Jak se rozhodovat, když pod zem není vidět: Kristýna Witek (#239)

Kolikrát jste už stáli před rozhodnutím, kdy data říkala jedno, lidé druhé a váš vnitřní pocit třetí? Ať řídíte výrobní firmu, IT společnost nebo stavební projekt, jedna věc je jistá. Nikdy nevidíte všechno. Vždycky je něco pod povrchem.

Přesně proto mě zaujal příběh Kristýny Witek, spolumajitelky geotechnické společnosti Witek, která se každý den rozhoduje v prostředí, kde doslova není vidět pod zem. A kde špatný odhad může stát desítky tisíc, statisíce nebo i miliony korun.

Mohlo by se zdát, že tenhle díl bude o bagrech, pažení a stavebnictví. Jenže velmi rychle zjistíte, že je hlavně o podnikání. O tom, jak se rozhodovat, když nemáte všechna data. Kdy věřit zkušenostem a kdy tabulkám. Proč bývají nejhorší rozhodnutí ta uspěchaná. A také o tom, proč ani sebelepší plán nemusí přežít střet s realitou.

Kristýna se svým manželem vybudovala během prvního roku fungování firmy obrat desítek milionů korun a míří ke stomilionové hranici. Přitom podnikají v oboru, kde je nejistota běžnou součástí každého projektu. Proto jsem se snažil z Kristýny dostat co nejvíc:

🔸 Jak se rozhodovat, když podklady nejsou úplné?

🔸 Kdy poslouchat intuici a kdy data?

🔸 Jak poznat, že vám chybí důležitá informace?

🔸 Jak sladit obchodní a technická rozhodnutí?

🔸 Jak budovat rychle rostoucí firmu bez ztráty rodinného života?

Pokud dnes stojíte před důležitým rozhodnutím a nemáte pocit, že vidíte celý obrázek, bude pro vás tento rozhovor možná užitečnější, než na první pohled vypadá.

https://youtu.be/91yGEVkWDYI

---

Rozhodování pod tlakem

Martin Hurych: Spousta z vás se rozhoduje pod tlakem na základě dat, kterým možná úplně nevěříte. Okolo břicha máte divný pocit a říkáte si, že něco někde je trochu jinak. Jak se v takových situacích skutečně rozhodovat dobře, o tom si povíme v tomto díle.

Před znělkou jsem říkal, že dnes to bude díl o rozhodování v situacích, kdy nemáte úplně jasno. Pozval jsem si na to hostku, Kristýnu Witek. Dobrý den.

Kristýna Witek: Dobrý den.

Martin Hurych: Kristýna je jednou ze 2 majitelů rodinné firmy Witek s.r.o., která pro mě dělá velmi speciální věci. Za chvíli nechám Kristýnu, aby se představila sama. Každopádně už teď řeknu, že Kristýna působí ve stavebnictví.

Já jsem stavebnictví poznal tak, že jsem dlouhé roky dělal na pomezí stavebnictví a strojírenství. A to je oblast, kde jsou prakticky všechna rozhodnutí, která děláte, udělaná na základě značné nevědomosti. Je to tak, Kristýno?

Kristýna Witek: Ano, to potvrzuji.

Martin Hurych: Je něco, co jsem spletl nebo zapomněl, nebo jsem vás představil správně?

Kristýna Witek: Za mě všechno správně. Je to rodinná firma Witek.

Witek s.r.o. po 1 roce

Martin Hurych: Vysíláme rok po vašem vzniku. Řekněte mi, jak jste se s manželem dostali k vlastní firmě a jaká to za ten rok byla jízda.

Kristýna Witek: Jízda je to pořád. Nebyla to jen jízda 1 rok, je to pořád a jede to dál. Asi bych zmínila, že firma vznikla díky mému manželovi, protože my oba teď děláme to, co umíme nejlépe.

Já mám za sebou 10 let zkušeností v obchodu a manžel má zkušenosti s tím, co umí v terénu. Obecně bych asi mohla prodávat v každé firmě, jak jsem to dělala dříve. Manžel by také mohl někde pracovat. Ale tím, že má zkušenosti a umí to, vznikl nápad a možnost založit vlastní firmu z jeho strany.

