Jak růst v krizi a nezůstat montovnou: David Navrátil (#253)
Nové zakázky ještě nejsou výhra. Záleží, kolik vám z nich zůstane. Když řešíte drahé energie, chybějící lidi a další investice, zprávy o světové ekonomice vám na klidu nepřidají. Máte si vzít úvěr? Investovat do automatizace? Nebo raději počkat, až bude jasněji?
Jenže právě změny, které vás nutí přepočítávat náklady, mohou přinést další příležitosti pro růst firmy. Někdo potřebuje snížit spotřebu energie. Jiný hledá spolehlivějšího dodavatele blíž domovu. Další chce propojit výrobu s AI.
České firmy mají co nabídnout. Otázka je, jestli budeme jen víc vyrábět pro někoho jiného, nebo si dokážeme ukrojit i větší část marže.
David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny, vidí v téhle nejistotě překvapivě hodně příležitostí. Přitom otevřeně přiznává, že ekonomické prognózy nevycházejí. O to větší smysl podle něj má scénářové plánování a příprava na věci, které mohou vaši firmu ohrozit. Já jsem ho ale nechtěl nechat jen u budoucnosti české ekonomiky. Zajímalo mě, co z toho můžete využít vy ve své firmě. Proto jsem se Davida ptal:
🔸 Jak plánovat, když nevíte, co přijde? 🔸 Kde mohou české firmy hledat příležitosti pro růst? 🔸 Proč více výroby nemusí znamenat vyšší marži? 🔸 Jakou výhodu nám mohou dát vlastní data a AI ve výrobě? 🔸 Co můžete začít měnit bez čekání na stát? 🔸 Co byste si jako majitel firmy měli napsat na zrcadlo?
Proč teď růst v krizi
„Žijeme v období polykrize.“
David Navrátil hned na úvod pojmenoval to, co dnes cítí spousta majitelů a ředitelů firem: kolem je tlak ze všech stran. Jednou titulky hlásí závažné problémy s ropou, podruhé rekordní inflaci, mezitím se mluví o nutné digitalizaci, AI, firemní kultuře i hrozbě, že nás někdo zvenčí koupí. A přesně v tomhle prostředí podle něj nemá smysl čekat, až bude klidněji.
Martin Hurych rámoval epizodu přesně tím, co dnes v byznysu rezonuje: nejistota, tlak na změnu a zároveň ambice s firmou dál růst. Ne jen přežít. Ne se schovat. Ale najít si nové místo na trhu.
To je i hlavní linka celého rozhovoru: jak růst v krizi a nezůstat montovnou.
Strategické plánování v nejistotě
Proč nestačí Excel
Navrátil velmi otevřeně popsal, že klasické předpovědi často selhávají. Ne proto, že by byly zbytečné, ale proto, že příliš svazují firmu i manažery k jedné realitě, která se nakonec vůbec nemusí stát.
„Mít předpověď, která je super pro Excel, je skoro nebezpečné.“
Místo toho doporučuje přemýšlet v scénářích. Ne jedna budoucnost, ale 2, 3 nebo 4 možné varianty. A k nim plán B, C, D. Ne kvůli katastrofismu, ale kvůli připravenosti.
Co umí nejlepší investoři
Jako příklad uvedl úspěšné investory typu Warrena Buffetta. Ti nejsou úspěšní jen proto, že nacházejí skvělé firmy. Často jsou úspěšní hlavně proto, že umí identifikovat faktory, které by firmu mohly zničit, a těm se vyhnout.
To je podle něj zásadní i pro běžnou firmu:
přemýšlet, co nás může zabít,
hledat rizika dřív než příležitosti,
a až pak stavět růstovou strategii.
Plán B v byznysu i v životě
Navrátil šel ještě dál a vysvětlil, že plán B není jen firemní nástroj, ale i psychologická opora. Připomněl studii o partnerech a partnerstvích, kde lidé, kteří nemají představu, co by dělali při rozpadu vztahu, bývají paradoxně méně spokojení i ve stávajícím vztahu.
Stejný princip podle něj platí i ve firmách. Když vedení ví, že má alternativy, je méně paralyzované strachem. A v krizi je právě tohle obrovská výhoda.
Makroekonomika pro firmy
Proč má velká čísla sledovat i střední firma
Martin Hurych položil důležitou otázku: k čemu je makroekonomie majiteli firmy na venkově nebo v regionálním městě, který má 80 až 150 lidí?
Navrátil odpověděl jasně: není to jen o HDP, inflaci a sazbách. Makroekonomie pro firmu znamená i:
cenu energií,
cenu práce,
dostupnost lidí,
chování dodavatelů,
geopolitické změny,
dopady války, sankcí a logistiky.
