Kancelář, která vydělává aneb Jak z prostoru udělat nástroj růstu firmy: Lukáš Janáč (#203)

Všichni chceme, aby naše firma rostla. Ale málokdo si položí jednoduchou otázku: Proč nám vlastně lidi nechodí do kanceláře?

Možná problém není v tom, že by se jim nechtělo pracovat. Možná jen ta kancelář… nedává smysl. Nepracuje pro ně. A tedy ani pro vás.

Hostem téhle epizody je Lukáš Janáč — architekt, který navrhuje kanceláře pro top firmy v Česku a dívá se na prostor jinak: ne jako na výdaj, ale jako na investici. Ne do designu. Ale do výkonu. Retence. Kultury. Komunity. Výsledků.

Společně jsme řešili, proč je udržitelná kancelář něco úplně jiného než LEDky a zelené certifikační nálepky. A proč je návratnost kanceláře někdy větší než návratnost juniorního obchodníka.

Dozvíte se:

🔸 Jak přemýšlet o kancelářích, když vás čeká růst, stěhování nebo redesign

🔸 Proč nestačí lidem přikázat návrat do kanceláře a co naopak funguje

🔸 Jak má vypadat funkční, výkonný a zdravý pracovní prostor pro 11 lidí i pro 1100

🔸 Proč je architekt zároveň psycholog, procesní analytik a change manažer

🔸 A proč vám může kvalitní židle a stůl vrátit víc, než roční bonusy

Tuhle epizodu si pusťte ještě dřív, než si vezmete papír na první návrh půdorysu. Možná zjistíte, že místo malby potřebujete úplně jiný plán.

---

Kancelář, která vydělává aneb Jak z prostoru udělat nástroj růstu firmy

(přepis rozhovoru)

Kdo je Lukáš Janáč

Martin Hurych

Dnešním hostem a specialistou na dnešní téma je Lukáš Janáč, zakladatel, majitel a CEO architektonického ateliéru YUAR. Lukáš je zastáncem udržitelnosti, ale ne jako módního slova, udržitelnost pro něj znamená funkční a dlouhodobě využitelné prostory, zdroje i peníze. Se svojí kanceláří kreslí kanceláře pro top 10 firem v Česku a je i držitelem několika prestižních cen za nejlepší zasedačku a nejlepší kancelář. Ahoj.

Lukáš Janáč

Ahoj, dobrý den.

Jakou šílenost by si dal do své kanceláře, kdyby neměl omezení?

Martin Hurych

Napadlo mě, kdybys neměl žádná omezení, jakou nejšílenější věc by sis dal do vlastní kanceláře ty?

Lukáš Janáč

Já omezení neberu jako omezení, pro mě je to udržitelnost, všechno, co bych si tam dal, bych chtěl, aby bylo udržitelné.

Jak se zrodil ateliér YUAR a proč zrovna kanceláře?

Martin Hurych

Jak ses dostal k ateliéru, který se specializuje na kanceláře a udržitelné kanceláře?

Lukáš Janáč

Jsou to dvě, možná tři různé věci, jak jsem se dostal k ateliéru. Seděl jsem ve svém původním prvním a zároveň posledním zaměstnání a po nějakých 4, 5 letech už to bylo asi doma tak cítit, že to je k nevydržení, že mi bylo řečeno, ať si založím vlastní. V tom původním zaměstnání v roce 2000, 2001 kanceláře nebyly veliké téma, de facto to bylo nulové téma. Frčely tady cubicles, to, co přišlo z Ameriky, protože to byla doba, kdy se teprve začínaly stavět administrativní budovy v moderním pojetí. Tenkrát se kanceláře projektovaly stylem, že tam bude 100, 200, 300 míst, k tomu 4 zasedačky, čajová kuchyňka, nějaká barva, koberec, židle a to bylo celé. Nikdo to neřešil, v té době také technologie byla na jiné úrovni než dnes, byly stolní počítače, velké monitory, předpokládalo se, že člověk sedí u svého stolu za svým počítačem, občas jde na jednání a to je všechno. Od té doby jsme ale urazili dlouhou cestu.

Martin Hurych

Někdy mám pocit, že ty kanceláře pořád tak vypadají.

Lukáš Janáč

V Praze je 4 000 000 m² kancelářských prostor, což je nějakou jednoduchou matematikou 400 tisíc pracovních míst a přestavět to nějakou dobu bude trvat. Obvyklá obrátka na tomto marketu je zhruba 10, 15 % za rok ve smyslu přejednávání smluv a někdo z toho si jde postavit kanceláře nové. Někdo z toho uvažuje, že ty kanceláře nové by mohly být něco více než jenom místo, kam chodí lidé pracovat. Ty kanceláře mohou mít vliv na efektivitu práce lidí, dobré místo nám přináší dobré zážitky, máme ho rádi, těšíme se tam. Je potřeba využít ten benefit, co to nabízí, nejenom design, že to je hezké, ale i architekturu, že to má všechno, že to dobře funguje. V poslední době úspěšné firmy zpravidla mají kvalitní kanceláře, tak se tím ostatní firmy nechávají motivovat. Z toho objemu 600 000 m se polovina přestaví a zhruba 20 % cílí ročně na nějakou vyšší kvalitu, to je náš segment. Když se bavíme o Praze, tak to máme tak 60 000 m² za rok, možná o něco více.

Martin Hurych

Kolik projektů se tady reálně v tomto segmentu ročně uděje?