Nápad: koupit bagr

Martin Hurych: To zní, jako že jste byla manželem přerušena slovy: „Kristýno, jdeme založit firmu.“

Kristýna Witek: Ze strany manžela vzniklo tohle: „Pojďme si koupit bagr a pojďme založit firmu.“ Ale oba jsme věděli, co umíme, a věděli jsme, že spolu tohle zvládnout můžeme. Takže z tohoto důvodu.

Geotechnika a pažení

Martin Hurych: Říkal jsem, že jste firma podnikající ve velmi specifickém oboru. Pojďte říct, co děláte.

Kristýna Witek: Je to geotechnika. Je to nedílná část jakéhokoliv stavebnictví, ať už jde o mosty, pozemní stavby, nebo v podstatě cokoliv, kde potřebujete kopnout do země a je to většinou hlubší než třeba 3 metry, případně je tam podzemní voda.

Takové výkopy se zabezpečují pomocí speciálních konstrukcí. Konkrétně jde například o záporové pažení nebo štětovnice. My se soustředíme hlavně na beraněné konstrukce, které se dělají vibroberaněním. Na to máme vlastní stroje, 3 soupravy a velmi šikovné osádky, které dokážou věci, které konkurence třeba úplně nemá.

Martin Hurych: Je fér poznamenat, že jste v této branži, a nejen v ní, velmi pravděpodobně velká štika v rybníku. Když jsem viděl váš medailonek ve Forbesu, údajně jste v prvním roce dosáhli obratu 35 milionů a ve druhém roce života míříte na 100 milionů. Souhlasí?

Kristýna Witek: Souhlasí.

Martin Hurych: Jak to děláte?

Kristýna Witek: Primárně to asi nemůžete dělat pro peníze.

Martin Hurych: Dobře.

Kristýna Witek: A to je přesně ten důvod. My oba děláme to, co máme rádi a co umíme. Já to nemám moc ráda říkat, protože to zní jako samochvála. Ale jak už to jinak říct, když to o vás říká někdo jiný? Takže to opravdu jen zopakuji.

Tím, že manžel je nejlepší v tom, co dělá, a já mám velmi dobré vztahy s našimi klienty a snažím se je tak udržovat, máme tyto možnosti. A snažíme se pro klienty dělat maximum.

Když břicho varuje

Martin Hurych: Říkal jsem, že dnes to bude o rozhodování v nejistotě. Co má majitel firmy nebo kdokoliv z jeho managementu dělat v situaci, kdy okolo břicha cítí, že něco není v pořádku?

Kristýna Witek: Nevím, jestli je úplně správné říct, co má dělat, protože každá situace bude mít svoje specifika. Ale obecně je za mě první věc zpozornět.

Je potřeba si uvědomit, jestli je to ten příjemný pocit v břiše, nebo ta nepříjemná část. Protože nevědomost se podle mě dělí na tyto 2 strany.

Buď se cítím tak, že to vím, nebo se k tomu můžu dopracovat a můžu tomu pomoct. Jsou za tím odborné zkušenosti nebo to, co člověk zná a umí. Anebo je to druhá část. To možná budete znát lépe vy: lidé jsou postaveni před rozhodnutí, ke kterému nemají podklady. A v tu chvíli je potřeba se obrátit opravdu na někoho jiného, aby vám s tím pomohl. Protože bez toho uděláte rozhodnutí, které ne vždy musí dopadnout tak, jak chcete.

Nejsi vidět, nejsi volba

Martin Hurych: Souhlasím. Já bych chtěl tuto epizodu točit okolo toho druhého případu. Když se podíváte na vnější svět, nejistot a diskutabilních dat je čím dál více. Jak si vybrat toho, s kým to vlastně proberu?

Kristýna Witek: Dnes existuje spousta zdrojů, na základě kterých se orientujeme. Ať jsou to posty, nebo to, že je člověk někde vidět. Velmi se mi líbilo, jak byl summit a byla tam část s názvem: Nejsi vidět, nejsi volba.

