kufry, potkat ženu a když jsem byl mladý, tak ještě drze vyrazit v sobotu na celý den na golf. Takže jsem s nimi, s kluky a pokud to jde skloubit, což já nejradši, tak někam ven do přírody, orazit si a načerpat fyzické a mentální síly. Ono se to možná na mně nezdá, ale já se furt považuji za introverta, furt je mi lépe někde v lese, na rybách, na horách, takže když to jde zkombinovat, tak s nimi někam tam. Teď se hrozně těším na lyže, doufám, že bude dostatek sněhu, protože ve stávající situaci toho umělého moc nenafoukají. Těším se, že každý víkend strávím s kluky a hlavně s tím starším na lyžích a on na snowboardu. A když je nejhůř, tak jdeme nahodit pruty a jdeme si odpočinout na ryby.

Jaroslav Fabián

Rybařil jsi někdy v zimě na zamrzlém rybníku?

Martin Hurych

Ne. Vždy jsem o tom snil třeba v rámci Ruska, nebo bývalého Svazu. Tohle se mi nikdy nepoštěstilo.

Co přeju sobě i klientům do roku 2023?

Jaroslav Fabián

Náš čas pro rozhovor se blíží k závěru. Nacházíme se na přelomu roku. Co by sis přál pro sebe, ale i pro své klienty byznys akcelerátoru do dalšího roku?

Martin Hurych

Možná trochu prediktabilnější situaci než poslední 3 roky máme, protože sám zakouším, jak je složité vůbec něco plánovat směrem vpřed. To je taková krátkodobá věc. Dlouhodobá je, abychom měli více snů, více ambicí a chuti je realizovat, abychom se nespokojili s málem. My si říkáme, jak jsme skvělý chytrý národ, jak švejkovsky se vším umíme naložit, tak bych chtěl, abychom jenom nešvejkovali, ale tyto naše pozitivní vlastnosti vložili do něčeho, co nás začne posouvat tam, kde jsme byli za první republiky. Já jsem tu nezmínil svého dědu, ten první republiku miloval a logicky zapomíná na všechno negativní. Nicméně je potřeba si uvědomit, že už jsme tam jednou byli a myslím si, že máme na to být zase mnohem lepší, než v tuto chvíli jsme. My se všichni porovnáváme s velkými státy, s Německem, Francií, Británií, ale já si myslím, že je to nesmysl. My nikdy nebudeme tak dobří jako Němci, protože nás prostě není 80 milionů. My nebudeme nikdy tak dobří jako Britové, protože jsme nikdy nebyli koloniální velmoc. Když se ale podíváš na národy okolo 10, 12 milionů, tak jsou tu vzory, ke kterým podle mě máme tíhnout, Izrael, Holandsko, pobaltské státy, které mají velmi podobnou historii jako my. My jsme měli velmi dobrou výchozí pozici a nejsem si úplně jistý, jestli jsme ji udrželi a jestli ano, tak se teď zuby nehty držíme. Já bych si přál, abychom se zase začali zlepšovat, abychom všem tam venku ukázali, že nejsme ti z východu, kteří už nejsou ani levní, a že víme, zač je toho loket a abychom to dělali na osobní úrovni, nebo na úrovni každé jedné firmy. Pořád čekáme na toho prvního, kdo vykročí, ale jestli chceme něco měnit, tak to musíme začít měnit u sebe. Já bych chtěl, abych měl sám odvahu to začít řešit se svými klienty tak, jak jsem tady popsal, abych toho dělal čím dál tím víc a aby se ke mně přidávali ti, kterým to dává smysl a kteří tímto směrem chtějí také vyrazit. Zůstat totiž v českém kráteru mi přijde v rámci minimálně Evropy hodně veliká škoda.

Jaroslav Fabián

Martine, děkuji. Bylo mi ctí v Zážehu Martina Hurycha tě potkat.

Martin Hurych

Děkuji moc, Jaroslave, bylo to příjemné.

(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)