Lukáš Janáč

To je dobrá otázka, statistiky nemám, ale myslím si, že taková průměrná velikost kanceláře může být 2 000 m². Jsou tady ty velké, třeba teď jsme dělali něco, co má 17 000 m, dokončili jsme něco, co má 16 000 m, ale to jsou projekty na třeba 2 roky. Potom takové ty tisícovky, 2 000, to je taková ta menší série, to je prostor pro 200 lidí, ale vzhledem k hybridnímu modelu práce, který nám umožňují nové technologie a hlavně návyk přinesený z Covidu, těch lidí můžeme ubytovat na jedno místo o něco víc. Projektů tedy může být tak 30 ročně.

Proč jsou kvalitní kanceláře důležité i mimo Prahu?

Martin Hurych

Ne všichni diváci a posluchači jsou z Prahy a ne všichni v tuto chvíli jsou v situaci, kdy si mohou dovolit nebo chtějí takto velikou kancelář a mají tolik lidí. Já bych dnes rád s tebou probral principy, které třeba uplatňuješ i ve vlastní kanceláři. Vás je 11, což je pro spoustu mých posluchačů daleko hmatatelnější velikost firmy. Jak bych měl o svých kancelářích přemýšlet? Já totiž často vidím, že hlavně na oblasti je kancelář něco, kde musí sedět lidé a ty pěkné kanceláře jsou pro pyšné a zhýčkané Pražáky. Je to nějaký benefit pro zaměstnance a zaměstnanci tam dostávají jiné benefity, takže už nepotřebují hezké kanceláře. Co ty na to?

Lukáš Janáč

Naše kancelář je obyčejná, ale snažíme se, aby byla maximálně funkční. Myslím si, že kvalitní pracovní místo je důležité úplně pro každého. Je to elementární fundamentální základ. Když to dobře vypadá, tak je to fajn. Jsem sice architekt, ale za mě architektura je synonymum udržitelnosti, kvality, promyšlenosti, funkčnosti, dlouhodobosti a také toho, že to dobře vypadá.

Pozná laik funkční kancelář na první pohled?

Martin Hurych

Když třeba já jako amatér přijdu do nějaké firmy poprvé, jak poznám, že mají funkční kancelář?

Lukáš Janáč

Já si myslím, že to úplně nemusí být na první dobrou poznat. Je to, jako když si sedneš do auta na výstavišti, zkontroluješ volant, vepředu, sedačky, ale jak poznáš, že se ti v tom bude dobře jezdit? Musíš najezdit 1 000 km, zkontrolovat svoje záda, jestli je jízda plynulá a to je úplně to samé. Kvalitní kancelář hned na první dobrou nepoznáš, ale jakési signály tam mohou být, já bych se podíval na pracovní místo. Někdo to může považovat za zbytečnost, ale ergonomie, to, jestli mě bolí na konci dne záda, je podle mě strašně důležitá věc. Zvyšuje to nebo snižuje výkon, takže je dobré mít výškově nastavitelný stůl nebo mít alespoň kvalitní židli, která se dá nějak rozumně nastavit.

Dnes už je to dosažitelné za rozumné peníze, tu výšku si mohu upravit podle sebe, několikrát denně, ráno u něj mohu stát, když mám více meetingů, odbíhám tam a zpátky, nemusím si pořád sedat. Odpoledne, když už jsem unavený, si ho dám níže do polohy, jak potřebuji. Monitory samozřejmě na ramenou, abych si dokázal sladit svoje rozměry se stolem, ať se na to nemusím koukat dolů, nahoru, ať to mám pohodlně a to bych řekl, že si zaslouží každý. Na těch bolavých zádech se to potom projeví finančně podle mě o dost více, než je tento setup, který můžete pořídit za nějakých 20 000. Za mě dlouhodobě je to cena, která má smysl, a pak jdeme dál.

Proč na sobě šetříme, i když nás to stojí zdraví?

Martin Hurych

O tomhle se mluví dlouhá léta. Co nás vede k tomu, že do sebe takto neinvestujeme?

Lukáš Janáč

To asi bude na jiný podcast, proč na sobě chceme šetřit. Já se přiznám, že už asi 3, 4, 5 let chodím každý týden na masáž, protože mám pocit, že to jsou nejlépe investované peníze. Mám kvalitní pracovní místo, mám k tomu přístup, ale zároveň to testuji, abych to mohl doporučit, ale vím, že to je funkční. Pak je tu zbytek té ergonomie kanceláře, že to mám kousek k dobrému kafe, že máme kancelář sice relativně malou, ne úplně tak moderní a flexibilní, jako klientům navrhujeme, ale snažíme se například i praktikovat hygienu komunikace. To znamená, že máme tiché hodiny, které respektujeme, a zase hodiny, kdy spolu můžeme komunikovat intenzivněji, abychom nerušili výkon a soustředění těch ostatních lidí. V několika různých rovinách sleduješ ty základní potřeby každého, aby se dokázal soustředit a zároveň komunikovat, protože mail dokážu napsat doma, v kavárně, na benzínce, ale komunikovat s kolegou je nejlepší naživo v té kanceláři. Kancelář se nám dnes posouvá z toho, že tam jen přepisuji nějaké dokumenty, do něčeho, kde komunikuji a mám to jako privátní klub, takže tam mám kvalitní zázemí. 