Tohle je podle mě velmi důležité. Když lidé nejsou vidět, tak za nimi nevidíte, jestli zkušenosti mají, nebo nemají. Stejně pak hledáte doporučení.

Naopak, když jsou vidět, ne vždy ukazují jen to nejlepší, ale postupem času už dokážete sami odhadnout, jestli ten člověk má odborné zkušenosti, jestli se na něj můžete obrátit, nebo jestli vám dokáže pomoct.

Dnes je to trochu paradox. V obrovském světě marketingu, kde se každý chce nějakým způsobem propagovat a informací je nepřeberné množství, i tak poznáte a měli byste poznat, kdo vám může v tomto ohledu pomoct a na koho se můžete obrátit.

Nejhorší je rychlé rozhodnutí

Martin Hurych: Co bych naopak neměl vůbec dělat ve chvíli, kdy si nejsem jistý rozhodnutím?

Kristýna Witek: Dělat to rozhodnutí rychle.

Martin Hurych: Dobře.

Kristýna Witek: To je podle mě nejhorší. Abych to rychle vyřešila, udělám rozhodnutí rychle a ono to nějak dopadne.

Martin Hurych: My technici máme takovou vlastnost, že mnohdy sbíráme dat příliš. Kdy poznat, že už jich mám dost, nemusím se nikoho ptát a můžu do toho praštit? A kdy je dobré ještě nějaká data sebrat?

Kristýna Witek: Myslím si, že by to měl vědět každý zodpovědný ředitel, manažer nebo člověk, který rozhoduje. Ten by to měl poznat. Je ale velmi těžké říct, kde přesně je ta hranice.

Kdy spustit stavbu

Martin Hurych: Abychom byli konkrétnější. Máte bagr na stavbě a máte dělat pažení. Kdy to spustíte a kdy vám něco řekne: „Tady určitě ne“?

Kristýna Witek: Ideální situace je, když máme všechny podklady. Ten proces se skládá z několika věcí: smlouvy, podklady, výkresy, připravenost stavby.

Martin Hurych: Jasně.

Kristýna Witek: Když víme, že tohle všechno je, tak to spouštíme a jedeme. Když nám nějaká část chybí, záleží na tom, která část to je a v jaké fázi.

Máme například stavby, kde nám volají: „Potřebujeme pomoct, padá nám tady něco a potřebujeme, abyste rychle přijeli. Ale nemáme k tomu výkres, objednávku vám pošleme. Jen mi řekněte, kolik to bude stát, abych to probral s investorem.“

V tu chvíli je to na hraně. Když se s těmi firmami známe, už jsme s nimi pracovali a znám lidi třeba i na osobní bázi, víme, že to bude v pořádku. Výkres doděláme a smlouvu samozřejmě pošlou ještě předtím, než začneme pracovat.

Ale jsou firmy, které potřebují pomoct a neznáme se. A v tu chvíli je potřeba zpozornět, protože je to velmi rizikové. Materiály a obecně všechno stojí peníze. A ve chvíli, kdy do toho zainvestujeme a najednou nebudeme mít žádnou zpětnou vazbu, tak nás to za chvíli může položit.

Smlouva má přednost

Proto je potřeba jít krok po kroku a říct si, co je důležitější a co má přednost. Vždy má přednost smlouva, objednávka, akceptace nebo nějaké přijetí.

Následně je pro mě důležitý názor manžela nebo někoho zodpovědného, kdo je na stavbě. Protože pokud tam přijede a řekne: „My to nemůžeme udělat, je to nereálné,“ tak to udělat nemůžeme. Já to třeba od stolu vidím jinak, ale v tu chvíli se to skládá z několika faktorů.

Obchod a výroba musí ladit

Výroba, příprava, obchod a ředitelé se musí koordinovat. Když já něco vyhraji obchodně a pak přijede výroba a řekne: „Jak sis představovala, že to uděláme?“, řešíme problém, který jsme si způsobili sami, protože jsme neměli dostatečnou přípravu.

Martin Hurych: A to jste ve firmě jen 2?

Kristýna Witek: Nejsme ve firmě jen 2, ale myslím ve vedení.