Jinými slovy, makro není abstraktní tabulka. Makro je reálné prostředí, ve kterém firma platí účty, shání lidi a plánuje výrobu.
Řeč není o číslech, ale o trendech
Navrátil upozornil na rozdíl mezi trendy a scénáři. Trendy jsou to, co směřuje určitým směrem a mělo by být součástí každé strategie. Scénáře pak vznikají z nejistot. Firma by měla sledovat oboje.
Právě proto podle něj dává smysl strategické foresight myšlení: nečekat na přesnost na 10 desetinných míst, ale sledovat směry a rizika včas.
Co dává Česku šanci růst
Energetická efektivita jako výhoda
Jedním z hlavních témat byla energetická náročnost české ekonomiky. Česká republika má v porovnání s vyspělými zeměmi vysokou spotřebu energie na jednotku HDP. To je slabina, ale zároveň obrovská příležitost.
Navrátil zdůraznil, že české firmy už v mnoha oblastech ukazují, že umí být lepší než německé. Spotřeba plynu po energetické krizi klesla v Německu i v Česku, ale v Německu to znamenalo i pokles průmyslu. V Česku ne v takové míře. To je podle něj důkaz, že tady skutečně existuje prostor pro úspory bez ztráty výkonu.
„Potřebujeme zvyšovat energetickou efektivitu a přidanou hodnotu.“
Cleantech není ideologie, ale byznys
V rozhovoru zaznělo i téma, které bývá často vnímáno ideologicky: ESG. Navrátil ale otočil pohled. Neřešíme podle něj jen klima do roku 2050. Řešíme především současnou konkurenceschopnost a současné náklady firem.
Sem patří:
solární panely,
úspory energií,
lepší izolace,
tepelná čerpadla,
efektivní technologie ve výrobě.
Česko je podle něj v cleantechu silné. A právě vysoké ceny energií v Evropě dělají z energetické efektivity strategické téma pro firmy i ekonomiku.
Kde Česko skutečně vyniká
Navrátil zmínil, že Česká republika má velmi dobré postavení ve výrobě produktů, které zvyšují energetickou efektivitu. Patří sem třeba:
zateplovací materiály,
tepelná čerpadla,
elektroauta,
čisté technologie obecně.
Česko má podle něj dokonce 2. nejlepší pozici pro výrobu cleantech výrobků a je i mezi světovou špičkou v některých uzlech tohoto trhu.
Proč jsme v krizi nečekaně odolní
Agilita místo čekání
Na Martinovu poznámku, že Česko dokáže navzdory závislosti na Německu jeho krizi překvapivě dobře vykrývat, Navrátil navázal příklady z praxe. Třeba z doby čipové krize. Některé firmy tehdy čekaly, až čipy dorazí, místo aby rychle přizpůsobily výrobu.
To je podle něj rozdíl mezi firmou, která přežije, a firmou, která roste:
„Ta agilita a schopnost odolnosti a přizpůsobování se měnícím podmínkám je v tomhle světě naprosto klíčová.“
Co krize udělala s udržitelností
Krize energií podle něj posunula téma udržitelnosti z klimatické roviny do roviny velmi konkrétní:
kolik platím za energii,
jak moc jsem závislý,
jak rychle umím šetřit,
jak si udržím konkurenceschopnost.
Dřív byla udržitelnost často vnímaná jako „něco vzdáleného“. Dnes je to otázka vlastní peněženky a fungování firmy.
Proč je důležitý český kapitál
Bolest české ekonomiky
Jedním z nejsilnějších bloků rozhovoru bylo téma vlastního kapitálu. Navrátil otevřeně řekl, že to je dlouhodobá bolest české ekonomiky.
Po 90. letech jsme sice zvládli přilákat zahraniční kapitál a know-how, ale daleko méně jsme budovali vlastní kapitál.
„Bylo potřeba budovat vlastní kapitál. To je obrovská chyba, kterou jsme neudělali.“
To podle něj vede k tomu, že české firmy často umí vytvářet hodnotu, ale zisky a vlastnictví pak končí jinde.
Proč nestačí být šikovný výrobce
Martin Hurych upozornil na zásadní problém: být špička v technice ještě neznamená, že z toho budou profitovat Češi. Škodovka není naše, řada výrobců tepelných čerpadel byla prodána zahraničnímu kapitálu.
Navrátil to nepopíral. Naopak řekl, že právě proto je potřeba budovat:
český kapitál,
český kapitálový trh,
silnější domácí vlastnictví,
a víc investičních příležitostí doma.
K čemu je silná burza
Podle něj by pomohl silnější a jednodušší kapitálový trh. V českém prostředí je to ale stále slabé téma. Přitom Česko už teď dokáže vyvážet kapitál i investovat do zahraničí. Chybí ale systém, který by umožnil, aby se domácí kapitál budoval víc doma.