Já nechci nikomu říkat, že kancelář musí být úplně to crème de la crème, musí to být nacpané penězi, vůbec ne. Hlavně ať je to v první řadě funkční a potom když se povede nějaký moment, že u vstupu je to hezčí, pěkná ulice, pěkná fasáda, je to čisté, klidně to může být i omšelé a starší. Když tam přijde třeba návštěva, tak by si tam měla mít kde stoupnout, aby když čeká na někoho, kdo ji uvede, se tam necítila nepatřičně. Je to o psychologii, kanceláře jsou o nějaké psychologii těch, co tam se mnou ten prostor sdílí. Je to prostor, kam se ten urbanismus, architektura přepisuje do toho malého měřítka kanceláře, respektování té odstupové vzdálenosti, to všechno hraje smysl a potom až řeším, že to je dřevěné, skleněné, kovové, betonové. Za mě i za přiměřené peníze, rozumné peníze nebo na etapy se dá dosáhnout kvalitního pracovního prostředí, aby to podpořilo tu moji práci, abych díky tomu byl efektivnější. Vezměte si horizont 10 let, zvýšení kvality nebo snížení spotřeby energie nebo únavy o 10 % nebo o 5, to jsou ohromné částky na člověka.

Je architekt spíše kreslíř, nebo psycholog?

Martin Hurych

K tomu, jak to měříš, se ještě dostaneme, já bych se zastavil u jedné věci. Někdy vnějškově vidím, že laická veřejnost má architekta za toho, kdo kreslí pěkné věci. Já když jsem byl u nějaké změny kanceláří nebo u vytváření nových, tak to byl vždy velký boj, kdo bude u okna, kdo nechce sedět u záchodků a podobně. Znamená to, že architekt je dnes zároveň psycholog?

Lukáš Janáč

Architekt byl, je a bude. Architektura je tak skvělé řemeslo, je to i proces, i ten výsledek, ono je to zkrátka všechno. Architekt, aby to dobře navrhl, musí v první řadě navnímat toho zákazníka, jeho potřeby. Pokud si jde kreslit něco, aby to bylo krásné, tak je to subjektivní záležitost a je to jeho hobby. Architektura je služba pro nějakou skupinu lidí, pokud je to pro veřejnost, tam jde o to, jaký ten zákazník je, kým je reprezentovaný, jak se k tomu ten architekt dostal a jaké má vstupní informace. Myslím si, že občas nemusíme dělat dobré jméno naší profesi, občas to spousta zákazníků může vnímat jako takového zajíce v pytli, kdy chtějí raději více variant, aby si mohli vybrat. Za mě architekt má navrhnout jednu, tu nejlepší a tu, že na konci zákazník zjistí a řekne si, že to je přesně to, co chtěl. Tomu se říká proces, že na začátku si dáme vstupy, požadavky, očekávání, zákazníkovi vysvětlíme, jak to bude probíhat a kde jsou ty kontrolní body, kdy si zkontrolujeme, že jsme prošli tím procesem správně a že jsme se neodchýlili. Kdybychom se náhodou odchýlili, tak se vracíme jen o kousek, ne úplně na začátek a on už se na konci jenom těší, protože ví, co dostane.

Martin Hurych

To zní skoro jako proces business developmentu.

Lukáš Janáč

Naprosto, je to úplně to samé.

Vyplatí se investice do udržitelné kanceláře?

Martin Hurych

My jsme v bublině, kdy technici, ajťáci, výrobáři jsou primárně analytičtí lidé na čísla a hodně sledují návratnosti. Jak bych měl uvažovat o Lukášově udržitelné kanceláři versus to, co je standard na trhu, kde se mi to zmaterializuje do nějaké rychlejší návratnosti?

Lukáš Janáč

Pokud si někdo z vás zařizoval kancelář, ví, kolik ho to stojí. Podívá se na to číslo, podívá se, jak se v té kanceláři cítí, jaké tam má vybavení, jestli mu to po nějaké době funguje, jestli to vrže, nevrže, jestli je to v dobré kondici a jestli by si to koupil znovu. Ta návratnost, jaké měřítko si musím nastavit, abych věděl, k čemu to přirovnávám, tak já si dávám náklady na mzdu toho člověka v horizontu třeba 5 nebo 10 let versus rozdíl, že si koupím ten úplný základ a versus to, co je ergonomicky pro mě příhodnější. Mně to vychází na 2 %, na 1 % ten rozdíl v tom srovnání nákladů na mzdu. Těm lidem tedy můžete buď přidat to 1 % v rozdílu ceny na mzdu, nebo jim zlepšíte třeba o 50, 60, 70 % pracovní místo. Všimne si někdo, že má o 800 nebo o 500 vyšší mzdu, nebo že má kvalitní židli, která jednak vydrží déle a jednak se mu za tím lépe pracuje?

Martin Hurych

Na tomhle je nějaký konsenzus v té vaší odborné komunitě, nebo to je tvé pozorování, tvé měření?

Lukáš Janáč

To je moje pozorování, moje měření. Když k někomu přijdu a řeknu, že to může mít za 300 milionů, bavíme se o něčem větším, co má třeba 10 000 m, 15 000 m, nebo za 450 milionů, tak 150 milionů je strašné číslo. Bavíme se ale o tom, že za těch 10 let tady je 10 miliard v platu. Máme teď úplně nádhernou zkušenost, že po 10 letech si nás zákazník zavolal, abychom mu to předesignovali a je to 16 000 m² ve dvou budovách vedle sebe z podobného data realizace.