Martin Hurych: Takže kdo potom vyhrává?

Kristýna Witek: Ne, my máme všechno 50 na 50. My se musíme dohodnout.

Martin Hurych: Kdy se vám to, že vyjdete někomu vstříc, vymstilo?

Kristýna Witek: Nedávno. Neřekla bych, že vymstilo, ale způsobuje to více problémů, než by člověk potřeboval. Telefonů a času, který s tím člověk stráví namísto toho, aby řešil něco jiného, je hodně.

My se snažíme pomáhat. Jsou firmy, které řeknou: „Ano, budeme mít připraveno.“ Manžel ví, že tam přijede, pracuje půl dne a odjíždíme. Máme hotovo, všichni jsou spokojení a je to v pořádku.

A pak jsou firmy, které řeknou: „Ano, prosím, přijeďte, my to nachystáme.“ My přijedeme a ono to nachystané není. Buď řešíme prostor, nebo jsme se dostali někam, kde jsme být nechtěli.

Snažíme se to vždy vyřešit tak, aby klient byl spokojený a abychom našli vzájemnou dohodu. Nikdy se nám nestalo, že bychom řekli: „Odjíždíme ze stavby a přijedeme za 3 týdny, až si to tady nachystáte.“ To jsme nikdy neudělali a doufám, že to nikdy udělat nebudeme muset.

Když data klamou

Martin Hurych: Té komunikaci rozumím, ta je vždy peklo. Ale speciálně ve vaší branži, ve stavebnictví, vidím ještě jednu věc. Pod zem není vidět. Data mohou ukazovat něco úplně jiného. Vy jim můžete věřit, a přitom nemusí být správně. Co pak?

Kristýna Witek: Pak jsou 2 varianty. Buď už máme za sebou tolik zkušeností, že například v Brně víme, co čekat. Už jsme tam tolikrát beranili, že i když vidíme, že podklady jsou zjevně nesprávné, dokážeme klientovi říct: „My už jsme tam práce prováděli, takže víme, že to bude v pořádku. Jen tady vám to nesouhlasí.“

A pak jsou stavby, kde jsme nikdy nedělali. Třeba v okolí Chomutova se podmínky mění velmi rychle. V tu chvíli klientovi řekneme: „Upozorňujeme vás, že na základě těchto podkladů to může dopadnout jinak.“

Nebo přijedeme na stavbu a najednou se stane přesně to, co zmiňujete: podmínky se změní. V tu chvíli je potřeba obratem reagovat a řešit, co s tím můžeme dělat. U nás je několik variant, co se s tím dá dělat. Vždy je potřeba najít pro klienta nejvýhodnější řešení, ale samozřejmě i řešení ekonomicky výhodné.

Odpovědnost se řeší předem

Martin Hurych: Očekával bych, že chyba ve stavebnictví není jako doběhnout si do e-shopu a něco dokoupit. Tam se podle mě pohybujeme minimálně v desítkách tisíc, možná vyšších stovkách tisíc až milionech za jednotlivou chybu.

Kristýna Witek: Řekla bych od desítek tisíc nahoru.

Martin Hurych: Jak je to v takových případech se zodpovědností? Říkáte, že přijedete, víte, že tam je chyba, ale řeknete klientovi, že to znáte a že je to dobré. Přebíráte tím zodpovědnost na sebe?

Kristýna Witek: Když klienta upozorníme, že může být rozpor mezi daty, která máme, a skutečnou stavbou, nastavujeme si podmínky předem. Už v rámci cenové nabídky ho upozorníme, že to může dopadnout jinak, třeba jinou technologií.

Když klient souhlasí nebo trvá na provedení, jdeme provádět. A ve chvíli, kdy je to jinak, obě strany víme, co můžeme čekat. Za mě je to férové jednání. Když odborně zhodnotíte, že to může být jinak, je potřeba to klientovi říct.

Jsou firmy, které řeknou: „Tady máme podklady, na základě těchto podkladů udělejte nabídku. A co bude, až přijedeme na stavbu, budeme řešit až tam.“ Za mě to není nejlepší forma, jak klientovi pomoct, když vidím, že tam může být něco jinak.