Zmínil i inspiraci z Polska nebo Skandinávie, kde jsou kapitálové trhy silnější a kde firmy mnohem snáz rostou. V Česku jsou podobné příklady jen ostrovy úspěchu, ne systém.
Co znamená 28. režim
Zaznělo i téma 28. režimu pro evropské firmy. Nejde sice o plně jednotný kapitálový trh, ale o snahu vytvořit pro startupy a scaleupy prostředí, které bude podobné napříč Evropou.
To by pomohlo hlavně firmám, které dnes narážejí na rozdílné:
pracovní právo,
daňové režimy,
korporátní pravidla,
administrativu.
Navrátil ale kriticky řekl, že bez skutečného sladění to nebude fungovat dost dobře. A firmy budou dál odcházet nebo růst jinde.
Češi spoří moc
Proč se k prosperitě nedá spořit
Jedna z nejsilnějších myšlenek rozhovoru byla velmi přímá:
„Nikdy nikdo se neprospořil k prosperitě. Prosperitě se dá pouze proinvestovat.“
Navrátil připomněl, že české domácnosti drží velkou část majetku v hotovosti a v bankovních vkladech. Zmínil číslo kolem 45 % finančních aktiv v této konzervativní podobě, zatímco třeba v Dánsku je to výrazně méně.
Problém je, že vklady dlouhodobě nepřinášejí reálný výnos a inflace hodnotu peněz ukusuje.
Proč má smysl investovat
Nejde o to nechat si nulové peníze na účtu. Rezerva je podle něj v pořádku. Ale zbytek kapitálu by měl pracovat. Ať už:
v akciích,
přes ETF,
do domácích firem,
nebo do evropského kapitálu.
Smysl je, aby lidé bohatli spolu s firmami a regionem, ne proti němu.
Důchod nebude vyřešený státem
Navrátil připomněl i demografii. Pokud se člověk bude spoléhat jen na stát, může být v důchodu zklamaný. Peníze je podle něj potřeba investovat dlouhodobě už dnes, aby člověk měl:
polštář pro krize,
ochranu před inflací,
rezervu pro změny kariéry,
a zajištění na stáří.
AI, automatizace a výroba
Problém není AI, ale její pomalé využití
Na první pohled se může zdát, že AI je téma hlavně pro marketing a texty. Navrátil ale zdůraznil, že největší příležitost je jinde: ve výrobě.
Česko má podle něj silnou pozici:
v robotizaci,
ve výrobním know-how,
v průmyslových datech,
v technických oborech.
To je prostředí, kde může AI přinést skutečný růst produktivity.
Data z výroby jako zlatý důl
Zatímco modely typu ChatGPT umějí pracovat s texty, obrázky a knihami, výroba má něco navíc: reálná provozní data. A ta jsou často mnohem cennější, protože jsou unikátní a přímo použitelná pro automatizaci.
Navrátil popsal představu platformy, která by dokázala sbírat a chránit data z výroby, a pak je s pomocí AI používat pro rychlejší automatizaci.
To podle něj může pomoci řešit i:
nedostatek lidí,
demografický pokles,
zdražování práce,
a tlak na produktivitu.
Budoucnost není jen v marketingu
Navrátil připomněl i loňskou Nobelovu cenu za ekonomii, kde jedna z klíčových otázek byla, co způsobuje ekonomický růst. Podle něj z toho vyplývá jasný závěr: rozhodující je schopnost rychle a intenzivně adoptovat technologie.
Proto Česko podle něj může uspět ne tím, že vymyslí všechno jako první, ale tím, že bude mezi nejlepšími v rychlé adopci a využití technologií ve výrobě.
„Pokud budeme schopni velmi rychle a intenzivně adaptovat umělou inteligenci ve výrobě, můžeme v tom závodě velmi výrazně vyhrávat.“
Jak má firma číst svět kolem sebe
Co má mít na dashboardu
Martin Hurych se nakonec ptal prakticky: když mám regionální firmu, co by mělo být na mém makroekonomickém dashboardu?
Navrátil odpověděl, že firma by měla sledovat hlavně své:
vstupy,
dodavatele,
odběratele,
závislosti,
rizika v odvětví,
a geopolitická úzká hrdla.
Nejde tedy jen o makro data, ale o to, jak se makro promítá do konkrétního byznysu.
Státní radar pro firmy
Navrátil popsal i projekt, který v ČS připravují: Strategický radar. Měl by pomáhat malým a středním firmám monitorovat, co se děje v jejich odvětví, u odběratelů a dodavatelů, a přetavovat to do srozumitelných insightů.