Do té první kanceláře jsme přišli trošku pozdě a už jsme dořešili jen ten design ve smyslu barvy a materiály. Tu druhou jsme si navrhovali komplet od začátku tak, jak jsme chtěli. Po 10 letech tu první, nekompletní zákazník chtěl přestavět celou znovu, protože mu nefungovala, lidé chtěli pracovat v té druhé budově. Tu druhou chtěl zrekonstruovat pouze z 20 %, protože do toho předtím více zainvestoval a teď mu to v horizontu 20 let bude fungovat. Tomu já říkám udržitelnost, protože je to rychleji repasované, nedělám tam tak dramatické zásahy a jemu to funguje, proč by to měnil, je s tím spokojený. Tady ten rozdíl pak může být někde na úrovni 60 % nákladů, 70 %, což jsou ohromná čísla. V té malé kanceláři to bude samozřejmě fungovat trochu jinak, economy of scale má nějaká pravidla, také se může stát, že ta malá firma bude růst, takže se bude muset přestěhovat. Na tomto velkém čísle se ale dá ukázat princip.

Co znamená udržitelnost v architektuře?

Martin Hurych

Už od začátku tohoto dílu taky opakujeme slovo udržitelnost. My jsme se před natáčením bavili o tom, že já přicházím z bandy lidí, která se tehdy celosvětově zabývala topenařinou, chlaďařinou, větráním, hlukem a takovými věcmi, já to mám i vystudované. V této bandě udržitelnost je redukovaná na úspory energií, na účinnosti a další technicistní záležitosti. Ty udržitelnost pojímáš daleko šířeji, tak co je pro tebe udržitelnost?

Lukáš Janáč

Ta věc musí být v prvé řadě funkční a když je funkční, tak pak ji někdo chce používat. Když mám něco, co nikdo nechce moc používat, třeba do těch kanceláří lidé nechodí, tak se jim topí, svítí, barák tam stojí a jsou to jenom náklady. Ti lidé tam pracují v lepším případě 8 hodin denně, mají nějakou dovolenou, občas jsou nemocní, takže i když tam chodí každý den, tak mám pocit, že jsem to spočítal někde do 30 %, 28, 27 %, je ten barák využitý lidmi pro práci. Jinak tam stojí, soboty, neděle, víkendy, svátky, ti lidé ještě mají třeba jeden den home office, dva dny home office, někdo tři, tak mi to padá úplně někde dolů. Budu se tedy snažit navrhnout kancelář tak, aby mi tam ti lidé chodili, aby tam chtěli chodit a lidé si dnes mohou vybrat. Teoreticky peníze dostanou plus minus všude stejné a rozhodují benefity a pracovní místo je něco, co podporuje tu komunitu. Je to o tom sociálním a psychologickém prostředí, o té komunitě, ti lidé zůstávají někdy v práci, i když ví, že někde jinde si třeba vydělají lépe nebo to mají blíž, ale mají tam super kolektiv. 

Dám jenom odbočku, řešíme teď nějaké servisní centrum náklaďáků. Nádherný příklad je, že na té dílně omylem nechali těm mechanikům, aby si tam vytvořili nějaké takové místo, kde měli kávovar, mohli si sednout a to jim začalo tvořit v té partě nějakou podporu jejich komunity. Přišla hygiena, která to zakázala, dostali pokutu a ti chlapi najednou ztratili to důležité, co je tmelilo. To je úplně nádherné, jak je systém brání proti nim samým a je to nádherný signál nám všem říct si, že i modré límečky když mají ten prostor, tak ho rádi použijí a pomáhá to budovat tu komunitu.

Jak nalákat lidi zpět do kanceláří?

Martin Hurych

Znamená to tedy, že když chci dostat lidi zpátky do kanceláří a mám pocit, že mi to bude fungovat lépe, tak alternativní cesta k příkazu, musíš se vrátit, je zamyslet se nad tou kanceláří jako takovou?

Lukáš Janáč

Je to tak. Někde jsem slyšel o A, B, C, D hráčích a když jsou to Déčka, neřeším, ale Áčka ta kancelář supportuje. Béčkům pomáhá s tou firemní kulturou sdílení těch hodnot. Za mě je to totem. Dělali jsme startupy, některé jsou jednorožci, mají nehmotný produkt a jak mají identifikovat ty mladé lidi, co jdou z periferie? Přijdou do té Prahy, najednou se tady objeví úplně v jiném světě, s prominutím jsou to děti, přijdou do té kanceláře, která svého času měla plné ledničky. Tím tvořili tu komunitu, tím prostorem, postavili tam totem, mohli si kolem toho zatancovat, zazpívat, tam se ta skupina potká, mají to místo, kde se dá budovat firemní kultura. Když je to kvalitní, ti lidé tam jdou.

Martin Hurych (Moderátor)

To mě vede k otázce, kolik firem po Covidu se za tebou stavilo se zadáním, že potřebují dostat lidi zpátky do firmy, abys jim pomohl předělat a možná i zredukovat kancelář?

Lukáš Janáč (Host)

Nevybavuji si. Mám naopak jiné případy, kdy řešíme něco, 5 000 m², není to v Praze, je to v širším kruhu, přišli jsme tam dvakrát, třikrát, čtyřikrát na prohlídku, má tam pracovat 500 lidí, ale skoro nikdo tam nebyl. Oni tam strašně lpěli na tom, že tam každý musí mít své místo, neskutečný boj. Snažili jsme se to bez ohledu na to, že ti lidé tam nechodili, navrhnout tak, abychom identifikovali ty problémy, co tam jsou. Byl tam hluk, bylo to staré, tak jsme jim tam nabídli podporu komunikace, dostatek místa, aby se nerušili, dostatek zasedaček, velkých, malých, telefonních budek, ať si mohou vyřídit telefonáty. Dali jsme tam hierarchii prostor ve smyslu, že chodba je chodba, je uprostřed a ta pracovní místa jsme umístili tak, aby nebyli rušení, když někdo chodí po chodbě, aby ses nemusel pořád otáčet. Byla tam ta sociální zóna, sociální meziprostor, aby ty různé funkce mohly vedle sebe přiměřeně fungovat a uvidíme, na kolik se ti lidé, co tam podle mě nebyli, vrátí do té kanceláře. 