Chyby za statisíce

Martin Hurych: Předpokládám, že jsme se teď bavili o situaci, kdy musíte zvolit robustnější řešení, protože někde je chyba, která by se mohla vymstít při stavbě pažení. Stalo se vám to i obráceně? Že jste řekli: „Tohle je přestřelené, troufneme si celé řešení zlevnit“?

Kristýna Witek: Určitě. Funguje to na obě strany. Ale za tím musí vždy být projektant nebo statik v geotechnice.

Stalo se mi to jednou jedinkrát a už bych to nechtěla. Podmínky byly trochu jiné a řekli jsme si, že tam nebudou 3 rozpěrné rámy, ale 2. Tak jsme to udělali. Protože jim to tam překáželo, řekli: „Tak my to vykopeme, a když se nic nestane, bude to v pořádku.“

Dopadlo to tak, že to vykopali, ale štětovnice se pohnuly. Pohnuly se natolik, že se nahoře udělal zátrh a celé se to muselo zasypat zpátky. Pažení se muselo udělat znovu. Stálo to vyšší statisíce.

To bylo naposled. Jednou a jedinkrát jsem se rozhodla, že to nechám na objednateli v tomto smyslu a řeknu: „Ano, můžeme to zkusit.“ Od té doby už jsem to nikdy neudělala.

Martin Hurych: Au.

Kristýna Witek: Mrzelo mě to. Řekla bych, že mě mrzelo tohle rozhodnutí.

Lidé na stavbě zachrání chybu

Martin Hurych: Řekněte mi, co byl váš majstrštyk? Nějaká složitá geologická situace nebo něco podobného?

Kristýna Witek: Teď aktuálně za firmu Witek, za sebe, za svoje obchodní zkušenosti a za manžela mám neuvěřitelnou podporu manželových a našich spolupracovníků a jejich zkušeností.

Když je složitější geologické podloží, vím, že si s tím poradí. Pro mě osobně je komfort v tom, že pracovníci mají takové dovednosti, že i nějakou mou chybu dokážou eliminovat přímo na stavbě.

Nečekané překážky v zemi

Martin Hurych: Pojďme si to rozebrat na konkrétním příkladě. Technici, posluchači a diváci si z toho vezmou ponaučení do svých firem.

Naivně bych předpokládal, že když dorazí manžel nebo některý z jeho kolegů, tak už je na místě složený konkrétní materiál, všechno připravené, bagr je navezený, technologie je hotová. A vy najednou řeknete: „Dole je něco jiného, než jsme čekali.“ Dá se vždy s daným materiálem vystačit?

Kristýna Witek: Dá se, pokud se vyloženě nemění technologie. Uvedu konkrétní příklad. Máme podloží, které má být pro danou technologii beranění vhodné, ale objeví se tam třeba železobetonový základ, o kterém nikdo nevěděl, nebo kanál.

Když tam pracovníci prvek zaberaní a řeknou: „Takhle to nejde, protože bychom tady prorazili kanál,“ práce se zastaví a řeší se, co dál.

Buď se změní technické řešení, to znamená, že se materiál odveze a naveze se kratší. Nebo se projedná s projektantem, že se posune jímka nebo zvětší rozměr. Ne vždy si s daným materiálem vystačíme, ale vždy se snažíme najít řešení, které je ekonomicky nejvýhodnější pro klienta i pro nás.

Pokud máme v harmonogramu další stavby, nemáme to tak, že bychom měli jednu a čekali, jak dopadne. Musíme najít takové řešení, kde se buď vejdeme do času, který jsme na to měli, nebo se stavba musí přesunout.

Sítě musí vytyčit objednatel

Martin Hurych: Jak často se vám stane, že něco zdemolujete? Nemyslím schválně, ale že o něčem nevíte a kvůli vám přestane svítit čtvrť.

Kristýna Witek: Musím zaklepat. To se nám ještě nestalo. Ale na kanál už jsme narazili. Narazili jsme i na kolektor a klient nevěděl, že vede tou cestou.