Díky AI je podle něj možné dělat odvětvové analýzy rychleji, ve větším rozsahu a s lepší reakcí na nové události.
„My bychom chtěli firmám nabídnout konektor do jejich umělé inteligence nebo dashboard, který tohle bude monitorovat.“
Proč je třeba sledovat úzká hrdla
Navrátil připomněl, že globální ekonomika má spoustu úzkých míst:
průlivy,
průplavy,
konfliktní oblasti,
podmořské kabely,
řeky,
talenty,
logistické řetězce.
Tahle místa musejí firmy i analytici sledovat dlouhodobě. Právě tady totiž vznikají reálná rizika i nové příležitosti.
Tři největší příležitosti pro Česko
1. Cleantech a energetika
První velkou příležitostí je podle Navrátila jednoznačně cleantech. Česko už v něm má silnou průmyslovou základnu, patenty i technologické know-how.
2. Obranný průmysl
Druhou příležitostí je obranný průmysl. Vzhledem k válce na Ukrajině, změně bezpečnostního prostředí a nové realitě dronové války bude Evropa výrazně více investovat do obrany.
A tady má Česko silnou výchozí pozici:
strojírenství,
chemický průmysl,
technologie,
výrobní kapacity.
3. AI ve výrobě
Třetí příležitostí je automatizace, digitalizace a robotizace výroby s využitím AI. To je podle něj největší šance českých firem, pokud chtějí zůstat konkurenceschopné a nezůstat montovnou.
Jak nezůstat montovnou
Montovna 2.0 nestačí
Martin Hurych velmi přesně upozornil, že nestačí jen stavět fabriky a rozšiřovat výrobu. Pokud jen vyrobíme půlku produktu a finální přidaná hodnota skončí jinde, nejsme o tolik dál než předtím.
Navrátil souhlasil. Rozdělil výrobu do 3 částí:
předvýrobní fáze – vývoj, patenty, know-how,
výrobní fáze – samotná výroba,
poprodejní fáze – vztah se zákazníkem, servis, marže.
České firmy musí postupně víc pronikat do těch prvních a posledních fází. Tam vzniká největší hodnota.
„Nechceme být jen montovna. Potřebujeme se rozkročit do předvýrobní a poprodejní fáze.“
Co je potřeba systémově
Podle Navrátila je potřeba 4 věci zároveň:
kapitál,
volný a férový trh,
vzdělávání,
otevřenost ke změně.
Bez toho zůstanou úspěchy jen ostrůvky, jako Avast, Rohlík, Colt, Linet nebo ČEZ. Krásné příklady, ale pořád jen jednotlivé příklady.
Vzdělávání dospělých je klíč
Navrátil silně akcentoval i celoživotní vzdělávání. Češi podle něj často končí vzdělávání se školou, zatímco v jiných zemích se lidé učí dál a výrazně víc.
Zvlášť důležité je vzdělávání dospělých a lidí v průběhu kariéry, protože transformace ekonomiky bude vyžadovat úplně nové dovednosti.
Český mindset mezi dělkou a lítostí
Proč jsme schopní i rezignovat
Rozhovor se dostal i k mentálním nastavením Čechů. Navrátil připomněl, že Češi mají schopnost improvizace a jsou šikovní. Zároveň ale často propadají pocitu, že „to stejně nedokážeme“.
To je podle něj problém, protože na světě vyhrává jen člověk s růstovým myšlením.
Lidé bez motivace firmu neposunou
Zmínil i alarmující statistiku, podle níž je 37 % Čechů v práci nemotivovaných a práce je nebaví. To je podle něj velký problém, protože bez motivace se těžko posouvá výkon, inovace i vzdělávání.
„Na světě vyhraje pouze ten člověk, který má growth mindset.“
Pesimismus nestačí
Pesimista podle něj umí pojmenovat rizika, ale jen optimista a člověk s růstovým nastavením umí svět skutečně posouvat.
A právě to je pointa celé epizody: krize je reálná, rizika jsou velká, ale pokud se na ně podíváme systémově, může z nich vzniknout růst.
Co si z toho odnést
David Navrátil i Martin Hurych se nakonec shodli na jedné zásadní věci: Česko má slušné technologické, průmyslové i mentální základy. Problém není v nedostatku schopností. Problém je v tom, že je neumíme dost často převést do systému.
A právě tady leží odpověď na otázku, jak růst v krizi a nezůstat montovnou:
plánovat ve scénářích,
sledovat makro i svůj obor,
budovat vlastní kapitál,
investovat místo pouhého spoření,
využít AI ve výrobě,
zvyšovat přidanou hodnotu,
a netvářit se, že změna jednou přijde sama.
Krize není důvod zastavit se. Je to důvod přestat se spoléhat na staré jistoty.