Druhý příklad je, že ten zákazník říká, měl jsem 16 000 m, 1 600 lidí, 1 600 stolů, dnes chci 16 000 m, divizi pracovních stolů, 2 200 lidí. To znamená naopak, když má tu kancelář, tak se snaží v tom objemu economy of scale ji vytěžit tím, že přemýšlí, jak tam ti lidé chodí, nechodí, jakou mají činnost práce, co dělají ráno, odpoledne, večer a jak se to promítá. Kdo sedí 8 hodin na svém místě, ať má svoje místo, kdo to nedělá a pendluje, tak nemusí mít své místo. Ani v každém městě, kam jedeš, nepostavíš barák, máš tam hotel, když tam potřebuješ přespat, to samé kancelář. Lidé 4 dny, 5 dní v týdnu tam sedí, ať mají své místo, sedím tam 3 dny v týdnu, nepotřebuji, stačí mi moje lokace, že tam ty lidi dohledám, když to má třeba 5 pater. Pokud jsem tam den v týdnu, kde je problém, proč na tom lpět.

Martin Hurych

My jsme tohle zaváděli někdy 20 let zpátky v mikro týmu, ale uvědomuji si, že když jsem nějaké místo měl a oni mi ho brali, že to pro mě bylo hrozné. Nevěděl jsem, jestli se mnou stále počítají, jak tam budu chodit, ani se mi tam nechtělo, když jsem neměl ten stůl, protože potřebuji svůj pořádek. Jak na to dnes reagují ti mladší? Jsou zvyklí, že nemají vlastní místo?

Lukáš Janáč

Mladší ano, ale jinak v těch zavedených prostorech je to identické, je to stejné, je to přirozené. Je to nějaké dobyté území, nechci o něj přijít, jsou to symboly a je potřeba nad tím přemýšlet a pomoct těm zaměstnancům. Ten proces se jmenuje change management, takže když ta firma se rozhodne ty kanceláře přestavět, tak je skvělá příležitost nakopnout nejen to nové místo, ale i procesy z té firmy. Je to stresový faktor, stěhování je stresový faktor, i když budu zůstávat v tom místě a předělávám si byt, tak si představ, že 14 dní děláš koupelnu v paneláku. To samé prožíváme, když se něco přestavuje tam, kde jsem zvyklý. Je potřeba s tím pracovat a využít tu energii, která je ohromná. Ta firma do toho naleje opravdu spoustu peněz a já si představuji peníze jako energii. Je potřeba to využít tím správným směrem a pomoci při přechodu těch procesů těm lidem zodpovědět ty otázky, co je ta udržitelnost, když tam sedím jeden den v týdnu, opravdu musím mít to své pracovní místo? Co kdybych za ty peníze třeba dostal masáž každý týden? Pořád tady je něco jako open space a to má stigma, že přirozeně je to něco, co nefunguje. Ti lidé tam telefonují, ruší se, není to přívětivé, to se nám nelíbí, nemáme to rádi, je potřeba pracovat s individualitou člověka, skupiny, menší, větší. To znamená ten prostor sestavovat tak, aby to bylo přívětivé a na to ty nástroje jsou.

Jaký si má majitel připravit domácí úkol, než zavolá architektovi?

Martin Hurych

Kdybychom chtěli dát nějaký praktický návod, daří se mi, rostu, měním místo, jaké domácí cvičení bych si měl udělat já ve firmě jako majitel, než vám zavolám?

Lukáš Janáč

Je to klasické plánování, potřebuji vědět, mít představu, jak rostu. Mám nějaké počty lidí, kam cílím, nějaká predikce v nějakém čase, protože tu kancelář si pronajímám standardně na nějakou dobu. Obvyklých je 5 let plus rok nějakých nájemních prázdnin, když se bavím o nějakém standardním áčkovém baráku v Praze. Podle tohoto cyklu se rozhoduji, abych uvažoval nad těmi lidmi, kteří se mi zrovna potkávají v té kanceláři, a navnímal, kolik opravdu míst potřebuji, kolik je nezbytných pro koho a navnímat, jak mi ta firma funguje.

To, že chci, to, že mám tu potřebu, stačí za námi pak přijít a můžeme si dát konzultaci, jestli je to chtění, nebo je to nutná potřeba, kde je ta hranice. My jsme schopní v relativně rychlém čase si říct, co taková záležitost bude finančně obnášet nebo odkud kam to může být. To je důležitá informace a tam si myslím, že třeba architekti nemusí mít to dobré jméno, že třeba mohou být vnímáni, že nehledí na peníze. Může se to stát, naše krédo je, že ten zákazník musí mít jistotu jak v tom čase, tak ve financích a tedy i v té službě, pochopit, co za co kdy dostane, je úplně klíčové, to je asi v každém byznysu. Může za námi tedy přijít zákazník v jakékoliv fázi, čím dříve, tím lépe, doporučuje se rok, lépe 2 předtím, než vůbec začne mít tu potřebu se přestěhovat, protože ten proces něco zabere.