U inženýrských sítí to tak je. Firmy, které pracují podobně jako my, vědí, jak to na stavbách chodí. Ne vždy se zaměření trefí, ne vždy je přesné.

Za nás je to tak, že objednatel má odpovědnost. Nepřenášíme ji nějak nefér, ale máme jako podmínku, aby nám objednatel vytyčil nebo zabezpečil veškeré sítě, o kterých na stavbě ví a které jsou v kolizi s našimi pracemi.

Pokud narazíme na něco jiného a omylem to poškodíme, není to naše zodpovědnost, protože jsme o těch sítích nevěděli. To, že o nich nevěděl ani objednatel, už je potom věc investora.

Jen 20 % podkladů je kompletních

Martin Hurych: Říkali jsme, že budeme řešit rozhodování pod nejistotou. Když to pocitově odhadnete, kolik staveb proběhne tak, jak má, a kolik staveb proběhne pod rouškou nevědomosti?

Kristýna Witek: Opřela bych se hlavně o projektovou dokumentaci a prvotní podklady. Ty jsou kompletní asi tak ve 20 % případů.

Takže asi 20 % staveb je podle mě pocitově takových, že máme projekt, víme, co máme dělat, a víme, co tam je. Přijedeme, uděláme práci za 2 dny, odjíždíme, hotovo, nic se nestalo a všechno je v pořádku.

Martin Hurych: Jak si to vysvětlujete?

Kristýna Witek: Všechno je to o penězích. Když je dostatek financí na to, aby byl kvalitní projekt a udělala se třeba geologie, což je pro nás základ, tak investor nemá problém s tím, že něco stojí víc nebo že tam má nějaké klamy.

Když investor investuje peníze a udělá kvalitní průzkum, tak je situace výrazně jiná.

Martin Hurych: Bavíme se čistě o vaší profesi? Protože jestli se staví podle projektů, které jsou jen ve 20 % dobře, tak se dneska budu bát pod mostem jezdit.

Kristýna Witek: U mostů to tak asi nebude. Nejsem generální dodavatel, takže nedokážu říct stavebnictví jako celek. Ale v podstatě na každé stavbě se něco mění.

Já asi neznám stavbu, kde by byl před zahájením položený na stůl projekt a podle toho projektu se to celé postavilo. Myslím si, že takových staveb moc není.

Žena ve stavebnictví

Martin Hurych: Můžu osobní otázku?

Kristýna Witek: Zkuste.

Martin Hurych: Vystudovala jste stavařinu, jak střední, tak vysokou školu, pokud jsem to pochopil správně. Pak jste ve stavařině prošla od píky až po obchodní ředitelku. Já jsem vyrostl na pomezí stavařiny a strojařiny, ale moc dam tam nebylo. Jak se vám v tomhle prostředí podniká, žije a prodává? Jaké to je?

Kristýna Witek: Pro mě je to vzhledem k tomu, že jsem vždy byla víc technicky zaměřená než typ „sednout si u kávy s kolegyní a říkat si, co bylo včera“, vlastně velmi dobré. Pracuje se mi dobře.

Vy, jako pánové, jste v této oblasti spíše technicky zaměření. Setkávám se ale i s více ženami na vysokých pozicích ve stavebnictví i v oboru, ve kterém pracujeme.

Zajímavé je hlavně to, že musíte pány nejdřív přesvědčit. To je první úkol. Přesvědčit je, že skutečně něco víte.

Martin Hurych: Fakt jsme tak oškliví?

Kristýna Witek: Ano, opravdu. Nemění se to.

Martin Hurych: Omlouvám se za všechny takové.

Kristýna Witek: To není na omluvu. Primární pohled je často takový: „Přišla žena, tak se jí zeptejme na něco, co asi vědět nebude, a hned se to dozvíme.“ Je to cítit z rozhovoru.

Ale protože si doufám s těmito situacemi velmi dobře radím, pracuje se mi v tom dobře.

Více žen v technice chce důvěru

Martin Hurych: Spíš by mě zajímalo, co se má dít, aby do stavařiny nebo obecně technických oborů přišlo víc žen.