Martin Hurych

Skoro mi to zní, že bych s tím měl přijít už ve chvíli, kdy přemýšlím, jak velkou kancelář budu mít. Já jsem amatér, já můžu mít představu, že chci vyrůst firmu ze 30 na 130 lidí během 3 let, ale kdo jsem já, abych věděl, kolik na ně budu potřebovat čtverců podlahové plochy.

Lukáš Janáč

Je to tak. To jsou hodně specifické příklady, nevím, kolik jich tady máme, jestli je to menšina, ale držíme jim palce, protože je to proces náročný. Zažili jsme pár startupů, my jsme to viděli v přímém přenosu několikrát a teď jsou to opravdu velké známé firmy. Než vůbec začneme něco navrhovat, architektura je něco hodně v budoucnu před námi, vůbec pochopit tu firmu, navnímat hodnoty té firmy, to, co oni opravdu jsou. K tomu potom my přidáme to, co jsme my, abychom viděli, že to spolu může fungovat, protože jsme jen lidé s lidmi, takže si to musí sednout. Je to opravdu práce místy klasická technická, ale také je dost emotivní. Ten proces je dlouhý, s tím zákazníkem jsme rok, 2, 3 a to už je intenzivní vztah. My mu pálíme peníze někdy dost rychle, takže tam musí být dobrý emoční základ.

Martin Hurych

Chápu, že vy se specializujete na ty nej kanceláře a adekvátně i veliké kanceláře primárně v Praze. Platí ten časový údaj i pro někoho, kdo zakládá kancelář pro 30, 50 lidí? Pořád se bavíme o 3 letech dopředu? Mně totiž přijde, že v momentě, kdy máš nějakou rychle rostoucí firmu, tak je to téměř nemožné, protože za 3 roky já už chci být úplně někde jinde.

Lukáš Janáč

Těch modelů je několik, neznám konkrétní detaily v konkrétním místě, ale dnes máš hotové kanceláře, kam jdeš, pronajmeš si, je funkční, máš k tomu servis. Stojí to nějaké přiměřené peníze a ty si řekneš jen na té škále, jak moc kvalitní a s jakým servisem. To, co řešíme my, je proces, kdy my musíme s tím zákazníkem si dát dohromady nějaké zadání, což je zpravidla úplně to nejkomplikovanější a nejzásadnější. Když se to trošku podcení, tak potom tím trpí celý proces, peníze a ta funkčnost. Je potřeba věnovat péči přemýšlení o tom, co chci. Ta příprava chce nějaký čas. 

Potom samozřejmě je potřeba to vymyslet, jak by to mohlo vypadat, spočítat, jestli na to mám, nebo nemám. Je dobré to nepřeskočit, protože vymyslet, vyprojektovat a pak zjistit, co to bude stát, když na to nemám, to je takové nepříjemné zjištění, kterému se potřebujeme vyvarovat. Ten čas běží, protože už je zpravidla uzavřený nájem, kdy se stěhuji a ještě to musím postavit a ještě musím vybrat dodavatele a pak jsou tam ještě nějaká překvapení. Ten proces je pak hodně stresový, proto říkám, pojďte to dělat co nejdříve, mějte to klidně v šuplíku ten plán, trošku investujte do té přípravy, je to investice. My vidíme kancelář jako příležitost investiční. Když se to dobře udělá, tak se to má vrátit, je to hodnota, není to náklad, pokud k tomu přistupujete jako k nákladu, tak já říkám, že je to škoda. Když mám malou kancelář, 10, 20 lidí, tak možná přijdu k něčemu, co už je de facto hotové, de facto mi to téměř vyhovuje, jen nějaké drobné změny, jdu si jen koupit nábytek. Já nejsem přítelem toho, že musíme nutně stavět, nutně vybavovat, já se neživím prodejem těch věcí, já prodávám obrázky, výkresy.

Kolik stresu přináší řízení realizace a projektový management?

Martin Hurych

Jak jsem z té bubliny relativně dlouho, nějakých 7 let do stavebnictví téměř nekoukám, tak mě příjemně překvapilo, že ty kreslíš, ale zároveň tomu dáváš i ten projektový management a řídíš realizaci. Kolik ti z toho přibylo šedin? Standardně to je totiž ta nejtěžší fáze podle mě, kde se opravdu ukazuje, že to, co jsi nakreslil, ten hezký obrázek, opravdu bude fungovat a že ho musíš dodat v čase a v budgetu, který jsi slíbil.

Lukáš Janáč

Je to tak. Je to proces těžký, stresující, nabízíme to tomu zákazníkovi, který si o to řekne, pokud nechce hledat projektového manažera, tak mu to dáme jako jeden balíček. Na druhou stranu, když je tam ten souboj mezi klientem, architektem a projektovým manažerem, tak my se snažíme v tom budgetu toho dostat co nejvíce pro toho zákazníka. Ty tam chceš dostat jako architekt co nejvíc, protože jsme architektonická kancelář, jednatel je architekt a na konci dne je to vždy architektura. Ten projektový manažer má čas a peníze a ta spolupráce občas není úplně jednoduchá. Najednou potom přemýšlíš, jestli si něco nezjednodušíš, zatímco takový ten přirozený konflikt v tom procesu má svoje výhody.

Jak uplatňuje principy udržitelnosti ve vlastním podnikání?

Martin Hurych

Jak se ti daří tyto principy aplikovat do vlastního podnikání a na své lidi?

Lukáš Janáč

Já si myslím, že se to daří, ale mohlo by se to dařit lépe. Začal jsem v roce 2008 a v roce 2015 jsem došel do bodu, kde jsme pracovali s jedním velkým známým českým klientem a kde jsme podle mě předvedli skvělou práci. V průběhu toho projektu se nám tam ale změnil partner, že tam přišel jiný projektový manažer a měl trochu jiné způsoby komunikace a začalo to být opravdu těžké. Já jsem tam pak zůstal jeden den ležet na podlaze a ležel jsem tam ještě 24 hodin, protože jsem se nemohl hnout a pak mě ještě 2 měsíce brněly ruce. Říkal jsem si, že asi není cesta přinést za každou cenu to nejlepší.

Začal jsem o tom přemýšlet v kontextu času, hodina práce, dvě hodiny práce a došel jsem do bodu, že je fér tomu zákazníkovi dát tolik času, kolik si koupí. Nechtěl jsem maskovat tím, že mu dáš více času, než si zaplatí, svoji neschopnost a nechtěl jsem to ani prodražovat. Nepřítelem dobrého je ještě lepší. Ta úměra mezi odpracovaným časem a hodnotou té práce, kterou jsme si dohodli, a schopností to navrhnout efektivně, když ten zákazník toho chce za 100 hodin, nebo za 500 hodin, tak je potřeba si to říct na začátku. Já totiž dělám čáru a každý ten kousek něco stojí a pak zahnu a to také něco stojí a čím více čar na výkrese, tím více peněz. Čím více času, tím více čar a vysvětlovat někomu, že jsem o tom dvakrát tolik víc přemýšlel, aby ho to stálo polovinu, může být, ale je potřeba přemýšlet v kontextu udržitelnosti.

Martin Hurych

Jedete tedy fix time, fix price, nebo jak to máte?

Lukáš Janáč

Máme základní balík, který si dohodneme, a potom jsme schopni identifikovat, co bylo součástí zadání, co nebylo součástí zadání, co mělo být zadáno, co nebylo. Čím rychleji a přehledněji to děláš a zákazníkovi to komunikuješ, tak on samozřejmě není z toho nadšený, ale zároveň se může rozhodnout, jestli to chce, nebo nechce a potřebuje to vědět dopředu, čím dříve, tím lépe. Samozřejmě je spousta emocí, spousta příběhů, máme ty příběhy, ale snažíme se z toho poučit a od jistého momentu si vedeme výkazy, kde si píšeme, kdo kolik co dělal a nedělal. Jsme schopni to dohledat zpětně, jsme schopni to komunikovat se zákazníkem a ta přehlednost je něco, co ten byznys mi od toho roku 2015, 2014 postavilo na nohy. Ten byznys funguje a lidé neodchází, že by byli vyhořelí. 

Někteří architekti si také tvoří pro sebe, my jsme orientovaní hodně na firmy. Když jsme si dělali nějakou strategii, tak jsme ji zjednodušili, že děláme pro firmy na základě přidané hodnoty nebo v prostoru vytváříme přidanou hodnotu na základě procesu. Já nevím, kolik těch firem potřebuje architekta, ale myslím si, že výkonný prostor, ať už kancelář nebo stavba, se hodí každému. Proces, který je přehledný, vidím do něj, mohu ho řídit, vím, že to není black box, kde netuším, co se stane, kdy se to stane, za kolik peněz, je hodně přínosný, pro nás, pro klienta, pro všechny.

Martin Hurych

Já přemýšlím nad tím, že znám relativně hodně byznysů, které naopak říkají, ať si klient vymýšlí, co chce, my mu to splníme, čím více hodin tam naúčtujeme, tím lépe. Někdy se tomu říká agilní vývoj.

Lukáš Janáč

Může to tak být, nevím, jak se to pak predikuje, nevím, jaké emoce pak si odnáší jednotliví aktéři. My máme na konci produkt, že ta věc se postaví v nějakém čase, zpravidla je tam termín stěhování, je tam nějaký budget, je to hmotné, to je výhoda té práce. Proč zrovna ty kanceláře, to jsem neřekl, ale ono je to relativně rychle postavené, my jsme schopní investovat klientovy peníze v objemech desítek, stovek milionů v měsících až jednotkách let. To je něco, co v obvyklém stavebnictví je nepředstavitelné, protože ve středních jednotkách let se to povoluje a my už to máme dávno hotové a než oni to postaví, my už to jdeme dělat znovu.

Kdo rozhoduje o směřování firmy YUAR?

Martin Hurych

Kde u tebe ve firmě bych hledal podobný proces, jakým procházíš s tvými zákazníky, kdy se dohadujete o tom, jak ta kancelář bude fungovat? Jsi participativní, necháváš lidi rozhodovat o směřování tvojí firmy, nebo jsi takový ten typ, který řekne, tohle je moje firma, půjdeme tudy?

Lukáš Janáč

Já chci být participativní, nechci rozhodovat. Jsou tam dílčí úspěchy, ta struktura byla léta taková, kde jsem kecal do všeho, teď už kecám do všeho, ale méně. Snažil jsem se tam ty pozice nějak identifikovat, najít lidi, kteří by to dělali. Když se ale podíváme za oponu, tak tam máme před sebou ještě úkoly typu práce na pozicích, definovat si ty zodpovědnosti, jednotlivé role, k tomu přisadit ty lidi, že si rozumíme, oni tomu rozumí, souzní s tím. Předat ty kompetence, najít je u těch konkrétních lidí, potvrdit si je, aby se jim daly předat, aby věděli, co mají dělat, to všechno je v procesu neustálého vývoje. Dávám tomu 2, 3 roky, protože ten risk, že to stojí na jednom člověku a ten člověk bude mít nějaký výpadek, vždy tam nějaká pravděpodobnost je a je potřeba tomu předejít.