Kristýna Witek: To je velmi zajímavá otázka. Podle mě by se musel změnit obecný pohled na to, že ženy něco dokážou i se svou ženskostí. Nemusí jít vyloženě jen o technicky zaměřenou ženu, která rýsuje výkresy.

Žena dokáže na stavbě dělat rozhodnutí. Velmi často vidím, že pánové mají problém to přijmout. Potřebují si to sami ještě nějak přebrat a ve výsledku sami říct, že to rozhodnutí udělali oni.

Martin Hurych: No jo, takoví jsme.

Kristýna Witek: Pokud by se tohle změnilo a pohled v technickém oboru by byl takový, že i ženy mají důvěru pánů, že udělaly dobré rozhodnutí, podle mě by do oboru přišlo víc dam.

Martin Hurych: To je ale trochu slepice a vejce. Když jich tam bude víc, my chlapi si zvykneme jak na dámy, tak na jejich styl rozhodování. Ale odkud to začít rozplétat?

Kristýna Witek: Já třeba neříkám, že bych to chtěla. Myslím si, že tak, jak je to nastavené, je to vlastně dobře.

Říká se, že za vším hledej ženu. Takže ženy ve stavebnictví jsou. Jsou jen více ukryté. Nejsou tak vidět jako muži. Ale rozhodnutí dělají a muži si od nich rady berou. Jen je potom předávají dál nebo jsou výš na pozicích, takže to vypadá, že rozhodnutí udělal muž.

Podle mě je genderová vyrovnanost ve stavebnictví vlastně jedno. Pokud máte správného člověka na správném místě, je to rozhodující. Pro ženy je to trochu složitější, ale pokud vědí, mají co říct, jsou na správné pozici a patří tam, všichni je budou akceptovat takové, jaké jsou.

Co trápí stavebnictví

Martin Hurych: Lidí ze stavebnictví je u mě v podcastu málo, a to je moje chyba. Zeptám se tedy i na obecnější věci. Co z vašeho pohledu aktuálně nejvíc trápí stavebnictví v Čechách?

Kristýna Witek: Nevím, jestli trápí, ale určitě je to nedostatek pracovníků. To zná spousta firem, včetně nás. Řekla bych nedostatek kvalitních pracovníků.

Lidé jsou, ale je potřeba mít každého na správném místě. To je za mě teď největší téma.

Finanční část, z toho, co vidím, už není taková krize. Stavby se rozběhly, různé dálnice a obecně velké projekty v tomto i minulém roce. Naopak je možná přetlak práce, je jí hodně, ale není ji kým udělat. Firmy teď mají spoustu práce a potýkají se s tím, že ji potřebují mít kým udělat.

Lidé stojí na osobních vazbách

Martin Hurych: Před vysíláním jsme si povídali o tom, že šlapete velkou finanční křivku. Evidentně se vám daří a rostete, ale bez lidí to nejde. Kde berete lidi vy?

Kristýna Witek: My je máme takové, jaké jsme si přáli a chtěli. Tohle je zásluha manžela.

Obecně žijeme v Polsku, můj manžel je Polák a naši spolupracovníci jsou aktuálně také Poláci. Máme kolem sebe lidi, které známe. Nemáme vyloženě externisty nebo někoho, koho bychom neznali. Je to naše okolí, které zná nás.

To jde u takové firmy, jako jsme my. U větších firem, u monolitářů nebo podobně to samozřejmě nejde, že budete znát každého. Tam může být problematika značně složitější.

My si v naší firmě opravdu zakládáme na osobních vazbách.

Martin Hurych: To znamená, že v uvozovkách kupujete hotové lidi?

Kristýna Witek: Řekla bych, že loajalita lidí šla s námi. Jsem za to strašně vděčná. Lidé vědí, co umíme, a tím pádem máme vzájemnou důvěru. My dáme práci a víme, že ji udělají, jak nejlépe umí. Ta vzájemná synergie tam je.

Turnus 10/4 a práce z Polska

Martin Hurych: Jaké to je mít rodinnou firmu, která žije za Krakovem a podniká třeba v Chomutově? To je dost velká vzdálenost.