Určitě to nemá být takový ten ateliér pojmenovaný po jeho vlastníkovi a zakladateli. Děláme to pro firmy, je to profesionální služba, architektonická profesionální služba. Tam vidím ten potenciál přinést architekturu širokým masám lidí, protože my jsme udělali stovky tisíc metrů a tam chodí desítky tisíc lidí každý den a když jim zpříjemníme život, tak jsme naši práci udělali dobře.

Jak se potkáváme s různými firmami, máme spoustu klientů, korporátních nebo startupových firem, které se stejně stanou korporáty, tak navnímáváme jejich procesy. Plus minus je to všude stejné a pak se koukáme na sebe, jak jsme na tom my a pak se koukáme, jaké mají bolístky takoví ti jednotliví aktéři, co dělá CEO, CFO, na kolika židlích kdo sedí. Koukáš do těch firem a vidíš, že je to tam úplně to samé, že to jsou stejné bolesti. Strašně si tedy můžeme rozumět a to, že to prožíváme my a jsme na té cestě, tak to s těmi zástupci můžeš komunikovat. Někdy se bavíme s majitelem, někdy se bavíme jenom se CEO, někdy je to nějaký manažer. Mluvíme jejich řečí, navnímáváme jejich KPIs, kdy to třeba mají doručit, protože já to nedělám pro toho člověka konkrétně, tam pracuje 100, 200, 500 lidí, já to dělám pro ty lidi.

Kde bude YUAR za 5 let?

Martin Hurych

Když vymýšlíš tu kancelář, tak to je nějaká vize, která je na konci zhmotněna. Kam vedeš YUAR za 5 let?

Lukáš Janáč

Cvičení jsem si dal YUAR za 100 let, pak jsem to stáhl na 20, 30 let a v tom horizontu 5 let je to následující, je nás 11, ale chtělo by to, aby nás bylo třeba 20, 25. Už to děláme nějakou dobu a zjišťujeme, že potřebujeme ten tým udržet v nějaké dynamice, aby tam nebyli jenom lidé nějaké věkové kategorie. Chceme reflektovat na ty potřeby zaměstnanců, kterým je 20, 25, takže proto chceme obsadit tuto velikost. Bude to tedy firma sedící v Praze velikosti zhruba 25 plus poskytující ten servis, co děláme. Musíme to portfolio rozrůst, protože není tady tolik kanceláří, aby to uživilo tolik ateliérů, takže pomalinku jdeme i do jiných segmentů, ale budeme tam uplatňovat ten proces a tu přidanou hodnotu pro firmy.

Rychlý rozstřel na závěr

Martin Hurych

Já vám přeji, ať se vám to daří. Mám tady ještě připravený závěrečný rozstřel a chtěl bych velmi rychlé odpovědi. Z té tvojí branže, jaká zlatá věta by měla viset v každé firmě?

Lukáš Janáč

Chovejme se k sobě slušně, nebo svoboda jednotlivce začíná tam, kde končí.

Martin Hurych

Co už bys nikdy neudělal, i kdyby to vypadalo jako zkratka?

Lukáš Janáč

Nepřistoupil bych na tlak klienta, abych navrhl něco, s čím nesouhlasím.

Martin Hurych

Poslední věc, jaká technologie nebo inovace v tvé branži tě aktuálně hrozně bere?

Lukáš Janáč

AI. 

Martin Hurych (

Bojíte se AI?

Lukáš Janáč

Ne. Můžeme se bát čehokoliv, byl jsem v muzeu Mercedesu, kde úplně nahoře stojí ten bílý kůň a císař říká, nevěřím autům, věřím v koně. Já tady vidím strašně moc práce před námi, podívejme se kolem sebe, jak funguje a jak by mohlo fungovat lépe a když dostanu do ruky nějaký nástroj, který mi to pomůže udělat rychleji, tak skvělé.

Martin Hurych

Držím palce, ať se vám daří, ať vám AI nebere práci, ať vám pomáhá a ať do těch 5 let vyrostete na dvojnásobek. Díky za účast.

Lukáš Janáč

Děkujeme a děkuji za pozvání.

Martin Hurych

Dnes jsme se pokusili o trochu jiný náhled, pokud zrovna stavíte nebo se chystáte stavět kanceláře, tak doufejme, že jsme vám pomohli. Pokud ne, tak doufám, že v tom přemýšlení, které jsme si tady udělali, dokážete najít přesahy i do vašeho každodenního podnikání a přemýšlení o investicích. Pokud jsme to dokázali, tak jsme naši práci s Lukášem udělali dobře. Pak vás poprosím, likujte, odebírejte, sdílejte s někým, komu tato epizoda může pomoct. Pokud vás zajímá to, co pro takové jako vy dělám, tak zvažte, jestli se mi nezapíšete na seznam newsletteru, který v tuto chvíli odebírá více jak 1 500 majitelů a ředitelů firem, jako je právě ta vaše. Stačí k tomu jediné, mrkněte na www.martihurych.com/newsletter a zaregistrujte se. Já vám přeji, aby se vám s architekturou nebo s podnikáním dařilo, díky, držím palce a přeji úspěch.

(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)