Kristýna Witek: Pro mě je to méně náročné než pro manžela a spolupracovníky. Když jedou do práce, opravdu to mají daleko. Ale za ty roky přijali režim práce a ve výsledku jim vyhovuje.

Máme pracovní turnus 10/4, tedy 10 dní v práci a 4 dny doma. Díky tomu je čas udělat si přes týden osobní věci. Když je pracovní týden pondělí až pátek a sobota a neděle doma, věci jako úřady a podobně jsou problém. A je jedno, jestli jezdíte za hranice, nebo pracujete doma.

Budoucnost Witek s.r.o.

Martin Hurych: Jaká je budoucnost firmy Witek?

Kristýna Witek: Doufám, že slunná.

Martin Hurych: O tom nepochybuji. Co plánujete? Jaké máte výhledy? Letos 100 milionů, příští rok miliarda?

Kristýna Witek: Takhle zase ne. Se 3 soupravami bychom to kapacitně nezvládli.

Jsou 2 směry nebo 2 možné varianty. Buď koupit další soupravu, posadit na ni lidi, které chceme, a rozšířit objem výroby. Anebo se zaměřovat na zakázky, které jsou zajímavější i finančně.

To jsou například zakázky na vodě, z pontonu, tedy jiné než běžné beranění pažicích konstrukcí. Tím objem samozřejmě roste. Ale na začátku jsem zmiňovala, že to primárně neděláme pro peníze, takže nějaký plán jako takový já osobně nemám.

Cíl je rodinný, ne finanční

Martin Hurych: To se mi, Kristýno, moc nechce věřit. Člověk, který objednává bagr z porodnice, musí mít nějaký cíl nebo vizi. Chápu, že to nemusí být finanční meta, ale musí tam být něco, co vás do toho hodně táhne. Protože co si budeme povídat, bagry se z porodnice standardně nekupují.

Kristýna Witek: Je tam možnost, že oba děláme to, co umíme. A já mám možnost pracovat z domu, protože jsem doma se 2 malými dětmi.

Cíl je, aby manžel byl doma a byl s námi. Je spousta ředitelů a majitelů firem, kteří jezdí denně do práce, a i tak s rodinou třeba nejsou. Ať už z vlastní volby, nebo kvůli pracovnímu nastavení.

U nás je v tomto smyslu hlavní rodina. Teď to tak třeba nevypadá, protože manžel je v práci, sedí na bagru a je toho opravdu hodně, co musí dělat. Ale dlouhodobá vize je, že v práci nebude muset být každý den, budeme všichni doma a práce přitom bude fungovat.

Závěr a ponaučení

Martin Hurych: Těším se, až uvidím na každém druhém rohu stavební buňku Witek a všechny bagry vaše. Černá je vaše firemní barva?

Kristýna Witek: Máme takovou antracitovou a bílou.

Martin Hurych: Tak se těším na dobu, kdy i bagry budou stříkané ve vašich firemních barvách. Moc vám přeji úspěch.

A utíkejte za dětmi. To jsme neřekli: Kristýna přijela s 2 malými dětmi, které spí pod studiem.

Kristýna Witek: A hlídá je manžel.

Martin Hurych: Tak Kristýnu rychle propustíme. Moc děkuji za návštěvu a přeji, ať se daří.

Kristýna Witek: My děkujeme za pozvání.

Martin Hurych: Doufám, že jsme vám ukázali, jak se dá rozhodovat v situaci, kdy nevíte, co je pod povrchem. A teď to myslím fyzicky v rámci podnikání Kristýny i obecně ve vašem podnikání.

Někdo nevidí kanál, někdo nevidí data a někdo nevidí, co se na něj děje o kancelář vedle. Doufám, že si z toho vezmete to, co aktuálně platí pro vás. Jestli ano, tak jsme s Kristýnou naši práci udělali dobře.

V takovou chvíli vás poprosím o standardní akce typu lajkování, odběry a posílání kamarádům a kamarádkám tam, kde tato epizoda může odvést svoji práci. A nezapomeňte na newsletter.

Mně už nezbývá než vám držet palce a přát úspěch. A to nejen ve vašem rozhodování. Díky.

(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)